Obrázky z Norska a Švédska – sob a los

Turistické cíle • Zajímavost

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (28 fotografií)

Nejznámější obyvatel Laponska není z lidské, nýbrž jelení říše. Sob polární však není obyčejný jelen, nýbrž arktický hrdina zvládající zdejší extrémní podmínky. Sob polární (Rangifer tarandus) je severský přežvýkavec z čeledi jelenovitých. Jedná se o jediný zdomácnělý druh této čeledi. Sob dosahuje výšky 90–120 cm v kohoutku, je dlouhý asi 180 cm a váží 80–180 kg. Na rozdíl od ostatních jelenovitých nosí u soba parohy i samice, která je však shazuje později. Jejich tvar se u jednotlivých poddruhů liší, většinou však jsou obloukovitě zahnuté, široce rozložené a silně rozvětvené. Zvíře jimi může při hledání potravy odhrabovat sníh. Zbarvení soba se liší podle ročního období i podle poddruhu. V zimně má srst světle šedou až šedobílou, která se v létě mění na šedohnědá, někdy červenohnědou. Domácí sobi bývají často strakatí nebo i čistě bílí. Na nohou má sob široké a ostré paznehty, tudíž se neboří do bahna ani sněhu. Jeho stopy mají téměř kruhový tvar. Sobi žijí v obrovských stádech, které urazí za den až 160 km. Přitom bez problémů překonávají vodní plochu. Většina takto toulajících se sobů není skutečně volným zvířetem, nýbrž je někým vlastněna, a tudíž řádně evidována. Vyskytují se sice v celé arktické oblasti, ale domestikováni byli především v Evropě a Asii. První chov sobů ve Skandinávii je doložen před 1500 lety. Dnes se například v okolí města Arvidsjaur nacházejí tři skupiny lidí, kteří aktivně pasou soby. A podobně to asi bude i v jiných částech Skandinávie.

Pravý nefalšovaný král severských lesů je los evropský, největší zástupce čeledi jelenovitých. Žije v severních lesích Evropy a Asie. Je původním zvířetem i ve střední Evropě, kde byl však v 15. století vyhuben. Dospělý samec váží 380–700 kg, je dlouhý 2–3 m a vysoký 180–235 cm. Jeho paroží může vážit až 60 kg a dosáhnout rozpětí 250 cm. Tvarem připomíná lopaty a samec je každý rok shazuje. Dospělá samice je celkově menší, váží 200–490 kg, je bez paroží. Samci žijí osaměle, samice s mláďaty v malých skupinách. Mají výborně vyvinutý čich. Los má šedohnědou až černou srst. Zvířata jsou dobře vybavena pro pohyb v měkké půdě, protože na nohách mají roztažitelné spárky. Také výborně plave, a to rychlostí až deset kilometrů za hodinu. Umí se též potopit se do několikametrové hloubky. Losi jsou aktivní ve dne i v noci, nejaktivnější jsou za svítání a za soumraku.

Na některých silnicích se sobi a losy motají samozřejmě, jako by jim komunikace patřila. Člověk musí přizpůsobit rychlost a většinou úplně zastavit. Poté chvíli počkat, až se stádo se rozdělí, aby mohl projet. Sobů i losů je několik druhů a poznat někdy, jaké zvířátko jsme viděli, není vůbec jednoduché.

Při letošním putování po Norsku a Švédsku i při cestě tam a zpět jsme viděli a zažili samé zajímavé věci. Celkové zážitky jsem sepsal do cestopisu – fotoreportáže o osmi dílech a také jsem zkusil popsat jednotlivá místa zvlášť s více fotografiemi:

Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce poprvé: Obrázky z Norska a Švédska a… - Cestopisy | Turistika.cz

Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce podruhé: Obrázky z Norska a Švédska a… - Cestopisy | Turistika.cz