Nedachlebické hraniční kameny

Naši předkové si svá území chránili a nejprve si je na hranicích označovali památnými stromy, později hraničními kameny. To činila i stará zemědělská ves Nedachlebice, kde je dodnes na rozhraní katastrů se sousední obcí Bílovice možno spatřit čtyři takovéto kameny. Nacházejí se na hřebenu Rovné hory (351 m) jižně od Nedachlebic, kudy prochází po lesní cestě zeleně značená tur.trasa a trasa NS Po hranici devíti katastrů. Já na zmíněný hřeben začal stoupat od rybníka Olšovec II. Za velkou loukou cesta zamířila vzhůru do hvozdu. tam ale místní zrovna káceli stromy a já se proto na hřeben nakonec vydrápal po jiné lesní cestě, která mne naň přivedla velkým obloukem. Tady jsem narazil na první pískovcový hraniční kámen. Poté jsem minul mohylové hroby a o kus dál za nimi dokráčel k dalšímu kameni, který byl pro změnu hraničníkem katastrů hned tří obcí – Nedachlebic, Mistřic a Bílovic.

Na jeho přední straně je vyryt nápis HR 1725 (Herrschaft = panství) a na zadní iniciály MUGVKR, což je zkratka jména tehdejšího vlastníka Nedachlebic – Maxmiliána Ulrich Graf von Kaunitz Rietberg.

 

 

Další hraničníky jsou umístěny na rozmezí nedachlebického katastru směrem k Prakšicím a druhá řada k Bílovicím. Rod Kouniců z uherskobrodského panství je nechal postavit před polovinou 18.století.

O hranici mezi Nedachlebicemi a sousední obcí probíhaly časté spory již v půli 16.století. Tehdy – Léta Páně 1553, pán Nedachlebic - Jan z Korotína žaloval Jana Václava Ončíka z Bílovic, že nechal z jeho katastru odstanit hraniční hrušku. Spor ale prohrál, neboť svědci prohlásili, že hruška byla zlomená a proto nemohla pánu z Korotína vzniknout žádná škoda. Pár let poté bílovičtí poddaní na příkaz svého majitele rozorali hraniční kopce a oseli je, načež se pán z Korotína opět chopil brku, by sepsal znovu stížnost. Následovaly další excesy a těm učinilo přítrž až „vysázení“ kamenných hraničních kamenů.