Most plukovníka Bohumila Jana Šrámka přes Orlici ve Svinarech

Tvrdí se, že ocelový silniční most přes řeku Orlice ve Svinarech byl postaven v roce 1907 na místě o 1,55 m užšího dřevěného mostu strženého povodní roku 1891, který zde poprvé stál již v roce 1869. Ve skutečnosti se původní dřevěný most nacházel již od středověku mezi svináreckým a svinarským mlýnem, několik desítek metrů pod tím dnešním. V průběhu staletí byl mnohokrát opravován nebo postaven znovu, neboť docházelo k jeho častému zničení rozvodněnou Orlicí, a to např. v letech 1831 a 1846.

O původním mostu napsal svinarský kronikář toto: „Původní most u Svinarek byl někdy před rokem 1870 postaven ze dřeva baronem Liebigem, majitelem panství smiřického, jenž byl zároveň majitelem panství dašického. Byl vystavěn pro lepší spojení obou panství. Od barona Liebiga jej koupil mlynář Václav Jánský ze Svinarek. Když pak byl most velkou vodou stržen, byl v roce 1873 zase ze dřeva postaven nový nákladem mlynáře Jánského. Tento druhý most trval až do r. 1891, kdy jej ledy porouchaly a rozvodněná řeka odplavila. Když nový vystavěn již nebyl, pořídil si občan Václav Lochman ze Svinarek, který měl na naší straně řeky část polí, loď a drátěné lano a zařídil si tak soukromý převoz, jehož bylo k osobní dopravě hojně používáno až do roku 1906, kdy nákladem okresu postaven byl nynější most železný.“

Stavbu ocelové konstrukce mostu se středovým pilířem uprostřed řeky chráněným ledolomem provedla firma Bromovský, Schulz a Sohr z Adamova, která jako původně královéhradecká společnost měla od roku 1880 strojírny v Adamově nejprve v pronájmu a v roce 1905 je zakoupila. Projekt mostu patrně vypracovala společnost Pražská mostárna, filiálka První Českomoravské továrny na stroje v Praze v roce 1906. Vzorem pro konstrukční řešení a návrh byl silniční most přes řeku Berounku v Dobřichovicích, který byl slavnostně vysvěcen 18. července 1897 a pro svůj špatný technický stav byl v roce 1990 stržen a nahrazen jiným mostem.

Součástí stavby ocelového mostu ve Svinarech byla i úprava příjezdní silnice na pravém břehu v délce 22,50 m a na levém břehu v délce 284,55 m. Proto délka celé stavby včetně délky mostu dosahovala 387,25 m. To se projevilo i na nákladech. Původní rozpočtovaný náklad stavby ve výši 93 000 K na most s nosností 2 povozů celkové váhy 10 tun byl navýšen na 106 800 K z důvodu rozhodnutí umožnit po mostě jízdu parních válců o váze 14 tun. Ani tato zvýšená částka nebyla nakonec dodržena a konečný účet stavby mostu byl o 5 236 K vyšší.

Jedinou výraznou událostí, jež byla spojena s tímto mostem, se stala bestiální vražda, která se udála počátkem roku 1926, ale dejme slovo večerním Národním listům (Večerník-Národ) ze 12. ledna 1926:

„Medium vraždící.

Zápas oběti s vrahem na železné konstrukci mostu.

(Pův. zpráva z Hradce Králové.)

V sobotu 9. t. m. zaslechl o 10 ½ hod. obchodník J. Němeček ve Svinárkách u Hradce Králové, když se chystal ke spánku, volání o pomoc. Když vyšel před budovu, spatřil několik kroků před sebou v šeru člověka, jenž se potácel a sténal, třímaje v ruce dýku. Neznámý chroptě, pojednou se shroutil na zem, kde po několikaminutové agonii skonal. Případ ihned oznámen četnické stanici v Třebechovicích, odkudž na místo činu okamžitě odebral se strážmistr J. Špalek, který za několik hodin, dík své bystrosti a pohotovosti, zjistil a zatkl vraha.

Případem tímto nezabývali bychom se šířeji, kdyby se nejednalo o pathologický zjev zločinný, ježto vrah je stížený náboženským deliriem a jako medium asistoval při různých seancích spiritistických v Hradci Králové a okolí. Matka vrahova tvrdí, že kdykoliv sloužil jako medium, byl vždy několik dní nepříčetný.

Četnický strážmistr J. Špalek dle různých známek po ohledání místa ihned správně konstatoval, že zde bylo bojováno na život a na smrt a že jde o zločin. Při prohlídce mrtvého nalezeno několik dopisů a zjištěno jméno zavražděného dělníka J. Dobrušského (pozn. autora: v obecní kronice je veden pod jménem Dobruský) ze Skutče. Dopisy zván byl Dobrušský dělníkem J. Černým z Černilova, aby přijel, že mu opatří práci. Dobrušský přijel a nalezl smrt.

V sobotu očekával Černý Dobrušského na nádraží v Hradci Králové a oba odejeli autobusem do Černilova. Cestou došlo mezi nimi k hádce, v níž Dobrušský vytýkal Černému, že spáchal krádež 400 Kč u evangelického faráře J. Novotného v Hradci Králové. Černý uchlácholil Dobrušského a šli spolu v Černilově do taneční zábavy. Černý v této chvíli byl již rozhodnut tohoto jediného svědka krádeže, již spáchal, zabíti; za tím účelem vyzval jej o desáté hodině, že jej doveze na kole do Hradce Králové, a také ihned kolo přivedl a nechal jej podržeti Dobrušskému. Jak rafinovaně se Černý ke zločinu připravoval svědčí to, že těsně před odjezdem navštívil v Černilově dvě místnosti, kde se svým známým ostentativně ukazoval, chtěje tak dosíci později alibi. K zločinu vyzbrojil se opakovací browningovou pistolí a dýkou, kterou uložil do aktovky. Když dojeli oba do Svinárek na orlický most, ptal se Dobrušský Černého, jedou-li dobře do Hradce, když záře elektrických světel zůstává jim v dálce po pravé straně. Černý neodpověděl a ihned došlo k činu. Za jízdy otevřel aktovku a připravil si zbraně, slezl s kola a požádal Dobrušského, aby mu okamžik podržel kolo a v zápětí bodl svoji oběť do krku a chtěl ji svrhnouti přes železnou konstrukci do rozvodněné Orlice. Mezi oběma rozpoutal se strašlivý zápas, kdy zraněný, s dýkou v krku, přitiskl Černého vší silou ke konstrukci. Dobrušský snažil se dýku z krku vytáhnouti, aby ji použil k obraně, při čemž Černý trhnutím na stranu způsobil mu smrtelnou ránu. V téže chvíli obchodník Němeček spěchal již k místu zločinu a vrah uprchl, aby za několik minut klidně prohlížel si na silnici s ostatními svoji oběť v tratolišti krve.

Takto vylíčil vrah svůj čin, když byl podroben prvému výslechu při zatčení. Nyní vše zapírá, avšak na jeho oděvu byly nalezeny stopy krve. Byl odveden do krajské věznice v Hradci Králové.“

Po celý čas byl tento most bez jména, teprve na návrh komise místní samosprávy ve Svinarech roku 2009 městské zastupitelstvo schválilo jeho pojmenovávání na most plukovníka Šrámka, místního rodáka, který se proslavil jako ruský legionář a protinacistický bojovník.

V roce 2012 byl na most vypracován posudek. Jeho stav byl ohodnocen stupni 5 a 7. Mostovka a ocelové příhrady byly v havarijním stavu. Podpůrné prvky byly též ve špatném stavu. Kompletní rekonstrukce byla shledána jako nerentabilní a bylo přistoupeno k nahrazení celé mostní konstrukce za novou. V průběhu příprav a analýz pro nový most byl podán 14. března 2014 návrh na prohlášení mostu za kulturní památku, čemuž však nebylo 25. září 2015 vyhověno. Mezi hlavní odpůrce prohlášení mostu památkou byl jeho vlastník Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a státní podnik Povodí Labe, jež považovalo most za hrozbu z důvodu zadržování vodního toku, a to zejména v období zvýšeného průtoku. 18. ledna 2017 byl uzavřen pro veškerou automobilovou dopravu a 8. června následujícího roku začalo jeho rozebírání.

Konstrukce tohoto nýtovaného mostu byla tvořena ze 2 ocelových polí se středovým pilířem, jež byly vytvořeny pomocí ocelových příhrad, které byly uspořádány do přímořadu, přičemž mostní pole nebyla spojena příhradami, aby tak byla umožněna lepší dynamika mostu. Ocelová ložiska mostu byla umístěna na obou stranách pole, aby se každé mohlo samostatně pohybovat. Mostovka byla vytvořena z podélných ocelových trámů, příčných ocelových trámů a mostnice. Ocelová mostnice byla vytvořena z ocelových traverz a její povrch byl pokryt asfaltem. Pro stabilitu mostu byla vybudována soustava 2 podpěr a již zmíněného středového pilíře, vše z kamenných bloků a betonu. Celková délka mostu byla 72 m, obě pole měřila 36 m. Šíře mostu činila 5,06 m. V průběhu let byl most několikrát udržován pomocí konzervace barevnými laky a doplňováním ocelových nýtů. Při rekonstrukci byla na mostní konstrukci připevněna ocelová příhradová lávka pro chodce.

Nový jednopolový most s využitím Langerova trámu podle projektu liberecké společnosti VALBEK, spol. s r. o. (hlavním inženýrem projektu Ing. Miroslav Hanžl a zodpovědným projektantem Ing. Ondřej Šabata) je oproti tomu původnímu širší a dovoluje tak projetí dvou vozidel naráz. Nosná konstrukce je podepírána jen 2 piloty, protože střední pilíř u původního mostu zadržoval vodní tok a naplavené nečistoty. Mostovka je upevněna k oblouku mostu pomocí závěsných lan, která jsou napnutá mezi mostovkou a obloukem mostu. Stabilita mostu je zajištěna pomocí hlubinných pilotů a zapuštění oblouku do břehu řeky. Déla přemostění je 73,20 m; délka mostu 97,32 m; délka nosné konstrukce 76,80 m; rozpětí jednotlivých polí 75,00 m; volná šířka mostu 8,00 m, šířka průchozího prostoru 2,50 m, šířka mezi zábradlími 12,65 m a šířka nosné konstrukce 12,85 m.

Veřejná zakázka na výstavbu mostu byla vyhlášena 9. listopadu 2017; nabídky musely být dodány do 18. prosince téhož roku; smlouva o dílo se společností „Most Svinary“ (Chládek a Tintěra, Pardubice a. s. a FIRESTA-Fišer , rekonstrukce a stavby a. s. Brno), schválená Radou Královéhradeckého kraje 22. ledna 2018, byla podepsána 14. března 2018 (objednatelem, zhotovitel ji podepsal již o měsíc dříve), k odzkoušení konstrukce mostu došlo 25. dubna 2019 a slavnostně byl otevřen 7. května 2019, i když původní termín byl určen na 4. listopadu 2018. Od té doby jsou opět oba břehy Orlice navzájem přístupné veškeré dopravě, ne pouze cyklistům a pěším, jak tomu bylo v době uzavření jeho předchůdce.