Svinárky (Hradec Králové)

Zdejší osídlení je pravěkého původu, neboť při jedné stavbě mlýna byla nalezena kamenná sekyrka, jež se dostala do sbírky obecné školy v Divci, a roku 1929 nalezl dělník Josef Adamíra při kopání na poli za svým domem čp. 5 velké množství bronzových předmětů se 4 hrudkami mědi. V letech 1523 a 1547 byla osada nazývána jako Malé Svinary, v roce 1548 Malé Sviňárky a roku 1688 Malé Svinárky, a to z toho důvodu, že byla založena osadníky ze Svinar. Občas však byly rovněž používány názvy Podhůří, Podhůra či Pod Hůrou.

Tato osada je sice staršího původu, neboť o zdejším mlýně Podhůře se píše již v roce 1523, ale první zmínka o ní pochází teprve z roku 1547, kdy byla s dalšími majetky zkonfiskována králem Ferdinandem I. městu Hradci Králové a v listopadu téhož roku došlo k jejímu prodeji Janu z Pernštejna. Vesnice Slatinu s výsadní krčmou, Svinary a Svinárky s rybníkem Svinarským koupil nakonec od Jana z Pernštejna v roce 1548 Aleš Rodovský z Hustířan za 1 650 kop grošů českých. Roku 1628 se část vzbouřených sedláků z trčkovských majetků usídlila na kopci nad Svinárkami a požadovala, aby se k nim připojili královéhradečtí měšťané. Následně byli tito rozprášeni a pobiti vojskem pod velením plukovníka Bleilebela. V roce 1631 koupil Adam Erdman Trčka z Lípy vsi Slatinu, Svinary a Svinárky od Jana Hamzy Bořka ze Zábědovic za 15 000 zlatých rýnských. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna a jeho blízkých spolupraccovníků, mezi něž náležel rovněž Adam Erdman Trčka z Lípy, byly jeho majetky zabaveny. Roku 1638 císař Ferdinand II. daroval Slatinu a Svinárky plukovníku Walterovi hraběti z Leslie a tyto obce se tak staly součástí novoměstského panství. 28. října 1645 přešlo Orlici švédské vojsko a táhlo k Jaroměři. Po třicetileté válce v roce 1654 byly Svinárky pusté a po 5 chalupnických staveních zbyla pouze místa. Roku 1714 byl vybudován vrchností zájezdní hostinec čp. 9. V roce 1716 se poprvé připomíná vozová cesta z Piletic do Podhůry. Podle okulární vizitace z roku 1721 bylo ve Svinárkách 6 usedlíků. V roce 1745 leželi na kopci u Slatiny a u Svinárek pruští vojáci. Mezi nimi a rakouskými jednotkami se rozpoutala přes řeku přestřelka. Rakušané se měli dokonce dostat přes Orlici a zapálit zásoby v místním mlýně. Roku 1770 bylo ve Svinárkách 32 usedlostí. V roce 1816 zasáhl osadu velký požár, roku 1831 povodeň, 24. prosince 1833 vichřice a 1. ledna 1834 opět vichřice. V roce 1828 měla osada 222 obyvatel a 41 domů a roku 1830 234 obyvatel a 41 domů. O 2 roky později zemřelo na Pouchově, ve Slatině a ve Svinárkách 80 lidí na choleru. V roce 1837 se Svinárky finančně spolupodílely na výstavbě nové slatinské školy. Roku 1839 byla ve směru staré vozové cesty vybudována státní silnice z Hradce Králové do Třebechovic pod Orebem. V roce 1843 měly Svinárky 246 obyvatel a 43 domů. Roku 1846 byla osada postižena povodní.

V roce 1849 se Svinárky staly součástí Slatiny. V letech 1854-1855 byl postaven nový mlýn. Přímé boje prusko-rakouské války se osadě vyhnuly a přes Svinárky jen utíkaly zbylé rakouské jednotky, pro něž zde postavili most zákopníci 1. sboru. 3. července 1866 zde konal obhlídky 4. sbor pod polním maršálkem Antonem svobodným pánem z Mollinary a 4. července 1866 odtud odtáhla rakouská 2. divize lehké jízdy k Holicím, kde měla obdržet zprávu o dispozicích ústupu. Roku 1869 byl postaven dřevěný most přes Orlici. V roce 1873 byl kopec nad Svinárkami prokopán pro železniční trať, kterou poprvé projel vlak 14. listopadu téhož roku. V roce 1875 byl c. k. místodržitelstvím sdělen souhlas zemského výboru s obnovením povolení k vybírání mýta na mostu přes Orlici na dalších 5 let. Roku 1877 c. k. místodržitelství odmítlo žádost V. Janského, aby mohl vybírat mýto na mostu přes Orlici též od pěších a z trakařů. 25. října 1878 byl v lese u Svinárek nalezen oběšený 60letý žebrák Josef Havelka z Hradce Králové. V roce 1879 shořely bývalé panské stáje a stodoly u mlýna. V letech 1880-1881 byl vykácen les na návrší mezi železniční tratí a Svinárkami. Roku 1888 došlo k požáru dřevěného mlýna. 18. července 1889 vyhořelo 5 domů. 5. března 1891 zasáhla osadu povodeň. 13. června 1892 způsobilo velké škody ničivé krupobití. 18. července 1899 vyhořel 1 dům. V letech 1901-1902 byl postaven nový zděný mlýn. Při této stavbě bylo nalezeno množství stříbrných mincí ze 17. a 18. století. V letech 1906-1907 došlo ke zřízení železného mostu přes Orlici, jehož spodní stavba byla zadána firmě Beránek a Čáp, podnikatelství staveb ve Vršovicích. 16. dubna 1907 byly Svinárky vyloučeny z doručovacího obvodu poštovního úřadu Hradec Králové 1 a přiděleny poštovnímu úřadu Hradec Králové 2. 15.-16. července 1907 byly příbřežní pozemky značně poškozeny povodní. V roce 1909 se začala stavět silnice ze Slatiny do Svinárek, jež byla následně převzata okresem. Roku 1910 měla osada 211 obyvatel a 42 domů. 12. června 1915 se u mlýna koupaly školní děti ze Svinárek. 9letý Václav Janeba se začal topit a na pomoc mu přispěchal 13letý Josef Hladík, ale v hlubině utonuli oba dva. V roce 1917 vysázel Josef Němeček na místě vykáceného lesa třešňový sad. Od něho se pak začalo lokalitě říkat „Třešňovka“. Roku 1918 došlo k rekvizici zvonku ze zvoničky. Z front 1. světové války se nevrátili 3 místní muži.

1. května 1920 byly Svinárky zařazeny do obvodu nově otevřeného poštovního úřadu na Slezském Předměstí. V roce 1923 se objevil ve slatinském obecním zastupitelstvu návrh na odloučení Svinárek od Slatiny a jejich osamostatnění. Téhož roku byl založen SDH, který si o rok později vystavěl hasičskou zbrojnici. 31. prosince 1925 zasáhla osadu povodeň. Ta přišla rovněž i 16.-18. června 1926. V roce 1928 bylo při kopání příkopu u Svinárek nalezeno větší množství bronzových předmětů. Roku 1929 byly Svinárky odškoleny od Slatiny. 4. července 1929 zasáhla osadu vichřice. V roce 1930 byly na trati č. 1 městských autodrah zavedeny sobotní jízdy do Svinárek. 27. března 1930 došlo k požáru domku Josefa Dubišara. 14. prosince 1930 vzniklo Družstvo pro rozvod elektrické energie ve Slatině-Svinárkách. Jeho vedení pocházelo zejména ze Slatiny, Svinárky zastupovali: zedník František Kulička (kontrolor a člen představenstva) a polír František Novotný (člen představenstva). 18. ledna 1931 zahynula při sáňkování školačka Vlasta Fišerová, když vjela do řeky a v ní utonula. Roku 1932 vypsaly Východočeské elektrárny, a. s. v Hradci Králové II. soutěž na výstavbu sítí a domovních venkovských přípojek v obci Slatině s osadou Svinárky. 1. března 1932 byla zavedena soukromá autobusová linka Týniště nad Orlicí-Třebechovice pod Orebem-Hradec Králové. 24. dubna téhož roku došlo k jejímu zastavení, protože majitel nedostal povolení k jejímu provozu. V srpnu 1936 se topila v Orlici 10letá dcera mlynáře Milada Kašparová, pro níž do vody skočil 11letý syn zdejšího trafikanta J. Růžička, jemuž pomohla manželka úředníka finančního ředitelství v Hradci Králové Jaromíra Enšpengera s loďkou. V roce 1937 zde bylo I. okrskem sokolské župy Orlické zřízeno nové sokolské středisko. Branný výcvik v něm prováděly blízké sokolské jednoty, jejichž cvičitelé absolvovali kurs odbočky Svazu čs. důstojnictva v Hradci Králové. V březnu 1938 byla luka a část osady zaplavena rozvodněnou Orlicí. 4. srpna 1938 došlo opět k povodni. Za německé okupace nesla osada pojmenování Swinarek. 21. ledna 1940 se manželce Václava Hartvicha, stárka v mlýně, se narodila v královéhradecké nemocnici trojčata – 2 chlapci a holčička. Roku 1949 byl SDH sloučen se svinarskými hasiči, přičemž sjednocený sbor měl 2 velitele: pro levý břeh Orlice a pro pravý břeh Orlice (Svinárky). 8. dubna 1949 byla na schůzi MNV Svinary schválena rezoluce ze společné schůze občanstva Svinar a Svinárek, na níž bylo většinou hlasů usneseno, aby obě obce splynuly v jednu. Výměr KNV v této věci byl vydán 16. června 1949 a 6. srpna téhož roku přišlo úřední schválení od ministerstva vnitra ve věci spojení obou obcí. V témže roce skončilo řeznictví a uzenářství Františka Kašpara. 5. května 1950 byl zřízen místní rozhlas. 30. ledna 1953 se rada MNV ve Svinarech usnesla na tom, aby byl mlýn Podhůra uzavřen a mletí obilí zde ukončeno. Zároveň bylo usneseno, aby děti ze Svinárek přestaly chodit do Slatiny a začaly navštěvovat školu v Malšově Lhotě. V roce 1960 zanikly Svinárky jako samostatná osada. Roku 1985 došlo k připojení k Hradci Králové. V roce 1987 došlo k pojmenování zdejších ulic (Břidličná, Podhůrská a Slatinská). 25. července 1988 zasáhla osadu vichřice. V letech 2000-2001 byla vybudována kanalizace a o rok později došlo k výměně veřejného osvětlení a budování chodníků. V letech 2018-2019 byl vybudován nový most přes Orlici.

Ze zdejších pamětihodností je třeba zmínit zejména kamenný kříž z roku 1896 (v některých pramenech se udává, že je o 6 let starší), jenž byl zhotoven v dílně Mik. Ježka v Hradci Králové. Jeho dřevěný předchůdce s plechovou figurou Ježíše Krista stával někdy od konce 18. století u čp. 2 a v roce 1870 byl přemístěn ke zvoničce, kde byl později nahrazen současným kamenným křížem, který byl naposledy opraven roku 2012. V již zmíněné dřevěné sloupové zvonici býval zavěšen zvonek z roku 1876, který byl zrekvírován za 1. světové války a v roce 1919 nahrazen novým od pražskopředměstského kovolijce a zvonaře Jana Bělohoubka. Za vidění stojí také: dům čp. 78 z přelomu 18. a 19. století a zdejší hostinec čp. 76, který byl vybudován v roce 1714 a ještě roku 1840 byl dřevěnou stavbou, což můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru od adjunkta 2. třídy Martina Rippera a geometra 1. třídy Johanna Rippera. Zdejším rodákem byl řídící učitel v Malšově Lhotě Jan Kračmar (* 27. října 1850 Svinárky) a příslušník čs. armády na Západě Josef Němeček (* 12. listopadu 1910 Svinárky).