Michnovka (Kratonohy)

Podle nálezů kamenných nástrojů po celém okolí i v obci samotné můžeme uvažovat o tom, že tato lokalita na pomezí Královéhradecka a Pardubicka byla osídlena již v době kamenné, i když za zmínku stojí velký nález z pozdní doby bronzové, k němuž došlo v roce 2012. Tehdy se jednalo o kolekci bronzových, kostěných a jantarových předmětů. V Michnovce bývala navíc již ve středověku tvrz, ale první zmínka o vsi pochází teprve z roku 1720, kdy byla ještě nazývána jako Michňovka (v letech 1720 a 1790 Michnowitz, roku 1790 Michnanka, v roce 1835 Michnowka, roku 1877 Michňovka). Lidová pověst pak tvrdí, že osadu založili cikáni a dokládáno to bylo mj. rčením: „Koukáš jako michňouskej cikán do jarmary.“, což mělo znamenat, že se někdo díval nechápavě až tupě a podobných bylo vícero, nehodících se do dnešní doby. Před vsí existoval na stejném místě dvůr a ovčín, který se jmenoval Vejrov. Nově založená ves dostala své pojmenování podle majitele Jana Václava Michny z Vacínova, což potvrzuje rovněž dílo „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř“ od prof. Antonína Profouse:

„Michnovka (lid. Michnouka, na Michňovce, z Michňovky, Michňovák), ves u lesů 10 ½ km na jih od Nechanic: 1790 Hft Chlumetz: Michnowitz, Michnanka (m. -nauka), ein Mhf u. eine Schäferei, Schal. XVI, 23; 1835 Michnowka 2 ¼ St. osö. von Chlumetz (ok. 1790 jen dvůr a ovčín, ale později emphyt. pozemků vzrostla na ves, která má teď 12 d. s 84 ob. a je připsána ke Kratonohům), Som. III, 51. - Kratonohy patřily v l. 1623-44 ke Chlumci; r. 1701 je koupil Jan V. Michna z Vacinova a l. 1721 je koupila zpět vrchnost chlumecká (Sedl. MSl. 462).

Jm. Michnovice a Michnovka dostala ta osada na počest svého majitele Jana V. Michny z Vacinova na poč. 18. stol.“

Některé prameny ves spojují se vsí Miličov či Mileč, o níž pochází první záznam z roku 1409. Jiné zdroje považují za předchůdce Michnovky zaniklou ves Nedabylice s tvrzí, která měla být buď na místě Michnovky nebo při Běloveských rybnících na západním svahu Vrší mezi Chudeřicemi a Chýští. Podle posledních výzkumů byla lokalizována k rybníku Kocouřík, severovýchodně od Chýště. Zajímavé však je to, že zdejší poplužní dvůr nesl ještě v 19. století pojmenování Nedabylice. Do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního byla ves spolu s Kratonohami součástí chlumeckého panství, a to od roku 1721.

V roce 1849 se Michnovka stala součástí Kratonoh, od nichž se odtrhla roku 1920 a stala se samostatnou politickou obcí. 19. června 1866 zničil oheň 13 zdejších usedlostí. 12. září 1875 vypukl v obci velký požár, jenž zničil 10 chalup se stodolami a obilím. Škoda byla odhadnuta na 20 600 zl., ale pohořelí byli pojištěni pouze na 1 600 zl. 19. srpna 1876 se na poli pohádala manželka domkáře Františka Steklého s domkářem Václavem Srpkem, který ji vrazil srp pod levou paží do těla a smrtelně ji zranil. Zemřela krátce po odvezení domů. V září 1880 zavřel domkář Josef Hladík svou 54letou choromyslnou manželku do chléva, kde byla nalezena na hnoji a slámě, s tváří celou zčernalou a naběhlou krví a s dalšími ranami po těle, jež měly podle ní pocházet od manželova týrání. 30. července 1896 zasáhla obec velká bouře s krupobitím, jež způsobila řadu škod. 24. února 1907 se uskutečnila schůze s přednáškou místního duchovního správce o nutnosti organizace katolického lidu. Všichni přítomní (31 mužů a 10 žen) se přihlásili za členy místní organizace. Prvním důvěrníkem byl zvolen radní V. Sejkora. Roku 1910 žilo v obci 170 obyvatel v 35 domech. 5. listopadu 1911 vypukl v obci požár, který strávil 11 ze 33 zdejších domů. Před 1. světovou válkou byl jediným zdejším živnostníkem hostinský Josef Paclt. Vedle toho tu sídlili panští lesní strážci, kteří spadali pod lesní ředitelství v Chlumci nad Cidlinou. Z front 1. světové války se nevrátilo několik místních mužů, zdejší rodák František Rohlík a sem se přiženivší přeloučský rodák Josef Sedlák, přičemž oba byli nezvěstnými a teprve soudem prohlášeni za mrtvé. Ale tento vojenský konflikt ovlivnil životy místních i v jiných věcech, v roce 1916 musel předčasně maturovat odvedenec Josef Adamec, Josef Pavelka prošel útrapami zajateckého tábora a František Pražák byl na frontě střelen do nohy tak, že mu to poškodilo její hybnost a tak by se dalo pokračovat. Na tak malou ves až příliš mnoho neštěstí!

V roce 1921 měla Michnovka 167 obyvatel, jež žili v 35 domech. Roku 1924 byl zaveden vodovod a o 4 roky později byla na skupinový vodovod Pravy-Michnovka udělena zemská subvence. V roce 1925 začalo fungovat zdejší Vodní družstvo, jehož meliorační projekt byl o rok později schválen a podpořen zemskou subvencí. O posvícení v listopadu 1929 vyhořelo stavení hostinského Komárka. Roku 1930 vznikl SDH. V roce 1933 zde začal provozovat kramářství František Rumler z čp. 25, který tuto živnost proměnil roku 1937 v cukrářství, pernikářství a výrobu orientálních cukrovinek. V roce 1937 byla stavěna silnice z Kratonoh do Michnovky a roku 1939 byla zkolaudována silnice do Prav. Během německé okupace nesla obec název Münchhof. Roku 1940 bylo v obci 179 obyvatel a 40 domů. V roce 1955 byla dokončena adaptace bývalého Pacltova hostince na obchod se smíšeným zbožím. Od té doby nemuseli chodit zdejší občané za nákupy jinam, protože od založení obce tu žádný obchod nebyl a nejbližší byl v Dobřenicích a v Kratonohách. O 2 roky později bylo ustaveno JZD, které bylo 15. února 1962 připojeno k JZD Kratonohy. 16. srpna 1959 byla v Michnovce otevřena mykologická stanice, a to jako reakce na velké množství houbařů v místních lesích. O rok později prošel zdejší rybník obnovou. Od 14. června 1964 je Michnovka součástí Kratonoh (sloučení proběhlo k 1. dubnu a 14. června se uskutečnily 1. společné volby do MNV). Posledním předsedou zdejšího MNV byl František Smolík. V roce 1966 shořela střecha a krovy u Lexů. V letech 1968-1969 byla rozšířena a vyasfaltována silnice do Kratonoh. Tehdy rovněž proběhla výstavba moderní dvouproudové silnice z Hradce Králové na Prahu. Roku 1970 žilo v obci 71 obyvatel v 35 domech. V roce 1971 byla opravena zdejší prodejna se smíšeným zbožím. Roku 1972 bylo dokončeno výbojkové veřejné osvětlení a shořely kůlny u Černohlávků. O 4 roky později zdejší rybáři oslavili 50 let trvání a za pomoci MNV dobudovali chovný rybník. V roce 1979 byl vystavěn dům Františka a Miloslavy Vítkových čp. 14, jediná novostavba v 70. a 80. letech 20. století. Roku 2003 došlo k plynofikaci obce. V roce 2015 byly vybudovány nové chodníky. Roku 2023 došlo k rekonstrukci veřejného osvětlení.

Ze zdejších pamětihodností je třeba zmínit: zděný dům čp. 3; původně roubené a zvýšené o polopatro domy čp. 7 a 14; od 3. února 2005 památkově chráněnou dřevěnou sloupovou zvoničku, jež tu stála již ve 2. polovině 18. století a je opatřena zvonkem s reliéfem sv. Vavřince o průměru 20 cm a výšce 25 cm (viz https://pamatkovykatalog.cz/zvonicka-se-zvonkem-13872263); litinový kříž, který byl naposledy opraven v roce 2006; pomník sv. Hubertovi z roku 2014 na hrázi rybníka Nebáčku. Na závěr ještě dodejme to, že obec byla zmíněna jak v „Pamětech Dr. Aloise Rašína“, tak v knize „Obyčejnej vesnickej kluk“ od Jana Černohlávka. V lesích u obce se napak často konaly různé závody v orientačním běhu (např. Východočeský pohár v orientačním běhu) a ze studny u hájovny se dříve čerpala hořká minerální voda.