Memoriál Františka Ohery 2026.

Fotografie (7) • Foto: TomášNejedlý

Jedná se o vzpomínku na ostravského havíře a běžce dlouhých tratí se kterými začal až v pozdějším věku. Tehdy se tomu ještě tak honosně neříkalo jako v dnešní době. Od kratších tratí se dostal až na ULTRA. Lépe o tom určitě napíší jeho pamětníci [1]. Okruh u hvězdárny určitě znají všichni místní, ale to, že trénoval například tak, že nosil v batohu 15 kg „zbytečné“ váhy z Poruby na Zátiší [5] už mnoho lidí vědět nebude. V mém případě se zapsal „Memoriál Františka Ohery“ v Třebovicích před pár lety jako závod ve kterém jsem poprvé uběhl „oficiálně“ půlmaraton. Postavil jsem se k němu tak odpovědně, že ve třetím kole (každé kolo má 5 kilometrů) jsem v jednom místě přemýšlel jestli vše půjde rychle ven horem nebo to ustojím. Pochopitelně, protože jsem běžel příliš rychle a s šetřením sil to nemělo nic společného. Nakonec jsem vše ustál a doběhl [6]. Když jsem si později dokázal, že jsem schopen za krásných sedm hodin „uběhnout“ maraton mírně kopcovitý [7], tak jsem se odvážil přihlásit i na ten první závodní [8] na podzim roku 2024. Trasa okruhu je zaznamenána například zde: [9] nebo nejaktuálnější od ULTRAběžců „Sbalit se a putovat“ [10] z letošního závodu.

Foto: TomášNejedlý

Závod se pořádá v únoru a je tedy jistotou, že nikdy nebude dopředu jasné jaké podmínky budou panovat. Já jsem zažil deštík, krásné počasí a letos se i počasí předvedlo v nejlepším a zařídilo nám led po většině trasy, občas asfalt. Týden před závodem byl velice zajímavý a já do pátku nevěděl jaké si mám vzít boty. Za krásného počasí by se nemuselo nic řešit a všichni by nazuli silniční nebo dokonce závodní (ti na špici). V sobotu 21. února 2026 se jednalo o otázku hodnou kouzelníků mazajících závodní běžky. Po práci jsem nevystoupil z vlaku až ve Svinově, ale o zastávku dřív, v Třebovicích a šel zkouknout trasu. Za mostem přes řeku Opavu je pod teplovodem „vlnka“ která byla zledovatělá. Za zatáčkou je možná dvě stě metrů pohodového asfaltu, ale jakmile se odbočí doprava před Hladový vrch, tak se situace mění na led s hrudkami. Jdu ještě kousek dále, ale pro zítřek je rozhodnuto. Beru nové Speedcrossy, které mají na jeden souvislý běh odzkoušeno maximálně něco pod 20 kilometrů. To není úplně dobrá situace, tak doufám, že nepřijdou puchýře. Tréninkově jsem na tom zcela neodhadnutelně, protože naposledy se mi dobře běželo (nebýt odporujícího kolene po asi dvacátém kilometru) při běžecké oslavě známé ostravské maratonkyně – Petry Pastorové [11]. Pak se přidalo stávkující zdraví a tedy tréninkově úplné nic. Na druhou stranu každá možnost postavit se na start maratonu je samo o sobě nemalým úspěchem. Když „pobíhání“ na Nový rok šlo vcelku ztěžka, tak jsem netušil, že tomu tak bude i následující měsíce. Na druhou stranu na startu jsem neměl žádné plány na čas, navíc podmínky byly nepředvidatelné a hlavně mi šlo o to se zbytečně nevymazávat na cestě. Vzdálenost bych překonat nějak měl, ale nechtěl bych, aby to bylo tak neběžecké jako u posledního (na kterém mám zatím „osobák“). Tehdy se mi dařilo držet tempo s poslední skupinkou jen první polovinu maratonu do Přívozu. Jako půlmaraton by to bylo skvělé – tempo se mi dařilo držet celou dobu ustálené a kdybych měl v této ostravské městské části cíl, tak bych v závěru dokázal i přidat. Bohužel představa toho, co mě ještě bude čekat a vyčerpání „rychlé“ energie připravilo „zídku“ a k občerstvovačce jsem už jen šel. I proto, že se vodič na 4h30 se skupinou začal nekompromisně ztrácet v dálce přede mnou. Přešel jsem do režimu šetři energií - máš ještě mnohem větší práci před sebou. Po pár pokusech o běh na trochu větší vzdálenost jsem postupně přecházel na rychlejší chůzi. Trapný to pocit „maraton jít“. A to jsem vystartoval s pocitem, že oni přede mnou se hrozně, děsivě hrozně, loudají. V Přívoze se mi naopak zdálo, že nasadili naprosto nezvládnutelnou rychlost. Jestli ve skutečnosti nevím, ale pocitově jednoznačně.

Stejnou chybu jsem nechtěl opakovat na „Memoriálu Františka Ohery“. Radši ještě pomalejší tempo a dovolit si maximálně pauzy na pár minut. Zařadil jsem se na úplný konec a hlavně s nikým nezávodit a s nikým „nedržet tempo“. To mi nakonec zajistilo úplně poslední místo a o půl hodiny horší čas než je můj „osobák“, ale do limitu šesti hodin jsem se vešel. Na nenatrénování a celkově „urovnanější“ výkon jsem byl vcelku spokojen. Nebyl to půlmaraton a chůze jako u „Zlatého maratonu Emila Zátopka“ pořádaného SSK Vítkovice minulý rok.

Foto: TomášNejedlý

Vedle výběru bot bylo další otázkou co běžet, jestli maraton, půl nebo desítku. Nakonec má spíše vytrvalecká duše než rychlostní rozhodla pro to, co je nejzajímavější a největší výzvu. CELÝ MARATON. Jestli ho vůbec dám netuším. Na druhou stranu jsem zcela volný, protože s ničím nezávodím. Jenom dokončit by pro mě i za příjemných podmínek bylo velkým úspěchem. Stačí první kolo a vím, že to nebude ani trochu jednoduché. Musím si hodně dávat pozor na každý krok, protože není jasné co bude klouzat a co ne. Vypadá to tak, že se bude jednat o technicky nejnáročnější běh. Musím běžet pravidelně i z důvodu, že nechci krize příliš připustit k tělu. Není nejtepleji a i malé zastavení znamená rychlé chladnutí. Dlouhé chodecké vsuvky si tedy ani z tohoto pohledu nemohu dovolit. Na maratony už se sebou batoh netahám a tak musím zvolit vhodnou vrstvu oblečení. V botách mám dvoje ponožky, ale na nohy mi obecně nebývá příliš chladno. Zato na břicho a prsty na rukou je to horší. Na hlavu si beru čepici spíš pro teplejší zimní dny, pletenou bych nevydržel.

Závod beru více jako společenské setkání než bitvu na ostří nožů. Navíc v mém případě se určitě ještě na velmi dlouhou dobu bude jednat spíš o boj sám se sebou než s čímkoliv nebo kýmkoliv jiným.

Foto: TomášNejedlý

Řadím se na konec pole a už první kolečko dává znát, že to bude o odhodlanosti o ničem víc. Nevyzpytatelný led pod sněhem určuje pravidla. Ze začátku je led ještě vidět, ale v druhém a třetím kole začne chumelenice. „Stopa“ velmi rychle zapadává a kupodivu se mi zdá, že se běží o trochu lépe (ne všichni později v hospodě tento názor sdílí). Vše jen krásně ukazuje, jak může a často i bývá každý maraton jiný. Letošní „Ohera“ doplnil i v celé své kráse poznámku „zimní“. Závod, který jsem dosud zažil jako silniční se nyní stal „terénním“. Tak špatně připravený jako na tento jsem snad zatím nikdy nebyl. U druhého kola mě už začaly napadat zrádné myšlenky, že bych si zaběhl jen „půlku“ nebo snad dokonce jen „desítku“. Myslím, že právě v druhém kole jsem na jednom zasněženém místě udělal neplánovaně „šňůru“, ale ustál to. Poté jsem běžel opět o něco opatrněji. Velkým úspěchem bude pokud vůbec dokončím. Ale žádný maraton, ani žádný dálkový pochod není třeba končit dokud je možno se pohybovat dopředu. Zatím jsem každý pochod došel, i když už na mě třeba v cíli nikdo nečekal, tak proč bych nedoběhl (nedošel) nyní. Plánem je vydržet s občerstvovačkou až do poloviny, tedy do čtvrtého kola (celkem se běží 8 „pětikilometrových koleček“). Plán nedodržím a tak si něco dám už na začátku třetího kola (asi po 10 km). Zvolit si mohu banány, hroznové víno a další sladké věci, kolu nebo teplý čaj. Volím čaj a k němu hroznové víno, nějakou čokoládu a nejlépe mi jedou jedny nejmenované „piškoty v čokoládě s různými náplněmi“. Čaj je tak teplý, že se nedá moc dlouho udržet ani v ruce, natož hrknout do krku. Musím jej usrkávat velice pomalu. Tím si zajistím pár minut pauzy, ale více už není dobré, s krátkými rukávy při teplotě pod nulou už zase začínám cítit chlad.

Foto: TomášNejedlý

I toto mě nutí spíš běžet než jít, protože z delší pauzy se jednak mnohem hůře rozchází a jednak se chladne. To poslední co chci v těchto podmínkám dosáhnout je výrazná únava, kdy se zima začne vkrádat až do morku kostí. Taky si chci vyzkoušet jestli mírnější tempo a občasné párminutové chodecké vsuvky (raději až ke konci) pomohou menšímu „zabetonování“ nohou. Vzhledem k tomu, že už jsem přihlášen na své první 100 km ULTRA a rád bych ho zvládl, tak s nohami jako po většině předešlých maratonů bych nemohl počítat ani s 60 km. Mám za sebou tři kola a únava je taková, že se mi ani moc nechce a dalších 5 kol je pro mě jako něco „nereálné“ ,v obrovské dálce. Ale stále pokračuji. U otočky na 2 a půltém kilometru zmenšuji temno (abych se „vlezl na cestu“ a nevpálil do škarpy) a proti studenému větru již dalších asi 100 metrů jen jdu. Někdy i dále. Strašně se mi nechce znovu rozebíhat. K tomu mě donutí až to, když někoho v protisměru v dáli vidím, že běží – nemohu přece jen jít. V jednom z posledních, ale zdaleka ne posledním kole mě Emil provokuje s tím, že:

„Když to budeš takto flákat, tak mě nepředběhneš.“

Ano, onen Emil, který mi při mém prvním závodním maratonu dal v závěrečném sprinterském finiši 5 sekund na frak [12] – [14]. Je to nekonečné, ale oproti minulému maratonu na podzim 2025, je tento mnohem celistvější, tedy s občasnými, stále delšími „odpočinkovými“ pauzami se mi opět daří více běžet (klusat) než jít. To považuji za nemalý úspěch po všem, co před startem bylo, i když čas je o dobrou půlhodinu horší než můj osobní rekord před pár měsíci.

Foto: TomášNejedlý

Jsem poslední, ale nejsem zklamaný. Uběhl jsem to jak jsem v ten den nejlépe mohl a žádné výrazně větší zrychlení jsem očekávat nemohl. Upřimně řečeno, až do té soboty jsem si nebyl jistý jestli se na start vůbec postavím. Dřevěná medaile s uměleckým vyobrazením hornických nástrojů určitě má své nezastupitelné místo mezi ostatními. O to více symbolicky s ukončením těžby v OKR před pár týdny. Rozhodnutí se kterým zde bude jen málokdo souhlasit, ale mocipáni lezoucí Evropské Únii někam, tak rádoby ekologicky trestají především „své“ lidi. Naopak podporují takové věci, které se zdají ekologické, ale ve své hlubší podstatě tak ekologické nejsou (například elektromobily, start – stop funkce a mnoho dalších). Těžba lítia je tak pochopitelně v pořádku a ekologická, i když opak je pravdou. Zasypání nevytěžených uhelných dolů je podle nich také správně. Už se stalo a změnit to nejde. Pro spoustu lidí je zde stále uhlí, ocel a obecně průmysl s Ostravskem a okolím více než spojeno…

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://memorial-frantiska-ohery.estranky.cz/

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Oher%C5%AFv_b%C4%9B%C5%BEeck%C3%BD_okruh … Oherův běžecký okruh v lese u porubské hvězdárny.

[3] https://dedekbeskydsky.estranky.cz/clanky/pribehy/52.proc-jsem-vynechal-ctrnactou-etapu-lysacupu-aneb-kdo-byl-franta-ohera.html … další příběh od známé postavy běhů na Severní Moravě.