Pozorovatelna CO na Hladovém vrchu.

Fotografie (50) • Foto: TomášNejedlý

Dlouhou dobu jsem chodil či jezdil na kole kolem tohoto nevýrazného vršku, aniž by mi stál nějak za prozkoumání. Až v poslední době, možná tak jeden rok zpět, jsem někde četl, že by se na něm měly nacházet nějaké pozůstatky po vykopávkách. Této informaci jsem mohl jen těžko odolat a tak nevinně vypadající „jen malý doplněk“ pokovidové vycházky a vracení se do původní formy, dostal úplně jiné obrysy a byl jsem z místa naprosto unesen. Když jsem se od Hošťálkovic dostal na tento nevýrazný kopeček, tak se již slunce připravovalo zapadnout a když jsem do pozorovatelny sestupoval, tak již zapadalo. Nevšední atmosféra. Naskytly se zde tři věci jimž těžce odolávám:

- prudké srázy a pestrá, na mnoha místech divoká, nečekaně zvlněná krajina

- pozůstatky po vykopávkách provedených olomouckými archeology před několika roky

- a především vstup do podzemní, který je hlavním objektem tohoto krátkého článku.

Něco jsem popsal zde:

https://www.turistika.cz/mista/historicka-pekarna-jana-maria/detail

https://www.turistika.cz/mista/vykopavky-a-pozorovatelna-co-na-hladovem-vrchu-v-ostrave-trebovicich/detail

https://www.turistika.cz/mista/jak-jsem-hledal-hostalkovicke-hradisko/detail

V tomto článku popíši samotnou pozorovatelnu, jejíž návštěvu doporučuji všemi deseti. U vstupu je informační tabule, na níž je uveden způsob, jak pomocí mobilního telefonu zaplatit „vstupné“, čímž získáme kód k řetízkovému zámku. Ten platí jen určitou dobu, ale člověk se může za jedno vstupné dovnitř podívat kolikrát bude chtít. V ceně je i možnost návštěvy historické pekárny na území bývalé kolonie u Hranečníku. To jsem popsal v nedávném článku.

Po navolení správného čísla je již vstup volný a nic nebrání podívat se dovnitř. Dolů pohodlně sejdeme po železech a pokud chceme, tak se můžeme opřít zády (jako v jeskyních nebo skalách pří stoupání či klesání „komíny“) a naprosto bezpečně se na místě udržíme. Tím máme ruce zcela volné a můžeme si vše velmi pohodlně vyfotit. Pochopitelně na počátku sestupování i ke konci vylézání je třeba trocha opatrnosti a promyslet čeho se chytnout a čeho ne. Tím musím pochválit i drobnost u uchycení kovového poklopu, čímž je vyfrézovaný otvor do něhož zapadne jakási oska a poklop je zajištěn, že by jen při velenešikovnosti mohl někomu spadnout na hlavu nebo na prsty.

Vzhledem k tomu, že sem patrně polezou jen duše dobrodružné, tak jsou takovéto řeči jen nošením dříví do lesa, pro ně bude sestup jen úsměvnou pohodičkou. Zajímavější pro ně nepochybně bude návštěva některého z vojenských objektů (zde se jedná „jen“ o dávnou pozorovatelnu civilní obrany, kterou si spolek „Pestré stezky“ upravil k obrazu svému). V tomto ohledu si myslím, že uvedením informace i některých fotek neporuším nic na co by bylo dobré si dát majzla u objektů vojenských. Ty se nefotí a raději ani neuvádí žádné informace.

Pokud se někdo chce podívat do vojenských objektů na „linii“ mezi Moravou a Polskem, tak má občas také možnost do některých „bunkrů“ vstoupit. Je to zajímavé i pro člověka jako jsem já, tedy silně protiválečný i protivojenský, dokonce mě nebaví ani válečné hry na počítači, jak velkou většinu ostatních lidí ano. Především to bylo v dobách, kdy bezpečnost, zdraví i život každého jednotlivce nebyl až tak „jistý“ jako dnes. Mnoho lidí zapomíná na historii, mnoho lidí ji naštěstí nezažilo a ve většině případů byl pro každého dějepis ve škole postrachem. Jen málokterý učitel dějepisu dokázal nadchnout. Pro tyto lidi a tím spíš pacifisty je vstup do bunkrů i mrazivý pohled na obrovské pevnosti (například sruby) s neskutečným množstvím betonu odstrašující. Představa, že by zde měla posádka přetrvávat dny nebo i měsíce, bránit se nepříteli a v opačném případě i představa jistoty svého hrobu, určitě na náladě nepřidá. Lidé zapomínají na dějepis, zapomínají na toto a pak klidně budou pouštět na „své“ území „cizince proti kterým se vždy stovky let bojovalo a díky tomu zde byl mír“. Jen proto, že to nakázala jedna nejmenovaná nadnárodní politicko-ekonomická únie.

V tomto ohledu vypadá pozorovatelna CO zcela mírumilovně a mráz po zádech při pohledu na ni neběhá. Jediné mírnější zvýšení tepu nastane v okamžiku „nástupu“ na železa, po nichž sestoupíme do hloubky asi dvou metrů a východním směrem se dostaneme po několika „kramlích“ do vlastní pozorovatelny. Zde je dobré si dávat pozor na hlavu a to raději ještě o kus dál než by rozum řekl. Já jsem nešel se sklopenou hlavou dostatečně daleko a když jsem se příliš brzo narovnal, tak jsem dostal pořádnou ránu do hlavy. Narovnal jsem se přesně v místech kde ze zdi vyčuhovala asi dvacet až třicet čísel dlouhá rezavá „kolejnice“. Takových je zde více, myslím že šest. V úrovní očí běžného člověka je také několik úzkých průzorů do okolí. Přiznám se, že pokud by mě chtěl někdo přepadnout, tak v okamžiku kdy ho uvidím mi patrně bude zbývat jen zlomek sekundy života a jen málo možností obrany. Co se mi až tak moc v tomto ohledu nelíbí je i strakatost a nápadnost. Dneska to může vypadat dobře, ale ve své době to místo nijak nápadné nebylo.

Podobně zvláštní je i ještě strakatější „bunkr“ v „podhradí“ Karlštejnu. V případě pozorovatelny CO v Ostravě - Třebovicích se nejedná o vojenský objekt, ale i tak je sice „úhledný“, ale nepříliš reálný vnější nátěr v mých očích jeho jediným záporem. V případě „bunkru“ pod Karlštejnem je to ovšem jako bych na pozorování přírody do lesa lezl v oblečení v zářivých barvách.