Lhota pod Strání (Hradec Králové)

První zmínka o této téměř zlikvidované osadě, jež byla známá tím, že se u ní od středověku nacházelo královéhradecké popraviště, pochází z roku 1398, kdy král Václav IV. daroval městu Hradci Králové újezd se vsí Hrdlořezy. Ty se připomínají ještě v roce 1451. Tehdy byl jmenován mistrem mostním (důchodním) Vít Sexberk ze Třebše, jemuž konšelé města Hradce Králové, majíce v čele purkmistra Matěje Zlatého a rychtáře Procha, dali k užívání vesnice Kluky, Třebeš a Hrdlořezy (pozdější Lhotu pod Strání), a to se všemi loukami, háji, pastvinami a lovišti. Roku 1495 měl Vojislav z Kunčího spor s Hradcem Králové o dvůr Lhotka u vsi Hrdlořez. Ten skončil v roce 1506 vítězstvím města, které dokázalo, že dvůr byl podvodně vyprošen od Vladislava II. Roku 1518 byla znovu zmíněna obec Lhota. Z období o 5 let později pochází zmínka o vsi a dvoru Lhota Hrdlová. V roce 1541 se zase vyskytl název Lhota za šibenicí. Ta platila městu Hradci Králové pololetních úroků 1 kopu, 18 grošů, 5 denárů. O 6 let později byla císařem zkonfiskována a navrácena městu až o 2 roky později.

Roku 1614 se poprvé objevilo pojmenování Lhota pod strání. V této vsi tehdy byla krčma hradeckého měšťana Jana Jiskry ze Sobince. V roce 1636 byla Lhota pod strání vypálena saskými vojáky, odtud i název Lhota spálená. Roku 1654 byla Lhota pod Strání již pustá. Po 3 sedlácích (Buchal, Zich, Pospíšil) a 8 chalupnících se 189 korci pole (Markalousovské se 3 kopami záhonů a 21 záhony, Remplíkovské se 4 kopami záhonů a 16 záhony, Polívkovské se 16 záhony, Pospíšilovské se 2 kopami záhonů a 8 záhony, Nádherovské s 8 záhony, Krčmářovské se 16 záhony, Sedláčkovské s 1 kopou záhonů a 16 záhony a Uhlířovské s 15 záhony) zbyla jen místa. Teprve v roce 1710 zde byli opět 3 sedláci, 6 chalupníků a 1 podruh. Roku 1745 tu měl svůj hlavní stan vrchní velitel rakouského vojska Karel Lotrinský. Podle tereziánského katastru z roku 1748 bylo ve Lhotě pod Strání 9 sedláků a chalupníků, kteří měli 205 korců a 1 věrtel polí, z toho 199 korců obdělaných. Proti dvoru ve Lhotě pod Strání byl na malšovickém katastru dvůr hraběte z Bubna, k němuž náležela i hospoda ve Lhotě pod Strání. O 10 let později ve Lhotě pod Strání leželo pruské vojsko. V roce 1772 byla osada přifařena k Novému Hradci Králové. O rok později měla již 24 domů. 30. července 1773 byla provedena poslední poprava na hradecké stálé šibenici. Roku 1783 byli Lhotečtí povinni platit z vrchnostenských nemovitostí 4 zl. 37 kr., dědičné činže z pozemků 116 zl. 38 ¾ kr. a konat robotu potahy 312 dnů a robotu ruční 871 dnů ročně. V srpnu 1788 byla zbourána hradecká šibenice, jež se nacházela nedaleko osady. 18. května 1789 zničilo velké krupobití veškerou úrodu na polích. V roce 1795 byl zdejším rychtářem Václav Kotek a jeho mzda byla 12 zl. Roku 1829 byla zřízena kolna pro hasičské nářadí pro tzv. Malou stranu. V roce 1831 byl rychtářem Václav Mach. O 2 roky později bylo ve Lhotě pod Strání 25 domů a 156 osob. Roku 1839 byl rychtářem Josef Košťál a v následujícím roce Josef Vacek. Roku 1842 zde vystavěl mlýnek městský berní a novohradecký rodák Jan Honke. Voda používaná k jeho pohonu se vedla rourou do nádržky přímo ze studně Rozárky na Kopci sv. Jana. Později byla místo mlýna valcha a pěstoval se tam i chmel. V roce 1843 bylo v osadě 25 stavení se 154 lidmi. 22. prosince 1846 žádali občané Střebše, Lhoty pod Strání, Roudničky, Kluku a Lhoty Malšovy, aby pořizování hasičského nářadí v budoucnu platil z poloviny obecní důchod a z poloviny magistrát. Roku 1847 nahradil místního rychtáře Jana Dvorského Josef Pochyba z Nového Hradce Králové, protože nikdo z navržených o to neměl zájem (Nohejl z čp. 23, Mach z čp. 7, Pešek z čp. 21). V roce 1848 byl jako rychtář uváděn Josef Pešek.

Od roku 1849 byla Lhota pod Strání součástí Třebše, i když vždy spíše tíhla k Novému Hradci Králové. Známá byla zejména tím, že odsud pocházelo kvalitně rostlé žito a výborné brambory. V roce 1855 byla zbořena mlýnice a tak nad Lhotou pod Strání zůstal jen její domovní přístavek. 6. září 1857 byl slavnostně posvěcen nově postavený kamenný kříž. Roku 1869 zde žilo ve 26 domech 158 lidí. 25. června 1875 vyhořely 2 domy a 1 stodola. V září 1876 vypukl požár u Josefa Röslera, který pomáhala hasit královéhradecká Tělocvičná hasičská jednota Sokol. 25. ledna 1891 se oběsil pokrývač Alois Komárek, jenž byl odsouzen ke tříměsíčnímu žaláři za urážku císaře, které se dopustil v podnapilém stavu. 15. ledna 1892 vzplanul domek Františka Moravce. V roce 1893 díky velkému suchu a dětské hře se zápalkami vyhořely stodola u čp. 23, dům čp. 20 Terezie Šimkové a usedlost čp. 21 Františka Peška. Podařilo se zachránit jen dobytek a část nábytku. 19. května 1903 vyhořelo stavení rodiny Lankašovy. V té době byl jediným zdejším živnostníkem hostinský Václav Bačina. 30. března 1913 došlo v osadě k dalšímu požáru. Roku 1917 byl zrekvírován obecní zvonek. Z 1. světové války se nevrátili 3 zdejší muži (Josef Lorenc, František Vodička, Arnošt Dušek).

V roce 1920 se třebešské obecní zastupitelstvo formálně usneslo za souhlasu zástupců osad Lhoty pod Strání a Kopce sv. Jana na přikatastrování zmíněných obcí k Novému Hradci Králové. O 9 let později došlo k přiškolení k Novému Hradci Králové, i když původně bylo žádáno o přiškolení k Třebši. 4. července 1929 byl velkou vichřicí nejvíce postižen profesor Plašil. Kromě toho vichr odnesl střechu z čp. 1 Františka Müllera a z domu čp. 7 Františka Černohlávka. Roku 1937 zde I. okrsek zřídil nové sokolské středisko branné výchovy. O 2 roky později vznikla místní skupina Mládeže Národního souručenství. Za německé okupace nesla osada pojmenování Lhota unterm Stran. 1. dubna 1942 byla osada připojena k Hradci Králové. Po 30. červnu 1942 přespal u Václava Šafaříka telegrafista Jiří Potůček z výsadku Silver A, který byl na útěku. 22. července 1945 nadělala velké škody vichřice. V roce 1947 byla opravena cesta z Nového Hradce Králové ke Lhotě pod Strání, a to v rámci brigádnické akce 100 hodin dvouletce. Roku 1958 novohradecké JZD ustájilo 26 ks mladého skotu v čp. 10. V letech 1967-1968 zvítězili v celostátní urbanistické soutěži na zastavění Moravského Předměstí architekti Karel Marhold a Jiří Němec z Fakulty architektury a pozemního stavitelství Českého vysokého učení technického. Na rozkreslení jejich návrhu s nimi začal spolupracovat druhý nejúspěšnější účastník soutěže František Křelina z královéhradeckého Stavoprojektu, který se postupně stal hlavním architektem celého sídliště. Navržené sídliště zahrnovalo i část Lhoty pod Strání, zbytek byl určen menší družstevní výstavbě, jejíž intenzita byla největší na přelomu 70. a 80. let 20. století. Z roku 1970 pocházel plán na demolici stávající zástavby Třebše a Lhoty pod Strání. V roce 1972 byl dokončen vodovod v hodnotě 45 000 Kčs a v letech 1972-1993 proběhla výstavba sídliště Moravské Předměstí, při které byla zbourána téměř celá osada až na několik zděných budov. Nezůstalo nic ani ze Šafaříkovy zvonárny a zavezen byl i místní rybníček. Roku 1977 zahájila činnost ZDŠ Salvadora Allende (dnešní ZŠ Milady Horákové). V roce 1980 byla otevřena výdejna léků „Pod Strání“ a stejnojmenná restaurace. O 2 roky později došlo k otevření nové MŠ. 1. prosince 1990 došlo k zahájení autobusových linek MHD č. 27 (Pod Strání-Cihelna) a 28 (Pod Strání-Hlavní nádraží). 1. srpna 1994 došlo k privatizaci výdejny „Pod strání“, která byla přeměněna na lékárnu. Dnes tu tedy tuto osadu můžeme tušit jen z těch několika domků, jež se nacházejí při cestě na Nový Hradec Králové (části ulic Kyjovské, Milady Horákové, Velehradské, A. Malé a Blodkovy) a připomíná ji též bývalý dům služeb s restaurací "Pod strání".

Nejvýznamnějšími místními pamětihodnostmi jsou: kamenný kříž z roku 1857 a dřevěná sloupová zvonička, z níž byl původní zvon zrekvírován roku 1917 a nahrazen novým o 2 roky později. Nejznámějšími zdejšími osobnostmi byli: poručík lékárnické služby Ph. Mr. Josef Pešek (* 1871 Lhota pod Strání) a protifašistický bojovník a člen KSČ Josef Moravec.

Lhota pod Strání (Hradec Králové) na mapě