Kostel sv. Václava ve Starých Ždánicích

Tento kostel, který je architektonicky podobný tomu v nedalekých Opatovicích nad Labem a připomíná vzdáleně pomalu hradní objekt, je uváděn jako farní již v soupisu pražské diecéze v letech 1344-1350, kdy náležel pod královéhradecký archidiakonát a dekanát, avšak o jeho farnosti máme nepřímý důkaz i z předchozích let, neboť v roce 1339 Věněk ze Ďánic prodal opatovickému opatu Hroznatovi své ždánické zboží i s podacím kostelním. Roku 1358 byl po smrti plebána Diviše ustanoven jeho nástupcem kněz Mikuláš, a to opatovickým opatem a bratry Neustupou, Všetou a Svinkou ze Ždánic, jež měli podací právo. Mikoláš se však dlouho neudržel a nastal spor mezi Mikolášem z Dašic a Václavem ze Smilova, který byl řešen až v Římě, kde byl rozhodnut teprve v roce 1363 ve prospěch Václava, naopak Mikoláš z Dašic byl prohlášen uchvatitelem tohoto kostela a musel ho opustit. Plebán Václav asi vzhledem k předchozímu sporu nebyl dobře brán ve Starých Ždánicích a již roku 1364 si směnil faru s Janem ze Šlapanova. Ten si o 4 roky později směnil faru s Otou z Chrudimě, který odtud po 10 letech odešel do Veselí a odtud přišel do Starých Ždánic plebán Ctibor. Sama fara byla dosti bohatá, protože v roce 1369 bylo odsud odváděno 15 grošů papežského desátku. Roku 1397 byla povolena inkorporace a stejně tak v roce 1403. Roku 1416 byl staroždánickým profesním (řádovým) plebánem Havel, jenž byl zmíněn mezi voliteli opata a v tomto úřadu byl zmíněn ještě v roce 1420.

Dnes však již nevíme, kdy byl objekt přesně postaven. Jeho vybudování však můžeme klást do 1. poloviny 14. století, protože 3. února 1339 prodal Vaněk ze Ždánic ves i s podacím kostelem opatovickým benediktinům, jak již bylo předem zmíněno. Ještě téhož roku měl být zchátralý dřevěný svatostánek, zřízený snad již v 11. století, zbourán a na jeho místě nechal opat Hroznata vystavět kamenný kostel. Jeho pravoúhlý presbytář a úzké protáhlé východní okno však naznačují podstatně starší dobu jeho vzniku, a to 2. polovinu 13. století. To by ukazovalo, že opatovický klášter nový kostel nevystavěl, ale spíše přestavěl nebo dokončil ten, který tu stál již za Vaňka ze Ždánic. Během staletí došlo k jeho několika stavebním úpravám a přestavěním, z nichž mnohé jsou pouze odhadovány a co se týká jejich časového určení, každý pramen přináší odlišná stanoviska. Kostel byl přestavěn v duchu pozdní gotiky někdy koncem 15. nebo počátkem 16. století (klenba presbytáře, západní portálek lodi s přetínavou profilací). Od husitských válek byl kostel spravován utrakvisty, kteří tu vydrželi až do pobělohorské rekatolizace (Jan Melu, zvaný Vlk, pohřbený před oltářem sv. Anny roku 1590), kdy byla fara zrušena. Po administraci pardubickými minority, byl v roce 1654 filiálním do Hradce Králové a o rok později došlo k přičlenění k osickému kostelu, i když ten ždánický byl nadále označován jako farní (skutečně farním se stal až roku 1861).

Během 1. poloviny 16. století byla přistavěna věž a někdy ve 2. polovině téhož století získal objekt renesanční úpravu (stavba nových krovů lodi, presbytáře i trojice štítů, zaklenutí lodi valenou klenbou se vstřícnými výsečemi na přízedních příložkách, zvětšení oken, stavba východní a severní předsíně se štíty členěnými cimbuřím). Z roku 1595 pochází dopis se žádostí o opravu kostela, který byl sepsán hejtmanem Fridrichem z Wildensteina. Současný stav pochází z počátku 17. století. Roku 1629 došlo k omítnutí a nabílení věže i zbytku kostela, čímž byl objekt stavebně dokončen (podle některých pramenů po 19 letech práce). 28. září 1629 došlo k jeho slavnostnímu vysvěcení. V roce 1667 proběhla navíc úprava komory v 1. věžovém patře. Do téhož století lze zařadit i stavbu zvonové stolice a vnější vstup do sakristie. V té době, nejspíše roku 1677, byly pořízeny osickým farářem P. Jiřím Krištofem Hájkem také 3 nové oltáře, jejichž tvůrcem byl litomyšlský řezbář Zach. Podle relace z roku 1677 měl kostel 5 kalichů stříbrných, z plechu postříbřené 2, 1 stříbrné ciborium, 1 mosaznou monstranci, 10 velkých cínových svícnů, dřevěnou křtitelnici a 4 zvony.

V roce 1774 byl pořízen nový rokokově laděný hlavní oltář, který vytvořil Jan Zach z Pardubic. Ale již roku 1837, kdy byla zřízena lokálie, byl objekt ve velmi špatném stavu. Děravou střechou všude zatékalo a okna byla vytlučena. Na naléhání faráře došlo o rok později k malé opravě. K oběma vchodům byly přistavěny předsíňky, ale bez jakéhokoliv architektonické úpravy. V roce 1837 byla zřízena ve Starých Ždánicích lokálie, která byla roku 1861 povýšena na faru. V roce 1844 byla provedena oprava věže, ale tak ledabyle, že již o 20 let později muselo být přikročeno k další. 5. června 1872 shořel hlavní oltář a díky dobrovolné sbírce mezi občany byla vnitřní výzdoba doplněna o 4 roky později (hlavní oltář a novogotická monstrance). Roku 1882 bylo přikročeno k zevní opravě zdí kostela a věže. O rok později došlo k rozšíření původních úzkých oken v lodi, přičemž románsko gotická okna byla vylámána a nahrazena novými. Během těchto prací došlo k objevům několika figurálních fresek. Všechny práce měly být dokončeny v roce 1885. 21. května 1892 udeřil do střechy blesk a samozřejmě ji zapálil. Poté byla kostelní věž opatřena hromosvodem a o 2 roky později byly vykonány všechny potřebné stavební práce, jež byly zakončeny roku 1895 vhodnou výmalbou. V roce 1896 byly pořízeny 2 sošky Panny Marie a kříž od královéhradeckého řezbáře R. Kozla. Vše tehdy vyšlo na 150 zlatých. Roku 1900 byl pořízen nový kalich a patenka k nemocným, které vyrobil chrudimský zlatník a pasíř Karel Zavadil a o 3 roky později věčná lampa, kadidelnice, svícny, kalich a znovupozlacená a opravená monstrance od pražského pasíře a cizeléra Jana Staňka. Od 20. do 29. dubna 1913 byla v kostele konána sv. misie, jejímž vyvrcholením bylo posvěcení misijního kříže. Od 26. dubna do 1. května 1914 se uskutečnila v kostele obnova sv. misie. Další významné opravy proběhly v letech 1908-1911, 1933, 1976 (nové omítky), 2004 (oprava věže a omítek lodi) a 2007 (rekonstrukce střechy). Od 18. března 1964 je kostel navíc památkově chráněn (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vaclava-17840815).

Díky všemu výše uvedenému se jedná o jednolodní objekt, přičemž obdélnou a třemi poli křížové klenby s vysokými silnými hřebínky zaklenutou kostelní loď s hrotitými okny uzavírá na východní straně čtvercové kněžiště, jež je zaklenuté křížovou klenbou s jednoduše vyžlabenými žebry. Triumfální oblouk je hrotitý s bohatě profilovaným ostěním s římsovými náběhy. Na severní straně kněžiště je přistavěna masivní hranolová věž s cimbuřím, zakončená kamenným jehlanem. V přízemí věže byla umístěna sakristie. Na severní a západní straně lodi jsou malé předsíňky. Dvěma lomenými okénky osvětlovaná sakristie je sklenuta valeně a vchází se do ní lomeným portálem. Presbytář je podepřen opěrnými pilíři, na jeho východní straně se nachází úzké hrotité okno s hlubokou špaletou.

Interiér kostela je od posledních oprav na přelomu 19. a 20. století v novogotickém duchu a nahradil zničené původní vybavení kostela. Jedná se jak o hlavní (náhrada za starý shořelý roku 1874) oltář s malbou sv. Václava od akademického malíře Jana Kostěnce, tak o postranní oltáře Panny Marie a sv. Anny. Hlavní oltář je raritou, neboť jeho obraz se dá vyndat z rámu a nahradit ho ve vánočním období panoramatem s figurkami betlému. V presbytáři je obraz sv. Václava v kasulovém rámu z 18. století, jenž patrně býval původně umístěn na hlavním oltáři. Křížová cesta pochází z období kolem roku 1800. Za zmínku stojí ještě: novodobá řezba Piety od J. Duška z Chrudimi a v sakristii obraz světce, u něhož si autoři nejsou jistí, o koho vlastně jde, nejvíce se však schodují na sv. Antonínovi. Tato malba má pocházet z 18. století. Původní varhany měl sestavit v roce 1806 místní učitel a opraveny byly roku 1834 neznámým varhanářem. Současné varhany na kruchtě pocházejí z roku 1891 od Aloise Kudrny z Pardubic. Tehdy vyšly na 1 000 zl. a poprvé se jimi hrálo 22. listopadu 1891. Za zmínku stojí též náhrobní kámen zdejšího faráře Jana Mejtského (latinsky psán jako Joannes Meyteczenus) z roku 1599, který se původně nacházel uvnitř kostela a později byl přenesen na hřbitov.

Ve věži bývala původně pětice zvonů (jeden byl původně v sanktusníku, který nebyl při přestavbě obnoven), z nichž 2 byly zrekvírovány v roce 1916. Za ně byla pořízena náhrada roku 1928. Trojice původních zvonů byla bez let a nápisů. Další zvon z roku 1582 s textem: „LETHA PANIE MDLXXXII SLYT GEST ZWON TENTO KE CTI A K CHWALE BOZI OD MISTRA ELYASSE STODOLI W HRADCY KRALOWI NAD LABEM“ byl zabaven za německé okupace. Zachoval se zvon s latinským nápisem: „anno domini MCCCCVIII ad honorem dei omnipotentis ad ream dendracy impensis totius parocie yzdanicensis“.