Kostel sv. Mikuláše, biskupa ve Velinách

Tento chrám byl již ve 14. století farním (předtím zmiňován jako pouhá filiálka) a byl odstoupený k v roce 1349 založenému litomyšlskému biskupství pod jménem „Hostetin cum filia“ (o 2 roky později jako „Hostestin cum filia“), resp. jeho mýtskému dekanátu. 20. června 1365 byl velinský plebán Petr dosazen za plebána do Javornice. Na jeho místo přišel javornický kněz Petr. O rok později si velinský plebán Víšek směnil místo s plebánem v Hrádku v dobrušském dekanátu. Ze jména tohoto kněze zůstalo pouze počáteční písmeno N. V Libri relationum z roku 1677 se o něm píše: „filiální do Rovně, kostel dřevěný malý, obraz oltářní, starožitný kalich stříbrný, 1 monstrance měděná, zvony 4.“ V seznamu far na Pardubicku z roku 1615 si o něm můžeme přečíst toto: „Item k té faře (Ostřetínské) patří filiální kostel ve Velinách, odkudž žádného desátku od starodávna nepřichází, ale při každé mši sv. za oběd z důchodů zádušních 2 kopy míš. se dává, a an mše svatá třikráte do roka se koná, přichází 6 kop. Mimo to musí sousedé dávati 2 věrt. suchých hub, a dříví k palivu 12 sáhů.“ Během třicetileté války a ještě po ní až do roku 1664 obsluhoval sezemickou, rovenskou a ostřetínskou farnost P. Antonín Štěpán Rulikovský, kvardián pardubických minoritů. Později byl kostel i s ostřetínskou farou přivtělen k Holicím, až když byla v roce 1806 zřízena v Ostřetíně lokálie, byl k ní kostel přičleněn. Koncem 19. století se v něm konaly bohoslužby jen zřídka, protože v Ostřetíně působil jen 1 kněz. Teprve roku 1896 se holičtí katecheti uvolili každou druhou neděli zajíždět do Velin a sloužit zde mše svaté. V roce 1903 byla dokončena vnitřní i vnější obnova kostela. Nákladem filialistů byl zřízen nový plot kolem hřbitova a štědří dárcové postavili dvojici vedlejších oltářů (Anna Hendrychová, výměnkářka z čp. 23 a rodina Kloučkova z čp. 85). Na hlavní oltář darovala příspěvek ve výši 400 K Anna Kloučková, výměnkářka z čp. 78. Ze zádušního jmění byla provedena oprava varhan, nová tašková střecha, chrámová vížka atd. 14. června 1903 se uskutečnilo svěcení hlavního oltáře a kazatelny. Později se uvažovalo, že by mohl být zbořen nebo nahrazen zděným objektem. Díky konzervátorovi B. Dvořákovi došlo k jeho zachování a řádné opravě v roce 1913. Roku 1929 došlo k další opravě, kdy se mj. vrátily na střechu šindele. V roce 1983 byl opraven interiér kostela (viz https://veliny.cz/turista/kostel-sv-mikulase/). Od 18. března 1964 je jeho areál památkově chráněn. Roku 2007 se dostal celý areál do vlastnictví obce, která iniciovala v letech 2008-2013 jeho rekonstrukci.

Nynější dřevěný kostelík byl podle farní pamětní knihy vystavěn v roce 1752 jako jednolodní, presbyteří k východu obrácený. Obdélná, 10,2 m dlouhá a 10,5 m široká loď je užší, z obou stran osvětlená dvojicemi rozměrných obdélných oken, trojboce uzavřený presbytář o délce 6,45 m a šířce 6,85 m má na severu umístěnou čtvercovou, 3,64 m dlouhou a 3 m širokou sakristii. Na západní straně lodi se nachází malá předsíňka o délce 3,3 m a šířce 2,3 m. Presbytář i loď mají rovné stropy. Roubené stěny jsou omítnuty a světle natřeny. Původně byly opatřeny omítkou i z vnější strany. Na západní straně je situována dřevěná kruchta nesená dvojicí vyřezávaných sloupků. Na ni se dostaneme jednoramenným dřevěným schodištěm. Okna i dveře jsou pravoúhlé. Vnější trámy stěn jsou napuštěny hnědou barvou. Střecha je valbová a krytá šindelem, sanktusník je oplechovaný.

Většina zařízení je vyvedena v novorenesančním slohu. Hlavní oltář zdobí na plátně malovaný obraz sv. Mikuláše od neznámého mistra, který doprovází plastiky sv. Mikuláše, sv. Prokopa a sv. Víta, přičemž jeho tumba je kamenná. Kromě něj se zde nacházejí postranní oltáře sv. Anny a Panny Marie. Oltář a kazatelna pocházejí z let 1903-1904 od firmy Petr Buška ze Sychrova a nahradily ty původní. Vyšly na 1 010 zlatých. Cínové svícny a lavice pocházejí z 18. století. Nad vchodem do sakristie je obraz Madonny ze 17. století. V sakristii na skle jsou 3 lidové obrázky na skle z 19. století. Varhany byly zhotoveny Josefem Jiruškou v roce 1849 a opraveny Josefem Vanickým roku 1898 (viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3975).

Zvony se nacházejí v samostatné dřevěné polygonální zvonici z roku 1752, která leží na nízké kamenné podezdívce na osmibokém půdorysu a je štenýřovo-vzpěradlové konstrukce (viz https://veliny.cz/content/wys_pages/2016/soutez/Velinske_zvony_web.pdf). Má čtyřboké zvonové patro s okénky a stanovou střechu zakončenou drobnou oplechovanou cibulí s hrotnicí a makovicí zakončenou křížem. Původně byly tři - první o hmotnosti 14-16 centů s nápisem: „Letha Panie 1588 slyt gest tento zwon ke czti a chwale Bozi za sprawowanj vrozeneho Pana Girzika Adlspacha z Damdsdorfu na Borzicich Gegich czisarz. Milosti Hegtmana, slowutneho Pana Walentina Zialuda Mistohegtmana na Pardubicich od Eliasse Wich.“, druhý o hmotnosti 7-8 centů s textem: „Ke czti a chwale P. Bohu Letha Panie 1565.“ a nejmenší poledník o hmotnosti 2 centů s nápisem: „Ke czti a chwale P. B. Letha Panie 8CCCCI“ (podle Jungmannova slovníku bylo znamení podobné 8 užíváno místo MD a čtveřice písmen C by mohlo znamenat 4 desítky, ne 4 sta; proto je možné, že pochází z roku 1401 nebo 1541). Na věži nad presbytářem visel navíc sanktusní zvonek o hmotnosti 50 liber a bez nápisu. Za 1. světové války byl zrekvírován větší zvon z roku 1565 a malý sanktusník. Zůstal zde tak pouze zvon z roku 1588 a zvon Poledník z poloviny 15. století. V roce 1917 byl malý zvon zapůjčen do Ostřetína, ale bez srdce, jež se ztratilo. Roku 1925 byl navrácen zpět do Velin. A ejhle, původní srdce se nalezlo! Za 2. světové války přežily období rekvizic oba zvony. Ve zvonici se tak kvůli výše jmenovaným věcem nacházel pouze 1 zvon, z druhého zůstal dřevěný závěs. Zvonice byla naposledy opravena v letech 2008-2009. 30. dubna 2015 byl požehnán pražským arcibiskupem Mons. Dominikem Dukou nový, 42 kg vážící zvon, který nese jméno sv. Mikuláše (viz https://www.propamatky.cz/zpravodajstvi/38679-roubeny-kostel-ve-velinach-bude-mit-po-100-letech-opet-zvon). Následně byla zahájena sbírka na zvon sv. Františka, jenž má doplnit počet zvonů na původní předválečný stav.

Severovýchodně od kostela se nachází rovněž drobná obdélná a roubená márnice s nízkou opukovou podezdívkou, jež je krytá valbovou střechou a je na ní umístěn nápis: „Leta Páně 1750. Dubius vixi, anxius vixi, morior, nescio, quo vado. O smrti, kterak jest hořká památka tvá člověku, který má pokoj ve zboží svém.“ (Ecclesiast. 41,1.) K její opravě došlo v roce 1974. Více o kostele zde: https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-mikulase-16144980.