Kostel sv. Bartoloměje a Panny Marie Montserratské (sv. Bartoloměje a Nanebevzetí Panny Marie) v Doksech

Původní dřevěný kostel byl zmíněn již ve 14. století a podle popisu pražské diecéze z let 1344-1350 náležel pod kamenecký dekanát a boleslavský archidiakonát. Kostel s farou byl v Doksech již tehdy, neboť farář „de Doxa“ uváděl 10. října 1363 plebána do Kuřívod. Roku 1367 měl na zdejší faře pobývat císař Karel IV., což je dalším důkazem, že zdejší svatostánek býval osazen farářem již ve 14. století. V roce 1392 máme zmínku o příchodu nového plebána Václava z Čisté a roku 1422 se stal zdejším plebánem kněz Václav, jenž sem přišel z Brenné na místo rezignovavšího plebána Václava. Za husitských válek byla zdejší fara obsluhována římskokatolickými kněžími, kolem roku 1440 byly Doksy husitské a později se sem dostali utrakvisté (zmínka o zdejší faře z roku 1585, za Václava Berky z Dubé bylo celé město nekatolické) a teprve roku 1628 se sem navrátili římskokatoličtí faráři, přičemž poslední nekatolík přestoupil na římské katolictví až v roce 1652, přičemž zdejším prvofarářem byl augustinián P. Simplicianus Deichardt. Když starý kostel již nevyhovoval jak kapacitně, tak svým stavebním stavem, došlo k jeho zbourání a na jeho místě vznikla mezi lety 1670-1680 raně barokní stavba, jejímž tvůrcem byl nejspíše architekt a stavitel Bernard Canevalle († 1691), který během stavby v Bělé zemřel a byl v kostele pochován. Dostavěn pak byl v letech 1686-1689 podle návrhu Jeana Baptisty Matheye, avšak staré německé prameny hovoří o tom, že kostel vznikl již v roce 1638 a o rok později došlo k založení matrik. Roku 1748 byla z jihu přistavena kaple sv. Barbory a Panny Marie a v roce 1754 na severní straně kaple sv. Kříže, takže vznikl kostel na půdoryse kříže. Při požáru města 20. srpna 1750 vyhořela do základů kostelní zvonice, v níž se rozlila dvojice zvonů. Když byl v listopadu 1785 zrušen klášter na Bezdězu, byly varhany, velký zvon s vyobrazením Panny Marie z Montserratu a sv. Benedikta, několik velkých obrazů a zázračný obraz sv. Panny Marie z Montserratu přeneseny do Doks, kde byl posledně jmenovaný obraz umístěn na hlavní oltář. V roce 1816 došlo ke zrušení přilehlého hřbitova, který byl přemístěn za město. Tato místa byla ještě kolem roku 1830 značně zanedbaná, teprve v roce 1832 byla osázena kaštany a roku 1837 kompletně předělána a zkrášlena, a to stejně jako nový hřbitov, jenž byl v roce 1878 rozšířen. Roku 1823 byl na kostel umístěn hromosvod a o 3 roky později byl zrestaurován a nově vyštafírován hlavní oltář, a to Antonem Hellerem ze Sloupu v Čechách. V letech 1831-1832 byla opravena a zvýšena kostelní věž. V roce 1884 došlo k zrestaurování hlavního oltáře a některého dalšího zařízení kostela. Počátkem 40. let 20. století byla provedena obnova interiéru chrámu Páně, a to včetně výmalby. 20. ledna 1965 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-bartolomeje-a-panny-marie-montserratske-16125081). Roku 1972 proběhla důkladná oprava vnějších fasád. 29. září 1992 byly posvěceny nově instalované a opravené původní varhany (viz https://www.vladimirslajch.cz/varhany/zobraz_projekty.php?id=Doksy), jejichž obnova stále probíhá. V roce 1998 byla umístěna u vstupu do hlavní chrámové lodi zrestaurovaná socha Panny Marie z mariánského sousoší na náměstí.

Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu s pětiboce uzavřeným presbytářem, s obdélnou sakristií a oratoří při jižní straně a hranolovou věží se sakristií v přízemí a oratoří v patře po severní straně a dvojicí obdélných kaplí s oblými rohy po obou stranách lodi. V západní části lodi je situována křížově podklenutá kruchta. Presbytář má zevně polygonální opěráky. Západní průčelí je raně barokní, vysoké, členěné lizénovými rámci a uzavřené volutovým štítem. V ose průčelí je pravoúhlý portál s trojúhelným štítem, nad ním pak plochým segmentem uzavřené okno, po stranách v průčelí a uprostřed štítu niky jsou raně barokní a výrazně rustikalizující sochy z období kolem roku 1680 (sv. Bartoloměje, sv. Jana Křtitele a Panny Marie Immaculaty). Stěny kostela jsou členěné lizénovými rámci a plochým segmentem uzavřenými okny, pouze jižní kaple má kasulové okno. Interiér je členěn plochými pilastry a střídmě profilovanou římsou. Loď je sklenuta 3 poli valené klenby s lunetami do pásů, presbytář jedním polem valené klenby se stýkajícími se lunetami a v závěru paprsčitě. Obě boční kaple jsou uvnitř členěny pilastry, čelní oblouk jižní kaple sv. Barbory a Panny Marie je štukově zdoben mřížkovým ornamentem z období kolem roku 1750, tato kaple je sklenuta valeně s lunetami, naopak severní kaple je zaklenuta valeně se stýkajícími se lunetami. Pod kostelem se nachází krypta, k jejímuž otevření došlo v roce 1884, kdy zde bylo objeveno 40 rozpadlých rakví s ostatky, jež byly pečlivě zadokumentovány a krypta opět zazděna.

Zařízení kostela je pestré, protože obsahuje jak raně barokní věci z poslední třetiny 17. století, tak rokokové věci z 18. století a upravené koncem 19. století. Raně barokní hlavní oltář z období výstavby kostela je portálový s boltcovým ornamentem, uprostřed je pak socha Panny Marie Montserratské z období kolem roku 1635, přenesená sem z hradní kaple na Bezdězu roku 1786, nad sochou je pak baldachýn a v nástavci obraz sv. Bartoloměje od Jana Baptisty Hickla z České Lípy (prý z roku 1749, nezřetelné datum na rubu však uvádí rok 1725), k němuž ještě nutno připočítat 2 malby od prof. Ed. Steffena - sv. Vavřince a sv. Arnošta. Po stranách oltáře nad brankami jsou pěkně vyvedené barokní sochy sv. Petra a Pavla z roku 1755, patrně z dílny Jelínků z Kosmonos. Oba boční a v lodi se nacházející portálové oltáře jsou raně barokní s boltcovým ornamentem po stranách nástavců, doplněné po stranách rokokovými sochami z období kolem roku 1740, snad též z dílny kosmonoských Jelínků. Vpravo je městskou radou a purkmistrem Siegmundem Schittichem zřízený oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1691 s obrazem sv. Jana Nepomuckého od A. Wankeho z roku 1875, v nástavci barokní malba Zvěstování, po stranách rokokové sochy sv. Jáchyma a Anny z období kolem roku 1740. Vlevo situovaný oltář sv. Anny (dříve Ecce homo) od panského správce Johanna Christopha Paulyho pochází z roku 1689 a má na sobě obraz z 19. století, po stranách pak rokokové sochy sv. Prokopa a Vojtěcha z období kolem roku 1740, přičemž stříbrná a pozlacená koruna z něj byla v roce 1810 odvedena na vojenské účely. V presbytáři nalezneme dva protějškové rokokové oltáříky - vpravo sv. Antonína z roku 1765, vlevo sv. Jana Nepomuckého z roku l741, oba snad rovněž z dílny Jelínků z Kosmonos, s obrazy sv. Arnošta a Vavřince od Eduarda Steffena z České Lípy z 19. století. Barokní kazatelna z konce 17. století má na stříšce sochu Ježíše Krista jako Salvátora mundi. Křížová cesta pochází z roku 1806 od akademického malíře Josefa Schmidta z Mimoně. Mramorová křtitelnice vznikla někdy koncem 17. století. V pravé jižní boční kapli objevíme rokokový oltář sv. Barbory a 14. sv. Pomocníků z roku 1754, opět patrně z dílny Jelínků z Kosmonos, jenž je panelový a uprostřed má obraz sv. Barbory a kolem 14 skvěle řezaných rokokových poprsí a figur sv. Pomocníků. Roku 1765 byl na tento oltář dodatečně vsazen "zázračný" obraz Panny Marie Pomocné, malba na dřevě od Christopha Franze Richtera z Doks z roku 1729 (původně se nacházejícího na stromě při cestě ke Kuřivodům), pro nějž byl v roce 1765 zřízen dřevěný baldachýn od řezbáře Martina Ignáce Jelínka z Kosmonos. V levé severní kapli sv. Kříže je pozdně barokní portálový oltář z roku 1748, uprostřed něho je obraz Krucifix, po stranách sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty, v nástavci pak reliéf Boha Otce. Pod obrazem Krucifixu je ještě malba Dušičky v očistci. V kapli se pak nachází ještě obraz sv. Alžběty z poloviny 18. století. Původní varhany od neznámého mistra pocházely z roku 1627, v roce 1786 sem byly přeneseny Ambrosiem Augustinem Tauchmannem varhany z bezdězské hradní kaple, jež byly roku 1825 opraveny, a ty byly nahrazeny v roce 1932 nástrojem od krnovských bratří Riegerů (viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=79).

Dříve mívala zvonice různé množství zvonů, přičemž ty původní zanikly v souvislosti s požáry zvonice, ale nejvíce jich tu bývalo zaznamenáno najednou 5 - první (Velký či sv. Bartoloměj) z roku 1752 s textem: "Sub Illustrissimo D. D. V. C. de Waldstein Sub Prau. D. Antonio Hering directore: Johann Christoph Grohmann goβ mich in Leippa. Opera Adami Schöpel Parochi. Dignos nos effige Sancte Bartholomae." (na jaře roku 1843 se na tomto zvonu objevila malá prasklina, ale zvonil až do roku 1846, konkrétně 14. května téhož roku, kdy se slavnostně otevírala nová škola; v roce 1848 byl znovu přelit, na což císařská a královská státní účetní kancelář schválila 302 zlatých; po dokončení prací musela být tato částka uhrazena z tuhaňských farních fondů; po novém odlití vážil 20 centů a protože se věřilo, že příčinou praskliny bylo horko velkého požáru v roce 1842 a mráz následné zimy, nese od té doby nápis "Vincent Christian. Des Feuers Macht, des Winters Schauer brach mein tönend Leben! Wiedergeboren ward ich durch K. W. Paul 5. August in B. Leipa."); druhý s textem: "A fulgere et tempestate nos libera Jesu Christe Pretiosa in conspectu Domino mors Sanctorum ejus. Sub Johanne Lutta Curato Franciscus Antonius Frank me fudit Pragae A. 1774."; třetí s nápisem: "Tento zwon k Czti a Slawie Swatych Muczedlnikuw Jana a Pawla w Praze Roku 1764 s Nakladem chramu Panie Hirschbergskeho S. Bartolomege za Panowani Jeho Excellenz Pana Pana Vinzense Hrabiete z Waldsteina a Wartenbergu a za Czasu P. Adama Schöppla Faraře. Franciscus Antonius Frank me fudit Pragae."; čtvrtý (Umíráček) s textem: "Dal mie Pož. Muž Jan Swoboda sladek Hirschbergsky z swou Manž. Johannou na jich vlasni Naklad ze Slybu lyt. v Roku 1747 za Czasu Veleb. P. Matege Kupschiny faraře Hirschbergskeho a za Rzizeni heytmanna Pana Jana Semitska." a pátý (pocházející z Bezdězu) s nápisem: "Zu der Ehre Gottes und seiner lieben Mutter Maria A. D. 1655." K tomu bychom našli v sanktusové vížce nad lodí malý sanktusový zvon z roku 1523. Pak však byl jejich počet zredukován rekvizicemi 1. světové války. V roce 1929 byl kostel obohacen o 4 nové zvony od chomutovské firmy Herold. První z nich - sv. Bartoloměj o hmotnosti 1 284 kg - nesl nápis: "Gegossen wurde ich von Richard Herold in Kommotau im Jahre 1929 unter dem Patrone Adolf Waldstein, dem Bürgermeister Josef Quaiβer und den Seelsorgern Vikär Dr. Anton Purkhart und Spitalkaplan Wenzel Schindler. Was Gewalt uns nahm, wir schufen es uns wieder. Läute allezeit Frieden unserer deutschen Heimat. Auf Anregung der Kriegsverletzten schuf mich zum Gedächtnisse an die schweren Opfer der Kriegsjahre 1914/18 die Kirchengemeinde Hirschbrrg."; druhý - Křížový o hmotnosti 602 kg - měl na sobě text: "Dem Gedenken seines Ahnen Grafen Vinzenz Christian hat mich wieder erstehen lassen sein Nachkomme Adolf im Jahre 1929."; třetí - Mariánský o hmotnosti 363 kg - byl obohacen nápisem: "Dem Andenken der edlen Spenderin Marie Siegmund 1929." a čtvrtý - Sanktusník o hmotnosti 70 kg - neměl na plášti žádný text. Počet zvonů pak opět zredukovaly rekvizice za 2. světové války, takže dnes bychm tu měli narazit pouze na zpět navráceného sv. Bartoloměje o dolním průměru 40 cm a sanktusový zvon v sanktusové vížce.