Kostel sv. Barbory, panny a mučednice v Zahrádkách

Dnes se píše o tom, že se tento chrám Páně nachází na katastru obce Zahrádek, ale dříve tomu bylo jinak, protože se v těchto opuštěných místech nacházela ves Mnichov, která zanikla v nám neznámém období a autoři se rozcházejí v tom, kdy se tak stalo, protože někde nalezneme informaci, že se tak stalo po roce 1450, někde dokonce, že se tak událo až za třicetileté války, ale jak tomu bylo doopravdy a kde přesně se tato osada vlastně nacházela, to se již sotva dozvíme. Osobně si myslím, že byla ves zrušena kvůli vybudování Mnichovského rybníka, který se pod kostelem nacházel v letech 1546-1792 (viz https://rukovet.cms.flu.cas.cz/static/Odkazy_upload/Bezdez_17_2008.pdf), protože větší část německy psaných publikací hovoří o tom, že ves byla zrušena v roce 1545, ale Franz Hantschel tvrdí, že ves byla opuštěna až roku 1575. Pokud otevřeme Sedláčkův "Místopisný slovník historický království Českého", tak se dozvíme následující: "Mnichov, kostel sv. Barbory, n. farní ves u Nového zámku. Patrony kostela byli 1367 Jan Žižka, Filip, Dětmar, Tichava a Zdeněk Lála, 1377 Filip z M., Přibík z Milčan, Jan Soběhrd a Kotoun z M., 1392-1400 Hynek z Valkeřic a Pecman ze Svojkova, 1410 Hanuš a Hynek bratří, 1433 Jan a Beneš ze M. Od těchto pocházel rod Velenských ze M. V 15. st. ves spuštěna a zůstal jen kostel, bez fary." Z celé osady tak zbyly pouze 2 domy v blízkosti kostela, jimž se německy říkalo Barbara, Sanct Barbara nebo Kirchelhäuser (Kostelní domky), které spolu s kostelem v pozdějších časech připadly k Zahrádkám, tehdy známým pod německým názvem Neugarten nebo Neuschloss.

S jistotou můžeme říci, že mnichovský kostel býval farním již ve 14. století, neboť je jmenován v soupisu pražské diecéze z let 1344-1350, kdy náležel pod lipský dekanát a litoměřický archidiakonát. První zmínka přímo o něm pochází z 28. května 1360, kdy bylo odsud odváděno 9 grošů papežského desátku. Roku 1367 odešel plebán Theodorik do Deštné a na jeho místo odtamtud přišel farář Hynek (též se píše jako Jindřich), v roce 1377 nahradil plebána Hanka (Hanco) farář Jan z Mukařova, 8. března 1392 došlo ke směně fary mezi plebánem Janem a správcem kaple sv. Ondřeje pod Pražským hradem Janem, v roce 1401 si směnil zdejší plebán Jan faru se stejnojmenným farářem z Jabkenic (J. V. Šimák uvádí již rok 1400), roku 1410 sem přišel oltářník u sv. Doroty od sv. Petra na Poříčí v Praze Mikuláš, v roce 1433 kaplan z Ronova a oltářník v Nemojčevsi Jíra, roku 1406 byl zmíněn plebán Beneš Buškův, jenž sloužil břevnovskému opatu a jako posledního místního plebána známe v roce 1420 Mikuláše, jenž měl tehdy spor se svými mnichovskými patrony Janem z Kanic a Benešem z Nyněchova. Ještě roku 1433 byl kostel spravován husity. Co se stalo s původní gotickou stavbou, tak to je opět nám neznámé. Zda došlo k jejímu zbourání nebo částečné přestavbě. Ať tak, či onak, na tomto místě následně vznikl renesanční kostel, jehož počátky jsou kladeny do období kolem roku 1550 (podle toho, že v roce 1581 byly založeny zdejší matriky a podle letopočtu 1582, jenž se nachází v ohradní zdi okolního hřbitova, i když z tohoto můžeme uvažovat též o pozdější době vzniku), aby byl později zbarokizován. Později byl kostel spravován z okolních farností, a to nejprve utrakvisty a po třicetileté válce opětovně římskými katolíky. Následně byl nějakou dobu veden jako pouhá kaple a po roce 1700 došlo k jeho již zmíněnému zbarokizování. V roce 1799 prošel kostel další přestavbou, když u něj vznikla hrobka hraběcího rodu Kouniců (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kounická_hrobka_(Zahrádky)). Ještě v 19. století býval známý tím, že na den svatých 14 pomocníků se zde scházelo mnoho poutníků z celého širého okolí, později se ustálila každoroční pouť na první neděli po sv. Barboře, tj. po 4. prosinci (viz https://catholica.cz/?id=4865) a rovněž sem směřovali poutníci na svátek sv. Jana Nepomuckého (16. května), přičemž toto procesí začínalo vždy u sochy tohoto světce u mostu přes dnešní Bobří potok. 4. května 1829 se uskutečnila v kostele mše svatá ke cti sv. Floriana, aby byly Zahrádky uchráněny požárů a jiných katastrof. Roku 1837 byl rozšířen přilehlý hřbitov. K obnově kostela pak došlo v 90. letech 19. století, kdy zrestauroval zdejší malby c. k. konzervátor prof. Rudolf Müller. V roce 1918 došlo k rekvizici zvonů a píšťal z varhan. Některé práce na kostele finančně podporoval spolek Der Deutsche Gebirgsverein Reichenberg, jehož výlety sem kolikrát směřovaly, např. 17. června 1934. Po osvobození a odsunu německého obyvatelstva nebyl kostel mnoho využíván, o jeho péči se příliš nestaralo, takže začal chátrat. 20. ledna 1965 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-barbory-17869856). V roce 1976 proběhl archeologický výzkum, jenž potvrdil pod zvonicí gotické základy ze 2. poloviny 15. století a v jejím okolí keramiku z počátku 14. století, což koresponduje s tím, že se na tomto místě nacházel původní chrám Páně. V současné době je filiálním do Holan (viz https://katalog.dltm.cz/web/chramy/45).

Jde o jednolodní obdélnou stavbu s pravoúhlým presbytářem s bočními kaplemi (severní kaple je patrová, v přízemí je sakristie a v patře oratoř), jejíž půdorys připomíná latinský kříž. Průčelí je členěno čtveřicí pilastrů, vpadlými poli, pravoúhlým portálem a nikami a ukončeno členěným trojúhelným štítem se šiškami v bocích. Okna jsou obdélná, ukončená segmentem nebo půlkruhem. Boční stěny jsou členěny lizénovými rámci. Presbytář je sklenut valenou klenbou a konchou, v lodi strop a kruchta. Za závěrem se na hřbitově nachází navíc hrobka rodu Hohenlohe-Schilingfürst.

Ze zařízení kostela se mnoho nezachovalo, menší část zmizela již na konci 2. světové války, větší pak v 90. letech 20. století, kdy byl více než 15x vykraden (většinu z nich má na svědomí 1 gang; viz https://www.e-usti.cz/zpravy/usti-nad-labem/134361-krimistory-patrani-policistu-melo-velky-uspech-podarilo-se-zajistit-stovky-kradenych-veci-za-desitky-milionu-korun), a to včetně původního obrazu sv. Barbory na oltáři, jenž byl připisován Josefu Kramolínovi. Stejně tak se mělo stát s malbami Karla Škréty a některými plastikami z 18. století. Zachovala se pouze dřevěná kazatelna, rozměrná trojramenná kruchta s varhanami, barokní hlavní a boční oltář a novodobé lavice (viz https://www.youtube.com/watch?v=icFDKF1FpOE). O původních varhanách nic nevíme. V letech 1692-1693 byly nahrazeny novým nástrojem od Tobiase Antona Melzera, který byl opraven v letech 1697 (T. A. Melzer), 1704 (snad Tobias Franz Fleck), 1716-1717 (Johann Georg Wöhle), 1719 (Johann Georg Wöhle), 1722 (Johann Georg Wöhle), 1726 (Jan Jakub Richter), 1756 (Anton Jakub Spiegel). V roce 1765 byly pořízeny nové varhany od Johanna Rusche, které prošly opravami či laděními v letech 1789 (Johann Rusch), 1821 (Josef Tauchmann), 1830 (tvůrce není známý po jméně), 1848 (Franz, Josef a Anton Fellerové), 1880 (Franz Müller), 1883 (Franz a Anton Müllerovi) a po roce 1918 (Ladislav Hauser). U vchodu na pravé vnitřní zdi sakristie se nachází epitaf Wolfganga Tendela von Ehrenfelda z roku 1591.

Volně stojící zděná hranolová zvonice s cibulovou střechou, s lucernou a s velkými polokruhem zakončenými okny v patře měla vzniknout v roce 1587 a přestavěna byla roku 1609 (vedle toho se však objevují také letopočty 1666 a 1667, přičemž rok 1666 nalezneme ve věžní makovici a zbylé dva byly na věžní korouhvičce), což má dokazovat letopočet nad portálem, aby se v roce 1667 dočkala nového zastřešení. Obnovena pak byla v 70. letech 20. století. Původně v ní visely 2 zvony ze 16. století, což znamená, že se zánikem původního kostela došlo rovněž na zvony, které měly být vždy pouze 2, z čehož se dá usuzovat, že mohl podlehnout nějaké katastrofě, ale to bychom byli čistě na cestě spekulací a fabulací, protože nic z toho nemůžeme dokázat. Před 1. světovou válkou se tu stále nacházely 2 zvony - větší o hmotnosti 17 centů s nápisem: "Als man zählet nach Jesu Christi Geburt 1600, ist diese Glocke zu dem Gotteshause zu St. Barbara unterm Neuenschloss auf Anlass, Andacht, Begnadigung und eigene Unkosten des in Gott seligen wohlgeborenen Herrn Than von Wartenbergh wailandt Herrn auf Neuenschloss, Leippe und Bezdiez (Bösig), auch der wohlgeborenen Frau Barbara von Lobkowitz, regierender Wittfrau auf Neuenschloss und Leippe, auch Erbfrau der Herrschaft Bezdiez (Bösig), gegossen worden. Gott sei Lob und Ehrʼ in alle Ewigkeit. Amen. - Hosianna, mit süssen Schall ich singʼ und klingʼ über Berg und Thal. Wenn man mich läutʼ, zu jeder Zeit sei Gott gelobt, gebenedeit. M. Melchior Poppios, Wittibergensis, Parochus ibidem. Friedrich Rosnowsky von Krztienow, diese Zeit Hauptmann der Herrschaft Neuenschloss und Böhmisch-Leippe."; menší o hmotnosti 8 centů a textem: "Andreas Gregorii, Bürger zu Hirschberg, diese Zeit Ambtschreiber. 1599 gos mich Urban Schober und Paul Mönch. Das ist wahr." Kromě nich byl v sanktusové vížce umístěn malý zvon o hmotnosti 80 liber, jenž na sobě neměl žádný nápis. Dnes se tu mají opět nacházet 2 zvony, větší má být zvon sv. Barbory z roku 1599 a menší má být zasvěcen Ježíši Kristu, jak tomu však je, tak to nevím, protože v době mých návštěv byl kostel vždy uzavřen. Na závěr ještě dodejme, že se tento objekt objevil ve filmu Hastrman z roku 2018 a mnoho oněm i obci samé lze nalézt v pěkné publikaci "Zahrádky u České Lípy v dobách minulých. Borek, Karasy, Karba, Šváby, Zahrádky" od Bohumila Daniela.