Kostel Narození Panny Marie v Třebenicích

Jako osada svatojiřského kláštera jsou Třebenice zmíněny již v roce 1227, ale o zdejší farnosti se mluví až o mnoho let později. Prvním záznamem o její existenci je popis pražské diecéze z let 1344-1350, v němž Třebenice náleží pod třebenický dekanát a litoměřický archidiakonát, přičemž v roce 1384 bylo odtud půlročně odváděno 40 grošů papežského desátku. Podle Augusta Sedláčka patřily předtím pod litoměřický dekanát a vlastní dekanát vznikl někdy v rozmezí let 1290-1352. Prvním známým plebánem byl do roku 1397 kněz Vilém, kterého vystřídal plebán Henslin. Pak zde byl do roku 1408 kněz Petr, do roku 1418 plebán Václav, v letech 1418-1422 kněz Šimon a v letech 1422-1435 plebán Nikuláš z Horšovského Týna. V roce 1405 daroval vladyka Pavel starší ze Žichova 3 kopy platu ze své vsi Žichova na zřízení třebenického kaplanství a o 3 roky později plebán Petr shromáždil peníze od osadníků, aby mohl mít svého střídníka (pomocníka). Za husitských válek zde nějakou dobu byli římskokatoličtí faráři a teprve po roce 1426, kdy Prokop Holý dobyl Třebenice, Duchcov, Teplice a Krupku, tak byl zdejší kostel osazen stranou podobojí, jež tu vydržela až do konce 16. století. Z přelomu 15. a 16. století máme řadu zápisů o tom, jak zdejší měšťané různými zápisy podporovali tento kostel a jeho duchovní správu. Rozkvět města se projevil rovněž tím, že roku 1517 byl dán na Novém Městě Pražském slit velký zvon (sv. Václav), který byl zničen při požáru v roce 1664. Roku 1525 byl zdejším farářem kněz Václav, pak Pavel Bydžovský, v roce 1540 Jan Kohoutek, po něm Martin, Martin Šťastný, Jiří, kolem roku 1557 Vykéř (též se objevují verze Vyker či Vykera), Kurius Dvorský, Jiří Kouřimský, Šimon Kouřimský, Jan Krispus, Řehoř Táborský, v roce 1578 Václav Písecký, Jakub Soběslavský, Mikuláš Chrudimský, Baltazar, Ambrož Žiželický, Jan Starka Trenčanský a roku 1598 Jakub Kolínský. Všichni tito zmínění se řídili pražskou konsistoří podobojí. V polovině 16. století byl chrám Páně již ve stavu, že by potřeboval opravu, ale na to chyběly peníze. Ty se postupně získaly díky vybíranému clu, jež bylo původně odňaté ke klášteru a teprve později navráceno k obecním účelům. 2. dubna 1551 se začalo se stavbou velké věže, ale potom se přestavba kostela na několik let opět zastavila. Roku 1576 byly poprvé zmíněny věžní hodiny, když městský hodinář za jejich mazání obdržel žejdlík špeku a 7 grošů. V letech 1591-1601 vznikla kostelní loď a presbytář. V roce 1594 byl pořízen Kateřinou Drašťatkou nový zvon. Po odchodu faráře Jakuba Kolínského sem byl roku 1599 dosazen římskokatolický kněz Ondřej a po něm Havel Zemánek, jenž se zasloužil o přechod mnoha obyvatel města od podobojí nazpět k římskému katolictví. V letech 1649 a 1664 byl kostel poškozen požárem a na svoji řádnou obnovu stále čekal (z 2 věží byla nakonec obnovena pouze ta severní a z jižní se stalo po prozatímním zastřešení schodiště k varhanní kruchtě), i když těch ohňů bylo v jeho historii mnohem více, že se díky nim mnoho původního nezachovalo. První obnova byla započata roku 1669, ale teprve v roce 1677 byl zřízen krov nad zvony, v kůru a v lodi nová stolice pro radní a od pražského varhanáře Lukáše Michaela byly zakoupeny za 230 zlatých nové varhany. Kdy byla zakryta střecha věže, tak to s přesností nevíme, ale nejspíše až někdy v 80. letech 17. století. Roku 1686 opravil hodinový stroj Jiří Antonín Kornel z Milešova. Po roce 1696 byly shozeny nebezpečné kruchty a následně nahrazeny novými. 8. května 1758 kostel s 5 zvony a 2 cimbály opět vyhořel. Další škodou pro něj byly rekvizice stříbrných a zlatých věcí z něj roku 1784, jež se děly podle příkazu císaře Josefa II. V roce 1811 byla poškozena velkou vichřicí střecha a v letech 1821-1824 došlo k opravám kostela, ale protože byly nedostatečné, musel být chrám Páně opětovně zrekonstruován roku 1838, kdy byla postavena nová sakristie, sanktusník a pořízen nový ciferník, k němuž byly v roce 1878 instalovány modernější číslice od Viléma Petronína z Prahy. Vedle toho došlo k urovnání nerovného terénu před kostelem a v roce 1840 byly postaveny před kostelním portálem schody. V letech 1840 a 1860-1865 došlo k různým opravám exteriéru i interiéru stavby a roku 1858 byly pořízeny nové obrazy na oltáře. V roce 1878 byly obnoveny ciferníky na věži a o rok později byl kostel vybílen. Další rekonstrukční práce byly provedeny v letech 1887 a 1890. V letech 1910-1912 byly pořízeny a instalovány nové hodiny. Roku 1912 byl před kostelem postaven misijní kříž, jenž byl obnoven v roce 1932. Další oprava svatostánku byla realizována roku 1934. 1. září 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-narozeni-panny-marie-12810262). V roce 1970 došlo k restaurátorským pracím v interiéru chrámu Páně. Roku 2000 došlo k obnově misijního kříže a v roce 2007 byla dokončena úprava interiéru chrámu Páně. 20. září 2025 se zde poprvé uskutečnilo hudební Třebenické barokní babí léto. V současnosti probíhá sbírka na opravu střechy věže (viz https://farnostlibochovice.cz/blog_clanek.php?clanek=19581).

Jedná se o goticko-renesanční a dodatečně upravený jednolodní a obdélný kostel s původně dvouvěžovým průčelím s trojbokým neodsazeným závěrem s obdélnou sakristií na jižní straně, s pseudogotickou předsíní před severní fasádou a s hranolovou věží z roku 1551 v severozápadním nároží. Loď i závěr jsou členěny vysokými polokruhovými slepými arkádami na přízedních pilířích, v nich hrotité a v závěru pod hrotitými okny ještě ploché polokruhové výklenky. Sakristie má zaoblené rohy a lizénové rámce (z doby opravy v 1etech 1821-1824). Věž se spárovanými nárožími je členěna vysokou lichou arkádou, v horní části nárožními pilastry a obdélnými okny s polokruhovými nástavci. Na východní straně věže je nižší přístavek schodiště s úzkým portálem v pozdně goticky profilovaném rámci. Při západním nároží severní strany věže je nápis o jejím založení roku 1551. V západním průčelí se nachází hrotitý vchod do předsíně. Valenou klenbou s lunetami sklenutá loď a presbytář tvoří jednotný, neoddělený prostor se slepými polokruhovými arkádami na pilastrech a obíhající hladkou římsou, oddělující hrotitá a okrouhlá okna. Kruchta je zděná s barokní poprsnicí, nesená dvojicí širokých segmentových oblouků na hranolovém pilíři a podklenutá valenou klenbou s lunetami, přičemž jižní pole podkruchtí je odděleno skleněnými dveřmi od dlouhé západní vstupní prostory, sklenuté 2 poli valené klenby s lunetami a sítí štukových pásků na přízední pilíře, postavené v ose pilíře podkruchtí. Po severní straně této vstupní prostory v podvěží je obdélná, valeně se 2 lunetami sklenutá kaple. Nad předsíní je ještě druhá kruchta s dřevěným kuželkovým zábradlím, sklenutá valenou klenbou s lunetami a štukovými pásky. Severní předsíň je sklenuta plackou, naopak sakristie je plochostropá.

Většina zařízení pochází z 18. století. Barokní hlavní oltář je celý ze dřeva, pochází z 1. čtvrti 18. století a je opatřen obrazem Narození Panny Marie z roku 1858, jehož autorem je Josef Žák z Mnichova Hradiště, jenž je též autorem menší malby Nanebevzetí P. Marie v nástavci; dále pak barokními sochami sv. Mikuláše a Prokopa (podle PhDr. Emanuela Pocheho, DrSc.), jež jsou jinými autory vydávány za sv. Vojtěcha a Norberta (podle Vinzenze Luksche). Boční oltář sv. Vavřince pochází z 1. poloviny 18. století, má obraz sv. Vavřince z 19. století a barokní sochy sv. Rocha a Šebestiána. Druhý postranní oltář sv. Antonína je též barokní, s obrazem sv. Antonína Paduánského z 1. poloviny 18. století a s malbou Zvěstování Panny Marie v nástavci. Naopak boční oltář sv. Jana Nepomuckého se širším vyřezávaným rámem s motivem mřížky je již pseudobarokní. Velmi prostá dřevěná kazatelna pochází z 1. čtvrti 18. století, na stříšce má sochu sv. Jana Nepomuckého, vevýplních je vyobrazena čtveřice evangelistů a na bočnicích schodiště ještě navíc trojice církevních otců (sv. Jeroným, Augustin a Řehoř Veliký). Barokní zpovědnice z téhož času je obdařena obrazem sv. Jana Nepomuckého. Lavice jsou rokokové, stejně tak rám obrazu sv. Petra a Pavla ze 2. poloviny 18. století. Pozdně gotická cínová křtitelnice s reliéfy Ecce Homo, sv. Jakuba a sv. Václava od mistra Tomáše z Litoměřic (dokladem nápis pod horním okrajem: "Ite in orbem vniversvm et praedicate dicentes allelvia qui cradiderit et baptizatvs fverit, salvvs erit alelvia. maister Thomas.") byla zhotovena v 1. polovině 16. století (vzhledem k výskytu korunovaných písmen F můžeme dovodit, že vznikla po roce 1547, kdy král Ferdinand I. navrátil Třebenice svatojiřskému klášteru). Za zmínku stojí ještě 2 malé renesanční alabastrové reliéfy s výjevy z Apokalypsy v šerosvitovém rámování, jež jsou patrně saskou prací ze 16. století; barokní krucifix; rokokové relikviáře; v jižní stěně renesanční figurový náhrobník Zdislava ze Lhoty z roku 1574 a v sakristii umístěný pozdně gotický reliéf Poslední večeře z 1. poloviny 16. století. První známé varhany pocházely z roku 1769 a byly zhotoveny Leopoldem Rauschem. Jejich náhradou se pak v roce 1902 stal nástroj od Jana Tučka, jehož firma ho opravila v letech 1907, 1919 a 1923, aby poslední známou rekonstrukci roku 1936 uskutečnila společnost Rieger (viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=1071).

Protože chrám Páně míval 2 věže a k tomu sanktusovou vížku, míval vždy větší množství zvonů. Před požárem v roce 1664 měl v každé věži trojici zvonů a 1 hodiny, z nichž jeden nechala roku 1576 zhotovit Anna Penížková a druhý v roce 1594 Kateřina Drašťatka, jež na něj nechala dát nápis: "L. 1594 tento zvon koupila Kateřina Drašťatka, jsouc ctná, pobožná, chudýho záduší matka." (později byl rozražen a přelit obecním nákladem). Po něm zůstala pouze dvojice zachráněných zvonů a po obnově roku 1669 byl opatřen 5 zvony. Tato pětice zvonů byla požárem v roce 1758 tak poškozena, že muselo dojít k jejich přelití. Největší zvon - sv. Jan - roku 1876 opět praskl. Od té doby tam visela šestice zvonů - první s 0,4 m vysokým reliéfem Immaculaty o průměru 1,4 m, výšce 0,99 m s chronogramy obsahujícím textem: "IOHANN GEORG KÜHNER Goss mich in der Königl. Kleiner Residenzstadt Prag anno 1760. Ernst Diepold goß mich um in der Altstadt Prag a. 1901. UNTER Deinen Schutz und Schirm fliehen wir o heilige Gottesgebärerin. SOLATIA TVA O AETERNA BONITAS LAETIFICANT MENTES NOSTRAS DOLORI(BU)S REFERTAS. KRALOWNO Bez POSKWRNI HŘÍCHU PRVotniho počata, oroduje za nás! SUMPTIBUS PIE ACRELIGIOSE DEFUNCTÍ losephi Marasek Civis Trebnic ensis refusa sum."; druhý s 0,25 m vysokým reliéfem Narození Panny Marie o průměru 1,13 m, výšce 0,83 m a s nápisem: "Johann Georg Kühner atd. 1760. IN PATIENTIA AC IN SPEFORTITYDA MEA LOCATO."; třetí s 0,20 m vysokým reliéfem sv. Vavřince o průměru 0,97 m, výšce 0,70 m a s textem: J. G. Kühner atd. ERlPE ME AB HOSTE ADTE IN AFFLICTIONE CONFVGI. MDCCLVIII."; čtvrtý s 0,12 m vysokým reliéfem Krista na kříži a sv. Jiří o průměru 0,43 m, výšce 0,31 m a s nápisem: "UMGEGOSSEN VON F. HEROLD IN LEITMERITZ 1851. MATTHAEVS SRBEK CHODAVLICENSIS MENDICANDO ME CVRAVIT."; pátý s 0,12 m vysokým reliéfem Immaculaty o prúměru 0,36 m, výšce 0,30 m a s textem: "I. G. K. 1759." a šestý sanktusový zvonek s reliéfem Madony a s nápisem: "Anno 1668 goss mich Nicolaus Löw in Prag." Ke zvonům ještě přidám malou zmínku z "Katolických listů" z 5. prosince 1901: "Spadl zvon. V neděli byl zvonařem p. A. Diepoldem v Praze zhotovený veliký 1750 kg. těžký zvon pro chrám Páně v Třebenicích slavnostně vysvěcen. V pondělí pak provedeny přípravy k vytažení zvonu na věž. Když tesaři zvon na laně na věž v úterý vytahovali, přetrhlo se lano a zvon spadl s výše asi 10 metrů dolů. Ježto ale spadl na měkkou půdu, nic se zvonu nestalo a na štěstí také nikdo při této nehodě nepřišel k úrazu." Na závěr ještě dodejme, že ke kostelu se vztahuje několik pověstí, z toho 2 ke zdejším hodinám.