Kelčské náměstí

Končina, v níž leží městečko Kelč, byla osídlena už v mladší době kamenné. Novodobější populace z 1.tisíletí před n.letopočtem je doložena nálezem pokladu sestávajícího ze zlomkového stříbra a mincí na Strážném. Tehdy okolo vedla stará obchodní stezka. Biskup Bruno ze Šaumburka tady ve středověku založil „nové město Kelč s novým náměstím.“ (To staré se rozkládalo níž ve svahu táhlého kopce okolo kostela sv.Petra a Pavla.)

Město se rychle rozvíjelo až do období husitských válek. Za nich bylo vydrancováno a lepších časů se obyvatelé dočkali až v 16.století. Tehdy měšťané získali do svého majetku pivovar a vznikly zde řemeslné cechy. LP 1580 byla Kelč osvobozena od roboty a na začátku dalšího století se město dokonce stalo nájemcem biskupského panství. Jenže tento bouřlivý rozvoj stejně rázně utnulo vypuknutí třicetileté války. Za ní bylo město několikrát vydrancováno a vypáleno, a když konečně nastal mír, zbyla z původního obyvatelstva pouhá pětina.

 

Kelč přišla o svá privilegia a v podstatě se z něj stala obyčejná vesnice. Biskup Troyer dokonce místním zakázal používat v jejím názvu slovo město. Obrat nastal až koncem 18.století. Tehdy se tu rozšířila výroba dýmek a vznikla pobočka firmy „Thonet a Kohn.“ Větší průmysl ve městě nebyl, což se změnilo roku 1948 založením pobočky podniku „Loana.“ Velmi dobře ale prosperovalo zemědělství, neboť Kelč leží v nejúrodnější části okresu Vsetín. Nejbližším velkým městem je Valašské Meziříčí vzdálené 11 km směrem na východ. Dnes v Kelči, jíž se statut města vrátil až po sametu v roce 1994, žije přibližně 2700 obyvatel.

 

 

Město nemá pojmenovány své ulice a žádný název kupodivu nenese ani jeho pěkné náměstí. Má protáhlý nepravidelný tvar (100 x 50 m) a na návštěvníka působí díky svým rozměrům a objektům, které jej obklopují, velmi příjemně a skoro domácky – je prostě tak „akorát!“

Od západu na východ jím prochází hlavní městská komunikace. Rynek je součástí městské památkové zóny. Na jižní straně jej lemují budovy zámku, na východě radnice a ve zbytku zástavby se nachází několik památných měšťanských stavení. Roku 2015 náměstí prošlo velkorysou rekonstrukcí. Kromě opravy fasád starých domů a rozšíření parkoviště byla stará kašna naproti radnici nahrazena moderní dlažbovou fontánou.

Radnice na místě původních měšťanských domů vznikla roku 1649. V přízemí vlevo se tehdy nacházela jednací síň (dnes obřadní), za ní kuchyně a světnice pro obecního sluhu. Napravo od vchodu byly šenkovní místnosti. Všechny přízemní prostory byly zaklenuty a pod nimi se nacházely prostorné bytelné sklepy. Roku 1853 radnici zachvátil požár. Po opravě byly v poschodí zbudovány dva byty. Šenk, do nějž vedl boční vchod, byl zrušen o čtyřicet let později. (Údajně kvůli tomu, že v něm záhadně zmizel jeden místní bohatý sedlák!) Boční vstup zazděn a šenkovní místnosti prošly proměnou na kanceláře.

Průčelí radnice krášlí znak města a letopočet 1553, kdy Kelč převzala biskupský znak i na své pečetidlo. V krásné obřadní síni se v současnosti konají svatby, vítání občánků do života a další akce.

Kromě nové fontány vydlážděnou plochu náměstí oživuje již od roku 1709 barokní socha sv.Jana Nepomuckého. V parčíku pod zámkem stojí Památník národního osvobození s bustou T.G.Masaryka.

V dolní části náměstí se ve stavení s č.p.6 narodil moravský buditel a spisovatel Tomáš Fryčaj. V horní části rynku stojí rodný dům (č.p.27) českého literárního historika, jazykovědce a slávisty Františka Pastrnka.


Ke každému "správnému" náměstí neodmyslitelně patří také nějaký oblíbený pohostinný podnik. Ten kelčský s názvem "Restaurace U Pajdlů" návštěvníkům nabízí jídla klasické české i mezinárodní kuchyně a najdete jej na jižní straně rynku vedle pošty.