Jiráskova škola čp. 131 v Malých Svatoňovicích

Původně byla tato obec přiškolena k Zálesí, dnešní součásti Batňovic. Roku 1791 tam z Malých Svatoňovic chodilo 10 dětí. Protože však byla cesta mezi těmito osadami obtížná, nejen délkou, ale i sama silnice nestála za moc, navíc v období dešťů byla neschůdná kvůli velkému množství bahna a v zimě kvůli sněhovým závějím, začal v roce 1830 záleský učitel Jan Jörka docházet 3x týdně do Malých Svatoňovic, kde vždy polodenně vyučoval. Roku 1842 odkázal František Berger ke školním účelům jistinu 100 zlatých, jež byla pojištěna na domě čp. 12. Měla být základem na výstavbu místní školy potřebného obnosu, protože v témže roce byla podána 1. žádost o zřízení vlastní samostatné školy. Výsledkem toho bylo nejen nepovolení této žádosti, ale rovněž zákaz záleskému učiteli, aby vyučoval v Malých Svatoňovicích. O 3 roky později začal do obce dobrovolně chodit Antonín Hrodek, který zde učil během zimy polodenně po celý týden.

V roce 1869 vznikla okresní školní rada, jež rozhodla o tom, že následujícího roku byla vybudována škola ve Velkých Svatoňovicích a k ní byly přiškoleny rovněž Malé Svatoňovice. Cesta tam byla stejně špatná jako do Zálesí, a tak byla v roce 1871 podána další žádost o povolení zřízení vlastní školy. Místní školní rada v čele s horním inspektorem Ludwigem Kroeschellem dokázala u okresní školní rady získat 5. října 1871 povolení k zahájení celodenního vyučování, jež obstarával nejprve záleský podučitel Antonín Jirka a následně František Vokrouhlecký (též psán jako Vokrouhlický).

To trvalo až do roku 1873, kdy byla místní škola prohlášena c. k. zemskou školní radou za samostatnou. Prvním učitelem byl jmenován František Balcar a školu tehdy navštěvovalo 123 dětí. O rok později sem nastoupil učitel Josef V. Svoboda, jenž byl v letech 1874-1880 správcem zdejší školy a v roce 1880 byl jmenován řídícím učitelem. Až do poloviny roku 1875 se vyučovalo v 1 malé místnosti ve staré dřevěné škole čp. 73, kde se říkalo „u Peitnerů“. Protože sem však chodilo a tísnilo se při výuce až 110 dětí, nechal se obměkčit patron a vlastník velkostatku Vilém princ ze Schaumburg-Lippe a vystavěl svým nákladem ve výši 9 520 zlatých a 30 krejcarů jednopatrovou zděnou školní budovu čp. 58, v níž byla umístěna též německá třída. K jejímu vysvěcení došlo 27. září 1875. Následně bylo její vybavení rozšířeno různými dary od zdejších živnostníků a důlního úřednictva.

Roku 1877 měla být školní obec rozdělena na českou a německou, ale na protest školní rady byla škola přidělena trutnovskému okresu a 1. česká inspekce byla vykonána inspektorem J. Hrašem 7. července 1877 a německou inspekci prováděl inspektor Schneider. K určitému rozdělení školy došlo tím, že 26. května 1878 najala obec v čp. 30 místnost pro německou třídu. Když v následujícím roce dosáhl počet dětí 158, došlo k rozdělení školy na 2 oddělení, v nichž bylo vyučováno polodenně.

Zdejší učitelský sbor byl velmi aktivní. 25. prosince 1877 se uskutečnila ve škole 1. vánoční nadílka, při níž bylo sehráno představení „Pastýřové Betlémští“, 21. prosince 1879 byla sehrána školní mládeží divadelní hra „Král liliputánský“ a 28. července 1885 se uskutečnila 1. veřejná zkouška školních dětí a výstava ženských ručních prací. 28. července 1886 přesídlila 1. třída z místnosti u Čepelků v čp. 30 do školní budovy, čímž došlo k výměně učebny s německou školou. K 1. říjnu 1887 byla česká škola rozšířena na trojtřídní. Naopak německá škola byla zrušena v roce 1903, kdy její poslední učitel Karl Mai vyučoval pouze 1 dítě. V té době chodilo do české školy 245 dětí! To se projevilo rovněž tím, že k 15. prosinci 1904 se stala škola čtyřtřídní. 12. listopadu 1908 zakoupila obec školní budovu od náchodského velkostatku, a to za 5 762,18 K.

První místní řídící učitel Josef V. Svoboda zemřel 1. února 1913. Zatímním správcem školy se stal učitel Jan Petr a 1. září 1913 nastoupil do Malých Svatoňovic nový řídící učitel Josef Boura. V té době již původní škola dosluhovala a nevyhovovala snad ve všech ohledech, proto začalo být roku 1914 vyjednáváno se stavitelem Otokarem Nyplem ohledně výstavby nové školní budovy. 24. května 1914 mu bylo zadáno vypracování plánů podle návrhu architekta a stavitele Jindřicha Labouťky z Hradce Králové, jež byly schváleny v Trutnově přesně o měsíc později (někteří autoři přinášejí teorie o tom, že do tvoření plánů mohl být zapojen architekt Jindřich Freiwald, s nímž tehdy Nypl úzce spolupracoval a na objektu je řada prvků podobných právě stavbám tohoto architekta). Následně se začalo s výstavbou, kterou nenarušil ani povolávací rozkaz stavitele Nypla a mistra Štěpa. O rok později začalo do školy docházet 30 dětí bukovinských uprchlíků. To již bylo zřízeno odvodňovací potrubí, kanál ústředního topení, schodiště do 2. poschodí, dokončeny klenby, vyzděny příčky, zhotoveny železobetonové římsy a provizorně zakryta střecha. V letech 1916-1918 byly práce postupně omezovány až došlo k jejich úplnému přerušení. Stavba Jiráskovy školy čp. 131, později nazývané jako „horní nad kostelem“, byla obnovena v roce 1919 s tím, že by měla být dokončena roku 1923. Přístavbu tělocvičny měli na starosti naopak zdejší ochotníci a sokolové. Zároveň u ní bylo zřízeno letní cvičiště. Každý člen obou zmíněných spolků musel dobrovolně odpracovat při stavbě tělocvičny 50 hodin na vykopávce základů nebo při odvozu hlíny na cvičiště. Nakonec došlo ke kolaudaci školy v září 1925 a k jejímu kompletnímu otevření až k 1. září 1927, přičemž většina prací byla provedena místními nebo okolními živnostníky, např. klempířské práce provedl Josef Vokřál ze Rtyně v Podkrkonoší, natěračské práce A. Jiroušek a František Mrázek ze Rtyně v Podkrkonoší a zámečnické práce E. Vlček ze Rtyně v Podkrkonoší. Naopak šamotové dlažby na chodbách a v sociálním zařízení zhotovil zástupce rakovnické akciové továrny z Hradce Králové.

Díky jejímu dokončení mohlo dojít také ke zřízení měšťanské školy, jejíž 1. třída byla otevřena 2. prosince 1929. Ta byla umístěna rovněž v budově obecné školy, stejně tak v roce 1930 zřízená 2. třída a o rok později 3. třída (ta však zprvu sídlila v zasedací síni obecního úřadu). Prvním ředitelem této školy se stal Jaroslav Šamal, nejprve jako zatímní a od 1. března 1931 definitivní. 1. září 1935 se stal řídícím učitelem obecné školy Stanislav Šidlák. V roce 1940 došlo k úpravám a výmalbě části objektu, v níž sídlila měšťanská škola. 4. července 1940 byl osekán nápis „JIRÁSKOVA ŠKOLA“. K 1. září 1941 se stala měšťanská škola ze čtyřtřídní pouze trojtřídní a k 1. listopadu téhož roku pouze dvoutřídní. Roku 1944 byl řídící učitel Šidlák nuceně nasazen na práce v Račicích nad Trotinou. Jeho zástupkyní se stala nejprve Marie Sluková a následně Marie Kupková. V téže době byla zabrána 1 třída německým vojskem k radiotelegrafickým účelům. Později zaplavili školu uprchlíci z Maďarska i částí Třetí říše, kde se již nacházela Rudá armáda. Následně došlo k úklidu a vymalování tříd a 22. května 1945 se začalo opětovně učit.

Po osvobození došlo k řadě změn, jež tu vzhledem k místu nejdou všechny vyjmenovat. 30. dubna 1946 odešel Stanislav Šidlák do Trutnova. Ředitelem měšťanské školy však zůstal nadále Jindřich Stojánek. Do roku 1948 byla škola známá jako Obecná škola v Malých Svatoňovicích a Měšťanská škola v Malých Svatoňovicích, v letech 1948-1953 jako Národní škola v Malých Svatoňovicích a Střední škola v Malých Svatoňovicích, v letech 1953-1961 jako Osmiletá střední škola v Malých Svatoňovicích, v letech 1961-1979 jako Základní devítiletá škola Malé Svatoňovice a od roku 1979 jako Základní škola Malé Svatoňovice, 17. listopadu 178, 542 34 Malé Svatoňovice, z čehož vidíme, že na rozdíl od mnoha dalších škol v okolí slouží svému účelu až do dnešní doby, kdy se v ní nachází 1. - 4. třída, školní družina a tělocvična, zbytek školy nalezneme v bývalém areálu v roce 1953 dokončeného hornického učiliště. Stejně rychle jako názvy se měnili také ředitelé školy. K jedné z úprav čp. 131 došlo v roce 1960, naopak roku 2003 byla provedena oprava omítek a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Sama Jiráskova škola, jejíž poslední větší úpravy proběhly v roce 2019 (nyní se chystá zlepšení tepelně izolačních podmínek budovy s výměnou topení), byla 27. ledna 2020 prohlášena za kulturní památku a toto prohlášení nabylo účinnosti k 13. únoru 2020. Více o této škole, kterou považuji za jednu z nejkrásnějších v našem regionu, zde: http://www.zsms.cz nebo na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/skola-23063203.