Jeskyně Českých bratří u Pravčické brány

Jedná se o až 30 m dlouhou a 10 m hlubokou pseudokrasovou skalní puklinu (převis) v národním parku České Švýcarsko, jejíž vývoj byl ovlivněn nejen samotným petrologickým složením horniny, nýbrž rovněž její strukturou, uspořádáním, stupněm tektonické porušenosti a geomorfologickou polohou. Jde totiž o vrstevní jeskyni, která vznikla hlubokým zvětráváním pískovce podél různosměrných puklin a podle vrstevnatých spár a následným odnosem hornin. Situována je jen několik minut chůze od Pravčické brány na tzv. Cestě přátelství a nejvýraznějším jejím objektem je kámen, který je opracován do tvaru jakéhosi stolu, mnoha legendami označovaného za kamenný oltář prchajících českých pobělohorských evangelíků, některými tvůrci však kladený až do období vlády šlechtického rodu Clary-Aldringen, jehož členové zde kolikrát při svých loveckých cestách zastavovali až do vybudování nedalekého zámečku.

Její pojmenování (něm. Die Prebischgrotte či Die Höhle der Böhmischen Brüder, předtím ještě Grotte a Heilige Halle) vzniklo od toho, že zde bylo v pobělohorské době (podle vyrytého letopočtu pravděpodobně roku 1627) útočiště pro exulanty a příslušníky Jednoty bratrské, kteří se tu nejprve skrývali a konali své bohoslužby, aby posléze Čechy natrvalo opustili, o čemž píše Zdenko Feyfar v roce 1981 následující: "Cestou na Pravčickou bránu se zastavíme (a rádi, neboť se potřebujeme trochu vydýchat) v Jeskyni českých bratří, kteří se tu údajně scházeli v údobí protireformačního útlaku. Jisté je, že tudy vedly cesty pobělohorských exulantů, že jim pravděpodobně také docházel dech a že tato jeskyně byla jistě dobrým úkrytem před nepohodou." Původně se jí však říkalo Sluj Českých bratří a tento název je v některých pramenech udržován dodnes, občas však bývá zaměňována se svou jmenovkyní na Ostaši u Police nad Metují na Broumovsku, kde je též vytesaný rok 1627 spolu s kalichem. Tato její jmenovkyně byla objevena a zpopularizována Antonínem Krtičkou, jenž měl v roce 1921 objevit také onen vytesaný rok 1627.

Jako útočiště místních obyvatel měla fungovat též i v jiných válečných konfliktech, které zasáhly zdejší krajinu. Někteří autoři se domnívají, že tento převis sloužil jako dehtárna. Na přelomu 18. a 19. století se pak stala vyhledávaným místem návštěvníků, kteří toužili poznat Pravčickou bránu, takže se objevila v řadě různých turistických průvodců, z nichž můžeme jmenovat např. knihu "Aus dem Elbthale. Bilder und Skizzen aus Dresden und der Sächsischen Schweiz", jíž v roce 1856 vydal Karl Schramm. V těch dobách sem však mířili výlučně německé turistické spolky a stejně tak školní výlety, když šlo o nějaké slavnosti, tak sloužila jeskyně k ukrytí hudebníků, zejm. těch, co hráli na harfu a skládací harmonium.

Ke konci 2. světové války se tu měli ukrývat němečtí vojáci, před nimi zde ještě cvičili příslušníci Hitlerjugend a v okolí došlo k několika nálezům ukrytých zbraní a munice, a tudíž šlo o základnu werwolfů. Kolem roku 1999 ji prozkoumal Václav Cílek, zejména pak uměle otesaný blok tvaru stolu, avšak jednoznačný důkaz nějaké činnosti nebyl dohledán, protože archeologická sondáž neodhalila žádné starší archeologické nálezy (keramiku, uhlíky či nástroje), které by pomohly přesně datovat lidskou přítomnost, i když z 19. století pak pochází několik zpráv o tom, že zde byly nalezeny zbytky pravěkého osídlení, prý již v době kamenné, kdy bychom zde našli jedny z nejstarších lovců v Evropě (dokladem budiž nález zlomku čepele nad převisem jeskyně, datovaný do období mezolitu), avšak pozdější využívání jeskyně místními obyvateli a následně též turisty a trampy zahladila případné stopy.