Jak se stal sebevrah František Brzický prvním pohřbeným na hřbitově ve Všestarech

František Brzický se narodil 7. října 1828 ve Všestarech na statku čp. 18. Jeho otec Josef Brzický dbal na to, aby jeho syn získal vzdělání, a tudíž se nemusel tak lopotit jak on sám. Po získání základního vzdělání ve svém rodišti absolvoval středoškolská studia v Hradci Králové. Krátce poté se stal úředníkem c. k. okresního hejtmanství v Hradci Králové. Díky své výřečnosti a přátelskému vystupování si všude, kam zavítal, získal velkou oblibu. Navíc, když mnohým jak osobně, tak prostřednictvím svého úřadu, různě pomohl nebo poradil, jeho kredit ještě více vzrostl. Za život mu např. vděčili všestarští obyvatelé Jan Buben, hostinský Černý a jeho manželka, kteří měli být v červenci 1866 postaveni před pruský vojenský soud, ale díky jeho velké znalosti němčiny a přímluvě, k níž se přidal též obchodník F. L. Souček, byli po skončeném líčení propuštěni na svobodu, aniž se jim něco stalo. A to Prusy František Brzický vůbec nemusel, protože jemu a Janu Bubnovi při návratu ze Sezemic sebrali 8 kusů dobytka a v Hrobicích též koně od vozů, takže oba museli vozy za pomoci jiných sami dotlačit do Všestar.

Díky značné důvěře mezi vysokými vojenskými kruhy, c. k. úřednictvem, vyšším duchovenstvem a vůbec mezi královéhradeckým měšťanstvem povýšil až na představeného cimentního úřadu v Hradci Králové, k jehož otevření došlo 26. ledna 1876. Kromě toho se dokázal prosadit i na poli spolkového života, když byl pokladníkem či jednatelem mnoha korporací a pojišťoven. V roce 1875 se stal jako bývalý poručík c. k. vojska zakladatelem a prvním velitelem Spolku vojenských vysloužilců korunního prince Rudolfa v Hradci Králové. Nově vzniklý spolek od svého počátku vystupoval pod jeho velením velmi okázale a důstojně, přičemž na hospodaření s jměním spolku nebyl brán velký zřetel. Díky tomu došlo k různým sporům, jež si vyžádaly odchod značného počtu čelných členů ze spolku. Nakonec i ti zbylí mu začali vytýkat jeho vedení, a tak se 20. října 1886 vzdal velení spolku, přičemž předtím odevzdal pouze 150 zlatých a 80 krejcarů spolkového jmění.

Po vzdání velitelství i krátce předtím se začaly objevovat stále větší důkazy o tom, že zpronevěřil jak svěřené mu spolkové peníze, tak i finance sirotčí. Nebylo to ani tak překvapením, protože jeho plat mu na tehdejší velkorysé vystupování nemohl stačit, vždyť kolikrát hostil nejen zdejší honoraci a vůbec se jí snažil jakýmkoliv způsobem zalíbit, např. za svého velení vysloužileckému spolku se zasloužil o jmenování 149 čestných členů oné korporace. Následně mu byl soudně zabaven jeho majetek a on byl postaven před čtyřčlenný senát. Před chystaným přelíčením však 1. prosince 1886 zmizel z města, a tak na něj byl vydán zatykač (tento den je také udáván jako matriční datum jeho úmrtí).

Mnozí mysleli, že měl kdesi ukryté zpronevěřené peníze a bude se je snažit někde jinde užívat, ale opak byl pravdou, neboť o 8 dnů později byl nalezen mrtev v lesíku mezi Chlumem a Lípou, a to v původních zákopech Baterie mrtvých, jen asi 20 kroků od dnešního pomníku, přičemž v kapse zanechal své ženě a veteránskému spolku dopis na rozloučenou. Svědomí mu prostě nedalo, aby mohl dále v nastálé ostudě a pohaně žít. Aby však měl jistotu, že zemře a nestane se obětí nepovedené sebevraždy, tak si nejprve způsobil 2 silné řezy křížem přes prsa a do nich vypálil 2 rány z pistole, u níž provrtal a spojil obě hlavně, aby oba výstřely vyšly současně.

O této sebevraždě se psalo ve všech tehdejších novinách, neboť to byla velká senzace. Příkladem budiž zmínka „Národní politiky“ z 20. prosince 1886: „O samovraždě předsedy veteránského spolku v Hradci Králové p. Brzického sdělují se nám následující podrobnosti: V osudný den odejel Brzický z Hradce do Sadové, kdež v hostinci „na bojišti“ se známým při víně znamenitě se bavil. Na to napsal tři dopisy, své paní, spolku úředníků a spolku vysloužilců v Hradci, jichž byl předsedou, a rozloučiv se v nich se světem odebral se na vrch Chlum, známý z pruské války, kdež v lomu nabil si dvouhlavňovou bambitku. Dříve než přikročil k provedení samovraždy, rozřízl křížem kabát na srdci, do otvoru vložil hlaveň bambitky a střelil se tak jistě, že byl ihned mrtev. Mrtvola jeho ležela přes noc v poli a do rána byla celá padavším sněhem pokryta; pouze hlava šedinami pokrytá poněkud vyčnívala. Druhý den vyšli si občané z nedaleké dědiny na hon; jeden lovec uzřel u lomu šedivou hmotu a v domnění, že jest to zajíc, střelil po ní. Když ale po výstřelu hmota nezmizela, odebrali se lovci k tomu a odbrabavše sníh nalezli zde mrtvolu Brzického. Pohřben byl Brzický ve Všestarech za velikého účastenství občanstva; z Hradce přijelo několik deputací. Jak se nyní zjistilo, dohnala Brzického k zoufalství peněžní tíseň, v níž sáhl též na peníze spolků a sirotků po staviteli Peterkovi z Josefova, jichž byl poručníkem.“

Biskupský notář a děkan P. Josef Čížek ze Všestar však odmítl pochovat sebevraha Brzického v řadě a chtěl, aby se mu vyhradil kout pro sebevrahy. Občané to však odmítli, neboť mnoho z nich nevěřilo, že onu defraudaci má na svědomí pouze on sám a zdálo se jim, že posloužil pouze za obětního beránka. Z tohoto důvodu byl slavnostně za doprovodu kapely vojenských vysloužilců a celého sboru i velkého množství občanstva z celého širého okolí převezen do Všestar na nový hřbitov a tam pohřben jako první zde pochovaný. Zprávy o tom jsme mohli číst dokonce i v krajanském tisku v USA, např. v týdeníku „Amerikán“.

Tento akt občanské vzpoury však nesl hořce a s velkou nelibostí farář P. Josef Čížek, který nejprve odmítl posvětit toto pohřebiště, kde spočinul František Brzický, a když on sám 6. října 1892 zemřel, nechal se úmyslně pohřbít na hřbitově filiálního kostela na Chlumu, aby neležel tam, kde přednost byla dána sebevrahovi. Stejný odpor vyjadřoval také římskokatolický tisk. Ale dejme slovo „Čechovi“ z 25. ledna 1887: „Demonstrace. V sobotu dne 11. prosince byl pohroben samovrah Fr. Brzický ve Všestarech. Ač bylo známo, že odepřen mu církevní pohřeb, dostavilo se k demonstraci mnoho také katolíků, mezi nimiž kandidát gymn. profesury, jakýsi Kohlmann, který nad mrtvolou vykonal probatickou řeč, a učitelští kandidáti, kteří prý zpěvem svým nahražovali odepřené „de profundis clamavi“. - Ejhle, zdárný to dorost pro školy střední a obecné!“

Jak se stal sebevrah František Brzický prvním pohřbeným na hřbitově ve Všestarech na mapě