Jak byla zřízena první meziměstská autobusová linka v Čechách v roce 1908

Skoro každý si dnes myslí, že meziměstská autobusová doprava má své počátky v období první republiky, ale to je omyl. Ty sahají až do období Rakousko-Uherska před 1. světovou válkou, konkrétně do roku 1908. Tehdy však neexistovaly dopravní společnosti v dnešní podobě, ať již státní, natož soukromé, takže když se přišlo s projektem zavedení meziměstské dopravy, bylo rozhodnuto, že jejich provozovatelem bude poštovní správa, čímž se vytrhne trn z paty rovnou dvakrát, protože autobusem tak budou přepravováni nejen lidé, ale též poštovní zásilky. Na tento převratný vynález navázala později i nově vzniklá Československá republika.

První poštovní autobusovou linkou v Čechách se staly rovnou 2 trasy: Pardubice-Holice a Pardubice-Bohdaneč, jejichž provoz byl zahájen 13. května 1908. Unikátní byly obě linky také tím, že pro ně byly objednány vozy u domácí firmy „Laurin & Klement“, zatímco dodávky pro další dvojici pokusných tratí mimo Čechy byly zadány jiným firmám. Zahájení provozu na těchto trasách se stalo velmi významnou událostí, o níž psal veškerý tehdejší tisk. Bylo totiž důkazem průmyslové vyspělosti Čech, které se v mnoha oblastech minimálně vyrovnaly rakouským zemím, pokud je rovnou nepředehnaly.

Z Pardubic do Holic byly vyprojektovány vlastně 2 trati: jedna v délce 19,2 km (doba jízdy 1 hod. 4 min.), druhá oklikou v délce 26 km (doba jízdy 1 hod. 18 min.). Druhá trasa z Pardubic do Bohdanče činila 11,4 km a jízda trvala 31 min. Zmiňme, že k sezení bylo v tehdejších omnibusech celkem 17 míst a v zimě byly vytápěny vodním oběhem a zahřívány výfukovými plyny. Vedle místa pro dopravu osob byl každý autobus opatřen zvláštním uzamykatelným oddělením pro povozní poštu, v níž byla navíc umístěna železná uzamykatelná schránka pro zvláště cenné předměty a peněžní zásilky. Naopak lehčí zásilky, krabice a balíky byly situovány do galerie na střeše vozidla, pro těžší náklady byl zřízen přívěsný nákladní vůz. Důkazem o předchozích slovech budiž článek Národních listů ze 14. května 1908:

„Zahájení poštovních automobilových linií Pardubice-Holice a Pardubice Bohdaneč.

Včerejší den jest pamětihodným datem v dějinách dopravnictví v Čechách, vstoupilť tu na scenu automobil jako pomocník a náhradník železnice. V proslovech representantů obcí, které jsou pojaty v první české poštovní linie automobilní, se vesměs ozývají velké naděje v nové toto zřízení. Automobil, do nedávných dnů zavrhovaná, opovrhovaná, nenáviděná sportovní hračka, včera slavil rehabilitaci. Slyšeli jsme, že celí tisícové našich krajanů, celé kraje a města od něho očekávají mocný podnět k dalšímu svému vývoji, ba že automobil jim přichází jako spasitel v pravý čas. Automobil dobyl tohoto úspěchu jako obecnému dobru prospěšné vozidlo, kterým by se byl nemohl nikdy státi bez své sportovní minulosti.

Veliký úkol se tu vznáší na automobil; žádať se od vozidla mnohem lehčího, mnohem lacinějšího, mnohem mladšího, nepodporovaného kolejemi a celou armádou hlídačů jeho cest jako železnic, úkol stejně těžký jako od železnice. Úkol veliký, snad nesplnitelný, ale tím ovšem čestnější. Potěšitelno, že zřízení první české automobilové linie zastihlo český průmysl na výši takové, že mohl dodati pro ni hned celý vozový park. Továrna Laurin & Klement přejala tím úkol velmi těžký, ale při výborné pověsti mu její výrobky zajisté plně dostojí.

Procestovavše včera obě linie, byli jsme svědky upřímných sympatií obyvatelstva k novému podniku. I po této stránce nová lokomoce získala. Na druhé straně pak po včerejšku zřejmo, že netřeba než trochu vstříc přijití a laskavé ochoty obecenstva, aby automobilní doprava na našich silnicích se odehrávala bez příkoří pro kteroukoli stranu.

Obě trati jsou celkem vhodné pro autobusovou dopravu; silnice okresu pardubického vzorné. Stoupání zvláště značných na nich není. Na závadu jest úzkost silnic a několik prudkých zatáček, v nichž však chauffeuři si velmi dobře vedli, stejně jako u nich chváliti musíme opatrné předjíždění koňských potahů, jejichž ušlechtilé bujné plémě včera vytrpělo dosti strachu před supícími obry. Věc, která se ostatně upraví sama sebou.

Omnibusy barvy šedé se žlutým páskem a rakouským orlem mají čísla 0 1. 885, 886, 887 a 888. Jejich řidiči jsou chauffeuři Zelinka, Štumfa (zároveň správce garáže), Novák a Richtera, vesměs zkušení montéři a obratní řidiči. Správcem provozu jest stav. Komisař inž. Old. Janata. Dodávka benzinu svěřena karlínské firmě A. Brey.

Z Pardubic do Holic.

Po uvítání starosty pardubického, poslance Kuchynky, rozdělili se hosté do všech čtyřech vozů a sice v tomto pořádku: V prvním voze zasedli pp.: dvorní rada Rich. Hofer v zastoupení ministerstva obchodu, dvorní rada Wonasek v zastoupení dvor. rady ryt. Šafaříka-Pštrossa, vrchní poštovní rada šl. Scheibenhof v zastoupení c. k. ředitelství pošt a telegrafů pro král. české, okr. hejtman Novák z Pardubic, major Trédl a rytmistr Kunz v zastoupení 11. pluku hulanského, starosta města a posl. Kuchynka, rada zemského soudu Formánek. V druhém voze zaujali místo pp.: okr. starosta pardubický Jan Markalous, starosta holický dr. Bauer, zem. poslanec Sochor, dále za okres pardubický ředitel Dušek, V. Polák, starosta v Bohdanči, F. V. Holub, radní z Holic, Josef Novotný, stavitel a radní z Pardubic, F. Vambera, ředitel cukrovaru, Jan Jansa, ředitel donucovací pracovny v Pardubicích, Frant. Žižka, c. k. stavební komisař, za duchovenstvo pp. P. Jan Adamec a Frant. Čečetka, inspektoři drah Honek a Kuneš atd. Třetí vůz vyhražen byl zástupcům pražského a krajinského tisku, jemuž přeochotným průvodčím byl pan vrchní správce Mayer a Lorenz, ve čtvrtém voze pak usedli ostatní účastníci, jmenovitě předseda obchodního gremia pardubického pan Frant. Kostelecký, stavební komisař pan Janata, správce automobilových linií, obecní starší pp. Klečka a Dvořák atd. Mimo to přijeli ke slavnosti zahajovací za český klub automobilistů a český klub motocyklistů pp. Heberle (Laurin a Klement) a dr. Miřička. Chvojí a prapory ozdobené »busy«, pozdravovány hlučně přečetným obecenstvem, vyjely na první svou oficiální cestu. Město všechno jest okrášleno prapory, chvojovými věnci a guirlandami, nikde se v tuto hodinu nepracuje, všechno odložilo práci a očekává, vítá a kyne ověnčeným automobilním obrům. U hotelu »na Veselce« potkáváme právě holickou poštu s umdleným koníkem.

Poslední Mohykán! Stroj zapuzuje práci svalu a znamenitě ji překonává. Ve vjezdu do Zelené brány s památným reliefem se ukazuje poprvé snadná ovládatelnost autobusu Laurin a Klement, jenž přes své obrovité rozměry elegantním obloukem, bez stopy záchvěvu vykrucuje prudkou zatáčku z ulice Pernštýnské do Arnoštské. »Mezimostí« přes Chrudimku hadovitou smyčkou znovu zkouší stabilitu a řiditelnost vozidla. Jedeme podle Loučné, jejíž kanalisace, provedené panem Vilémem z Pernštejna začátkem 16. věku, dosud vzdoruje zlobě času. Na levé straně se vynořuje Kunětická Hora, žel, že tak oloupená o své krásy, a s jejím obrazem se vynořuje vzpomínka na podivuhodný výkon jednoho z předchůdců tohoto autobusu, voituretty Laurin a Klement, která r. 1906 stekla cestou necestou srázné boky Kunětické Hory. V dáli před námi nad červenohnědou silnicí se kutálí oblak prachu, jehož jádrem jsou obrysy bratra našeho vozu. S potěšením pozorujeme výborný stav silnic pardubického okresu. Jako kulečník! Automobilní obr náš na nich plove jako na pneumatikách. Ukazují nám Bělohradskou dubinu, výletní zastávku. Nu a co vidíme? Česká jednojazyčnost na tabulce provedena prostým přejetím štětce namočeného v barvě přes německou řádku.

Sezemice na Loučné očekávaly hosty ve svátečním hávu, k uvítání jejich se dostavili starosta města Novotný, členové městské rady dr. Špirek, Štěpánek a Kopa. Obyvatelstvo očekávalo vozy zejména v ostré, příkře stoupací zatáčce, která ovšem vzata s jistotou, posmívající se překážkám. Silnice se horší a prozrazuje, že opustivše okres pardubický jsme v holickém. Zde bude třeba hojného zlepšování, má-li se jízda státi příjemnou obecenstva a ekonomickou provozovateli. Dojíždíme Ředic, k jejichž kostelíku se po bok staví zajímavá zvonice. To ostatně není jediná pamětihodnost místa; mnohem pamětihodnější pro chauffeura dbalého bezpečnosti cestujících jest S-ovitá zatačka a od poštovny v Ředicích nova odbočka v pravém úhlu. Stoupnuvše do příkrého kopce, jenž poskytuje motoru příležitost dokázati sílu, sjíždíme do Holic, které ovšem jako cíl vlastní trati se náležitě připravily k uvítání hostí. Zde nám ukázáno zajímavé opatření autobusů. Každý z nich opatřen jest přenosnou telefonickou stanicí, kterou drátem a závěsem na skládací bambusové tyči upevněným možno zavěsiti kdekoli na telegrafním dratu a dorozuměti se s úřadem poštovním v Pardubicích.

Hned na místě za přečetné asistence obecenstva a napjatého zájmu účastníků projížďky na zkoušku sdělena telefonická zpráva o výsledku jízdy pardubické centrále, která ji ochotně a s vzornou rychlostí odevzdala našemu listu.

Podobné zařízení, na železnici v Hungerburgu u Inomostí delší dobu užívané, se výborně osvědčuje a stalo se pro případ možné nehody nezbytností.

V Holicích.

Před radnicí zatím se shromáždila representace obce s městskou radou, okresní zastupitelstvo se starostou panem Tužilem v čele, dále deputace měst a obcí: Vysokého Mýta, Jelení, Chvojna, Rovně (starosta pan Udržal, otec p. poslance Udržala), Chvojence, Bejšť, Hoděšovic, Bělečka, Rokytné, Hrachovišťat atd., dále přednostové místních úřadů, okr. soudce Jan Šklíba se soud. adj. Křečanem, za berní úřad pan Sternthal, za školy pp. řed. Beneš, Král a Jindra, za duchovenstvo pan farář Zajíček, místní továrníci atd.

V zasedací síni radnice pozdravil hosty jménem města starosta dr. Bauer, jenž vítal automobilovou poštovní linii jakožto zřízení, kterým Holice, postrádavší spojení s největším sousedním městem Pardubicemi, se dostaly takořka do proudu života. Občanstvo holické neoplývá bohatstvím, za to však dobrou vůlí k práci. Dnes rozluštěna jedna ze životních otázek města. Prosí i o další přízeň zúčastněných činitelů a vzpomenuv, že se Holicům dostalo tohoto spojení v jubilejním roce, provolává císaři slávu.

Dv. r. Vonásek děkuje za uvítání i uznání, kterého se dostalo ministerstvu obchodu a ředitelství pošt, přeje si, aby nové zřízení prospívalo městu i okolí. Okresní starosta Tužil poděkoval jmenem okresu, načež někteří okolní starostové vyslovili přání, aby i jejich obce byly pojaty v trať, zejména pro usnadnění dítkám návštěvy školní. Po srdečném rozloučení s Holicemi nastoupena zpáteční cesta do Pardubic, která opět ukázala rychlost a bezpečnost této dopravy a výborné vlastnosti omnibusů Laurin a Klement.

Z Pardubic do Bohdanče.

Z Pardubic nastoupena o 11. hod. 6. min. cesta do Bohdanče přes Trnovou, Vohraženice, Doubravice. Jako na trati holické, jevilo obecenstvo i zde všude přívětivý zájem o novou dopravu, kupíc se v hustých špalírech u silnice. Obce byly ozdobeny četnými prapory a chvojím. Zejména bohatá byla výzdoba v Bohdanči, kde u vjezdu do města a pak opět na náměstí vztyčeny byly festony s národními prapory husté chvojí obalené. S veřejných budov a mnohých soukromých vlály prapory. Školní mládež tvořila špalír. Když omnibusy zastavily na náměstí, zazněly s věže kostela intrády. Potom starosta města pan Polák uvítal zástupce vlády, samosprávy a tisku. Městu, které se poněkud ve vývoji opozdilo, dnešní den znamená začátek rozkvětu. Končí provoláním »slávy« císaři. Potom družičky podaly dvor. radovi Hofferovi a dv. r. Vonáskovi skvostné kytice. Tento srdečně poděkoval jménem ministerstva obchodu a pošt. ředitelství a ujistil i město Bohdaneč s okolím, že jest přáním jmenovaných činitelů, aby nová doprava byla k největšímu prospěchu města i okolí.

Město Bohdaneč uspořádalo pak v páně Štěpánkově lázeňské restauraci bohatou snídani, jejíž úprava uspokojila všechny účastníky. Jménem hostí připil na zdar městu Bohdanči a jeho starostovi dv. r. Vonásek, jemuž odpověděl zdravicí starosta Polák.

Po snídani prohlédnuty vzorně zařízené lázně a nádherný park, načež nastoupen návrat do Pardubic.

V Pardubicích očekával hosty skvělý oběd, uspořádaný městem v nádražní restauraci. Za výborné nálady promluvena řada přípitků, které pořadem pronesli: dv. r. Vonásek, dr. Bauer, starosta a poslanec Kuchynka a ředitel Dušek. K sedmé hodině nastoupily autobusy poslední »túru« zahajovacího dne, na níž rozvezly do Holic a Bohdanče hosty slavnosti.

Zejtra začne pravidelná doprava, která zajisté splní všechny naděje v ní kladené a povzbudí zakládání dalších poštovních tratí automobilních na prospěch krajů a obcí, jimž dostalo se smutného údělu býti oddáleny tepny dopravní, tepny, kterou proudí zdravá, svěží krev rozvoje hospodářského.“

K výše zmíněnému dodejme to, že se obě trasy uchytily, přičemž v létě se jezdilo 5x denně oběma směry a v zimě jen 3x denně. Vše však tehdy nebylo úplně růžové, což můžeme vyčíst z článku, který vyšel v „Obnově“ 22. května 1908: „Nesnáze autobusové linie Pardubice-Holice. Píše se nám: Je tomu právě týden, co trvá autobusové spojení mezi Pardubicemi a Holicemi a již lze dnešního dne mnohé nedostatky v každém ohledu konstatovati. Autobusové pošty, které na této trati jezdí, již jeví značné opotřebení. Šrouby, jimiž uvnitř sedadla i jiné části jsou připevněny, jsou uvolněny, ba mnohé i úplně vypadly. Dále dochvilnost spojení není; doba příjezdu a odjezdu se nedodržuje – opoždění děje se až o ¾ hodiny a tím ovšem stává se autobusové spojení s rychlovlaky illusorním. Posléze bude nutno sazbu pásmovou nahraditi sazbou kilometrovou; jízda autobusy na kratší vzdálenosti jest drahá. Tak na př. kdo jede z Dašic do Lánů neb naopak (2 km vzdálenosti), musí platit 50 hal. až do Sezemic; kdo jede z Dašic do Komárova nebo naopak, platí pásmo až do Rovně 35 hal. Tím způsobem mnoho obecenstva od používání tohoto moderního spojení se odpuzuje.“

Také k první nehodě autobusu došlo poměrně brzy – 28. listopadu 1908, kdy se autobus zřítil z tzv. Semtínské hráze (trasa Pardubice-Bohdaneč). Všichni cestující – 3 ženy a 2 muži – byli zraněni a autobus roztříštěn. Znovu autobus havaroval počátkem prosince téhož roku u Hoděšovic, kde se zřítil z vysoké silniční hráze, ale všichni cestující tentokrát vyvázli bez úrazu (trasa Pardubice-Holice). Jak vidět, české země byly skutečně ekonomickým tygrem v rámci rakousko-uherské monarchie, ne žádným zaostalým místem. Bohužel na všechny tyto věci se zapomíná, i když by měly být připomínány, neboť naše historie není jen první republika, obě světové války či období komunistického režimu, navíc mnohokrát jsme předběhli ty státy západním směrem se nacházející, k nimž dnes až nekriticky vzhlížíme a vše, co u nás počalo, zbytečně a pošetile haníme a podceňujeme, což je velká hloupost.