Hvozdnice

Tato obec leží na návrší mezi Hradcem Králové a Libčany, přičemž je obklopena ovocnými sady, v nichž se vždy pěstovaly zejména třešně, višně a později též jablka. Podle jedné teorie byla původně nazývána jako Voznice, a to od toho, že byla založena při voznici, polní vozové cestě. Jiné prameny tvrdí, že již od počátku se jmenovala stejně jako dnes – Hvozdnice, protože ležela v hlubokém lese – hvozdu. Někteří autoři dokonce dříve zastávali názor, že toto pojmenování může pocházet od jejího údajného zakladatele – Gvozděna či Hvozděna. Odborník v této oblasti velmi známý, prof. Antonín Profous, se k tomu vyjadřuje ve svém díle „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H“ takto:

„1. Hvozdnice (lid. ty Voznice, ve Voznicích, do Voznic, voznickej), ves u lesa 7 ½ km jv. od Nechanic: 1365 in Hwozdnicz 3 ss. census ad Horzicz, RT. I, 432; 1465 Hwozdnici (ak.), AČ. 16/160; 1547 Hvozdnice, Sn. Č. II, 445; 1654 Woznicze ves, BR. 12/1050; 1790 Gut Libcžan: Woznicz, Schaller 15/37; 1836 Wosnitz (Woznice), Sommer IV, 39; úř. 1854 Hvozdnice, 1886 Voznice.

Toto MJ. bylo prvotně v sing. jako 2. Hvozdnice, ale časem přešlo podle čeledních jmen na -ice do plurálu. Jm. Hvozdnice vzniklo substantivisující příponou -ice z adj. hvozdná, t. ves, ležící ve hvozdě.“

Zdejší osídlení je podle nálezů v okolí i v obci samé datováno někdy do období únětické kultury, pokud zde již lidé nežili v době kamenné. V roce 1902 prozkoupal pohřebiště na poli Josefa Bárty Ludvík Domečka, který se později zabýval též mohylami v zádušním lese, v nichž o 2 roky později objevil řadu předmětů. V první našel 19 nádob lužického rázu, rozpůlenou bronzovou jehlici a řadu střepů; ve druhé se nacházela řada střepů a bronzová jehlice se svinutou hlavicí. V letech 1905-1906 se k němu navíc přidal Josef Ladislav Píč. Roku 1908 bylo prokopáno několik lužických hrobů na poli V. Müllera u Hvozdnice. Některé nálezy, zmiňované v dobovém tisku, jež měly být kolem obce i na jejím území zjištěny, se do dnešní doby nedochovaly. Zejména jde o ty, jež byly provedeny v roce 1858 v lese Petřinách (později známý jako Zádušní les) archeologem a knězem P. Václavem Krolmusem. V letech 2013-2018 bylo navíc zjištěno žárové pohřebiště s více než 50 hroby, které spolu s ostatními nálezy vyvrátilo teorie o tom, že ve východních Čechách bylo ve střední době bronzové pouze kočující obyvatelstvo, nýbrž že tato oblast byla osídlena trvale.

První zmínka o Hvozdnici, jež původně náležela k majetku opatovického kláštera, pochází z roku 1365, kdy Jakuš z Hořic postoupil své dědictví svým synům Svatomíru a Hynkovi z Hořic, jež obsahovalo 3 kopy grošů ročního platu ve Hvozdnici. Z roku 1546 je zmínka o zdejším dvoru a o rok později bylo ze vsi odváděno 9 kop a 37 grošů svatohavelského a svatojiřského úroku. V roce 1547 byla ves zkonfiskována císařem městu Hradci Králové a následně odprodána Janu z Pernštejna. Kolem roku 1573 byl tehdejším majitelem libčanského panství Václavem Nejedlým, synem Petra Nejedlého z Vysoké, postaven vrchnostenský mlýn, nad nímž se od počátku nacházela trojice rybníků k nadržování vody. Kolem roku 1750 byla postavena k mlýnu jahelka s 1 mlýnicí a 1 světnicí, jež stála při horním rybníku a nosila čp. 29. 1. září 1777 odkoupil panský mlýn dosavadní pachtýř Josef Viniklář. V roce 1826 došlo k přestavbě jahelky. Ta je však již ve stabilním pozemkovém katastru z roku 1840 zapsána jako obytné stavení, v němž až do prusko-rakouské války bydlela stará chudá žena, jež byla nazývána jako Tesařka a živila se vyšíváním ženských čepců. Po jejím úmrtí byla jahelka rozbořena a materiál z ní byl použit k výstavbě místní cihelny. V roce 1843 bylo v obci 29 domů a 232 obyvatel.

Roku 1849 se stala Hvozdnice samostatnou politickou obcí. „Topografický popis všech osad hejtmanství Kralohradeckého, jenž obsahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický“ od Josefa Horáka z roku 1877 popisuje obec takto: „Voznice, ves 10 minut vých. od Libčan, kat. a pol. obec s 34 d. a 226 obyv., z nichž druhdy 6 čísel s 50 obyvateli k Pardubicům, ostatní k Libčanům panstvím náležely, leží na polní cestě uprostřed tří okresních silnic. Jihovýchodně odtuď jest samota Voznice Nová. Pode vsí „v Petříně,“ lese Libčanském, stojí na nepatrném potůčku mlýn o jednom složení.“ Okolo roku 1890 došlo k úplnému zrušení mlýnského zařízení ve zdejším mlýně. V roce 1909 došlo k ustavení Vodního družstva Hvozdnice. Roku 1913 vzniklo Hospodářské strojní družstvo pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářství a živnostech. Z front 1. světové války se nevrátilo několik místních mužů, i když podle pramenů se jejich počet liší (Josef Beneš, František Skřivan, Josef Syruček).

27. května 1927 bylo na dvoře domu Josefa Matějky čp. 23 nalezeno 262 starých stříbrných mincí. V roce 1930 žilo v obci 242 obyvatel ve 47 domech. O 2 roky později vznikl SDH. V letech 1937-1938 byla po obci provedena stavba okresní silnice. V srpnu 1938 byla četařem Karlem Šabatou z Hradce Králové zachráněna při koupání v lesním rybníčku čtveřice topících se dívek. Za německé okupace nesla obec název Wosnitz. V roce 1940 měla obec 50 domů a 237 obyvatel. Roku 1948 byla dobudována družstevní prádelna a kolna na hospodářské stroje. V roce 1951 bylo ustaveno JZD (přípravný výbor vznikl již před 2 lety), které začalo hospodařit na 60 hektarech, roku 1962 bylo přejmenováno na JZD Průkopník Hvozdnice a k 1. lednu 1974 připojeno k JZD Libčany. V roce 1963 byla dokončena moderní novostavba pro mladé členy JZD. 14. června 1964 byla obec připojena k Libčanům. V prosinci 1965 byla ustavena místní organizace Československého svazu chovatelů drobného hospodářského zvířectva. Roku 1970 byla SSM propůjčena místnost v požární zbrojnici. V roce 1980 došlo k výměně oken a opravě střechy na kulturním domě. Od 1. ledna 1992 je Hvozdnice opět samostatnou obcí. O 2 roky později došlo k rekonstrukci silnice a roku 1996 byl opraven kulturní dům. V roce 2002 proběhla plynofikace obce. V letech 2004-2006 byl vystavěn vodovod a kanalizace. 21. srpna 2010 bylo u restaurace U Čechů otevřeno venkovní dětské hřiště.

Mezi nejvýraznější místní pamětihodnosti můžeme nesporně zařadit kapličku sv. Marka z konce 19. století (postavena za starosty Zikla kolem roku 1880, v roce 1910 byla vybudována nová věžička pro zvonek, roku 2008 byla kaplička opravena), která nahradila dřevěnou zvoničku z roku 1850; kamenný kříž při cestě z Urbanic do Hvozdnice, jenž vznikl v roce 1926 nákladem manželů Syručkových; a pomník padlým v 1. světové válce, který byl slavnostně odhalen 6. května 1923. Nejvýznamnějšími zdejšími rodáky jsou: hnátnický učitel František Novotný (* 1812 Hvozdnice) a litomyšlský učitel Josef Vaníček (* 1825 Hvozdnice), ale za zmínku stojí rovněž rolník a vzdělavatel III. sokolského okrsku František Šimák. K obci se vztahuje též pověst o Libušině studánce. Toto místo měla navštívit se svým doprovodem sama bájná kněžna Libuše, jež se zde při své cestě osvěžila a studánce předpověděla, že se její voda nikdy neztratí a bude mít navěky dobrou chuť a léčivou moc.