Hřbitov ve Starých Ždánicích

Původní staroždánický kostel byl dřevěný a podle lidové tradice byl vztyčen břevnovskými řádovými bratry (údajně měl být podobný . První zmínka o něm pochází teprve z roku 1339, kdy ho Vaněk ze Ždánic prodal spolu s vsí za 65 kop grošů opatovickému opatu Hroznatovi a zároveň byl uváděn jako farní (v roce 1350 byla fara postoupena od pražské diecéze k litomyšlskému biskupství) a v pozdějších dobách byl přestavěn (1610-1629), přičemž k jeho vysvěcení došlo 28. září 1629. Zde je však třeba dodat, že pamětní kniha osické fary tvrdí, že kamenný kanál mezi věží a kostelem nesl letopočet 1010, naopak pamětní kniha bohdanečské fary soudí, že byl vybudován teprve ve 14. století.

Kdy byl založen přilehlý hřbitov, nevíme. Jisté je, že v 16. století se tady již určitě pohřbívalo, i když významným osobám byla tehdy určena kostelní loď (v roce 1590 byl před oltářem sv. Anny pohřben farář podobojí P. Jan Meytský, náhrobní kámen nad ním s vytesaným kněžským odznakem, kalichem s hostií a s nápisem: „Sub hac mole jacet Joannes Meyteczenus polyhystor alias lupus pastor Zdanicensis. Anno Domini 1590.“ byl později při opravě kostela odstraněn a umístěn ke vchodu na věž). K jedné z prvních úprav hřbitova došlo spolu s kostelem a zvonicí po roce 1595, což můžeme vytušit z listiny od pražského arcibiskupa Zbyňka, který tehdy vyzval všechny rychtáře, konšele a osadníky, aby se farní důchody obrátily na úpravu kostela, zvonice a dalších věcí. Během třicetileté války mělo dojít k zneuctění tohoto pohřebiště, a to dokonce rovnou několikrát. Počátkem 19. století byla zdejší kostnice již téměř polozbořená, a tak roku 1838 došlo k její demolici a materiál z ní byl prodán za 12 zlatých k dalšímu stavebnímu využití. V roce 1913 došlo na hřbitově k vysvěcení misijního kříže, a to po ukončení svaté misie, jíž od 20. do 29. dubna téhož roku konali členové kongregace Nejsvětějšího Vykupitele od sv. Kajetána z Prahy (superior P. Václav Vachalec a P. Jan Návrat).

Hřbitov je obehnán kamennou zdí, která byla původně vyvýšená a opatřená cimbuřím. Tyto výběžky byly kryty cihlovými kurkami. Rovněž brána na hřbitov byla opatřena ozubenou zdí a na levé straně bývala branka pro osobní vchod do kostela. Na hřbitově také dříve stávala stará zvonice, jež byla sroubena z dubového trámoví, a kostnice, která byla také postavena ze dřeva. Při známé vichřici 4. července 1929 došlo k úplnému vyplenění hřbitova. Co nebylo zkácené nebo vyvrácené, bylo zlámané padajícími stromy nebo poškozeno od všeho, co tehdy létalo vzduchem. Uvedení hřbitova do původního stavu si vyžádalo řadu prostředků a lidské námahy. Je až s podivem, že o tom není žádná zmínka v obecní kronice, naopak ve „Venkově“ ze 14. července téhož roku a v „Pestrém týdnu“, který vyšel o den dříve, můžeme nalézt fotografie zničeného pohřebiště.

V roce 1932 byla upravena cesta na hřbitov a po obou stranách bylo vysázeno lipové stromořadí. Následujícího roku byla v rámci opravy kostela zrekonstruována hřbitovní brána a zeď, v roce 1936 byla vydlážděna cesta ke hřbitovu, roku 1937 byly upraveny cesty na hřbitově a na jaře 1938 byly díky péči poslance Ing. Jindřicha Žilky vysázeny u hřbitova i na něm samém stromky a keře. V roce 1949 bylo připravováno rozšíření hřbitova, které nakonec nebylo povoleno ze zdravotních důvodů a kvůli tomu, že kolem kostela již nebylo volné místo, kam by se dalo pohřbívat. V pozdějších letech byla věnována péče pouze úklidu, jinak vše postupně chátralo. V únoru 1990 pokácela vichřice mnoho zdejších pomníků. Roku 2015 se sesunula část hřbitovní zdi. Od 25. května téhož roku byla uzavřena z provozních důvodů zadní branka. Po dohodě obce a římskokatolické církve byla v roce 2016 provedena oprava hřbitovní zdi. Ještě předtím, roku 2015, došlo k instalaci čerpadla k napouštění vody. Později však studna vyschla a jako řešení se našlo dovedení vodovodu na hřbitov a tak bychom mohli ještě pokračovat, neboť obecní úřad se o pohřebiště vzorně stará, takže je spolu s ostatními pamětihodnostmi skutečně dobrou vizitkou této krásné obce.

Na hřbitově jsou pohřbeni např. - P. František Sedlatý († 8. prosince 1906), bývalý ředitel panství Lysá nad Labem Čeněk Žilka († 1. ledna 1925), matka poslance Ing. Jindřicha Žilky Františka († 19. června 1928), MUDr. Vincenc Černohorský († 4. března 1934) či příslušníci zdejší mlynářské rodiny Prokešů, a to zejména Václav Prokeš († 17. února 1894). V květnu 1945 zde byli uloženi k věčnému spánku také 2 padlí rudoarmějci, jejichž hrob je opatřen textem: „В бою они погибли, чтобы мы могли свободно жить. Oba padli abychom my mohli svobodně žít. Čest bojovníkům sovětských národů ve Velké vlastenecké válce 1941 1945.“ a do roku 1989 byl jedním z míst oslav osvobození našeho státu, spojených s kladením věnců. Umělecky vyveden je rovněž symbolický náhrobek Ing. Jindřicha Žilky, jenž byl popraven 20. června 1942, ale za vidění stojí velká řada zdejších náhrobníků a vůbec pohřebiště jako celek.