Hřbitov v Srchu

Od dávných dob byla obec přifařena ke Kuněticím a tam byli rovněž pohřbíváni všichni zdejší zesnulí. Velkým problémem však byla větší vzdálenost od obce a rovněž provozování pohřebních průvodů za špatného počasí, ať již za vydatných dešťů, nebo v zimním období, kdy bylo mnoho sněhu. Z tohoto důvodu začalo obecní vedení přemýšlet o zřízení vlastního pohřebiště.

První myšlenky ohledně této věci se objevovaly již v 19. století, ale nikdy příliš nepokročily, natož aby došlo k jejich alespoň částečné realizaci. Vše bylo oprášeno za 1. světové války, kdy se potřeba vlastního hřbitova znovu objevila. Nejprve bylo hledáno co nejlepší umístění, aby nikomu pohřebiště nevadilo a naopak nikým nebyl rušen klid mrtvých. Z tohoto důvodu bylo vybráno místo na východ od obce na tzv. Svatojanském kopci, který se nacházel v blízkosti lesa "Obecníku", vzniklého na místě obecních pastvin, dříve zvaných jako "Křižný" (viz indikační skica stabilního katastru z roku 1839: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR437018390). Zde se totiž rovněž nacházel obecní písník, v němž bylo nalezeno množství lidských kosterních pozůstatků z období pravěku i raného středověku, o nichž se tehdy soudilo, že se jednalo o mrtvé dobyvatele kunětického hradu. Odsud by měla pocházet též dvojice přeslenů, jež odevzdal v roce 1925 do muzea Karel Borek.

Jeho výstavba netrvala dlouho a jeho slavnostní posvěcení bylo určeno na 10. listopadu 1918. Tehdy v 15.00 hod. vyšel velký průvod v čele se školní mládeží od obecního kříže na hřbitov, kde vykonal akt svěcení biskupský vikariátní sekretář a farář ve Starých Ždánicích P. Josef Palouš. Poté následovalo kázání a zpěv české národní hymny "Kde domov můj?", takže celá tato akce se de facto stala jednou z oslav nově vzniklého československého státu. Na paměť tohoto svěcení bylo obecní valnou hromadou usneseno, aby bylo přeloženo místní posvícení z neděle po sv. Václavu na druhou listopadovou neděli.

Časem přestal hřbitov, o který se obec vždy pečlivě starala (zejména po známé vichřici 4. července 1929 ho musela dát dohromady a odstranit všechny škody, které tam vznikly; stejně tak šlo o výstavbu nové márnice počátkem 60. let 20. století), stačit, a tak muselo dojít k jeho rozšíření. Výstavba nové části byla zahájena přípravnými pracemi v dubnu 1997 a k jejímu dokončení došlo 19. října 1998. Sám projekt vyšel z námětu, jenž dal starosta obce Vladimír Chlápek. V kruhové části uprostřed pohřebiště byly umístěny lavičky a v jejich středu dřevěný kříž. Obvodová zeď vznikla z glazovaných cihel a nahoře byla přikryta betonovými stříškami. K výsadbě okrasných dřevin došlo až na jaře následujícího roku. K posvěcení nové části hřbitova došlo 15. května 1999 a tímto úkolem byl pověřen královéhradecký generální vikář Msgre. Josef Socha. Před tímto aktem přivítal hosty starosta obce Vladimír Chlápek. Zejména rád uvítal vzácné hosty v podobě sezemického děkana Msgre. Ladislava Michaličky a sezemického místostarosty Františka Matúšů.

Mnoho dalších změn však počkalo až na nedávné období. V roce 2015 došlo k zrestaurování hřbitovního kříže. Roku 2017 byly vybudovány v obou částech hřbitova nové chodníky, opravena dělící zeď mezi starým a novým hřbitovem a také márnice. Celkové náklady na tuto akci dosáhly 1,2 mil. Kč. V roce 2019 došlo rovněž k výstavbě kolumbária, které vzniklo modulárně, aby se mohlo přizpůsobovat zájmu obyvatel.

Protože je toto pohřebiště novodobým výtvorem, tak zde mnoho historických náhrobků nenalezneme. Stejně tak je tomu z uměleckého pohledu, kdy je nejvýraznějším objektem hřbitovní kříž s nápisem: "JÁ JSEM VZKŘÍŠENÍ A ŽIVOT; KDO VĚŘÍ VE MNE, BYŤ I UMŘEL, ŽIV BUDE. JAN 11:25." Za zmínku stojí rovněž některé hroby padlých v 1. světové válce nebo následně při jejich legionářských anabázích, z nichž většina je pouze symbolických a jejich ostatky tak spočívají v cizině.

Co se týká zde pohřbených, tak tu mnoho výrazných osobností nenalezneme, ale to platí pouze v celostátním měřítku. Na místní úrovni zde sní svůj věčný sen řada zasloužilých obyvatel obce, z nichž můžeme třeba zmínit jednoho ze zakládajících členů SDH Čeňka Pelikána, který v jeho řadách působil neuvěřitelných 53 let a pohřben zde byl 1. února 1938. Vzhledem ke svému umístění je toto pohřebiště mnohdy terčem různých vandalů a nenechavců, zmiňme např. škody z ledna 1996, ale jako zajímavost můžeme uvést, že se tu stalo i menší neštěstí, když se na něm v roce 1938 těžce zranil kočí Karel Mareš z Pardubic, když sám vykládal z vozu kamení.