Dolecký rybník

Tato vodní plocha mezi Libinami a Zavadilkou vznikla nejspíše již někdy v 16. století nebo ještě dříve, protože jako jeho vlastník byl zmíněn již Jan Dobřenský z Dobřenic († 30. ledna 1624) a její název pochází od zdejší osady - Dolních či Zadních Dolců, jejíž pojmenování vzniklo od toho, že se nacházela v "dolíku" Jezbinského či Doleckého (též známého jako Dolcovského) potoka, který sem teče od Zaloňova. Vzhledem k tomu, že byly přímo v něm i okolo něj nacházeny různé keramické zbytky a kamenné nástroje, můžeme uvažovat, že vznikl na místě, jež bývalo již v neolitu trvale osídleno.

Roku 1623 koupila Magdalena Čachovská, roz. Kapounová ze Svojkova, mlýn v Dolcích s rybníkem za 900 míšeňských kop. Další zmínku o tomto rybníku nalezneme v roce 1543, kdy Jan Janeba prodal 2 1/2 prutu role s rybníčkem v Dolcích. Nepřímo o rybníku víme též z roku 1646, kdy se o tamní cestě psalo, že vede od rybníka až k zadním Dolcům. Dále o něm čteme v zápisu, v němž Jan Jiří Šenkys předal v roce 1675 svůj dvůr se vším příslušenstvím a rybníkem v Dolcích, "kde se mlýn zase staví," synovi Reynhartu Václavovi a ten roku 1677 prodal dvůr na Klouzkově za 3 800 zlatých rnských a roku 1678 dostavěný mlýn v Dolcích za 1 200 zlatých rýnských Václavu Vilémovi Ondřejovu.

Sama lokalita se původně jmenovala jinak, a to jako položení "Mlenskodolecké", což lze zjistit ze soupisu všech nemovitostí katastru města Jaroměře z roku 1785 (bylo 13. z 27 zdejších položení). Uvedený název vznikl od toho, že v Dolních Dolcích vznikl u rybníka mlýn, a tudíž sám rybník musí být stejně starý nebo ještě starší než onen mlýn, který byl poprvé zmíněn k roku 1605, kdy náležel Zikmundovi Strakovi z Nedabylic. V některých pramenech je dokonce veden pouze jako mlýnská nádržka, z čehož můžeme naopak usuzovat, že vznikl právě kvůli mlýnu, jemuž přestávala stačit voda v Jezbinském potoce. V současnosti se zdejší trať nazývá jako "Dolní Dolecká" či "Dolní Dolcovská" a zahrnuje pozemky mezi "Dolcovskou" a Dolními Dolcemi až po Dolecký rybník.

Zprvu byl rybník s mlýnem jednotným majetkem, ale po odprodeji mlýna do soukromých rukou míval jiného vlastníka, což je vidět z řádků Antonína Knappa, jež v knize "Paměti královského věnného města Jaroměře nad Labem" připomínají mlýn v Dolcích: "Mlýn v Dolcích patřil ku dvoru Dobřenských na Klouzkově; 1605. uj. v rozdílech po matce Zikmund Straka z Nedabilic; 1606. k. Johana Litická z Pašiněvsi, která jej 1620. vyměnila za dvůr poplužní ve Velké Bukovině s Evou Astovou; táž jako osoba poddaná nemohla zápisu v knihách městských dojíti, pročež prodala mlýn 1622. obci za 900 k. m.; 1623. od obce k. Magdalena Čachovská, čímž opět byl spojen s dvorem někdy Dobřenských na Klouzkově až r. 1699. Frant. Andreides pr. mlýn zvlášť Jakubu Ondřejovu za 600 zl.; 1714. k. Jan John; 1772. po Václ. Johnovi k. Jan Skála a t. l. od Frant. Payera rybník v Dolcích; 1774. mlýn i s rybníkem k. Anna Kroupová; 1788. Frant. Štifler."

Vzhledem k tomu, že náležel přímo k mlýnu, jemuž byl nesmírně potřebným, tak nikdy nedošlo k jeho zrušení. To můžeme zjistit i nahlédnutím do topografické mapy Friedricha Wilhelma Karla von Schmettaua z roku 1789 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/5424), do indikační skici stabilního katastru z roku 1840, v níž je zaznamenáno, že náležel mlynáři Janu Říhovi z čp. 1 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA169018400), případně do mapy II. vojenského mapování z roku 1852 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/13189). Po zrušení mlýna, který byl spolu s osadou elektrifikován v roce 1930, připadl rybník do rukou státu a v polovině 60. letech 20. století již byl tak zabahněný, že rybníkem byla pouze jeho jižní část, což je vidět z vojenské topografické mapy v měřítku 1 : 10 000 z roku 1966 od podplukovníka J. Přenosila (mapování však bylo provedeno již v roce 1962). Tehdy byla jeho maximální hloubka 0,8 m.

Kromě toho, že jeho voda sloužila k pohonu místního mlýna a chovaly se v něm ryby, tak býval významnou lokalitou z botanického hlediska, neboť bychom tu dříve našli velké množství vodních rostlin, někdy i vzácných. Z tohoto důvodu zde proběhlo v posledních 2 stoletích několik botanických průzkumů. Výsledkem jednoho z nich je poznatek o tom, že ještě v roce 1941 zde byly značně rozšířeny rdest maličký a hvězdoš mnohotvarý, což tehdy doložil prof. RNDr. Emil Hadač, DrSc. Oproti dřívější době však byla zdejší flóra o mnoho druhů ochuzena, ale i tak zůstává přírodní oázou, jež však má mnohdy smůlu ve svém položení.

Do dnešní podoby měl být rybník přebudován v roce 1974 (na leteckém měřicím snímku z následujícího roku byl ještě bez vody) a dnes náleží Českému rybářskému svazu, z. s., místní organizaci Jaroměř, jenž má pod rybníkem rovněž sádky a na přelomu let 1977 a 1978 si svépomocí upravil v bývalém mlýně klubovnu. Kromě toho byl rybník využíván zejména v zimě k bruslení a hraní hokeje, díky čemuž se zde občas lidé museli zachraňovat, např. roku 1986 se zde propadla jedna z dívek, která však byla zachráněna. Obdobně se dělo s hospodařením na rybníku, protože již roku 1982 byl výnos z něj 2,5x větší než v roce 1980, což příznivě pomáhalo rozvoji tohoto rybářského areálu. 

V poslední době byl rybník postižen několika neštěstími, z nichž zmiňme zejména hromadný úhyn ryb v letech 2012 a 2017 (viz https://nachodsky.denik.cz/zpravy_region/dolecky-rybnik-je-bez-ryb-vsechny-uhynuly-20170909.html a https://www.ceskatelevize.cz/porady/10118379000-udalosti-v-regionech-praha/217411000140925/cast/570883/), přičemž poslední případ byl vyřešen až po roce, kdy byla rybářům vyplacena pojišťovnou náhrada, která byla použita na pořízení nových ryb (kapr obecný, lín obecný, štika obecná a candát obecný). Následně též došlo k obnovení dna rybníka, a to likvidací tzv. bio bahna. Na závěr ještě dodejme, že podle Povodí Labe činí jeho plocha 1,8 ha, celkový objem činí 27 tis. m3 a retenční objem je 16 tis. m3 (viz http://www.pla.cz/planet/projects/planovaniov/files/navrhpop/D/2_TABULKOVA_CAST/LA_D.8.pdf).