Hřbitov u kostela sv. Pavla na Pouchově

Hřbitov vznikl ještě před výstavbou zdejšího kostela sv. Pavla. V roce 1776 bylo zakázáno pohřbívání na hřbitově u kostela sv. Pavla na Mýtském podměstí, jenž byl posvěcen 23. června 1505 biskupem Filipem Novavillou, a nové místo pro hřbitov bylo vykázáno právě na Pouchově. Z cihel výše zmíněného zbořeného chrámu byla roku 1778 vystavěna zeď hřbitova. Následně se zde začalo pohřbívat, a to zejména z Hradce Králové. V roce 1780 se začal na hřbitově stavět kostel, z něhož bylo vystavěno pouze kněžiště se sanktusníkem. Kvůli nedostatku peněz byla další stavba odložena a k jejímu dokončení došlo až roku 1791. V roce 1830 zde dal kanovník Jan Teichl postavit kříž „ku potěšení těch, jenž pro smrt svých zde odpočívajících milých přátel truchlí“. V letech 1832-1833 se hřbitov o malý kousek zmenšil, protože došlo k rozšíření kostela na jižní stranu a zbudování věže, kterou postavil královéhradecký mistr zednický J. Kurz.

Postupem času přestal starý hřbitov kapacitně postačovat, a tak byl roku 1877 rozšířen. K jeho opětovnému rozšíření došlo v roce 1894, a to o 2 442 čtverečných sáhů. Z toho bylo koupeno 1 436 čtverečných sáhů od Pravovarního měšťanstva v Hradci Králové, 748 čtverečných sáhů od místní školní rady a 258 čtverečných sáhů od obce pouchovské.

Netrvalo však dlouho a opět bylo jednáno o jeho rozšíření. Důvodem toho byla okolnost, že míst pro pohřbívání bylo již velmi málo. 7. ledna 1913 se tak uskutečnila komise, při níž bylo jednáno o rozšíření pohřebiště na sousední pozemek, který by se musel koupit od Pravovarního měšťanstva. Zástupci obce Pouchov však proti tomuto kroku protestovali, protože podle schváleného regulačního plánu Pouchova měl být tento pozemek zastavěn. Zároveň se vyjádřili, že kdyby bylo v Rakousku, stejně jako v Bavorsku, povoleno, aby se mohlo pohřbívat kremací, rozšiřování místa pro pochovávání mrtvých by tím samo sebou odpadlo. Nakonec přišla 1. světová válka a plán vyšuměl do ztracena.

V květnu až červnu 1924 byla nově omítnuta jeho zeď, protože pohled na ni byl již velice nepěkný. V roce 1927 byl přenesen ze hřbitova do muzejního lapidária v Hradci Králové umělecky provedený pískovcový pomník královéhradeckého kanovníka Ferdinanda Seliska, jenž zemřel roku 1786. V roce 1931 žádala královéhradecká obec místní školní radu, aby jí odprodala část školního pole, které sousedí s novým hřbitovem. Ona chtěla původně tento pozemek opravdu prodat, ale pouchovské obecní zastupitelstvo jí doporučilo, aby si kladla tyto podmínky:

1) Vchod na hřbitov zůstane na věčné časy ze silnice Hradec Králové Josefov.

2) Práce na hřbitově budou zadávány výhradně místním živnostníkům.

3) Ceny míst na hřbitově nebudou pro obyvatele Pouchova a Piletic zvyšovány.

4) Převodní poplatky ponese kupující.

5) Město Hradec Králové dá odvodnit starý i nový hřbitov.

6) Cena za 1 m2 bude 200 Kč.

Místní školní rada tyto podmínky opravdu schválila a učinila je podmínkou prodeje. Město však na ně nepřistoupilo a nabídlo jen 35 Kč za 1 m2. Tím sešlo z prodeje. Po roce 1948 byly na hřbitově prováděny pouze udržovací práce. V letech 1997-1998 došlo ke zpevnění cest. V roce 2000 byla opravena hřbitovní zeď. Roku 2003 bylo rozhodnuto o přenesení pomníku Rudolfa Hackera ze hřbitova k vodní nádrži Cesta Myslivců. V roce 2006 zde bylo otevřeno nové kolumbárium. S areálem však nesousedí, neboť tato část hřbitova byla zbudována na okraji hřbitova vojenského. O 7 let později došlo k rekonstrukci zázemí hřbitova. Ve stádiu plánování je celková rekonstrukce a rozšíření tohoto pohřebiště.

Pro milovníky sochařského a kovářského umění je hřbitov vítaným cílem, i když mnohé starobylé pomníky jsou neudržované a podléhají zkáze. Město místo jejich obnovy však plánuje jejich likvidaci. Podél tří kostelních zdí v areálu hřbitova jsou rozmístěny starší pseudogotické náhrobky církevních hodnostářů. Mezi nimi vyniká litinový náhrobek akademického malíře Jana Ludvíka Klemense. Dále jsou zde pohřbeni rolník a poslanec Ing. Jan Černý, redaktor Ratibora a spolumajitel tiskárny František Peřina, major letectva Ladislav Bobek (náhrobek s litinovou figurou Krista), sochař Joza Krám, pedagog a spisovatel Vincenc Paulus, zakladatel firmy na výrobu hudebních nástrojů Václav František Červený, akademický malíř Bedřich Šimon, generál zdravotnictva Libor Stefan, urolog MUDr. Hvězdoslav Stefan, poručík SNB, kapelník a hudební skladatel František Komorous, akademický sochař a restaurátor František Bartoš, herec Josef Bek, ředitel Škodových závodů v Kuklenách Ing. Václav Müller, RNDr. Stanislav Červený, archivář Leoš Rejmánek, děkan katedrální kapituly Eduard Prašinger, básník a okresní soudce František Turinský (na desce dedikace přítele, V. K. Klicpery, obnoveno Jednotou divadelních ochotníků v Hradci Králové 1894, nákladem města 1935), hudební skladatel, sbormistr Cyrilské jednoty a Elišky Jan Nepomuk Wünsch, lékař MUDr. Leopold Batěk, ředitel zámečnické školy pro umělecké zpracování kovů Otakar Haněl, malíř a fotograf Adolf Russ, fotograf Julius Russ, historik Kristian Stefan, profesor na obchodní akademii Břetislav Jílek, lékař MUDr. Ladislav Tvrzský, zdravotní rada a spisovatel Doc. MUDr. D. Panýrek, akademický malíř Jaroslav Prouza a rodina Šrámkova z Piletic. Viktor Collino (1853-1910), císařský rada a předseda správní rady pivovaru a právovárečného měšťanstva, člen městské rady a okresního zastupitelstva byl pohřben v monumentální rodinné hrobce. Další monumentální hrobka, a to rodiny Isakovicsů, se skládá ze tří náhrobků: Alois Kemlink, Bürgermeister 1779-1853, Georg Isakovics, u jména šlechtický erb, Eduard Isakovics 1842-1890, Georg von Isakovics - Ritter 1793-1870.

Také nová část hřbitova skrývá náhrobky významných osobností. Nalezneme zde náhrobky rodiny sochaře a kameníka Václava Škody (deska s reliéfem od Františka Bílka z roku 1922, který je od 10. dubna 2006 památkově chráněn), stavitelů Václava Rejchla st. a ml., projektanta Jana Rejchla, akademického malíře Josefa Heřmana, sokolského činovníka Václava Velkoborského (na hrubě opracované stéle portrétní medailon a nápis „Svému náčelníkovi sokolská župa Orlická“), lesmistra Rudolfa Hackera, hudebního skladatele a vojenského dvorního kapelníka Aloise Macáka, továrníka Josefa Katschnera, chirurga MUDr. Bedřicha Honzáka, spisovatele Karla Picky, historika Ludvíka Domečky, biskupa ThDr. Josefa Doubravy (jeho hrobka z roku 1921 byla spolu s hrobkou královéhradeckých kanovníků z roku 1910 provedena profesorem pražské techniky A. Fantou) a ředitele dívčího reálného gymnázia Bohumila Hobzeka. Dále za zmínku stojí ještě společný hrob třinácti významných církevních hodnostářů s monumentálním bronzovým ukřižováním, hrobka školských sester Notre Dame z Hradce Králové z roku 1907, hrobka rodiny Caivasovy ve formě pseudogotické kaple z neomítaných cihel, hrobka lékárníka Arn. Bradyho a pomníky na hrobech učitelky M. Srpové a Emmy Škodové od Františka Bílka a MUDr. A. Haly od R. Vlacha.