Evangelický chrám helvetského vyznání, tzv. „prostřední kostel“ v Černilově

Evangelický sbor helvetského vyznání byl ustaven v Černilově 16. srpna 1784 a jeho prvním duchovním se stal Michal Viczcencz (Vincenc, píše se i Vicenc, 22. října 1786-19. února 1787) z Uher. Kostel byl vybudován o 2 roky později. K jeho posvěcení došlo 5. listopadu 1786. Celý byl ze dřeva, teprve později byl na třtinu nahozen a obílen. Měl jen jedny dveře a to na opačné straně než vchod do nynějšího kostela. Uvnitř byly 2 kruchty a celé vnitřní uspořádání bylo velmi prosté, aby neodporovalo všem nařízením o tolerančních modlitebnách. Po faráři Viczcenczovi nastoupil Emerich Csider, za něhož byla vybudována dřevěná fara. Od 21. září 1787 do 10. června 1793 tu působil Mikuláš Toronyay, za něhož byla znovu přestavěna fara. Poté byl až do 28. května 1800 farářem Štěpán Rimanyi. Jeho nástupcem byl Jan Pail, jenž byl farářem do roku 1802. Toho vystřídal Ondřej Ákos, který v Černilově setrval do roku 1815. 1. srpna 1815 se stal farářem Jan Košut, jenž tu vydržel až do své smrti 26. února 1836. Právě on se zasloužil o vybudování nového kostela.

Dosavadní modlitebna byla v letech 1830-1831 nahrazena zděnou stavbou, na níž byl použit kámen ze zrušeného panského ovčína, který církev zakoupila za 150 zl. Zde musíme podotknout, že na stavbu nového kostela bylo pomýšleno již roku 1820, kdy k ní následkem rozmíšek ve sboru nakonec nedošlo, a to kvůli služnému faráře Košuta. Zároveň došlo k výstavbě 2 vchodů do kostela, což odporovalo nařízením zemského gubernia, jež stanovovalo toleranční modlitebně jen 1 vchod a ještě k tomu odvrácený od silnice. 20. dubna 1831 nařídil vrchnostenský úřad ve Smiřicích zazdění vchodu, který vedl k silnici. Nakonec se ho církvi podařilo uhájit a 15. listopadu téhož roku jeho existenci vrchnost povolila. Následně byl kostel vysvěcen seniorem Mojžíšem z Tardy. Po smrti faráře Košuta nebyla fara po 2 roky obsazena, protože se jednalo o rozdělení černilovského sboru na dva. Výnosem c. k. krajského úřadu v Hradci Králové ze 30. června 1838 čís. 5684 nebylo zřízení samostatného sboru v Neznášově povoleno. 13. června téhož roku sem přišel Jan Veselý, který byl farářem až do února 1843, kdy odešel do Kláštera nad Dědinou.

Co se týká zdejšího chrámu, byl nový farář velmi aktivní. V letech 1838-1840 proběhla sbírka na zřízení nové kazatelny. V březnu 1844 nastoupil nový farář Josef Chlumský, který se rád chlubil svojí obrovskou tělesnou silou. V říjnu 1850 přišel do Černilova nový farář Václav Šubrt, za něhož byla v letech 1851-1852 znovu postavena fara čp. 139. V roce 1852 byl opraven stůl Páně a o 2 roky později celý kostel, a to podle plánů presbytera Josefa Valáška, stavitele ze Smiřic. Bylo tak provedeno nové průčelí k faře a na vrch kostela byla posazena dřevěná a plechem pobitá vížka. Zároveň bylo presbyterium odděleno zábradlím od lodi a došlo též k dalším změnám v interiéru. V dubnu 1857 byl na vížku zavěšen menší a pod vížkou na půdě na zvláštním lešení větší ocelový zvon z bochumských železáren. V dubnu 1860 se odstěhoval farář Šubrt do Prahy. 1. listopadu téhož roku ho nahradil Justus Szalatnay, který se zasloužil o výstavbu evangelické školy, k níž došlo v roce 1864. Roku 1867 se odtrhla část evangelíků od černilovského sboru a založila vlastní sbor v Semonicích.

V roce 1881 sbor vykoupil od obce pozemek okolo vlastního kostela. Téhož roku bylo pomýšleno v souvislosti se 100. výročím tolerančního patentu o opravě kostela, protože vížka, krov a strop byly značně sešlé a hrozily sesutím. Kvůli značnému nákladu bylo nakonec rozhodnuto vížku neopravovat a postavit novou věž. Plány přestavby chrámu vyhotovil architekt Josef Blecha z Prahy a celou stavbu provedl Václav Rejchl z Librantic. Základní kámen byl položen 14. dubna 1882 a 6. března 1883 byly posvěceny nové zvony od firmy Hadank a syn v Hoyerswerdě, jež vážily 1 502,5 kg a stály 3 100 zlatých. Staré zvony koupila církev v Sázavě za 120 zlatých. Na věž byly rovněž dány věžní hodiny, které zhotovili Josef Slezák a František Prokeš z Černilova. Když se blížila ke svému konci stavba věže, bylo shledáno, že musí dojít též k opravám interiéru kostela. Kazatelnu a stůl Páně zhotovil Jan Podstata z Třebechovic pod Orebem za 300 zlatých, kruchtu a další truhlářské práce měl na starosti Antonín Rychetský z Černilova, malbu a veškeré nátěry provedl akademický malíř Ludvík Nejedlý z Hradce Králové a varhanář Josef Vanický z Třebechovic pod Orebem postavil nové varhany za 800 zlatých. K dokončení všech prací došlo koncem roku 1883, ale posvěcení nově opraveného chrámu se uskutečnilo až 28. září 1886. V roce 1919 se spojily obě evangelické církve v Církev českobratrskou evangelickou a jejím hlavním kostelem se stal právě tento. 6. června 1924 odhalila Kostnická jednota v Černilově u kostela pomník s reliéfy Jana Žižky z Trocnova a Jana Husa s heslem „Pravda na věky přemáhá, ač na čas poražena bývá“. Pomník zhotovil akademický sochař Václav Škoda z Hradce Králové a vyšel na 4 400 Kč.

Současný pseudorománský objekt má okrouhlou apsidu k východu a nad západním průčelím se nachází věž s nápisem: „POKOJ VÁM“. Loď o 3 osách má rovný strop, stejný strop má i kněžiště. Na čelní stěně je zavěšena kazatelna a dvě stolice, před kterými stojí stůl Páně. Na protější straně kostela, na kůru, jsou jednomanuálové varhany. Na stěnách mezi okny jsou citáty z Lukáše a Žalmů. Ve vstupní síni v levé stěně je vsazena pamětní deska připomínající zahájení stavby v roce 1830. Vpravo vidíme pamětní desku k pětistému výročí smrti M. Jana Husa s nápisem: „HLEDEJ pravdu, SLYŠ pravdu, UČ SE pravdu, MILUJ pravdu, PRAV pravdu, DRŽ pravdu, BRAŇ pravdu, AŽ DO SMRTI.“

Na věži původně visely ocelové zvony, jež dodaly bochumské železárny. Když byla v letech 1882-1883 přistavěna věž, byly objednány nové zvony u firmy Hadank a syn v Hoyerswerdě. Trojice nových zvonů byla dodána v roce 1883. První zvon s nápisem: „Luk. 2,14.“ vážil 820 kg; druhý, jímž se zvonívalo ráno, v poledne a večer, nesl text: „Žalm 90,12.“ a vážil 430,5 kg a třetí s nápisem: „Sk. 16,31.“ vážil 252 kg. Kromě toho měly všechny zvony společný nápis: „Na památku jubilea z roku 1881 opatřila tyto zvony dobrovolná láska údů církve.“ V roce 1917 došlo k jejich rekvizici. Více o zdejším farním sboru zde: https://cernilov.evangnet.cz.

Evangelický chrám helvetského vyznání, tzv. „prostřední kostel“ v Černilově na mapě