Josef Hrouda byl významným roudnickým podnikatelem, neboť nevlastnil pouze stavební firmu, nýbrž i cementárnu a parní pilu v Poříčanech. Když se po zrušení hradeb v polovině 19. století rozjela 2. etapa stavebního vývoje tohoto města, tak se jí neúčastnil pouze jako budovatel různých novostaveb pro jiné obyvatele, ale nakonec se rozhodl, že využije situace pro výstavbu nového a modernějšího domu, který by sloužil nejen k bydlení jeho rodiny, ale zároveň byl využit jako sídlo jeho stavební firmy. Od toho bývá tento secesní objekt rovněž někdy zván jako "Hroudův dům" nebo i "U Hroudů".
Řadový dům čp. 894 vznikl současně se sousedním domem čp. 893, kdy jejich plány zhotovil sám Josef Hrouda a jejich realizací pověřil rovněž svoji stavitelskou firmu. Projekt výstavby domu čp. 420 (současné čp. obdržel až po přečíslování po vzniku ČSR) vznikl v roce 1908, ale během jeho schvalování došlo k jeho změně, když místo plánovaného balkonu s čtyřkřídlým vznikl nakonec arkýř. Sama stavba proběhla v letech 1909-1910, kdy došlo k jeho kolaudaci a bylo vydáno povolení k obývání domu.
Období, kdy vznikl tento dům, bylo opravdu ve znamení stavebního boomu, což můžeme vidět z článku, který vyšel ve "Stavitelských listech" 15. června 1909: "Roudnice. Stavební ruch v Roudnici vyvinul se letos tak utěšeně, že lze očekávati, že trvalá nouze o byty alespoň na čas bude zmírněna. Svahovitá poloha připouští rozšiřování města pouze ve dvou směrech: na Bezděkově a na prostoře Hracholusko-Podluské. Zákazem staveb domků přízemních obmezen byl ruch stavební na Bezděkově, za to velice stoupl na straně opačné, kde povstávají nové ulice a tvoří se moderní, nová část města. Směrem ku starému hřbitovu vyrostly 4 domy, p. stavitele Jos. Hroudy, p. Jos. Baudyše, p. Vydry a sl. Lucových. U bývalé nemocnice, nyní okresního domu, dostavuje se evang. kostel, proti němu vyhraženo je místo pro kapli katolickou a brzy vypínati se zde bude též rozsáhlá a moderně vypravená budova škol měšťanských. U kaple sv. Viléma, jediné to cenné památky stavitelské v Roudnici, utvořeno bude malé náměstíčko, za nímž postaven bude nový humanní ústav okresní: sirotčinec. Ve vilové čtvrti dohotovuje p. c. k. berní asistent Viktora stavbu nové villy. Největší ruch stavební vyvinul se v ulici Libušině. Zde rozřešil p. stav. Plechatý výhodně stavbu levných dělnických domků jednopatrových, pouze 7 a půl m. dlouhých, které spojeny budou tvořit ladný celek. Staví jich 6 a mimo nich dodělává dva prostornější domy jednopatrové. Mimo nich staví zde další domy p. stav. Kohlík, stav. asistent p. Šrámek a mistr zednický p. Písek. Celkem staví se v této čtvrti 16 nových domů a několik jich snad ještě letos bude následovati."
Již po ukončení 1. světové války došlo k prvním úpravám domu. V listopadu 1918 sem Josef Hrouda po svém návratu z fronty opětovně umístil svoji technickou a stavební kancelář a stejně tak sídlo své cementárny. V roce 1923 došlo k dalším opravám domu. Roku 1945 byla opravena střecha a zahlazeny škody, jež vznikly sovětským náletem 9. května 1945, i když dům měl oproti jiným velké štěstí, protože nedaleko odsud jich bylo několik zasaženo a zbyly z nich jen sutiny. Hmotné škody jdou vždy nějak nahradit, ale co nahradit nelze, jsou lidské životy, protože tehdy zahynulo 14 roudnických občanů, 65 bylo těžce zraněno (později jich 11 na následky svých zranění zemřelo, podle pamětní knihy zdejší četnické stanice jich zemřelo 10) a 35 obyvatel bylo poraněno lehce.
Až do poválečného období byli vlastníky nemovitosti Josef a Marie Hroudovi, kteří tu žili zprvu se svými dcerami Marií a Antonií a se služebnou. A k bydlení slouží dům dodnes, protože se během své existence jako jednobytový objekt nedal upravit k jiným účelům. 8. ledna 1993 se dům stal památkově chráněným. V té době patřila tato nemovitost Anně a Čestmírovi Jenčíkovým. K tomu zmiňme to, že Anna Jenčíková byla od roku 1990 zakládající členkou a posléze jednatelkou Společnosti pro obnovu Podřipského muzea, ale působila i v dalších zdejších i mimoroudnických spolcích a korporacích (TJ Orel, Klub filatelistů, Genealogická společnost, Společnost Boženy Němcové). Tato roudnická patriotka a milovnice historie zemřela 1. prosince 2014. Od roku 1995 sídlí v domě rovněž Paintball club Mercenaries Roudnice nad Labem. Více o tomto objektu, který v současnosti náleží Miloši Janovskému, lze najít na webu památkářů:
https://pamatkovykatalog.cz/dum18407416.