Dům čp. 800 v ulici Bratří Čapků v Úpici

Městská spořitelna v Úpici zahájila svou činnost 1. srpna 1905, i když její ustavování probíhalo již od roku 1895. Stejně tak těžké to měla se svým sídlem, protože dlouhou dobu neměla vlastní objekt. Vždy se nacházela v najatých místnostech, jež mnohdy úplně nevyhovovaly jejím účelům. 9. října 1905 jí totiž byly pronajaty 2 místnosti, a to bývalá zasedací síň a kancelář policejního komisaře v přízemí školy čp. 274. Dalším důvodem, aby byla zahájena stavba vlastní budovy, byla snaha jejího výboru, aby v době světové hospodářské krize a tím vzniklé nouze na trhu práce, byla zvýšena zaměstnanost, jíž byla Úpice velmi zasažena, neboť tamní průmysl byl orientován na obory, které nebyly v této době přímo potřebné, pokud ne nadbytečné. Poslední kapkou byla i nezdařená loupež, k níž došlo v noci z 29. na 30. ledna 1931, ale to již bylo v období, kdy se chystala výstavba vlastního objektu.

Nejprve však muselo být nalezeno vhodné místo, a to nejen svým umístěním, rozlohou, ale rovněž cenou. V roce 1930 bylo nakonec vybráno vhodné místo na nábřeží řeky Úpy u nové budovy státních úřadů, kde bývala od nepaměti pouze pole a pastviny (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA110018400). O rok později byl na podkladě projednaného stavebního programu, přijatého generálního plánu a výsledků architektonické soutěže vypracován definitivní projekt, který zhotovila firma inženýři Freiwald-Böhm, Praha X., Palackého třída 47, jejímž hlavním ideovým vůdcem byl Ing. arch. Jindřich Freiwald (založil ji v roce 1921 spolu s Ing. Jaroslavem Böhmem), podle jehož projektů bylo již uskutečněno 35 spořitelen a záložen po celém širém okolí. Ten rovněž dal na přání místních, aby bylo pamatováno nejen na velmi účelné půdorysné řešení budovy, ale též na její umělecko-architektonický vzhled, který by zapadl do zdejší zástavby a byl její ozdobou, pokud ne přímo klenotem. Tatáž společnost navrhla i její vnitřní zařízení.

V červenci 1932 byly hlavní stavitelské práce zadány firmě Jan Mádlík a Jan Včelák, stavitelé v Hradci Králové a Bohumil Bergr, zednický mistr v Úpici, přičemž podmínkou bylo to, aby byli na stavbě zaměstnáni místní dělníci a také stavební materiál byl převážně získáván od místních obchodníků nebo producentů. K slavnostnímu výkopu základů došlo 7. června 1932 a do 5. listopadu téhož roku stála zastřešená hrubá stavba. Další práce byly odloženy kvůli nepříznivému počasí a pokračovaly až od 3. dubna do 30. června 1933, kdy byly všechny hlavní práce dokončeny a zbývalo tak jen napravit různé nedodělky, k čemuž došlo koncem října 1933. K oficiálnímu otevření budovy došlo 1. listopadu 1933, kdy byl v budově též zahájen pravidelný obchodní provoz, ale slavnostní otevření proběhlo již 28. října 1933 v souvislosti se státním svátkem, přičemž slavnostním řečníkem byl předseda spořitelny Ladislav Schmidt.

Vznikl tak rohový jednopatrový dům o železobetonové kostře s cihlovým vyzděním v duchu konstruktivismu. V suterénu byla situována kotelna ústředního topení, sklepy, 4 garáže s dílnou a prádelnou a byt domovníka. V přízemí byla umístěna úřadovna s halou pro klienty, k níž přiléhala telefonní hovorna, trezor, ředitelna a zasedací síň. Dále tu byl 1 byt a v 1. poschodí další 3 byty. Ke vstupu do bytů, úřadoven i zasedací síně vznikla dvojice schodišť a pro klienty byl určen vstup vestibulem v rohu budovy. Fasáda byla zčásti škrabaná značky „Petrosit“ a částečně obložena žlutými poštorenskými obkladačkami. Sokl budovy byl vytvořen z umělého kamene, ale aby barvou i strukturou připomínal pískovec. Jako střešní krytina byly použity hrochotýnecké esovky. Obě schodiště z přízemí do 1. patra a rohový vchod do budovy byla vyvedena z modré humpolecké žuly, z 1. patra na půdu byla železobetonová s broušeným obkladem z umělého kamene, připomínajícího barvu i strukturu žuly. Z interiéru zaslouží zmínku také železobetonový trezor, který byl vyztužen speciálními bezpečnostními pancéřovými deskami značky „Cerberus“, jež byly neřezatelné autogenem a vzdorující termitu. Ty vážily kolem 8 500 kg a pancéřová vrata trezoru dalších 2 500 kg. Nárožní průčelí budovy ve výši 1. patra bylo ozdobeno až v srpnu 1934, a to sochami od akademického sochaře Josefa Bílka z Hořic. Vpravo je alegorie Práce – dělník s ozubeným kolem a tkalcovským člunkem v levé ruce, vlevo je alegorie Spořivosti – žena s klasy a kasičkou s reliéfem včely v levé ruce. Vše bylo vytvořeno z pískovce z lomů v Boháňce.

Budova byla majetkem Městské spořitelny prakticky do jejího zániku, poté se dostala do správy i vlastnictví MěstNV a dnes náleží Ing. Miloši a Světle Holmanovým, přičemž pobočka nástupnické organizace – České spořitelny – zde sídlí dosud, i když dávno nevyužívá celý dům, jenž nyní slouží převážně k bydlení. Její umělecké kvality si všimli rovněž památkáři, takže 22. dubna 1964 byla zapsána do do státního seznamu kulturních památek a v letech 1982-1983 byla místem výstav o České státní spořitelně. Více o ní lze dohledat zde: https://pamatkovykatalog.cz/sporitelna-13322924. Zastavení u ní je také součástí naučné stezky: https://www.stezkaupice.cz/zastavka/mestska-sporitelna_ae71fa19-fd27-4d89-b682-30f53191edb5. Na závěr dodejme, že k poslední zásadní opravě domu došlo v roce 2008.