Původně šlo o rozlehlý gotický dům, který býval zván jako Arnoštovský. V 15. století náležel Petru a Machně Hladíkovým, po nich v roce 1475 jejich zeti Janu Hladíkovi, jenž měl za manželku Kateřinu, roz. Hladíkovou. Roku 1520 vlastnili dům již oba manželé, aby v roce 1538 náležel turnovskému měšťanovi Šimonu Ventrysovi, od něhož ho téhož roku získal Bartoloměj Obešlo. Od jeho potomků ho koupil v roce 1581 za 337 1/2 kopy grošů Václav Kropáčů. Roku 1629 byl koupen od Jana Arnošta Bitovského pro knížecí komoru, a to regentem všech panství a radou komory Jeronýmem Bukovským, který za něj zaplatil 215 kop českých grošů. Důvodem bylo to, že si zde chtěl Albrecht z Valdštejna postavit nový dům. Kvůli tomu byl původní objekt zbořen a podle plánů vévodské komory měl být přestavěn, avšak k tomu nedošlo, což můžeme dokázat tím, že jeho správu převzala komise nad domy zbořenými a nedostavěnými, jež vznikla po zavraždění Albrechta z Valdštejna. Ještě o 4 roky později byl stále pouhou zbořeninou, která byla prodána Jakubu Maczetovi za 350 zlatých rýnských. Tento dozorce nad mnoha stavbami v Jičíně a jeho okolí se oženil s Annou, roz. Patočkovou. Ta dům po jeho smrti roku 1644 prodala jménem svým a pozůstalých dětí rytíři Davidu Fleischmannovi z Tumpachu, jenž byl hejtmanem kumbursko-úlibického panství. Tehdy bylo za objekt vyplaceno 466 zlatých a 20 krejcarů.
V roce 1652 zakoupil dům za 411 zlatých rýnských obroční písař výše jmenovaného panství Hans Krištof Altmann, po němž ho držela nějaký čas jičínská městská obec, a to údajně kvůli řadě dluhů. Ta ho odprodala Pavlu Petrovi Hruškovi, po jehož smrti ho roku 1697 převzal syn Karel Fridrich Hruška z Dnešic. V roce 1730 ho zdědil Karel Ferdinand Hruška za 1 000 zlatých. Pět let poté ho opět získala jičínská městská obec za 1 375 zlatých, přičemž v rámci této kupní ceny postoupila Karlu Ferdinandu Hruškovi obecní dům čp. 18 v hodnotě 500 zlatých. Následně došlo k obnově objektu a ten byl opětovně prodán roku 1768 Janu Mikovi (též Mykovi), jenž měl v domě nějaký čas voskařskou dílnu. V roce 1792 náležel dům Františkovi Ruttovi. Poté, co tento zemřel, ho zdědila jeho vdova Anna spolu s dcerami Lucií Noskovou a Josefou Endlerovou. Jak to tak bývá, i v rodině dochází k sporům kvůli majetku a dotyčné se nedokázaly pořádně domluvit nad tím, jak dům nadále spravovat, co s ním dělat a hlavně jak se podělit o to, aby ho obnovily po požáru roku 1809. Z tohoto důvodu se dotyčné rozhodly objekt prodat v témže roce Františku Urfusovi, jenž v něm nechal zřídit hostinec "U zlatého lva", o jejíž existenci máme zprávy z roku 1810.
V roce 1817 náležel dům Antonínu Konopáčovi, o 2 roky později Františku Ruttemu a roku 1851 Františku Ruttemu ml., jenž se zapsal do dějin jako starosta města Jičína (1861-1869) a zároveň nechal objekt zásadně přestavět. Z původního Maczetova domu zůstal pouze bosovaný portál hlavního vchodu, přízemní podloubí s klenbami a dveře s ostěními. V letech 1850-1851 získal exteriér i interiér budovy úplně jiný vzhled, protože byla zvednuta o 1 patro a průčelí získalo krásnou fasádu, jež je mixem baroka a pseudogotiky s nádechem romantismu a na první pohled zaujme právě goticky článkovanými okny. Do historie města vstoupil objekt tím, že za prusko-rakouské války v něm přebýval pruský král, který v noci z 1. na 2. července 1866 zde spřádal spolu s generálplukovníkem Helmuthem Karlem Bernhardem von Moltkem starším (viz
https://www.valka.cz/Moltke-Helmuth-Karl-Bernhard-von-t19780) další plány bojových operací. A k tomu ještě jedna drobná historka o tom, že když šel starosta Rutte vzdát pruskému panovníkovi čest, tak mu na schodech jeden z důstojníků srazil z hlavy klobouk, protože ho nepozdravil.
Když František Rutte ml. zemřel, tak ho v roce 1876 zdědili Eugen, Gustav, Vladimír, Albert, Helena a Jindřiška, provd. Zachystalová. I zde docházelo k řadě sporů, když je více spolumajitelů, což se projevilo i na takové drobnosti, jako byl název hostince. Jeho nové jméno znělo jako "Central", posléze "Hotel Central", přičemž v přízemí bývala nálevna a v 1. poschodí taneční i divadelní sál. Všechny rozpory se nakonec vyřešily prodejem domu Arnoštce Goliathové, roz. Kalbové, jenž zde vedla již řadu let obchod suknem (převzala ho po smrti svého muže Bernharda 12. září 1883), zvláště pak nabízela látky na vojenské uniformy, avšak její židovský původ a podpora němčiny a nápisů v ní byly trnem v oku tehdejšímu českému tisku, s nímž pak dlouho sváděla různé boje, zvláště pak s "Jičínským obzorem". To se psal rok 1895, ale již o rok později byli zmíněni jako majitelé domu její synové: JUDr. Emil, Maxmilian a Leon Goliathovi. O 2 roky později změnil hostinec opětovně jméno, a to na "Ústřední hôtel", který měl 15 pokojů a stáje s příslušenstvím. 25. listopadu 1905 zemřela ve věku 58 let obchodnice Arnoštka Goiliathová. 14. února 1908 ujali dům obchodník se sukny Otto Goliath a jeho manželka Arnoštka, roz. Lustigová.
Otto i Arnoštka Goliathovi se hned po nacistické okupaci zapojili do odboje, takže jejich osud byl předem dostatečně známý. Navíc, když byli židovského původu a oba inklinovali jasně ke komunistickému hnutí. Nejprve byl zatčen Otto Goliath, zavražděný 20. května 1940 v Buchenwaldu (viz
https://stolpersteinecz.cz/goliath-otto/), a krátce nato jeho manželka Arnoštka (* 28. listopadu 1880), která zahynula 17. září 1942 v Osvětimi (viz
https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/89763-arnostka-goliathova/). Majetek obou byl arizován a po únoru 1948 se dostal natrvalo do majetku státu, resp. města Jičína, takže 6. února 1964, kdy byl zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz
https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-arnostovsky-u-zlateho-lva-2153226), byl ve správě Podniku bytového hospodářství Jičín. V době komunistického režimu se mu na rozdíl od jiných budov věnovala větší pozornost, a to z toho důvodu, že v domě působil zakladatel KSČ Josef Haken a mnozí další, pokud pomineme majitele objektu. Na závěr dodejme, že v současné době budova náleží spolku Dalaran, z. s. a nalezneme v ní mj. provozovnu módní společnosti DANTE FASHION a květinové studio Rosiandra.