Na tomto místě Velkého náměstí stával dům již v období gotiky, z něhož se do dnešní doby dochovaly valeně klenuté sklepy. Později byl renesančně přestavěn. Ohledně toho se prameny rozcházejí, jedny hovoří o pouhé přestavbě, druhé o výstavbě nového objektu. Ten byl na počátku 18. století barokně upraven, o čemž svědčí všechny dochované klenby. Průčelí pak bylo upraveno v roce 1930. Současný řadový dvoupatrový objekt má sedlovou střechu s hřebenem rovnoběžným s průčelím domu a hřebenovou nadstavbou. Zazděné loubí, z něhož vznikly obchodní prostory, bylo nahrazeno 2 čelnými zaklenutými oblouky mezi 3 opěrnými pilíři, které vybíhají před líc fasády. Okenní otvory v patrech průčelí jsou čtyřosé se šambránami po obvodě v 1. patře a okna ve 2. patře mají podokenní římsičku. V 1. patře je mezi okny umístěn obraz sv. Václava ve štukovém kasulovém rámu.
První známou majitelkou domu, který původně nosil staré čp. 25, byla v roce 1790 Dorota Stadlerin (Štádlerová). Roku 1806 patřil objekt Tomáši Kapounovi, v roce 1826 Matěji Součkovi a roku 1835 Josef a Jan Hartmannovi, kteří zde vlastnili mydlářství. Při požáru 7. září 1835 shořela na domě střecha. V roce 1853 bydlel v domě pozdější básník a chirurg Eduard Albert, který tehdy navštěvoval zdejší gymnázium. V roce 1864 byla majitelkou domu vdova Hartmannová, která nechala zazdít podloubí domu a na svůj náklad musela upravit chodník před domem. Jako majitelka objektu byla naposledy uvedena roku 1867. V roce 1868 se z Chrasti u Chrudimi přistěhoval do Hradce Králové mydlář Jindřich Jelínek, který si nejprve pronajal a později odkoupil mydlářskou dílnu včetně krámu od vdovy Hartmannové. Roku 1875 si nádvorní mydlářskou dílnu pronajal mydlář Josef Pilnáček, jenž dům nakonec v roce 1882 zakoupil. Následně zbořil malo mydlářskou dílnu v přízemním nádvorním domku a na jeho místě vybudoval novou mydlářskou dílnu, kterou později opustil, neboť k rozšíření výroby dílna již přestala postačovat.
Jiří Vladimír Tolman ve své "Hrsti vzpomínek na starý Hradec Králové" vzpomíná na objekt takto: "Dům čp. 21 náležel mydlářce Hartmanové, býval zde nápis: Toto je mýdlo, toto jsou svíčky, nápis to obvyklý u tehdejších mydlářů a voskářů. Na Máselné podsíni v čp. 21 bylo krupařství na prknech a štokrlatech, věrtele mouky a jahel, prodávaly se na čtvrtce. Dům koupil nedávno jubilující šéf fy Josef Pilnáček, p. Josef Pilnáček starší, bývalý náměstek starosty města, předseda společenstva, místopředseda hradecké výstavy z roku 1894, správní rada Zálož. úvěr. ústavu, předseda Záložny. Jeho podnik založen 1816, voskářství 1809, dnes z největších v republice, jest nejpoplatnějším podnikem města i celého okresu. Původně se mýdlo vařilo v domě a v několika flošnách pevnostních, až po velkém ohni v jeho domě v letech 90tých výroba v něm zakázána a stavěna postupně továrna. Voskářství měli a mají Pilnáčkové v domě u Špuláků, kde koupili závod Albersův; zde vařil Frynta, obchodník a otec profesora university. Paní Pilnáčková rodem Weidnerová pocházela z Kuklen, kde byl bratr továrníkem. Byla duší detailu závodů, jako choť dnešního spolušefa Pilnáčka mladšího, rodem Veledová. Dcery se vdaly za ing. Kuthana, ing. Weidnera a notáře Janečka. V domě tomto bydlel dále nástrojař Dídek, původně v čp. 9, jehož dcera, nyní pí Michálková, zde měla modní salon. Bydlel zde profesor gymnasia Jakubec, jehož paní byla později u Dr. Šulce hospodyní a dcera je na poště, dále městský fysik Dr. Werner, městský fysik Klumpar, jenž zde měl první byt, načež se přestěhoval ke Špulákům do bytu, v němž se narodil starosta Dr. Ulrich, dále zde bydlel později biskup, tehdá profesor semináře Dr. Ed. Brynych, v průjezdě prodával bandory pekař a preclíkář Dudek z Náhonu."
V roce 1911 v domě žili: služka Františka Burianová, hudební nástrojař Josef Dídek, švadlena Anna Dídková, c. k. místodržitelský koncipista c. k. okresního hejtmanství JUDr. Rudolf Fiedler, zámečnický pomocník Rudolf Hovádek, účetní v továrně Marie Hubičková, vdova a soukromnice Františka Klimešová, zámečnický pomocník Josef Kuchař, c. k. odborný učitel ve výslužbě a tajemník městského průmyslového muzea Miloslav Oehm, stavitelský praktikant František Pecold, kuchařka Regina Pertotová, císařský rada, majitel továrny na mýdlo a voňavky a c. k. dvorní dodavatel Josef Pilnáček, prokurista továrny na mýdlo Josef Pilnáček, krámská Vlasta Pilnáčková, krámská Antonie Procházková, kovář František Svoboda, služka Anna Štěpová a vychovatelka Julie Ungermanová. Vedle toho zde byla stále Pilnáčkova mydlárna a módní salon Anny Dídkové. O 20 let později obývali objekt: obchodní příručí Karla Černá, společník továrny Jiří Höll, četnický praporčík Antonín Obermajer, soukromnice Žofie Obermajerová, továrník Josef Pilnáček, úředník Josef Pilnáček ml., prodavačka Růžena Vaňurová. Vedle toho tu stále fungovala Pilnáčkova tovární prodejna.
Roku 1936 byly upraveny zdejší byty a fasáda objektu. Dům zůstal v rukou Pilnáčkovy rodiny až do komunistického puče. Někdy po smrti J. V. B. Pilnáčka v roce 1949 se dostal objekt do rukou státu, resp. města, protože již roku 1963 náležel Bytovému podniku Hradec Králové. 14. ledna 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek. V 70. letech 20. století prošel dům radikální rekonstrukcí, jež setřela řadu jeho historických prvků a snížila tak jeho památkovou hodnotu. V roce 1994 byla v přízemí domu zřízena cukrárna Evropa s nejmenší předzahrádkou v Hradci Králové. Na závěr ještě dodejme, že na domě byla 9. května 1999 odhalena pamětní deska továrníku a starostovi města Hradce Králové Josefu Václavu Bohuslavu Pilnáčkovi. Tohoto úkolu se zhostil primátor Ing. Oldřich Vlasák spolu s Pilnáčkovým vnukem Ing. Jiřím Porkertem a zástupcem TJ Sokol Hradec Králové Ladislavem Holým. Autorem pamětní desky z hořického pískovce s bronzovým reliéfem je sochař Milan Šplíchal z Hradce Králové. Více o domě, náležejícím dnes Janu Porkertovi, lze najít na webu památkářů:
https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-12569110.