Divoký potůček Kněhyně.

   Někde se potok označuje i jako "Kněhyňka".

   Zakázaný vrchol Kněhyně a jeho okolí dokáže rozbušit srdce kdejakého milovníka přírody, historie i tajemných bájí a pověstí, které jsou skutečným kořením Beskyd i hor obecně. Je pochopitelné, že žádného milovníka krásy nemůže Kněhyně neuhranout. Ne nadarmo dokázala zamotat hlavu nejednomu pohanskému bohovi. Jasným případem je i uctívaný Radegast, syn Svarožiče a vnuk Svantovíta [1]. Ne nadarmo je z valašských kopců nedaleko přehrady Bystřička krásný výhled na celý radhošťský hřeben. Ne nadarmo se skály s tímto výhledem nazývají Svantovítovy. Jak už to tak u pověstí a bájí bývá, ne vše musí být úplná pravda, ale mnohé určitě ano. Stejně tak i Kněhyně, jako nejkrásnější z kněžek je až do dnešních dnů výrazně vepsána nejenom do krajinných krás, dávných i novodobých map, ale především do myslí mnoha lidí. Vedle krásných, divokých a zároveň tajemných vrcholů, potoků a řek, které stále sehrávají ono úchvatné divadlo mezi dobrem a zlem, krásou a drsností, nekompromisností a jemností, jsou i jejich jména zahalena určitou neobyčejností. Jen samotná jména řek Kněhyně, Kněhyňka, Čeladenka, Ostravice a dalších vytvářejí a to patrně nejenom u mě, pocity nevšední, tajemné, krásné i plné respektu.

   Vzhledem k tomu, že na vrchol Kněhyně se dnes již nesmí, k tajemným dírám pekelným v nichž i jejich okolí vládnou temné moci, kterým mají odvahu se postavit snad jen zkušení jeskyňáři a i ti mají z některých beskydských ďur obrovský respekt [2], [3], tím tuplem. To, že jsou svahy hřebene Kněhyně – Čertův Mlýn Eldorádem jeskyňářů, milovníků drsné a nijak neupravované přírody je nade vše jasné, bohužel právě tyto nejzajímavější a zcela určitě i jedny z nejcennějších přírodních skvostů Moravskoslezských Beskyd jsou nejpřísněji chráněny pod NPR (národní přírodní rezervací) Kněhyně – Čertův Mlýn, běžnému člověku nejsou přístupné . Kdo měl to štěstí místa navštívit před vyhlášením nebo s někým, kdo tam mohl, si určitě odnesl ty nejkrásnější estetické zážitky, které určitě každý rok nezažívá. Území je zcela jiným světem do kterého lze dnes alespoň částečně nahlédnout na značených cestách vedoucích z údolí Čeladenky, z Pusteven nebo od Martiňáku. Pochopitelně se jedná jen o náznaky toho, co je k vidění dál (myšleno níž ve svahu). Nebudu ale raději v lidech budit touhu po zakázaném, která je tím, čemu se nejhůř odolává, ale spíš se pokusím navést lidi do míst, kam mohou a určitě alespoň částečně budou moci nasát drsnou, ale přitom i krásnou duši té části Beskyd, která si sama určuje svá pravidla. Opět bych pro silnější zážitek doporučil nevlídné počasí. Tehdy bude mysl nastavena na ještě hlubší vnímání skutečnosti a všemožných jemných detailů okamžiku.

   Chci ukázat jednu z říček tekoucích z východního svahu Čertova Mlýnu nebo i Kněhyně. Přesněji řečeno, pramení někde mezi těmito vrcholy v oblasti, kam se již nesmí. Nicméně o několik set výškových metrů níže, kde říčka překonává známou lesní cestu ke Kněhyňské propasti, již zavítat lze. Pokusím se zde popsat mé první seznámení se s ní před mnoha a mnoha lety při mé první „objevné výpravě“ k jeskyni. Tehdy jsem ještě mnohem více jezdil na kole než se věnoval turistice nebo v poslední době pokusům o pomalé běhání. Na spoustu věcí si již asi nevzpomenu a tak nevím zda jsem vyrazil z Ostravy nebo z naší chaty nad Ostravicí, ale pro příběh to není až tak významné. Podstatné je to, že divoký potůček na mě udělal skoro stejně silný zážitek jako samotný jícen Kněhyňské jeskyně, na které v té době z bezpečnostní mříže prakticky nic nezbylo a vstup byl zcela „otevřen“. Každý neznalý této jeskyně by si asi řekl, tak to muselo být super - „DEN OTEVŘENÝCH MŘÍŽÍ“! To jsi musel určitě využít a celou ji hodiny a hodiny prozkoumávat.

   Skutečnost byla zcela jiná. Nejedná se o žádnou bezpečnou a pohodlnou jeskyni s mírně klesajícími chodbičkami, ale začíná hned velkým kalibrem, který okamžitě ověří jak je kdo nejenom fyzicky, technicky, ale především psychicky „PŘIPRAVEN“. A mě jedna z nejznámějších jeskyní Beskyd ukázala, že zdaleka nejsem. Dokonce se zde nemuselo jednat o žádné lezení – ke vstupu jakýmsi pomyslným střešním oknem byl připraven uvnitř ocelový žebřík zakotvený ve stěně jeskyně. Na beskydské poměry by se takto člověk dostal do prvního „velesálu“, který by se dále měl větvit na dvě strany. Z jedné se prý dá dostat k vrcholu asi nejděsivějšího a nejnebezpečnějšího útvaru jeskyně - „Velké propasti“ o výšce nebo shora hloubce odpovídající čtyřem patrům paneláku. Tedy k něčemu, kde nikdo nechce udělat sebemenší chybu. Pro jednoduchost mi stačí si vzpomenout na okamžiky montáže radioamatérských antén na střeše paneláku v podobné výšce. Přiblížení k hraně ode mě vyžadovalo obrovskou sílu v ovládání míry strachu. Po hodině nebo dvou takové práce jsem dolů přišel úplně vyčerpaný. Podobné okamžiky občas člověk může zažít na skalách nebo stěnách lomů a ani zkušenost nemusí tuto míru strachů posunout na o mnoho přijatelnější úroveň. Dokonce jsem slyšel i slova jakéhosi výborného horolezce, že se prý bojí stále… Nejde o to se nebát vůbec – ten kdo se v těchto místech nebojí, patrně už ani nežije nebo dlouho žít nebude. Jde o to se s ním naučit žít a využívat ho pro svůj prospěch. Já jsem se tehdy jeskyně bál a to vstupní část má „jen“ poloviční hloubku oproti oné tajemné a mě neznámé „Velké propasti“. Na druhou stranu, když jsem tento strach posouval do pozadí, s myšlenkou „když se budeš bát, tak se nikam nedostaneš...“ a do jiné jeskyně vstoupil nebo spíš po kmeni stromu zklouznul, tak jsem si zadělal na velké problémy, které bych si při rozumném přístupu nevytvořil.

   Ke vstupu do jeskyně je třeba udělat i vcelku velký krok k mříži po nejistých pískovcových blocích na povrchu. Otvor chybějící mříže byl tak velký, že bych jím dvakrát spolehlivě proletěl dovnitř. Jeskyně si tedy dokáže sama o sobě sjednat pořádek se zvědavými dobrodruhy a „usadit“ je do bezpečí vedle ní. Mé první seznámení s ní bylo tedy nadmíru silné a i nahrávky s nataženými rukami bylo o určité míře odvahy. PANÍ JESKYNĚ si se mnou jen tak krásně pohrávala a stačilo vždy se k ní přiblížit jen o kousek blíž než je rozumné, aby dokázala mé nervy natáhnout jako struny. Jícen jeskyně s obrovskými balvany v okolí na mě zapůsobil jako asi nic jiného do té doby. Pochopil jsem, že největší propast oblouku „Vnějších Západních Karpat“ není takto označena jen tak pro nic za nic… Ano bylo to obrovské meditování s vlastní nejhlubší myslí. Meditování se strachem a zvědavostí, jak to asi vypadá vevnitř. V tomto ohledu byla drsnost říčky Kněhyně určitě o něco menší, ale její „volnost a svoboda“ skoro stejná. Seznamoval jsem se s ní „zespoda“. V ostré zatáčce asfaltové cesty jsem ale musel po chvíli z kola slézt a vést jej nějaký úsek vedle sebe. Krása potůčku se stupňovala a s tím i nepřístupnost terénu. Po chvíli nebylo možné kolo ani vést vedle sebe a tak jsem jej „zaparkoval“ za jedním stromem a dál už šel jen po svých. Občas bylo třeba Kněhyni přeskočit na opačnou stranu, občas se vrátit. Někde si člověk nohy neplánovaně smočil studenou a třpytivě čistou vodou. Velikost kamenů v potoku se stále zvětšovala a spolu s okolní krajinou vytvářela neopakovatelný a nezapomenutelný zážitek. Jen máloco jiného mi z přírodních krás zůstalo takto hluboce vryto v paměti. I pro chůzi se stává terén náročnější a náročnější. Až se nakonec dostávám k menším kaskádkám a vodopádkům těsně pod cestou vedoucí ke Kněhyňské propasti. Na opačné straně cesty již voda Kněhyně přitéká z oblastí zakázaných, z území národní přírodní rezervace Kněhyně – Čertův Mlýn.

   Podle mého vnímání se jedná o jednu z nejtajemnějších říček nebo potůčků ve Beskydech, která si určitě zaslouží nemálo chvilek na rozjímání v tichu na hony vzdálené městskému shonu.

 

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://www.alpress.cz/publicdoc/nejkrasnejsi-povesti-z-beskyd-a-valasska-web.pdf

[2] http://jeskynar.cz/beskydy-11-13-9-2015-jeskyne-cyrilka-certova-dira-a-knehynska/

[3] https://www.youtube.com/watch?v=8C5tq4iQYTY … Video a povídání jeskyňářů o nejtěžší jeskyni Beskyd – Čertově díře pod vrcholem Čertova Mlýnu, v jeho západním svahu. Při videu člověk občas trne, o to spíš ten, kdo alespoň jednou i v nějaké jednodušší pseudokrasové jeskyni byl.

[4] https://www.youtube.com/watch?v=NT1uv8wLyHM .. Nevím jestli Kaczi někdy na Kněhyni byla, ale tajemnost míst je zde určitě slyšet. Skoro až tak jako, že by zde nebýt ani nemohla… A to až tak, že běhá mráz po zádech – vydařená a velice nevšední hudba…

[5] https://www.youtube.com/watch?v=nIMh57l1mWo … Kněhyňská jeskyně v zimě.

[6] https://www.youtube.com/watch?v=f9VlP1fAmb8 … Kněhyňská jeskyně v létě.

[7] https://www.youtube.com/watch?v=Mlo8DUYC7bA

[8] https://www.turistika.cz/mista/jak-jsem-pred-mnoha-a-mnoha-lety-objevil-knehynskou-jeskyni/detail