"Co nemá cenu pro věčnosť, nemůže být než marnosť". Tragédie při lovu u Provodova.

V Provodově jsem pořádně šlápl do pedálů, čeká mě ještě kus cesty. Pod poutním místem Malenisko už jsem svištěl docela slušnou rychlostí. Když jsem tu sochu na okraji cesty uviděl, půl vteřiny jsem váhal, zda kvůli ní vůbec brzdit. „Takových soch je, ty osle“, nadával jsem si, když jsem po 30 metrech zastavil a do kopce se vracel.

Zdržení jsem rozhodně nelitoval. Hned dvojnásobné překvapení mi tak nečekaně vynořivší se socha připravila. To první bylo zjištění, že se jedná o sochu sv. Františka Saleského. Nevzpomínám si, že bych kdy jakou ve volné krajině viděl.

Druhým překvapením byl nápis, který zdobil všechny čtyři stěny soklu pod sochou. Vyprávěl o tragédii z ledna roku 1895. Při lovu tady byl nešťastnou náhodou zastřelen rolník a zároveň starosta nedaleké vesnice Kaňovice František Kalač. Hned jsem si vzpomněl na myslivecké sdružení v naší obci i na jednoho člena, který velmi pregnantně definoval jejich krédo: „napřed střílet, potom přemýšlet“. Asi to bylo podobné i v 19. století na Luhačovicku. A stejně se koukám do mapy, kdeže jsou ty Kaňovice. Že bych si udělal neplánovanou zajížďku, nahlédl do kroniky či se pozeptal místních fanoušků do historie, ty najdu vždycky a všude… Tak ne, je to trochu z ruky. Příště.

Podstavec sochy přináší vysvětlení i jejího netypického zasvěcení. Tragédie se stala 29. ledna, v den, který je svátkem právě Františka Saleského. Tak proto zvolila Anna, zarmoucená manželka zastřeleného starosty právě tohoto světce.

Ještě jsem naposledy obešel sochu. Na zadní straně citát Františka Saleskéko: „Co nemá ceny pro věčnosť, nemůže být než marnosť“ . Rozjel jsem se na kole směrem na Prádliska a k Ludkovické přehradě. A přemýšlel nad tou větou. A moc ji asi nerozumím. Je přece tisíc drobností, které můžeme udělat a i když po nich za pár chvil - neřkuli na věčnosti - pes neštěkne, nejsou přece marné. Nebo ne? Asi jsem měl na hodinách filosofie dávat větší pozor…