Benátky - kostel sv. Pavla (Venezia - Chiesa di San Polo)

Turistické cíle • Kostel

kostel sv. Pavla • Fotografie (12) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (12 fotografií)

zvonice

gotický portál

Vstoupit do fotogalerie (12 fotografií)

Benátský kostel sv. Pavla nese – stejně jako okolní čtvrť - jméno San Polo, což je Pavel v benátštině. Jeho stavba byla zahájena v I. polovině 9. století a dokončena roku 1839, takže až tak nepřekvapí informace, že zde najdeme prvky mnoha architektonických stylů, tedy minimálně slohu románského, gotického, renesančního, barokního a neoklasicistního.

Budeme-li vycházet ze staré kroniky, byl kostel pravděpodobně postaven v roce 837 a první větší rekonstrukcí či přestavbou prošel teprve na přelomu 14. a 15. století (z tohoto období pochází např. lomený boční portál nebo rozetové okno). Na konci 16. století zde proběhla další rekonstrukce, v rámci které byl vstupní portikus uzavřen a přeměněn na Oratoř sv. Kříže.

V letech 1804 až 1839 byl kostel odsvěcený a právě v této době prošel rozsáhlými stavebními úpravami, které navrhl architekt David Rossi a které interiéru daly neoklasicistní uspořádání. V roce 1930 však byl kostel restaurován, což částečně obnovilo některé prvky z 15. století, zejména strop chrámové lodi.

Kostel je zajímavý už jen tím, že je tak trošku neviditelný. Obdivovat můžeme v podstatě jen část apsidy směřující do stejnojmenného náměstí a část bočních stěn, které jsou začleněny mezi další nenápadné budovy. Mnohdy si tak ani neuvědomíme, že stojíme vedle významného svatostánku. Za pozornost přitom stojí min. velký pozdně gotický portál od Bartolomea Bona, který zdobí mj. dva andělé držící svitek a polopostava sv. Pavla, nebo klasicizující fasáda Oratoria della Croce, rafinované stavby s korintskými polosloupy. Původní rozetové okno je naopak sotva viditelné.

Výrazná jsou naopak novější díla z mramoru, která exteriér kostela ozdobila postupem času. Jedná se např. o neoklasicistní edikulu se sochou sv. Pavla uprostřed hlavní apsidy nebo - na menší apsidové kapli umístěnou - edikulu Školy Nejsvětější svátosti (Scuola del Santissimo Sacramento) z 15. století, kterou doplnila barokní horní část a v roce 1611 také nápisová kamenná deska zakazující veškeré hry na hřišti a provozování prodejních umisťování stánků u kostela. Na stěnách staré fary, které obklopují druhou apsidovou kapli, jsou upevněny dva jednoduché basreliéfy se křtem Krista a Madonu s dítětem mezi dvěma světci.

Zvonice s kuželovitou věží byla postavena v roce 1362 a vstup do ní „stráží“ dva kamenní lvi, kteří pravděpodobně sloužili jako podpěry sloupů v předsíni předchozího kostela (jeden drží v drápech hada, druhý lidskou hlavu).

Chrámový interiér má bazilikální charakter a je trojlodím navazujícím na tři apsidové kaple. Iónské sloupoví a strop je původní, malby ve stylu grisaille vznikly až v 19. století. Za pozornost rozhodně stojí některá interiérová umělecká díla, mezi kterými vévodí Tintorettova Poslední večeře z let 1568 až 1569. Zaujme také jistě další Tintorettův – tentokrát oltářní - obraz s Nanebevzetím Panny Marie a světci. Zajímavé jsou i dvoje cenné varhany Gaetana Callida z roku 1763 (i když doznaly množství úprav a o zcela původní nástroj už se rozhodně nejedná). Vysoce elegantní je rokoková stavba malého oltáře – už jen proto, že se ve výklencích po stranách oltáře nacházejí busty sv. Marka a biskupa, které vytvořil neznámý mistr v 15. století.

V pravé apsidové kapli Nejsvětější svátosti, která je stavbou lombardského stylu restaurovanou v roce 1702, najdeme fresky Gioacchina Pozzoliho z 18. století a o století starší Salviatiho obrazy. V presbytáři můžeme na oltáři vidět dvě cenné bronzové sochy (sv. Pavel a Antonín) od Alessandra Vittorii i několik vzácných obrazů z let 1595 až 1625. Vše doplňuje plátno Svatý Vavřinec mezi věřícími (16. století, škola Bonifacia de Pitati), prapor Kongregace duchovenstva San Paolo (15. století) a velký fragment krucifixu na dřevěném podstavci, (14. století). V malé (levé) apsidové kapli se můžeme těšit zejména na Veroneseho oltářní obraz Svatba Panny Marie (cca 1580), do kterého je vložena malá deska s Madonou od neznámého umělce 15. století. A zejména poutníky z Čech jistě upoutá oltářní obraz Zjevení Panny Marie sv. Janu Nepomuckému. Ten se nachází v levé boční lodi a vytvořil jej v roce 1754 Giambattista Tiepolo, zřejmě s jistou dopomocí svého syna Giandomenia, který je rovněž autorem 14 zastavení křížové cesty z let 1747 až 1749 nebo obrazu Umučení sv. Jana Nepomuckého.