Travel blog Německo
Mapa BavorskaAugsburg - katedrála Navštívení Panny Marie II. – interiér a hlavní klenoty (Hohe Dom Mariä Heimsuchung, Augsburger Dom II. – Innenraum und Meisterwerke)
Po seznámení se s historií a podobou augsburgské mariánské katedrály můžeme přistoupit k popisu chrámového interiéru a jeho největších klenotů. A že tady je skutečně co vidět … vždyť nás v podstatě čeká cesta zahrnující dějiny umění od slohu románského až po historismus 19. století. A vše harmonicky ladí i s artefakty zcela novodobými …
Jižním portálem vstoupíme do dvoulodního chórového sálu. Vpravo se nachází galerie s kaplemi, za kamennými chórovými parapety s kružbami mírně zvýšené kněžiště východního chóru s křížovou žebrovou klenbou. Centrální loď byla již součástí otonské katedrály z 10. století, která později získala gotickou křížovou klenbu umístěnou pod bývalým plochým stropem (figurální svorníky zobrazují převážně proroky). Boční lodě jsou halovými prostory, jejichž klenby nesou kulaté pilíře.
Západní chór je oproti hlavní lodi také zvýšen a jeho křížová žebrová klenba je usazena na figurálních konzolách. Boční chórové zástěny vytvořil Burkhard Engelberg v roce 1501. Pod západním chórem se nachází dvojitá krypta, která je zasvěcena apoštolům Petrovi a Pavlovi a obsahuje fragmenty fresek ze 13. až 16. století. Ve starší západní části podpírají klenbu čtyři sloupy. Krátké sloupky nesou také žebrové klenby čtyřlodní východní krypty, pocházející z poloviny 12. století. Obě krypty byly rekonstruovány v letech 1979 až 1981.
Současný mobiliář je v mnoha případech svozem uměleckých děl, zakoupených většinou z různých – převážně klášterních – kostelů. Původní středověký mobiliář víceméně zmizel v období reformačního obrazoborectví a při regotizaci v 19. století jej následovala i většina nestředověkého zařízení. Neogotický interiér byl částečně změněn v roce 1934 a poslední katastrofou byla 70. léta minulého století, kdy zde proběhla tzv. „dehistorizace“. Tehdy byly např. původní chórové baldachýny omylem klasifikovány jako neogotické a v roce 1971 rozebrány.
V hlavní lodi stojí rozhodně za zmínku pět okenních vitráží, které pocházejí z přelomu 11. a 12. století, najdeme je v horní části jižní stěny a jsou považované za nejstarší dochovanou památku tohoto typu na světě. Zajímavé jsou také malované vlysy nad arkádami bočních lodí z poloviny 11. století (mj, římské busty a ptáci s květinovými motivy) a opomenout nemůžeme ani neogotické oltáře, které často obsahují velmi cenné středověké olejomalby (mj. oba Holbeinové. tedy závěr 15. a I. polovina 16. století) a sochy. Na Křížovém oltáři můžeme vidět velký francký kříž z obdob kolem roku 1510 a reliéf Oplakávání Krista z roku 1520. Další obrazy pochází z roku 1484 a vytvořil je Jörg Stocker, který jako předlohu použil Schongauerovy rytiny. Pozornost návštěvníků si jistě zaslouží také trpící Kristus, tedy socha Ecce Homo (občas bývá uváděn Bičovaný Spasitel), kterou v životní velikosti a v letech 1630 až 1631 vytvořil Georg Petel označovaný jako „Německý Michelangelo“. Na stěnách věže a sakristie v chóru je umístěno 19 skulptur z poloviny 14. století, které dříve zdobily severní portál. Naopak některé artefakty vznikly až v průběhu 20. století (Rothova křížová cesta, Killerova pseudorománská kazatelna z červeného mramoru, Nagelovy fresky na sloupu za kazatelnou).
Ve východním chóru se nachází velmi nápadný bronzový hlavní oltář od Josefa Henselmanna z roku 1962 (skupinu Ukřižování s dvanácti apoštoly pak v letech 1982 až 1985 rozšířily postavy ze Starého zákona), jednoduché chórové lavice z období okolo roku 1430 nebo kamenné chórové zástěny, oddělující kněžiště od ambitu. Sousoší Olivetská hora vytvořil Veit Eschays v roce 1591. Prstenec sedmi ambitových kaplí je ohrazen umělecky kovanými mřížemi a jejich oltáře jsou převážně neogotické, obsahující ovšem významná starší umělecká díla. Východní vitráže jsou novodobé a vytvořil je v letech 1962 až 1967 Josef Oberberger.
Chórové kaple si zaslouží samostatnou zmínku. Jedná se o kapli sv. Wolfganga (triptych Christopha Ambergera z roku 1554 zobrazuje Madonu mezi sv. Ulrichem a Afrou), kapli sv. Konráda (mj. hrobka Wolfharda vo Roth, který zemřel r. 1302 nebo oltář Navštívení Panny Marie, který roku 1461 vytvořil Sigmund Hadiny), Augustinskou kapli (náhrobník kardinála von Schaumberga z 15. století, který zobrazuje zesnulého jako kostru), centrální kapli sv. Gertrudy (vitrážové okno od Mistra mnichovského Frauenkirche, dvoupatrový křídlový oltář z doby kolem roku 1510 se sv. Gertrudou na predele a reliéf Smrt Panny Marie) a kapli sv. Lukáše. Zbývající dvě kaple se změnily v sakristii.
Zvýšený západní chór je od příčných lodí oddělen kamennými paravány z roku 1501. Nachází se zde kamenný biskupský stolec z 11. století, který podpírají dva lvi. Vyřezávané chórové lavice byly vyrobeny v roce 1495, bronzový oltář z roku 1447 je bývalým hlavním oltářem východního chóru.
Za pozornost stojí také oba transepty. V tom jižním jistě upoutá gigantický sv. Kryštof, který byl namalován na západní stěnu v roce 1491 nebo velká mariánská vitráž z období let 1330 až 1340, kterou roku 2010 doplnily tři vitráže Johanesse Schreitera. V roce 2009 zde také byly znovu objeveny otonské nástěnné malby z počátku 11. století s výjevy ze života Jana Křtitele. Na západní straně je umístěn vstup do gotické Ondřejovy kaple. Na stěnách severního transeptu si můžeme prohlédnout galerii biskupských portrétů (od roku 1488 do současnosti). Nachází se zde také hrobka Konráda a Afry Hirnových, která se dříve nacházela ve Zlatnické kapli kostela sv. Anny (snad Mistr Ulrich a rok 1425) a dva biskupské náhrobky ze 14. století.
Všechny čtvery chrámové varhany pocházejí z 20. století, zvony – alespoň některé – naopak pamatují hodně. V severní věži jsou dva zvony odlité v letech 1070 až 1075, v jižní věži je zvonů celkem šest, včetně novodobých.
Za zmínku stojí barokní kruhová kaple Panny Marie od Gabriela de Gabrieliho z let 1720 až 1721, která byla ovšem za II. světové války vážně poškozena, takže je teď spíše svou vlastní kopií. Sloupový oltář je však původní. Opomenout nelze prostory někdejšího kláštera s pozdně gotickým ambitem vznikajícím od roku 1470 přestavbou staršího předchůdce, jehož jižní křídlo bylo již ve 14. století začleněno do katedrály jako vnější loď. Tři křídla mají gotickou síťovou a hvězdicovou klenbu, to jižní pouze klenbu valenou z roku 1720. Za pozornost stojí klenební svorníky (mj. erby zakladatelů) a hlavně čtyři stovky dochovaných náhrobků a epitafů z let 1350 až 1800, což představuje největší sbírku svého druhu v celém Německu.
Pozoruhodný je i katedrální betlém, který patří k nejstarším v Německu. Místní sochař Paulus Mair jej totiž zhotovil již kolem roku 1580. A návštěva Diecézního muzea sv. Afry je pak přímo nepsanou povinností. Koneckonců se v podstatě jedná i o katedrální pokladnici.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Augsburg
Půjčovna autPříspěvky z okolí Augsburg - katedrála Navštívení Panny Marie II. – interiér a hlavní klenoty (Hohe Dom Mariä Heimsuchung, Augsburger Dom II. – Innenraum und Meisterwerke)
