Travel blog Německo
Mapa BavorskaAugsburg – bazilika sv. Oldřicha a Afry (Basilika St. Ulrich und Afra)
Bazilika sv. Oldřicha a Afry v německém Augsburgu je krásnou monumentální stavbou z konce 15. století, která bývá označována jako bývalý benediktinský klášter s poutním chrámem i farní kostel sv. Oldřicha a Afry s evangelickým kostelem sv. Oldřicha. V každém případě zde před sebou máme jednu z posledních velkých pozdně gotických církevních staveb na území Švábska. Stavbu, která ve své historii bývala také kostelem opatským nebo posádkovým.
Současný svatostánek stojí na místě několika (minimálně tří) svých předchůdců postavených – tehdy ještě mimo městské hradby - v průběhu přelomu 7. a 8. až 15. století. Původ všech těchto staveb můžeme hledat u poutí k uctění sv. Afry, která se narodila na Kypru, zemřela v roce 304 a údajně byla velmi aktivní prostitutkou. V její blízkosti pak byl roku 973 pohřben augsburský biskup Ulrich, tedy Oldřich. Současný dolní kostel s jejich kryptami však byl navržen až v roce 1962.
Někdejší klášterní kostel je vysokou trojlodní a z cihel postavenou bazilikou s transeptem a protáhlým východním chórem. Nejstarší portály, opěráky a kružby jsou však zhotoveny z lomového kamene. Chrámová severní věž dosahuje od roku 1594 výšky 93 metrů a bývá nazývaná věž sv. Afry. Jižní věž naopak nebyla z finančních důvodů nikdy postavena.
Samotný kostel je součástí rozsáhlého areálu, kde dnes najdeme např. katolickou faru, nepřístupnou zelenou plochu se zbytky kaple sv. Godeharda pocházející z předrománské doby, postmodernistický hotel s pastoračním centrem Haus Sankt Ulrich postavený v letech 1971 až 1974 a protestantský kostel sv. Oldřicha. Celý soubor budov přitom působí kompaktním dojmem a je vysoce fotogenický (tedy pokud se zrovna pod lešením něco nerenovuje, což byl zrovna náš případ).
Klášter na tomto místě fungoval od počátku 11. století a jako císařské opatství existoval až do roku 1802. Práce na současném svatostánku započaly v roce 1467 a stavba lodi trvala do roku 1474, ale chór a věž byly dokončeny „teprve“ v roce 1600. Papežský titul basilica minor pak získala v červenci roku 1937.
Augsburskou baziliku sv. Ulricha a Afry najdeme na adrese Ulrichsplatz č. 19 a jedná se o cennou památku celostátního významu. V kostele, který je v interiéru 93,5 m dlouhý, 27,5 m široký a 30 m vysoký (boční lodě jsou vysoké asi 15 m), se také v 17. století dvakrát konala volba římsko-německého krále.
Tím bychom vyčerpaly základní informace a můžeme přijít k těm podrobnějším pro „fajnšmekry“ a nadšené obdivovatele (nejen) sakrálních památek.
Posledním předchůdcem současné baziliky byl raně románský kostel postavený v letech 1064 až 1071. Jednalo se o dvoulodní halový klášterní kostel, který byl asi o třetinu kratší než současná stavba, ale jehož šířka již byla srovnatelná. Tento kostel byl zbořen v roce 1466 a hned roku následujícího byla zahájena stavba nové budovy v pozdně gotickém stylu. Jejím architektem byl Valentin Kindlin ze Štrasburku, který však zřejmě pouze realizoval návrhy Hanse von Hildesheima. Celou stavbu pak dokončil Burkhart Engelberg v roce 1500.
Hned vzápětí ale byly zahájeny další dostavby a úpravy (např. tzv. Císařského domu Božího), které do roku 1512 zaměstnaly Engelberga a poté do roku 1537 jeho nástupce Hanse Königa. Následně se veškeré stavební práce zastavily. Mobiliáři chrámu pak nejvíce ublížilo „reformní“ obrazoborectví v roce 1532. Za definitivní dokončení výstavby tohoto kostela se tak považuje období let 1594 až 1600 (obnovení vnitřního zařízení, kopule severní věže, sakristie nebo kaple Panny Marie). V 16. století se také někdejší chrámová předsíň, sloužící dříve mj. jako pohřebiště významných augsburských občanů, začala měnit v protestantský farní kostel sv. Oldřicha. Během let 1604 až 1607 byly do chóru umístěny tři oltáře a vzápětí byl kostel vysvěcen. V roce 1644 byl kostel povýšen na opatský a roku 1698 došlo k přístavbě kaple Všech svatých. V roce 1810 byl sv. Oldřich a Afra přeměněn na městský farní kostel.
Během II. světové války byla při náletech poškozena zejména věžní kopule a okna, zatímco klášterní křídlo přestavěné na kasárna, bylo zničeno zcela. Rekonstrukční práce zde pak probíhaly v letech 1946 až 1950, ale tzv. „slavnostní oltář“ byv dokončen teprve v roce 1985 a renovace interiéru probíhala ještě v letech 1987 až 1989.
Jednoduchou monumentalitu kostela umocňuje vynechání otevřeného opěrného systému. Na severní straně je před chórem umístěna kaple Panny Marie se spodní sakristií v podobě bočního chóru. Kružba oken je již částečně renesanční. Mohutné západního průčelí naopak připomíná někdejší funkci klášterního kostela. Chrámový trojlodní interiér charakterizují hlavně bohaté síťové a hvězdicové klenby. které zejména nad bočními loděmi vytvářejí složité obrazce. Zvláště malebná je jižní boční loď s řadou kaplí a vyčnívajícím baldachýnem Simpertské kaple. Chór s hvězdicovou klenbou je uzavřen pěti stranami osmiúhelníku.
I když kostel postihlo obrazorectví, najdeme zde stále několik velmi zajímavých artefaktů. Jedná se např. o bronzovou skupinu Ukřižování v centrální lodi (Hans Reichle a Wolfgang Neidhardt) z roku 1605, křížovou cestu na olejomalbách Januaria Zicka z roku 1788, bohatě zdobené zpovědnice, dva obrazy neznámého mistra z roku 1455 s výjevy z legendy o sv. Oldřichovi, mezi nimiž je pozdně gotická Madona (severní boční loď) nebo socha Panny Marie na severozápadním pilíři, která zřejmě pochází z roku 1495 a je připisována Gregoru Erhartovi.
Za pozornost jistě stojí také kazatelna a chórové oltáře, které zhotovil řezbář Hans Degler v letech 1604 až 1608. Hlavní oltář i kazatelna však zřejmě vznikly podle návrhu Hanse Krumpera a jedná se o pětipatrovou dřevěnou konstrukci s množstvím polychromovaných skulptur. V centrální svatyni je zobrazeno narození Krista ve stylu betlému. Vidět zde můžeme také Korunovaci Panny Marie nebo sv. Petra a Pavla. Hlavní oltář bývá označován za jednu z nejvýznamnějších ukázek jihoněmecké renesance, dokonce již s některými raně barokními prvky. Boční oltáře sv. Afry a sv. Oldřicha jsou čtyřpatrové.
Zajímavé jsou také kaple, které jsou po čtyřech připojeny k severní a jižní lodi. Jedná se o kapli sv. Benedikta (v podobě z let 1590 až 1592), Simpertovu kapli (vybudována v letech 1479 až 1496, terakotové sochy Krista a apoštolů vytvořil v roce 1582 Carlo Pallago, náhrobek sv. Simperta Jakob Herkommer), kapli sv. Ondřeje (Fuggerovská kaple z roku 1480, rozšířená v letech 1578 až 1584), kapli sv. Jiří (postavená kolem roku 1480, od roku 1563 pohřební kaple Georga Diggera), kapli sv. Bartoloměje (její podobu navrhl v letech 1596 až 1602 Philips E. Fugger jako pohřební pro sebe a svou manželku), kapli Panny Marie (z roku 1600, nachází se zde bývalý hlavní oltář z roku 1570), kapli Piety (pozdní gotika) á kaple Relikvií (v pěti vitrínách je zde středověký poklad relikvií z bývalého benediktinského kláštera a císařské katedrály).
Hlavní varhany sv. Oldřicha jsou novodobé, ale umístěné ve skříni z roku 1600, malé varhany Panny Marie byly postavené v roce 1925. Zvonů má bazilka celkem deset, některé jsou novodobé, ale nejstarší Umíráček snad pochází z konce 12. století. A za závěrečnou zmínku jistě stojí také přilehlý protestantský kostel sv. Oldřicha, který kdysi býval vstupní předsíní, pohřebištěm významných občanů města i sakristií katolického farního kostela.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Augsburg
Půjčovna autPříspěvky z okolí Augsburg – bazilika sv. Oldřicha a Afry (Basilika St. Ulrich und Afra)
