Západní část republiky - 14. den - odpoledne: Ostrov - okruh 7 km po části NS Po starých cestách okolo Ostrova (Mořičov - obec, lovecký zámeček a vyhlídka na vodojemu)

Dopoledne jsme si prošli zámecký areál v Ostrově. Teď máme hlad, ale na oběd jít nechceme. Jedeme k nádraží, kde na velkém prostranství u kolejí vaříme oběd. Snad se nám to v tom dnešním nejistém počasí podaří. Zase spadlo pár kapek, stále je zataženo a stále fouká hrozný vítr.

V malém závětří vedle auta se Otovi podařilo zapálit vařič. Klobásy dám ohřát na brambory během jejich vaření, zbytek pražské šunky chci opéct na pánvi. Ještě brambory nevaří, začalo pršet a pořádné. Vaříme pod deštníkem. Bomba v tom větru špatně hoří, vítr plamen odfoukává. Nakonec šunku dávám na klobásy a v páře ji ohřívám. Je to jednodušší hlídat jeden plamen než dva. Ota to mezitím v kabině upravuje, abychom se tam mohli v pohodě najíst. Venku jíst nechceme. K obědu ještě přikusujeme salátovou okurku, jsme spokojeni. Pochutnali jsme si. Než jsme se najedli, přestalo pršet, dokonce na chvilku vylezlo i sluníčko. Toho využívám a rychle jdu umýt nádobí.

Chceme si udělat výlet po části naučné stezky Po starých cestách okolo Ostrova. Ta tady u vlakové stanice Ostrov nad Ohří začíná, tady je úvodní zastavení. Celá měří 26 km a je na ní 20 informačních tabulí. Návštěvníky zavede nejen do centra města, ale také do zajímavých míst v okolí. My si vybrali její jižní okruh přes zříceninu zámku a vyhlídku. A to si to ještě chceme zkrátit. Podle původního plánu jsme měli vyrazit na opačné straně trati. Nechceme zbytečně popojíždět, navíc není jisté, zda by se nám podařilo tam šikovně zaparkovat. Snad za odpoledne zvládnu projít ještě 6 km.

Auto tu tedy necháváme a jdeme pěšky po naučné stezce k železničnímu přejezdu. Pokračujeme po naučné stezce, ale také už po žluté turistické značce. Kousek jdeme po silnici, pak odbočujeme vpravo do lesa přes říčku Bystřici a bývalý mlýnský náhon. Čeká nás cca 1,5 km stoupání. Není to prudké, ale buď už těch kopců mám dost nebo se mi s plným žaludkem nejde nejlíp.

Konečně máme stoupání za sebou. Ota už na mne čeká s vrcholovou prémií - plnou hrstí sladkých velkých malin. Trhali jsme si je cestou, ale tyhle jsou skutečně velké.

To už máme na dohled 19. zastavení naučné stezky a zříceninu loveckého zámečku Mořičov, který byl postaven v letech 1738 – 1739. Tato zajímavá dvoupatrová budova byla postavena na půdorysu nepravidelného jedenáctiúhelníku z cihel a čediče. Stejně jako zámecké stavby ve městě, byla i tato stavba červenobílá se štukovým rámováním oken. Jak tehdy bylo zvykem, byl systém cest, alejí a průhledů v lesích řešen tak, aby byl co nejlépe využit pro lov spárkaté a divoké zvěře. Z aleje od zámečku bylo možno dohlédnout dokonce i na ostrovský zámek. Panstvo zámek využívalo jen asi 100 let. Již r. 1842 je označen jako ruina. Dnes je uprostřed lesů vidět jen torzo, které je pravděpodobně z bezpečnostních důvodů oplocené. Nyní prochází konzervací a rekonstrukcí. Je to zajímavé, jak tady trčí vysoké kousky zdí. Myslela jsem si však, že bude větší.

Zvlněný terénem jdeme ještě lesem a krmíme se malinami. Na jeho okraji odbočuje žlutá značka vpravo, my jdeme po naučné stezce jen kousek vlevo a pak po široké cestě vpravo. Naučná stezka není nijak značena, je dobré ji sledovat v mapy.com. Kromě zatažené oblohy vidíme i vzdálené kopce.

K vyhlídce na střeše vodojemu a k 18. zastavení naučné stezky přicházíme cca po 1,5 km. Z hlavní cesty musíme však odbočit po málo znatelné cestě vlevo. Ve svahu postavená stavba již nesloužila svému účelu. Byla proto r. 2015 využita a ve výši 2,5 m byla zřízena vyhlídková plošina. Vstup je dokonce možný ze dvou stran - od západu a od východu, kde byla vybudována schodiště o 9 a 11 stupních, dokonce se zábradlím. Je vidět, že to není příliš udržované. Schodiště je zarostlé a jen proto, že se občas někdo přijde podívat, jsou schody v trávě trošku patrné.
Překvapilo nás, že nahoře jsou dvě informační tabule. Jsme v srdci Krušných hor, takže na obou je napsáno, co z Krušných hor odtud můžeme vidět, nebo možná jen to, co je kterým směrem. Počasí však dalekým výhledům nepřeje, nejsou to ani panoramatické tabule, tak si můžeme jen domýšlet, kde co je. Na severu vidíme panoramata Krušných hor, pod námi Ostrov a dále Merklín, Hroznětín, Jáchymov a vzdálenější Nejdek, Pernink, Abertamy, Boží Dar, Klínovec, Kadaň a Žatec. Na jihu jsou panoramata Doupovských hor, Slavkovského lesa a Tepelské vrchoviny, z obcí pak Podbořany, Žlutice, Kyselka, Karlovy Vary, Bochov, Toužim, Loket, Sokolov, Cheb, Aš. Podle toho by odtud měl být fantastický výhled, nám se zdálo, že jsme toho víc viděli cestou.

Zase řešíme dilema. Kousek před vyhlídkou jsme minuli neznačenou cestu, po které jsme se chtěli vydat zpátky do města. Bylo by to nejkratší. Jenže cesta je travnatá, zarostlá, jen nepatrně prošlapaná a vede z prudkého kopce. Každou chvilku trošku prší, z kopce by to určitě klouzalo a přišli bychom pěkně zmáčení. Opět cestu prodlužujeme. Pokračujeme po naučné stezce a široké cestě rovně až do Mořičova. Zase začíná pršet a já už cítím únavu. Je půl sedmé, k autu to jsou asi ještě 3 km, pokud nenajdeme nějakou zkratku přes koleje. To je dost. Zdaleka ještě nemám kondici jako dřív. Je tady krytá autobusová zastávka, jdu si odpočinout. Nakonec jsme se domluvili, že Ota skočí pro auto a pro mne přijede.

Já si píšu deníček a hledám vhodné místo na dnešní spaní. Náhle si všimnu zajímavých mraků na východě. Už neprší, jdu si je vyfotit a zjišťuji, že po 12 minutách odpočinku se už zase cítím se skvěle. Přečetla jsem si 17. zastavení naučné stezky o obci a jdu Otovi naproti. Nakonec jsem ušla skoro 1,5 km. Je to z kopečka a stále mi je fajn. Je vidět, že potřebuji na vzpamatování se trošku delší dobu.

V autě jsme se domluvili, ze se na spaní vrátíme na dnešní nocležiště u vysílače. Je to sice zpátky asi 12 km, ale je to jistota. Tady je to hustě obydlená oblast, těžko se hledá něco šikovného dál od lidí. Honí se černé mraky, tam nám ani za deště nebo bouřky nebude zle. Další výhoda je, že se aspoň trochu dobije autobaterie a vychladí lednice.

Podle kroků jsem zjistila, že jsem ušla za dnešek dohromady nějakých 9 - 10 km. To zase tak špatné není. A to jsem si říkala, že jsem hrozná, že už nic neujdu. Přibývá to, pomalu, ale přece.

Večer je černo, dokonce chvilku hřmělo, ale jen občas spadne pár kapek. Spát jdeme před desátou, venku je už zase zima, je 14 stupňů. Ostatně ani přes den nebylo moc teplo. Mělo se ochladit. To jim vyšlo. Opět vytahuji peřinu. Vypadá to, že bude chladněji než včera.
Ještě než jsme usnuli, jsme se domluvili, že ráno zkusíme najít nad námi čedičový útvar  skalní masiv Skály v lomu. Snad ho najdeme.

Západní část republiky - 14. den - odpoledne: Ostrov - okruh 7 km po části NS Po starých cestách okolo Ostrova (Mořičov - obec, lovecký zámeček a vyhlídka na vodojemu) na mapě