Z Javorníků přes Přerov domů - 1. den: Bílé Karpaty - cca 7 km: Študlov - pozorovatelna Durch - poutní místo Dělanovec s pramenem - vrchol Kyjanice; Drnovice - Drnovická vyhlídka; Vysoké Pole - křížová cesta Bojatín a zatmění Měsíce

V noci bylo jasno, v autě k ránu klesla teplota pod 11 stupňů. Teď se mi moje teplé noční oblečení vyplatilo. Vstáváme před devátou, svítí sluníčko a je tu klid. Dokonce i ta auta naproti už odjela. To je paráda. Vypadá to na teplý den. Po včerejší dlouhé a náročné túře, tedy pro mne, se cítím skvěle. Dnes však trochu přibrzdíme. Musím se přece jen trochu šetřit, ať mi zbyde energie na boj s mojí zákeřnou nemocí. Stále ještě nemám zcela vyhráno.

Po ranní kávě, kdy běduji, že už není frgál (moc rychle jsem si na něj zvykla), odjíždíme. Po 6 dnech opouštíme Javorníky a směřujeme do Bílých Karpat. Jedeme do Študlova, kde se jdeme projít k malému poutnímu místu. Není to okruh, zpátky musíme stejnou cestou. Celkem je to skoro 7 km, ale první kilometr je do prudkého kopce. Hlavně, že jsem říkala, že se chci šetřit. Ale to jsem celá já a pak vymyslím takový výlet. Chvíli jsme váhali, zda to neodložit, ale nakonec jsme se rozhodli to zdolat. Je hezky, můžeme jít pomalu, navíc to vypadá, že se půjde lesem, tedy ve stínu.

Parkujeme na jižním konci obce. Jeli jsme, dokud to šlo. Je tady hromada složeného dřeva. Ota tvrdí, že místní mají strach, že jim ho odvezeme. Je pravda, že po nás pokukují. Nás však jejich dřevo nezajímá, balíme pití a hůlky a vyrážíme po zelené. Stoupáme od začátku, pod námi si lehounce bublá potok Brumovka (také Kloboucký potok). Moc vody v něm však není. Míjíme studánku u sv. Sidonia. Je tu sice hrneček, ale ten připomíná doby dřívější. V letošním suchém létě je studánka vyschlá.

Tady někde začíná hodně náročné stoupání. Já tvrdím, že snad stoupáme do nebe. Ota říká, jak se mu dnes dobře jde, také mi vždy rychle zmizí. Já si stoupám svým tempem a tvrdím, že jsem to čekala horší. To jsem samozřejmě tvrdila před tím hodbě náročným závěrem. Nemít hůlky, tak nevím, jestli bych to vůbec zvládla. V závěru se jde přes louku, je to už trošku mírnější, ale zase po sluníčku. Jeden si nevybere, co je lepší.

Naštěstí na nejvyšším bodě - na rozcestí Požár je posezení. To jsem uvítala, potřebuji si chvíli vydechnout. Při poslední kontrole mi našli na plicích nějaká ložiska. Zatím je jen sledují. Tvrdím, že to nemůže být nic vážného, když se mi hůř nedýchá. Naopak, mám pocit, že do těch kopců šlapu lépe než dřív. Prostě, jak se jeden dostane doktorům do rukou, tak musí něco najít. Teď jsem si na ně vzpomněla a tvrdím, že dostávají slušně zabrat. Tenhle nápor nemohou přežít a musí zmizet. Abych se nedivila.

Uprostřed louky je místo označené jako vyhlídka. Jdeme se tam podívat. Je tam nádherný pohled do údolí, jsou vidět Valašské Klobouky, Hostýn a Kelčský Javorník. Jsou také vidět bílé mraky. Občas zakryjí sluníčko.

Po krátkém odpočinku nás čeká hřebenovka - pokračujeme stále po zelené trase. Je to klasika, trochu rovně, trochu nahoru, chvilku dolů, ale žádné velké převýšení to není. Náhle se vlevo otevřou nádherné výhledy na slovenské kopce. Říkám, že jeden nikdy neví, co ho kde čeká. Včera jsem se těšila na skálu. Cesta k ní byla hrozná, skála byla sotva vidět, jak byla schovaná mezi stromy a byla zcela nefotogenická. Dnes jsme čekali 1 - 2 vyhlídky a tady je to úplně nádhera. Navíc tohle místo na mapě jako vyhlídka ani není označené.

Vpravo míjíme vrchol Kyjanice s označením vyhlídka. Ota jde na průzkum. Bude-li to zajímavé, zajdu tam při zpáteční cestě. Radši šetřím síly a pomalu pokračuji na pozorovatelnu. Tam mne Ota došel. Je nadšený, co vše viděl. Klidně tam se mnou ještě jednou půjde.

Tady na malé planině je zajímavá dřevěná pozorovatelna Durch. Byla sem umístěna r. 2018. Lze díky ní udělat zarámovaný obraz, slouží k odpočinku, ale také k úkrytu před deštěm. Bohužel po 7 letech toho skrz (po brněnsku durch) okno moc vidět není. Hezčí výhledy byly cestou. Ale kdyby nahoru vedly schody, určitě by toho bylo vidět víc. Jen by to nebylo zarámované. Ale toto okno je tak hezky umístěné, že už pohled na pozorovatelnu je pěkný.

Jen o kousek níž vyvěrá pramen U Františka. Z prken je udělaný pěkný přístřešek, je tam i hrneček, jenže voda tam momentálně není. Je hrozné sucho, není čemu se divit.

Ještě jsme kousek prošli lesem, na louce u lesa je chaloupka Baribal a vedle ní významný strom jedle u Baribala. Zajímalo by mne, kde se vzal název chaloupky, ale bohužel nevím. Nevím ani to, zda tu žili medvědi, nebo zda zde dokonce stále žijí. U chaloupky je posezení, další je u cesty a u vyřezávaného kříže. Další možnost posezení je o kousek dál u obrazu Božího Milosrdenství. Posezení je tu tedy spoustu, ale když je potřebujeme, tak není široko daleko nic.

Cílem naší dnešní vycházky je poutní místo Dělanovec. Je mimo cestu. Zajímavé je, že odbočka k němu není označená. Máme však mapu v tabletu, víme, že jsme už u té správné odbočky. Je krátká, po cca 200 metrech jsme tam, ale zhruba 100 m jsme šli lesem z hodně prudkého kopce. Je to tady pěkně utajené, ale je to hezké poutní místo se studánkou. Je zde i několik laviček.

Podle pověsti tady nechal kapličku nad studánkou vybudovat kolář z Poteče jako poděkování za uzdravení syna. R. 1999 tady byla postavena kaple nová. Je zasvěcena Panně Marii. Do kamenného podstavce této kapličky je zasazena studánka, která prý patří mezi nejstarší a možná i nejhezčí studánky v Bílých Karpatech. Od r. 1999 se vždy v srpnu pořádají poutě a slouží se zde mše svatá.

Tady ve stínu jsme se na chvilku posadili. Je tu příjemně. Současně jsme zjistili, že se nemusíme vracet po cestě, po které jsme sem přišli. Tato cesta pokračuje od kapličky na druhou stranu a končí také na zelené turistické trase. Na mapě je vidět, že to bude sice o trošku delší, ale určitě pohodlnější.

Po zelené se vracíme k autu. Dokonce jsme nezapomněli odbočit na vyhlídku na vrcholu Kyjanice. Cesta na mapě zakreslená není, ale je to tu trochu vyšlapané. Jde se kousek do kopečka. Musíme se dostat až na ten nejvyšší bod (770 m). Tam je nejhezčí výhled na naše kopce. Je to skutečně nádhera. Je to mala zacházka, ale stojí za to.

Už nám zbývá jen kousek zvlněné cesty na rozcestí Požár. Najednou při cestě vidíme poměrně dost malinkatých pýchavek. Cestou tam jsme je neviděli, ty musely vyskákat teď. Určitě bychom si jich všimli. Je jich tu najednou skutečně hodně a dokonce na víc místech. Ž by to byl náznak toho, že už začnou houby růst?

Opět tady vítám lavičku. Dnes mám pocit, že mi dochází síly dřív než včera. Ale stačí mi krátký odpočinek a ten 1,2 km klesání jsem už zvládla bez problémů.

Jsou 3 hodiny pryč a my ještě nejedli. Mysleli jsme, že přijdeme dřív, ani jsme si nebrali svačinu. Já to však brzdila. To Ota má energie na rozdávání. Jo kdyby mi jí trochu mohl dát. To by bylo super.

Tady vařit se nehodí. K tomu účelu jsem vytypovala turistický přístřešek Tichov. Je to perfektní místo, s krásným výhledem, dokonce je tu i mapa vrcholů. Jen to tu hrozně a studeně fouká. Začala jsem však tím, že jsem si udělala kávu. Jsem přesvědčená, že má únava je způsobena spíš změnou tlaku. To počasí se strašně mění. Je to s ním jak na houpačce. Bohužel dát si slivovičku na vyrovnání tlaku nemohu.  Pak až dělám oběd. Uvařit těstoviny s boloňskou omáčkou v tom větru byl trochu problém, ale zvládli jsme to.

Vidíme odtud Ploštinu, ale rozhlednu, která je cestou k ní a kam se chystáme, odtud nevidíme.

 

Po obědě pokračujeme do Drnovic a odbočujeme k rozhledně Drnovická vyhlídka. Je to na odbočce k památníku Ploština, takže se tam nechá pohodlně vyjet autem. Tedy skoro až k ní. Rozhledna je pár metrů od silnice. Ta je dostatečně široká, zaparkované auto tam nepřekáží. Na cestě k rozhledně jsou umístěné dva betonové zátarasy. Přesto je vidět, že to řidiči objíždí. Myslím, že ujít těch pár kroků už může každý.

Toto odpočinkové místo s nižší vyhlídkovou věží bylo postaveno v 1. pol. roku 2023 obcí Drnovice, která na akci získala dotaci z Ministerstva pro místní rozvoj z programu Rozvoj základní a doprovodné infrastruktury cestovního ruchu. Patrová šestiboká vyhlídka je vysoká 8,2 m (vč. křížku na vrcholu) a stojí na uměle vytvořeném kopečku o výši 3 m. Na rovince pod kopečkem je dřevěný také šestiboký altán. Vše je postaveno z kulatiny z modřínového dřeva. Od altánu na kopeček vede 15 kovových schodů. Uprostřed vyhlídky je umístěné točité schodiště se 17 kovovými schody. Střecha vyhlídky i altánu je pokryta ručně vyrobeným šindelem. Je tu dokonce solární panel, který umožňuje osvětlení areálu i dobití mobilních telefonů a elektrokol. Pro cyklisty je k dispozici kompresor. Je zde dokonce prý dostupná i wifi. Ale to mne nenapadlo to vyzkoušet, protože jsem o tom neměla tušení. Z důvodu bezpečnosti je zde nainstalován kamerový systém. Vyhlídka je celoročně volně přístupná. Výhled je pouze jižním směrem na Bílé Karpaty od Královce po Velkou Javořinu. Na ochozu věže jsou 3 hezky udělané panoramatické tabule, které usnadňují orientaci. Je to tady moc hezké, jen to tu strašně až ledově fouká. Nejen nahoře, ale všude.

Původně jsme se chtěli zajet podívat na památník, který se při naší návštěvě před 3 lety opravoval, ale ten vítr nás odradil. Najednou je i příšerná zima.

 

Tímto pro dnešek končíme. Nocleh jsme si naplánovali u poutního místa Bojatín. Tam jsme spali před 5 lety, bylo to tam fajn, byla tam i pitná voda a dřevěné čisté kadibudky. Nejedeme daleko. Asi po 5 km odbočujeme v obci Vysoké Pole vpravo. Je to na kopci, takže i tady na parkovišti to protahuje. S tím se musíme smířit. Když jsem šla ke kapli, bylo to tam lepší, ale tam se nedá parkovat.

I když sluníčko svítí, na křesílko to není. Naštěstí do kabiny nefouká. Jsou tu nádherné výhledy, téměř přesně v místech západu slunce je rozhledna Doubrava. Jenže se to lehce zatahuje, takže krásný západ slunce se nekonal.

I když jsme pozdě obědvali, malou večeři dáváme. Já se těším na dnešní úplněk, kdy by téměř hned po západu slunce mělo proběhnout zatmění měsíce. Tady je výhoda, že jsme na kopci. Jenže i na východě je pod mrakem. Neustále vyhlížíme, odkud přesně na nás měsíc vykoukne. Až najednou ho Ota vidí. Je už poměrně vysoko, už by mělo probíhat jeho zatmění, jenže nevíme, co je zatmění a co jsou mraky. Myslela jsem, že při zatmění bude ta jedna jeho část tmavá - černá, ale tak to zatím není. Je temná, ale jakoby průsvitná. Najednou mraky ustoupili, i v okolí měsíce vidíme hvězdy. Měsíc sice svítí, ale je to červená koule. Náhle přijíždí asi tři auta a je tu skoro plno. Jen Ota sedí v autě a říká, že tohle ho nebere. Za chvilku měsíc vystupuje ze stínu a ten jeho kousek začíná jasně svítit. Tomu kouzlu podlehl i Ota, který dokonce vytáhl dalekohled a několikrát se na měsíc díval, jak to postupuje. Jasná zář se zvětšuje, krvavá se zmenšuje. Je to krásně vidět i pouhým okem. Ota nakonec prohlásil, že tohle je fakt zajímavé. Já jsem nadšená, moc se mi to líbí. Zkoušela jsem to fotit, většina fotek je úplně nemožná, ale dvě se tak trošku povedly. I z tohoto důvodu jsme si vybrali pěkné místo na spaní.
Uvědomili jsme si, že během zatmění měsíce byla větší tma, než když je bezměsíčná noc nebo je zataženo nebo měsíc ještě nevyšel. Asi se to světlo přece jen někde nějak odráží, i když ho nevidíme. Teď bylo zajímavé pozorovat, jak světla přibývá, když se ten srpeček svítícího měsíce zvětšuje.

Během večera i ten vítr utichl, ale teplo není. Jdeme spát v 10 hodin, když konečně celý měsíc jasně září. Všechna auta už odjela, je tu zase klid. Jdu se rychle umýt. Je sice zima, ale je to lepší než večer za toho ledového větru. Zítra si už snad konečně dáme odpočinkový den. V plánu máme rozhledny a pivovary.

Z Javorníků přes Přerov domů - 1. den: Bílé Karpaty - cca 7 km: Študlov - pozorovatelna Durch - poutní místo Dělanovec s pramenem - vrchol Kyjanice; Drnovice - Drnovická vyhlídka; Vysoké Pole - křížová cesta Bojatín a zatmění Měsíce na mapě