TURISTIKU PODPORUJÍ
59 019 turistů a cestovatelů
93 348 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
975 810,- odměny za články

Bruntál

Bruntál leží v Moravskoslezském kraji v oblasti pohoří Jeseníky, přibližně 60 km od Olomouce. Bruntál má přibližně 16 tis. obyvatel. Jižním směrem od města se rozkládá vodní nádrž Slezská Harta.

Turistika & volný čas Oblíbená místa a aktivity Doporučujeme
Tipy na výlety / Trasy / Cestopisy Ski areál Kopřivná / Hrad Sovinec Ubytování Bruntál
Turistické cíle / Mapa Bruntál Lázně Karlova Studánka / Praděd Rešovské vodopády

Osoblažsko
Cestování a výlety
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Osoblažsko
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Žlab
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Bouda
Boží muka
Chata
Chrám
Drobné památky
Dům, budova
Farma
Hrad
Hradby
Hrádek
Hradiště
Hřbitov
Hřebčín
Kaple
Kašna
Klášter
Kostel
Kříž
Lapidárium
Letohrad
Mešita
Měšťanský dům
Muzeum
Památník
Panský dvůr
Pevnost, opevnění
Pomník
Radnice
Rotunda
Rychta
Salaš, koliba
Skanzen
Socha
Statek
Synagoga
Trosky
Tvrz
Zámeček
Zámek
Zřícenina
Příroda vybrat: vše / nic
Bažina, mokřady
Hora
Hřeben
Jeskyně
Jezero
Jezírko
Kámen
Kaňon
Kopec
Krasový útvar
Louka
Minerální pramen
Ostrov
Památný strom
Park
Planina
Pláž
Pleso
Pobřeží
Pohoří
Poloostrov
Potok
Poušť
Pramen
Propast
Přírodní památka
Přírodní park
Rašeliniště
Rokle
Rybník
Řeka
Říčka
Sedlo
Skalní útvar
Slatě
Sopka
Soutěska
Studánka
Štít
Travertíny
Tůň
Údolí
Údolí, dolina
Vodní nádrž
Vodopád
Vrchol
Zahrada
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Vinařský cíl
Aquapark
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Golf
Koňská stezka
Koupaliště
Lázně
Ledovec
Letovisko
Potápění
Půjčovna kol
Půjčovna lodí
Rekreační oblast
Ski areál
Zábava, atrakce
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky

VRBNO 2016 - 4. S revírníkovic do hor a na Osoblažsko

Cestopisy

Fotografie (71)  • Foto: Franta
V údolí Černé Opavy u Drakova

Už když jsem plánoval letošní dovolenou v Jeseníkách, započítal jsem do ní den, který ty ostatní prosvětlí setkáním se vzácnými lidičkami. Setkáním s Jaroslavem, píšícím do PP pod nickem revírník, a jeho drahou chotí – paní Janou.

Při čtení jeho knihy Do hor jsem si v duchu představoval nový domov, do něhož se Jarda s Janičkou přestěhoval z daleké Vysočiny. A také zážitky z výletů do okolí Petrovic – na Bišofku, Rejvíz, Osoblažsko... a hlavně Medvědí vrch, po jehož svazích vedl jejich milovaný okruh. I když jsme na nich my čtenáři nikdy nebyli, všechna místa z Jardova mistrného popisu důvěrně známe, neboť čtený text nám v hlavách prošel metamorfózou na barevný film.

Oblíbený okruh býval absolvován s členy jejich notně rozkošatělé rodiny či přáteli, ale mnohem častěji jen v sestavě oni dva a pes. Kdyby nám mohl Amor z psího nebe na téma návštěv Medvěďáku něco vzkázat, jistě by jeho morda vyštěkávala jen samá slova chvály.

To všechno všecičko jsem měl před očima, když jsem se s Jardou spojil emailem a domlouval si sraz. Spolu se souhlasem přišla i ledová sprcha: cestám autem na Medvědí vrch odzvonila hrana, neboť místní lesy jsou opět arcibiskupské a církev povolenky nevydává.

A hned nato překvapení druhé: revírníkovic už druhým rokem nebydlí v Petrovicích, ale na samotě Žáry!

Nahoru do hor se tedy nedostaneme, ale o ten zbytek nepřijdeme a oni nám všechno rádi ukážou. I to málo známé Osoblažsko.

Domluveno, ujednáno. Zítra v 10:00 nás vyzvednou na zastávce busu u zámečku, v němž jsme s manželkou ubytováni. A ještě jedna informace: tak jako „u nás“ ve Vrbně pod Pradědem, i u nich na Žárech teď večer řádí bouřka s velkým lijavcem a v nájemním domě, kde bydlí, už mají všichni zatopený sklep!

Na moji poznámku, že na benzin pochopitelně přispějeme, Jarda reaguje typicky pro revírnicku: žádné takové řeči nechce slyšet – budeme jejich hosty a jestli se mi to nelíbí, ať si laskavě vzpomenu, jak velký má čagan!

No tak dobře, s tím se trochu počítalo, a proto jsme si pro revírnikovic přichystali nějaké drobné dárečky. A systém „oplátky“ vyřešíme na podzim, kdy se snad vzácnými hosty u nás ve Zlíně pro změnu stanou zase oni.

(Jak už jsem se ale zmínil v minulé části, průtrž na Žárech bohužel napáchala větší škody a my museli výlet o den odložit...)

Už od samotného kuropění na obloze září slunce. Zavěšeno pod samotnou klenbou šmolkově modré nebeské báně, pomaličku postupuje svou každodenní trasou a rozhlíží se, co je v kraji pod Pradědem po včerejší slotě nového.

Nakoukne i na začátek Vrbna, kde ho zaujmou dva usměvaví člobrdové s batůžky na zádech, postávající na zastávce busu.

Najednou u nich brzdí stříbrný vůz, z něj vystupuje pár roztomilých staroušků a celá čtveřice se navzájem převelice objímá, pak vleze do auta a vyráží na nějaký výlet.

Slunce jim k němu popřeje hodně zdaru, ale poté zaměří pozornost jiným směrem: již teď - o deváté hodině ranní – se vzdálený horský obzor zamlžil postupující frontou šedých mraků, obtěžkaných nákladem deště a Oskara s nimi dnes čeká nerovný, předem ztracený boj.

Zatímco projíždíme městem na výpadovku na Mnichov (ne na ten v Bavorsku, ale do místní část Vrbna), revírníkovic referují, co se včera u nich vlastně stalo. Prý to byla taková spoušť, že tam kromě hasičů přijel i štáb televize a večer to bylo ve zprávách!

Následuje ujasnění plánu cesty. Poté vyjíždíme nad obec a vlevo se objeví panoráma mohutného masívu Medvědího vrchu a Orlíku. Jarda ukazuje, kde se nad údolím nachází unikátní Suchý vrch. Sousední hřeben s vystupujícími skálami patří zřícenině hradu Quinburka. Jako protest proti totalitě na něm byla za minulého režimu umístěna plaketa Johna Lennona, ale prý ji nedávno kdosi ukradl!

Ještě před Heřmanovicemi sjíždíme z hlavní silnice na uzoučkou asfaltku, vinoucí se pastvinou dolů k lesu a k toku Černé Opavy. Nádherná říčka dělá čest svému jménu - však také pramení v rašeliništi u Rejvízu a proto je její voda tak tmavá.

Na parkovišti u křižovatky lesních cest, v místě zvaném Drakov, zaparkujeme vůz. Pak už vystoupit a rychle se něčeho chytit, ať nás neporazí síla křišťálově čistého horského vzduchu, do něhož pumpují milióny kubíků kyslíku a ozónu okolní lesy. Lesy převážně jehličnaté, ale naprosto jiné, než jaké známe z nižších oblastí republičky. Zdejší smrky jsou vznešené a půvabné, každý vypadá jak král hvozdu... ale takových jsou zde tisíce! Kdo ví, který z nich je ten nej...

Našim prvním cílem se stávají ruiny staré Lorenzovy tavící pece, ležící u silničky asi kilometr odtud. Zatímco kráčím vpředu s Jardou, moji Janu odchytí jeho stejnojmenná choť a mistrně položenými otázkami ji dotlačí ke „zpovědi.“ Janička celá roztaje a z jejích úst dochází k úniku informací. Asi se jim to oběma moc líbí, neboť co chvíli za námi zahlaholí hlasitý smích.

Já zhluboka sosám zdravý horský vzduch, tak příjemně masírující mé prohulené plíce a poslouchám Jardovo povídání o okolním hvozdu. Jak už jsem se zmínil, připadl církvi a ta vyměnila všechny pracovníky Lesů ČR za vlastní mančaft. Místo revírníků dosadila své staré fořty a on má nyní obavy, aby se zde nekácelo formou holosečí.

Mezitím nás dohání obě Jany a společně přicházíme k mostku nad Slučím potokem. Když vidím v roklině jeho nádherné kaskády (umělé, byl zde nějaký náhon na mlýn), omluvím se a prchám si je vyfotit. Bohužel zapomínám, že dnes nemám na nohou kanady: na kluzkém kamení zapackám, moc nechybí a málem zahučím i s foťákem do vody!

Někde tady se nad druhým břehem Černé Opavy nacházejí zbytky sídla loupeživých rytířů – Drakov, podle nichž dostala dolina jméno Údolí lapků.

Ke zřícenině tavící pece z počátku devatenáctého století už to není daleko. Je částečně přikryta modrou plachtou a toužebně čeká na opravu.

Po nezbytné fotodokumentaci děláme čelem vzad a vracíme se k vozu. Ještě než do něj usedneme, ukazují nám revírníkovic brod přes řeku. Právě tady se Amor naučil plavat.

Po dosažení hlavní silnice pokračujeme do horní části Heřmanovic a serpentinami stoupáme na odlesněný hřeben. Chtěli jsme se od přístřešku s pramenem Opavice pokochat dalekým výhledem, ale na boční cestě je bláto. Navíc se slunce schovalo za šedivou clonu mraků, a tak sjíždíme do Horního Údolí. Střed prastaré hornické obce, rozkládající se na úbočí Příčného vrchu, zdobí monumentální kamenný kostel. Trošku připomíná katedrálu. Nedávno prošel rozsáhlou rekonstrukcí, uskutečněnou částečně i díky sbírce mezi lidem. I Jarda s Janou do ní přispěli. Jdeme omrknout interiér chrámu, pak se okolo starého hřbitova vracíme k vozu a dohodneme se, že vystoupáme nahoru do sedla pod Jelení horou a potěšíme se z něj dalekými výhledy.

Manželka má problémy s nohou, zůstane si proto fotit zdejší roubenky a poté počká u auta.

Cestou do kopce mi dělá garde starší Jana. Za nepřetržitého hovoru, při kterém se co chvíli musíme zastavit, abychom si při něm mohli hezky zamáchat rukama (a při němž můžeme na dálku připomínat funkční větrné mlýny...ale co - však jsme oba Valaši a vyřčeným slovům se přece musí dát důraz!), nám Jarda zmizí z dohledu.

Zajímavostí kolem je víc než dost – až uť je to čím dál hezčí výhled na okolní krajinu, na kříž s obrázkem, znázorňujícím ve formě starého komiksu tragický pád koně (domorodci tehdy pravděpodobně písmenkům moc nerozuměli a Blesk ještě nevycházel) anebo okolní pastvina, plná všelikého barevného kvítí. Jana mne lapne za ruku a táhne k jednomu růžovému květu, který je orchidejí - vstavačem mužským. Nebohý vstavač od leknutí před námi málem k samé zemi zalehne, ale i když je Jana vyhlášenou sběračkou, je také velkou ochránkyní přírody a chráněné rostlinky se od ní nemusí ničeho zlého obávat.

Jardu nacházíme výš v kopci, kde odpočívá u upravené studánky. Po ochutnání voděnky vyšplháme nahoru na hřeben pod Jelení horou. I když je obloha zatažená, výhled na impozantní masív Příčného vrchu a průhled mezi horami daleko do polských rovin je stále ucházející. Stejně tak na protější stranu, z níž nás ze strmého kopčiska pozoruje zbytek zřícenin Koberštejna u Rejvízu a za ním zádumčivý masív oblého Orlíku, tolik poznamenaný kalamitami.

Při sestupu necháme Jardu předběhnout – a aby to neslyšel, prosím Janu, aby mi vysvětlila rozdíly mezi kmeny jasanu a javoru, které (ta ostuda!), se mi v lese stále nějak pletou.

Jana mi mileráda vyhoví, ale když si pak kousek od auta zapaluju cigáro, trochu se do mne kvůli kouření obuje.

A pak s hořkostí v hlase pronese: „Vzpomínáš na tu pasáž, v níž Jarda tak živě popisuje, jak ze země zdvihl šišku, rozemnul ji mezi prsty a s rozkoší k jejím semínkům přivoněl? To tehdy ještě také kouřil a později se mi přiznal, že přitom měl v koutku huby nalepenu cigaretu! Vy chlapi jste hrozní – styďte se!“

Chudák manželka si na nás hezky počkala: výprava na kopec a zpět nám trvala rovných osmdesát minut. Jelikož poledne už odbylo, čeká nás tankování PHM do našich žaludků. Já s Janou počítal s tím, že otázku stravování vyřešíme piknikem v lese, ale protože jsme revírníkovic hosty (a oni se jim přizpůsobují), namísto oběda v trávě nás čeká posezení v jakési restauraci v Holčovicích. To je taková roztahaná dědinka v údolí Opavice, kus pod Heřmanovicemi.

Starší Jana diriguje řidiče do hospody, kterou jim doporučila jejich Táňulka motorkářka. I když revírníkovic do takových zařízení skoro nechodí, pro jednou se rozhodli udělat vyjímku. Venku je zataženo a pravé slunce z oblohy už pro dnešek zmizelo. Ale to nevadí, Jardova Janička je také takovým sluníčkem, který prosvětluje interiér vozu svým úsměvem a veselým povídáním. Ještě předtím, než restauraci najdeme, nahlas uvažuje – A co když se jim tam nebude líbit? - a v restauraci při objednávce jídla vyvoláme takovou grotesku, až se na nás netrpělivý číšník trochu naštve.

Nakonec se rozhodujeme pro řízek se zelnou polévkou a revírníkovic Jana nedokáže pochopit, jak může být zahuštěna vejcem. Při jídle ji nahlas chválí (a přitom kritizuje) a my ostatní ani nemůžeme jíst, protože se při jejím monologu svíjíme smíchy.

Zlatým hřebem oběda se po zaplacení útraty stává Janina nezapomenutelná, velmi procítěně vyslovená věta: „Nezlobte sa na nás, to víte – důchodci, ale když vy máte TAK KRÁSNÉ MODRÉ OČI!!“

Jsem zrovna na cestě k WC, ale zmíněná hláška se mnou málem šlehne o zem... a když od smíchu zamlženými zraky pohlédnu na číšníka, vidím, že je chlapec tou lichotkou tak potěšen – culí se přitom jak měsíček na hnůj – že moc nechybí, aby se Janičce neuklonil až k zemi!

Následuje návrat do Heřmanovic a cesta na Hřebeny. Návštěvu kostela Mariahilfe si nechávám na zítřek. Vysvětluju pobaveným revírníkům, že uprostřed našich dovolených máme každý „svůj den.“ Moje Jana ho většinou využívá k odpočinku a zpracování fotek a já vyrážím do skalnaté divočiny.

Tentokrát mám před sebou veliké dilema: jít na Medvěďák s tisíci neznámými skalními útvary anebo raději na Příčný vrch, protkaný starými hornickými díly? Ale skal jsem tady viděl už první den víc než dost, a proto se přikláním k druhé variantě. Ještě uvidím, jak na moje plány zítra zareaguje počasí.

Z Hřebenů odbočujeme po rozbité silničce do úbočí svahu, tvořeného jedinou velikou pastvinou. V místě s nádherným výhledem na Příčný vrch s propadlinou Žebračky, na Zlaté Hory a Biskupskou Kupu zastavujeme a jdeme se jím pokochat ven z auta. Shora nás pozorují desítky párů očí velmi spokojených kraviček a my jim život v té okolní krásné přírodě moc závidíme.

Před vjezdem do lesa nás revírníkovic upozorňují na lučinu, kterou pojmenovali U ztraceného psa. Silnička pod hřebenem klesá k upravenému prameni Osoblahy. Ochutnáme vodu, a pak už sjíždíme dolů lesem údolím do Petrovic. Překvapilo mne, jaká má ta cesta až do středu obce prudký spád. Vede okolo Osoblahy, která je ale tady dle map Petrovickým potokem. Kolem se míhají jednotlivé usedlosti, sloužící nyní převážně rekreaci a najednou brzdíme a vjíždíme nad mostek před jednu z nich. Bílý dům stojí hned nad břehem peřejnatého potoka. U domečku poněkud zdevastovaná zahrádka, nad zahrádkou pastvina a nad ní les. Jardův les. Lezeme ven z auta, ženy roztahují deštníky, neboť začíná mírně pršet a revírníkovic vysvětlují, jak je to s jejich bývalým domovem.

Před dvěma lety se do chalupy pustila dřevomorka a oni začali uvažovat o prodeji. S tím ale nesouhlasila jejich Miluška a se slibem, že dům opraví, nakonec dosáhla toho, že byl přepsán na ni.

Miluška je velice hodné a přátelské děvče – zná se snad s každým koněm z dědiny, přátel má, že se to jen tak nevidí – ale také je tak trochu bohémka a má tolik zájmů, že jí na opravy téměř nezbývá čas. Teď zrovna jede na dovolenou do Skotska, tož uvidíme, jak to bude pokračovat dál... Jana tady měla skalku a takové rozárium, že se na něj jezdili dívat lidé až z daleka. Ale od té doby, co tu nebydlíme, se plotem dovnitř dostává lesní zvěř a všecko nám to tu ožrala.“ říkají s hořkostí v hlase revírníčci a je vidět, že tu i po odstěhování nechali kus svého srdce.

Protože sebou nemají klíče a já chci vidět alespoň zdáli jeho les, necháme Jany (jak dvě svaté) na mostě stát a jdeme – déšť nedéšť – kousek nahoru po silnici. Jarda mi ukazuje hranice jejich pozemku a hvozdu, já si to fotím, ale vše se bohužel nachází v tak strmém svahu, že toho ty obrázky moc nevypoví... Po návratu mi Jaroslav ještě upřesní místo v potoce, kde se pod burácejícími peřejemi skrývá tůňka, do níž se tak rád chodil každé ráno koupat. Řeč přijde i na sousedy:

Bývali jsme tu skoro sami, do okolních chalup jezdívali lidé jen na víkendy či na dovolené. A ten jeden soused, který tu žije trvale, nám na náš příjezdový mostek chodil schválně sypat popel, a když jsme se odstěhovali, tak se tu snažil i krást.“

A co je to, prosímtě, za člověka - jak si mohl něco takového dovolit?“

A Jarda vypění: „Protože je to debil!!“

Pak už se před deštíkem schováváme do vozu, poslední pohled na místo, kde vzniklo několik Jardových knih, loučíme se s ním a projíždíme podél Petrovického potoka dál údolím. Je celé zastavěné – Petrovice bez hranic přecházejí do střediskové obce – Janova, v němž mají revírníkovic „svého“ doktora. Janov vystřídají stavení mnohem většího a rozsáhlejšího Jindřichova a celou aglomeraci ukončují Arnultovice.

To už jsme ale pryč z hor a vůkol se rozkládá pahorkovité Osoblažsko, jedna z nejméně známých končin naší republiky. Po sametu zde bývala taková nezaměstnanost, že zrovna v obci Dívčí hrad - kterou právě projíždíme - činila sto procent!

Tady u Osoblahy, která je zde již řekou, se rozhodujeme pro návštěvu feudálního sídla. Nachází se na návrší nad obcí. U jakési – zdá se, že fungující strojírenské fabričky, odstavujeme auto a vytahujeme deštníky. Pod jejich ochranou jak husy pochodujeme k informačnímu panelu s popisem historie a obrázky romantického zámečku (za komunistů v něm byl sklad léčiv) a s namlsanýma očima pak k vlastnímu objektu. Ten je ale neprodyšně uzavřen a nápisy na bráně oznamují, že tu nejsme vítáni.

Takže čelem vzad a zpět k vozu.

Z Dívčího hradu už to není daleko do Osoblahy, městečka ležícího téměř u polských hranic. Mívalo historické jádro, které ale bylo při osvobozovacích boji na sklonku II.světové války téměř celé zničeno. A o zbytek historické zástavby se postaraly radlice bagrů za nového režimu. Jedinou památkou zůstal jen starý židovský hřbitov, nacházející se na konci městečka. My kvůli dešti navštívili jen náměstí. Je takové trochu smutné: obklopují je panelové domy a v parčíkovitě upraveném prostranství v jeho středu se nachází Pomník osvoboditelům. A také veliké protiletadlové dělo.

Kvůli počasí náš další cíl – zříceninu hradu Fulštejna – z itineráře trasy vypouštíme a jedeme přes Třemešek do dalšího městečka. (Tady z Třemešku vede do Osoblahy známá úzkorozchodná železnice, po níž se přes sezónu prohánějí výletní parní vláčky.)

Město Albrechtice se nám velice zalíbilo. Jeho střed tvoří krásné náměstí, obklopené frontou starých měšťanských domů, z nichž je nejhezčí radnice. Ale největší dominantou rynku je kostel Navštívení Panny Marie. Jeho barokní krásu obdivujeme jak zvenčí, tak i nahlédnutím do jeho interiéru. Pak už nás starší Janička naviguje směrem k cukrárně. Obsluhuje tu výřečná madam – jak vidno, revírníkovic zde nejsou poprvé – a zatímco my ostatní si za chvilku pochutnáváme na zmrzlině, Jarda se spokojí s třemi trubičkami.

Po domlsání vyjíždíme do kopce k samotě Žáry. Původně zde bývala léčebna a vedle stojí „doktorský dům“, který se změnil na nájemní. A v jeho posledním patře našel Jarda s Janičkou svůj nový domov. Na silnici musíme vystoupit, protože zatížený vůz by se mohl na provizorně opravené příjezdové cestě propadnout a Jarda jede zaparkovat sám. Jana nám mezitím ukazuje, jak tu předevčírem tekla přes silnici díky té průtrži řeka. Ostatně, polehlá tráva po obou stanách komunikace a ty rigoly hovoří za vše! A také ten dosud částečně zatopený sklep, který nám oba ukazují hned poté.

Následuje cesta „po schodoch“ do třetího patra (obdivuji Jardu, jak ve svém věku pořád běhá jak kamzík), a poté už jsme s úsměvem zváni do jejich útulného bytu. Janička se chválí, jaký má z kuchyně krásný výhled na Cvilín u Krnova a že jsou odtud za dobrého počasí vidět i Beskydy. Výhled z oken obývacího pokoje zase osvěžuje Jaroslavova ducha, neboť se při psaní může potěšit pohledem na blízký les...

A když už jsme u toho Jardova psaní - já si s nábožnou úctou prohlížím a fotím ten jeho spisovatelský kout. Nad ním jsou umístěny repráčky a já se k velké radosti dozvídám, že jsme si v tomhle dost podobní: ani On netvoří bez hudební kulisy – však se mu při ní nejlépe píše – ale zatímco já při tom poslouchám rockovou klasiku, Jarda si pouští tu opravdovou. A nejraději má Bacha.

Nejlépe se mu tvoří za brzkého rána od čtvrté hodiny ranní, kdy většina z nás ještě sladce dříme, ale při návštěvách příbuzenstva má utrum: vnoučata si totiž zvykla spát na podlaze právě v obyváku, a tak se Jarda ke svému počítači nedostane.

Pan spisovatel nám jde uvařit svůj vyhlášený zelený čaj (jen já ťulpas požádám o černý), a pak najednou přijde řeč i na trávení večerů a na TV seriály. K mému velikému překvapení se Jaroslav – tak jako moje Jana – rád kouká na Ordinaci, ale ještě radši má Ulici.

Proti čemuž my Valaši (jeho Janička a já) mírně bučíme nevolí, neboť pro nás je sledování takových mnohadílných seriálů činností nepředstavitelnou. Však také ona od seriálů utíká luštit svá oblíbená sudoku... a já zase dávat přednost tomu, podívat se u sebe na nějaký zajímavý film.

Jak si tak povídáme, vidíme, že se ručička na nástěnných hodinách přiblížila k půl sedmé a my se musíme – a ač hrozně neradi - s těmi milými lidičkami rozloučit, neboť po sedmé nás v penzioně ve Vrbně čekají s večeří.

Jaňulka už s námi nejede, proto se s ní loučíme a děkujeme za krásný den. To samé o něco později před zámečkem Grohmann i s Jaroslavem, který nás k němu ze Žárů ještě laskavě odvezl.

A když pak s Janou kráčíme parkem k penzionu, už dopředu se těšíme, že až začnou zlátnout valašské bučiska, oba revírníčci k nám na slíbenou návštěvu přijedou a my jim budeme moci na oplátku ukázat krásy Zlínska...

P.S. Cestou zpět jsme nad Žáry projížděli dědinkou Česká ves, vystavěnou na kopci, odkud se i přes ten déšť otvíral nádherný výhled na Praděd a okolní hory. Ještě před přestěhováním revírníkovic z Vysočiny se jim zde naskytla nabídka ke koupi domu a právě tady chtěl kvůli tomu skvělému výhledu Jarda bydlet. Nakonec z toho ale bohužel sešlo...

(No a já trouba při čtení knihy Do hor myslel, že se jednalo o Českou ves, která je částí města Jeseníku!)

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (50.245, 17.635)
Poslední aktualizace: 21.10.2016
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
Autor: Franta
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Dívčí Hrad

Vyhledání vlakového spojení
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
1,6km od místa

Příspěvky z okolí VRBNO 2016 - 4. S revírníkovic do hor a na Osoblažsko

K Dívčímu Hradu na Osoblažsko
K Dívčímu Hradu na Osoblažsko
Zámek
Renesanční zámek stojící na ostrohu nad Osoblahou na místě gotického hradu je hlavní dominantou obce. Objekt je postaven jako čtyřúhelník, má čtyři rohové věže, báně na věžích byly nahrazeny korunami novogotického…
0.6km
více »
Dívčí Hrad
Dívčí Hrad
Zámek
Zámek Dívčí Hrad stojí na návrší nad říčkou Osoblahou na severním okraji vsi Dívčí Hrad na Bruntálsku v Moravskoslezském kraji v nadmořské výšce cca 300 metrů nad mořem. Zámek je patrová budova se čtyřmi nárožní…
0.7km
více »
Dívčí Hrad, Osoblažsko
Dívčí Hrad, Osoblažsko
Vesnice
Dívčí Hrad (dříve Maidelberg) leží na trase úzkokolejky z Třemešné ve Slezsku do Osoblahy. Nádraží je poněkud stranou od obce. Toto území bylo osídlené už v mladší době kamenné. Ves se původně jmenovala Děvice, D…
0.8km
více »
Dívčí Hrad
Dívčí Hrad
Vesnice
Dívčí hrad je obec ležící jihozápadním směrem od města Osoblaha a ve východní části Osoblažského výběžku. Severním směrem od obce prochází hranice s Polskem, západním směrem se rozkládá městečko Jindřichov a jih…
0.8km
více »
Dívčí Hrad, zámek
Dívčí Hrad, zámek
Zámek
U zámku v Dívčím Hradu jsem byla několikrát, připadá mi jako začarovaný. V průvodcích se dočtete o jeho historii, ale neprohlédnete si ho. Dojdete jen ke vstupní bráně, na ní není nic napsané. Zámek uvidíte snad j…
1km
více »
Pitárné, Osoblažsko
Pitárné, Osoblažsko
Vesnice
Malá vesnice Pitárné je součástí Vysoké. Roku 1267 je Pitárné uváděné jako biskupské léno. xyNejezdí sem úzkokolejka, ale dostupnost je dobrá. Není to daleko od vlaku v Třemešné ve Slezsku nebo Dívčího Hradu. Nej…
2.7km
více »
Osoblažsko : Pitárné - Rozhledna na Hraničním vrchu - Město Albrechtice
Osoblažsko : Pitárné - Rozhledna na Hraničním vrchu - Město Albrechtice
Tipy na výlet
Dalším naším výletem byla oblast Osoblažska a to hlavně poměrně nová a svým tvarem atypická rozhledna na Hraničním vrchu u Města Albrechtic.  Našim autobusem jsme dojeli do vesnice Pitárné odkud jsme se po m…
2.8km
více »
Pitárné
Pitárné
Osada
Osada Pitárné je místní část obce Vysoká a leží jihovýchodním směrem od obce a v oblasti osoblažského výběžku. Osadou protéká říčka Mušlov, která v severní části Pitárného ústí do řeky Osoblahy. V okolí osady se…
3km
více »
Karlov
Karlov
Osada
Osada Karlov je místní část obce Bohušov. Osada se rozkládá v oblasti Osoblažského výběžku západním směrem od Bohušova. Osadou protéká Karlovský potok, na jehož toku je jižně od Bohušova vybudován Bohušovský ryb…
3km
více »
Dolní Povelice, Osoblažsko
Dolní Povelice, Osoblažsko
Vesnice
Do Dolních Povelic na Osoblažsku jsme přišli po červené značce z Osoblahy a Bohušova, vede do Třemešné ve Slezsku. Předtím jsem tady byla už na kole. Ves je uváděná od roku 1267 jako biskupské léno. Jmenovala se …
3.4km
více »
Dolní Povelice
Dolní Povelice
Místní část
Obec Dolní Povelice je místní částí obce Bohušov. Dolní Povelice se rozkládají v Osoblažském výběžku, jihozápadním směrem od Bohušova. Součástí Dolních Popelic je osada Grundek ležící jižně od obce. Dolní Poveli…
3.6km
více »
Rozhledna Strážiště v Liptani
Rozhledna Strážiště v Liptani
Rozhledna
Najdete ji asi 1,5 km severně od Liptaně (Z Liptaně k ni vedou ukazatele). Je vysoká 9m a s 37 schody a nabídne Vám pohled na celou Osoblažskou nížinu v Polsku, na město Prudnik. Severovýchodní pohled na celou oso…
3.6km
více »
Vysoká
Vysoká
Vesnice
Vysoká leží jihozápadním směrem od města Osoblaha. Součástí obce Vysoká jsou nedaleké osady Pitárné a Bartultovice. Vydáme-li se severním směrem z obce dorazíme k hranici s Polskem, jihozápadním směrem do Vysoké…
3.9km
více »
Amalín
Amalín
Osada
Osada vznikla roku 1787 na místě parcelového dvora Rosvaldského a první osadník byl Florián Gebuhr na č.16. Roku 1867 byl přopojen ke vsi Rudoltice. Dominuje venkovská zástavba z konce 19.století a začátkem 20.s…
4.1km
více »
Liptáň
Liptáň
Vesnice
Liptaň leží severním směrem od Města Albrechtice. Severním směrem od Liptaně je obec Vysoká, severozápadním směrem najdeme obec Jindřichov, severovýchodním směrem dorazíme do města Osoblahy a jihovýchodním směre…
4.2km
více »
Hlinka
Hlinka
Vesnice
Hlinka leží západním směrem od města Osoblaha. Obec se rozkládá v západní části osoblažského výběžku. Jihovýchodním směrem od obce je obec Bohušov, západním směrem nedaleko obce prochází hranice s Polskem, jihoz…
4.2km
více »
Bohušovický rybník
Bohušovický rybník
Rybník
Bohušovický rybník se rozkládá v Osoblažském výběžku, jihozápadním směrem od obce Bohušov. Na severním břehu rybníka byl vybudován rekreační areál s kempem, chatkami, sezóní restaurací a sportovním a dětským hři…
4.5km
více »
Bartultovice
Bartultovice
Místní část
Osada Bartultovice je místní částí obce Vysoká. Osada se rozkládá severním směrem od obce Vysoká, západním směrem od města Osoblaha a v západní části Osoblažského výběžku. Kolem severního okraje osady prochází …
4.6km
více »
Úzkorozchodná dráha
Úzkorozchodná dráha
Zajímavost
Turistickou atrakcí regionu Osoblažska je úzkorozchodná železniční trať Osoblaha - Třemešná ve Slezsku, která je provozována již od 14. prosince 1898. V průběhu druhé světové války byla tato železnice mimo provoz,…
4.6km
více »
Liptaňský bludný balvan
Liptaňský bludný balvan
Přírodní památka
Liptáňský bludný balvan je přírodní památka ležící jižním směrem od obce Liptaň a v severovýchodní části pohoří Hrubý Jeseník. Jihozápadním směrem od bludního balvanu je obec Třemešná a jižním směrem leží Město Al…
5km
více »
Zřícenina hradu Fulštejn (Fullstein) u Bohušova
Zřícenina hradu Fulštejn (Fullstein) u Bohušova
Zřícenina
Velkolepá zřícenina leží nad korytem říčky Osoblaha a ohromuje svými obrovskými rozměry. Hrad byl založen v polovině 13. století. Při výstavbě hradu se využila pravěká hradiska, zejména…
5.1km
více »
Fulštejn
Fulštejn
Zřícenina
Zříceniny poměrně rozlehlého hradu Fulštejn stojí na nevysokém zalesněném návrší v Osoblažském výběžku. Hradní zřícenina Fulštejn se nachází na Bruntálsku v Moravskoslezském kraji. Jádrem hradu byl čtvercový pal…
5.3km
více »
Bohušov
Bohušov
Vesnice
Bohušov leží jižním směrem od města Osoblaha a v jihovýchodní části osoblažského výběžku. Východním a jižním směrem nedaleko obce prochází hranice s Polskem a jihozápadním směrem se rozkládá obec Slezské Rudolt…
5.3km
více »
Slezské Rudoltice
Slezské Rudoltice
Vesnice
Slezské Rudoltice leží jižním směrem od města Osoblaha, v jihovýchodní části osoblažského výběžku a v blízkosti hranice s Polskem. Součástí Slezských Rudoltic jsou i okolní obce a to Amalín, Koberno, Víno, Nový …
5.7km
více »
Slezské Rudoltice
Slezské Rudoltice
Zámek
Rozsáhlý barokní zámek stojí uprostřed obce Slezské Rudoltice na Bruntálsku v Moravskoslezském kraji v nadmořské výšce cca 280 metrů nad mořem. Zámek je patrová čtyřkřídlá budova kolem čtvercového nádvoří, vstup…
5.8km
více »
Osoblaha
Osoblaha
Vesnice
Osoblaha leží na Severní Moravě, severním směrem od města Krnov a v sousedství hranice s Polskem. Jižním směrem od městečka se zvedají vrcholky Zlatohorské vrchoviny. Městečko se rozkládá na levém břehu řeky Oso…
6km
více »
Osoblažka - železniční zastávky
Osoblažka - železniční zastávky
Tipy na výlet
Do Třemešné buď dojedeme vlakem, na kole, pěšky či dorazíme autem. Na stránkách úzkokolejky však doporučují řidičům parkovat jinde než blízko trati z bezpečnostních důvodů! Jen v Třemešné a v Osoblaze lze zakoupit…
6.2km
více »
Třemešná
Třemešná
Vesnice
Třemešná leží severozápadním směrem od města Krnov v oblasti pohoří Jeseníky. Součástí Třemešné jsou dvě nedaleké malé obce a to Rudíkovy a Damašek a dnes již zaniklá osada Artmanov. Jižním směrem od obce se roz…
7.2km
více »
Nová rozhledna na Hraničním vrchu - Město Albrechtice
Soutěž 1 bod
www.turistikaprozivot.cz
Nová rozhledna na Hraničním vrchu - Město Albrechtice
Rozhledna
Nová rozhledna na Hraničním vrchu 527 m.n.m. vznikla spojením dvou již nepoužívaných​ telekomunikačních věží, které město odkoupilo za 1000 Kč. Město Albrechtice rozhodlo upravit je novými prvky ocelových konstr…
9.1km
více »
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace