Loading...

Týden na Šumavě - 1. den: Nicov-poutní kostel Narození P. Marie, tvrz Zavlekov a Kašovice, Sušice-rozhledna Svatobor, pekařství Rendl, pivovar U Švelchů, kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Felixe, kapucínský klášter, vyhlídka Starý vodojem, Hartmanice

Cestopisy

Konečné zahajujeme letošní autosezónu. Proti předcházejícím létům máme zpoždění. Jenže letos nám nepřeje počasí. Hodně prší, fouká to a i když přes den už je docela teplo, tak noci jsou studené. Možná jsme i pohodlní a teplo domova za studený pobyt v autě se nám ještě měnit nechce.
K urychlení zahájení naší sezony napomohla akce Jarní prase, tj. setkání Otovo bývalých kolegů a jejich následovníků, při kterém se dřív skutečně grilovalo prase. Teď už jsou všichni pohodlnější a tak se kupuje zauzená kýta, která se opéká nad ohněm. Jen ten název prase zůstal. Tentokrát se setkání koná u bývalého kolegy v Hartmanicích. Každý vždy přespí, kde se dá - v autě, ve stanu, pod širákem. Uvnitř pod střechou zpravidla moc místa není. My samozřejmě vždy spíme v naší upravené dodávce. A když už na té Šumavě budeme, tak se tam také někam podíváme. I když ani na následující dny nepředpovídají ideální počasí. Snad nebude zima, ale má být deštivo. Ale to už musíme přežít.

Pátek 24. 5. 2024
Již včera jsme vše nastěhovali do auta, dokonce jsem doma naplnila lednici na cestu, ať je vše ráno připravené a zbytečně se nezdržujeme.
Kupodivu se nám povedlo vyjet ráno dle plánu - po 10. hodině. Jen se zastavuji v pekařství, koupit něco sladkého ke kávě. Zatím je hezky, uvidíme, co nám den připraví.
První zastávku děláme v malé vesničce nedaleko Nepomuka u mé kamarádky. Většinu času, co je v důchodu, tráví na chalupě, tak se tak často nevídáme. Sice 11. hodina není ideální čas na návštěvu, ale problém to prý není. Jen jsem avízovala, že nepřijedeme na oběd, jen na kafe a po 12. hodině odjedeme. Ale znám ji, určitě bude vše jinak.
Skutečně v 11 hodin parkujeme před chaloupkou a už nám oba jdou naproti. Jsou fajn, mám je moc ráda. Dali jsme si kávu nebo čaj a sladký zákusek. Kamarádka připravila hezké a dobré chlebíčky. Když se chystáme k odchodu, tak ještě na cestu dostáváme polévku. A je to tady. Bylo zbytečné něco namítat. Uvařila speciální indickou čočkovou polévku, tu prý musíme ochutnat. Udělali jsme dobře. Chutnala nám. A jak se nesluší na návštěvu, hned po jídle odjíždíme, abychom vše stačili. Že se venku rozpršelo, toho jsme si všimli až na zápraží. Ale našemu odjezdu to nezabránilo.

Máme naplánováno několik kratších zastávek. Ta první je v Nicově, kde je barokní poutní kostel Narození Panny Marie. Byli jsme tu před léty, ale to ještě nebyl tak hezký. Už několik let má novou fasádu. Tak to chceme vidět. Máme štěstí, přestává pršet. Kostel byl postaven v letech 1721 - 1730 podle plánů K. I. Dientzenhofera. Stavbu financoval tehdejší majitel plánického statku. Interiér je z větší části původní, bohužel kostel je zavřený. R. 1938 byly na věžích postaveny nové báně. Barokní márnice byla postavena kolem r. 1733 také podle plánů K. I. Dientzenhofera. Ta se dnes opravuje. U kostela je hřbitov s ohradní zdí. Tam je i jeskyně Panny Marie Lurdské. Hřbitovní kaple je v lešení. Před kostelem je památná, více než 400 let stará lípa srdčitá, která pamatuje stavbu zdejšího areálu.
Jen kousek odtud vede ze silnice alej k malé zděné Mariánské kapli, která byla postavena na místě starší stavby r. 1876 v historizujícím slohu kombinací neorománských a neogotických prvků nad radioaktivním pramenem. Právě tento léčivý pramen založil slávu nedalekého kostela. Nyní je součástí Nicovské barokní stezky, stejně jako socha sv. Jana Nepomuckého na druhé straně od kostela.

Pokračujeme v cestě na jih. V Zavlekově je zřícenina tvrze. Vidíme ji již cestou ze silnice. Ota už chce parkovat. Nechce věřit tomu, že odtud cesta k ní nevede. Z hlavní silnice odbočujeme vlevo, pak ještě jednou vlevo. Kousek jedeme do kopečka a parkujeme. Dál jdeme přes louku po zelené pěšky. Je to kousíček po rovině. Nejdřív je Ota nadšen, jaké tu jsou pěkné výhledy. Vzápětí vidíme lavičku a ceduli, že je možné, že zde poseděl a pivem se občerstvil Jára Cimrman. Prostě tento český velikán a světoběžník byl snad všude. Míjíme malý skalnatý lesem porostlý kopeček. Na konci cesty je holá skalka a výhled na tvrz. Vstupu dovnitř brání uzamčená mříž. Nechá se k ní sejít, ale moc toho uvnitř vidět není. Byla založena ve 14. století. Jako panské sídlo se využívala až do poč. 16. století. Jako pustá byla uváděna r. 1544. V 1. polovině 19. století byla upravena zdivem z lomového kamene v rámci romantických úprav. Z té doby je i okrouhlá bašta.

Další zříceninu tvrze máme v Kašovicích, od silnice je to kousek, musí se jen přejít přes louku. Než Ota zjistil, kam půjdeme a kde má zastavit, je už ve vsi. Navíc už zase prší. Otu ty moje zříceniny moc zpravidla nelákají, dávám k úvaze, zda to nevzdáme. Kupodivu to odmítá. V obci nevidí vhodné místo na zaparkování. Vrací se k cestě s tím, že zaparkuje na louce. Když vidí vyjeté koleje od auta, taky pokračuje. Až kousek lesem jdeme pěšky. Původní tvrz získali páni z Velhartic, kteří na jejím místě ve 2. pol. 14. století postavili tvrz novou. Majitelé se střídali. Objekt představoval přechod od venkovské tvrze k zemanskému hrádku. Přes 100 let sloužila k bydlení. R. 1565 je tvrz uváděna jako pustá. Budova měla půdorys 22 x 7,5 m. Zachovaly se tři obvodové zdi a zbytky dělicích příček. Sklepy jsou zasypané. Valové opevnění zaniklo během parkových úprav v 19. století. Dovnitř tvrze je vstup možný, ale cestička je zarostlá a po tom lijáku bychom byli pěkně mokří. Navíc bychom toho stejně asi moc neviděli, i když tato zřícenina je větší.

Pokračujeme směrem k Sušici. Zamilovaně koukám na Svatobor. Už jsem tam byla několikrát, ale toto místo mne přitahuje stále. Zatím vše stíháme v pohodě i s malou rezervou, zajedeme se nahoru podívat, zda se tam náhodou nenechá přespat. Třeba se nám to někdy bude hodit. Jak nahoru přijíždíme, už zase prší, dá se říct, že leje. Na parkovišti to vypadá dobře, tady by se spalo fajn. Uvidíme, zda toho někdy využijeme.
Chvilku čekáme, až ten nejhorší liják přejde a jdeme se podívat k restauraci. Již od budovy bývají pěkné výhledy, dnes je zataženo, mlhavo. Na jedné straně není vidět nic, na té druhé se převalují mraky. To ani nemá cenu jít na rozhlednu. Stavba první rozhledny se začala chystat již r. 1894, kdy se začaly pořádat veřejné sbírky. Technické problémy a nepřízeň počasí způsobily, že se stavba protáhla na 4 roky. Pak se začalo se stavbou turistické útulny. Oba objekty byly předány veřejnosti 8. září 1900. Rozhledna měla tvar komolého kuželu s cimbuřím, r. 1906 byla zastřešena. Jenže po pár letech se začala naklánět, ve zdivu se objevovaly trhliny. Byla sice stažena ocelovými pásy, ale to moc nepomohlo. Na poč. 30. let 20. století byla uzavřena a 4. května 1934 se zřítila. Poškodila i útulnu, která byla zlikvidována o 4 dny později. Hned se začalo se stavbou nové opět kamenné rozhledny a chaty. Věž vysoká 32 m byla zpřístupněna veřejnosti 12. srpna téhož roku, o rok později byla otevřena i nová turistická chata. Během 2. světové války tady byla zotavovna pro německé děti. Po válce až do r. 1970 tu byli vojáci, pak SSM. Až r. 1989 ji opustili. Vlastník město Sušice chatu s věží postupně opravuje, provoz zajišťuje soukromý nájemce. Na vyhlídkovou zastřešenou plošinu ve výši 28 m vede 182 schodů. Shora je kruhový rozhled přes přilehlou část Šumavy až ke Středočeské vrchovině.

Odjíždíme do Sušice, nejdřív do vyhlášeného pekařství Karla Rendla. Historie pekárny Rendlů v Sušici spadá již do doby kolem r. 1860, kdy Rendl, praděda současného pekaře, založil pekárnu cca 300 m od současné pekárny. Zdědil ji jeho nejstarší syn. Druhý syn, dědeček dnešního majitele, se vydal za prací do Vídně, kde si vydělal peníze, aby mohl založit tu současnou pekárnu. To byl r. 1929. R. 1948 o ni však přišli. Rodinu Rendlů nechali v domě bydlet - ale v nájmu a dědeček byl vedoucím prosperující pekárny. Když odešel do důchodu, stal se vedoucím jeho syn - otec majitele. R. 1978 město rozhodlo, že dům zbourá a postaví se tu sídliště. Rodina Rendlova si postavila svůj dům, ale nakonec se nezbouralo nic. V 90. roce 20. století objekt zrestituovali. Karel spolu se svým kamarádem Markem Brožou se pustili do oprav, během dalších 5 let se od otce naučili tomuto řemeslu. A stále pečou výborný chléb a nejen ten. Pomáhají jim manželky a nyní už i jejich synové.
Tohle pekařství nikdy nemůžeme vynechat, když tudy projíždíme. Už na parkovišti to nádherně voní. Jeden čas vozili chleba i do Plzně do dvou obchodů, ale jeden skončil a vozit jen do jedné provozovny v Plzni, to se jim už nevyplatilo. Je to škoda. Kupujeme výborný chléb, tyčinky i zákusky. Ota si dává kremroli, já šáteček s hnědou šlehačkou. To je dobrota.
V Sušici nemůžeme samozřejmě vynechat ani pivovar u Švelchů, který byl založen r. 2014. Po 65 letech tak obnovili tradici zdejšího pivovarnictví, která začala již za dob Přemysla Otakara II.. Kupujeme si čtyři vzorky, na další cestu se bude hodit.
Naproti je původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z 1. pol. 14. století, tehdy byl součástí původně plánovaného většího, ale nedostavěného gotického kostela. Pravděpodobně byl založen při špitálu křížovníků s červenou hvězdou, který byl založen r. 1352. Další informace o něm však nejsou. Kostel byl upraven ve 40. letech 15. století. Na konci 16. století byl kostel při požáru poničen. Při renesanční opravě vznikla i současná věž. Kolem kostela byl hřbitov, kde se pohřbívalo až do r. 1924. Nyní je okolo kostela parková úprava, do ohradní zdi i do zdi kostela bylo vezděno několik starých náhrobků.
Na druhé straně hlavní silnice je bezvěžový kostel sv. Felixe a kapucínský klášter. Společně byly postaveny r. 1655. Od r. 1950 až do poč. 90. let 20. století tu byla armáda. Od r. 1993 tu jsou opět kapucíni. Na kostele je připevněna pamětní deska jako vzpomínka na pátera Ferdu, který byl nespravedlivě v letech 1951 - 1960 vězněn, v Sušici žil a byl známý jako lidový léčitel.
U řeky je budova Zemské pstruhové líhně. Její předchůdkyně byla dřevěná - ta byla postavena koncem 19. století. Během 1. světové války budova i s vnitřním rybářským vybením zpustla. Dřevěné části byly shnilé, dovnitř zatékalo. R. 1934 byla nahrazena touto zděnou budovou. Dnes se zdá budova opuštěná. 
Ještě se jedeme podívat ke zdejší rozhledně - Staré vodárně - vyhlídkovému vodojemu Faustinka. Já tady byla v zimě r. 2017,  ale sama, když Ota byl s kamarády na běžkách. Je to divné, ale tuto rozhlednu nemá ještě ve svém seznamu odškrtnutou. Musí to napravit. Auto jsme chtěli nechat v ulici Pod Vodojemem nebo na konci slepé Tylovo ulice, ale nikde se zaparkovat nedá. Ota pokračuje po cestě po modré turistické značce až na rozcestí Pod Vodojemem - odb. Je vidět, že nejsme první, kdo tu parkuje. K rozhledně je to 0,5 km do kopečka. Název Faustinka má pravděpodobně připomínat pseudonym Karla Klostermanna - pod jménem Faustin publikoval některá svá díla, která věnoval oblasti Šumavy a Pošumaví. Železobetonový vodojem byl postaven r. 1931 jako součást městského vodovodu. R. 2010 byl upraven na vyhlídku. Je to kruhovitá stavba. Střecha ve tvaru kužele stojí na několika sloupech. Je volně přístupná. Po sedmi schodech se vystoupá do úrovně vyhlídkové plošiny ve výši 2 metry nad terénem, kam se pokračuje po betonovém mostku. Je vidět Sušice, údolí řeky Otavy, protilehlý vrch Stráž s kaplí Anděla Strážce, na opačnou stranu výhled zakrývá les.

To byla dnešní poslední zastávka. Vyšlo to pěkně, viděli jsme, co jsme chtěli a zmokli jsme jen málo. V 5 hodin přijíždíme do Hartmanic, kde nás už Milan a Mirka očekávají. Prožili jsme společně několik pěkných dovolených - byli jsme několikrát společně na jachtě v Chorvatsku s Milanem jako kapitánem. A to až při našem setkání na první společnou dovolenou jsme s Mirkou zjistili, že se známe z práce. Byli jsme i na Karibiku - na jachtě s Pepou Dvorským, který nám už tehdy vyprávěl, jak začíná se stavbou české námořní plachetnice La Grace, která dnes už brázdí vlny oceánu. Společně jsme procestovali kus Norska. I tady u nich na chalupě jsme již několikrát byli. Máme tedy na co vzpomínat a o čem si povídat.
Zatím neprší, trochu to v autě zabydluji - to už je pravidlem, když vyjíždíme z domova a vše je v taškách. Pak si povídáme i s jejich sousedkou Evou, která s námi před lety byla také na jachtě v Karibiku. V šest společně večeříme a, jak je zde zvykem, v půl sedmé odcházíme do 1 km vzdálených Kundratic na pivo.
Vracíme se zpátky už za tmy. Najednou slyšíme zajímavý zvuk. Milan nás hned informuje - to je chřástal polní, který se sem pravidelně vrací. Je to pěkně chraplavý hlas. V celé Evropě patří k silně ubývajícím druhům, proto patří i u nás mezi chráněné ptáky.
Ještě doma si povídáme. Nakonec jsem odpadla jako první. Špatně jsem spala a usínala skoro už v hospodě. Venku jsem to trošku rozdýchala. Ale dlouho mi to nevydrželo. Nakonec jsme to zabalili všichni a po desáté šli spát. Však si to zítra vynahradíme.
Poslední aktualizace: 3.6.2024
Týden na Šumavě - 1. den: Nicov-poutní kostel Narození P. Marie, tvrz Zavlekov a Kašovice, Sušice-rozhledna Svatobor, pekařství Rendl, pivovar U Švelchů, kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Felixe, kapucínský klášter, vyhlídka Starý vodojem, Hartmanice na mapě
fotka uživatele jircak
Autor: jircak
Kvalita příspěvku:
hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci
Sdílet s přáteli
sdílet na facebooku poslat emailem poslat messengeremposlat viberemposlat whatsappem
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Příspěvky z okolí Týden na Šumavě - 1. den: Nicov-poutní kostel Narození P. Marie, tvrz Zavlekov a Kašovice, Sušice-rozhledna Svatobor, pekařství Rendl, pivovar U Švelchů, kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Felixe, kapucínský klášter, vyhlídka Starý vodojem, Hartmanice

Webkamera - Sušice, náměstí Svobody
Webkamera - Sušice, náměstí Svobody
WebKamera
Webkamera umístěná na budově městského úřadu na náměstí Svobody v…
0.1km
více »
Muzeum Šumavy - historie sirek a krásný betlém
Muzeum Šumavy - historie sirek a krásný betlém
Tipy na výlet
hodnoceni 9/10
Město Sušice nabízí spousty zajímavých míst k navštívení. Jedním z…
0.1km
více »
Kašna před budovou radnice v Sušici
Kašna před budovou radnice v Sušici
Kašna
hodnoceni 10/10
  Empírová kašna je před budovou radnice v Sušici Současná podoba je z…
0.1km
více »
Sušické vlakové nádraží.
Sušické vlakové nádraží.
Žel. stanice
Nádraží se nachází v severovýchodní části města. Při pohledu do m…
0.2km
více »
Malá naučná stezka se zvířátky.
Malá naučná stezka se zvířátky.
Chodník, naučná stezka
Pokud návštěvník Sušice má malé děti a vyčerpá všechny možné atra…
0.2km
více »
Sušická sokolovna.
Sušická sokolovna.
Dům, budova
Budova sokolovny se nachází v ulici T. G. Masaryka. Byla postaven…
0.2km
více »
Sušice, kostel Panny Marie.
Sušice, kostel Panny Marie.
Kostel
Kostel se nachází na pravém břehu řeky Otavy při Dlouhoveské ulici. Patří k výrazným sakrálním památkám města a v minulosti byl v jeho okolí hřbitov,…
0.2km
více »
Kaple sv. Jana z Nepomuku v Sušici.
Kaple sv. Jana z Nepomuku v Sušici.
Kaple
hodnoceni 10/10
Mezi hezké, ale i zajímavé kaple v Sušici jistě patří kaple sv. J…
0.2km
více »
PrimaByt - ubytování na Šumavě
PrimaByt - ubytování na Šumavě
Rekreační oblast
PrimaByt  se nachází v centru Sušice v sousedstvi Národního Parku Šumava.…
0.2km
více »
Sušice, socha sv. Jana z Nepomuku.
Sušice, socha sv. Jana z Nepomuku.
Socha
V každém větším městě v naší zemi určitě najdeme sochu sv. Jana z…
0.2km
více »
zavřít reklamu
TOPlist