Trasa cca 10 km: Rokycany (park U Plzeňské brány, kostel Nejsvětější trojice, zajímavé vily a další stavby) - PP Rokycanská stráň - Klabava (obec a vodní nádrž) - vodní tunely - vodní nádrž Ejpovice - Ejpovice

Konečně je krásný den. Je sice mrazivo, ale sluníčko svítí a láká k výletům. Proto jsme toho využili, ráno se rychle sbalili a v 10,41 hodin odjeli do Rokycan. Mysleli jsme, že máme všechno, jenže až když jsem vystoupila z vlaku jsem zjistila, že nemám foťák. To je pro mne skoro tragédie. Patřím k té starší generaci - mám malý tlačítkový mobil a používám klasický malý foťáček. Ale ten je dnes doma. A při tom je tak krásně, to by se to fotilo. Ota má sice chytrý mobil, hned řekl, že mi to nafotí, ale to nejde. Já si to chci fotit sama. A půjčit mi ho, to nejde. Má zapnutý krokoměr, musí si kroky nachodit sám. A neustále na něj volat, aby mi mobil půjčil, to by bylo hrozné.
Na druhou fotku jsem vytáhla svůj tlačítkový mobil. Jenže ten nefotí nejlíp a zjistit, jak se to odtahuje, příp. přitahuje, to byl problém. Neviděla jsem na to. Naštěstí jsem měla tablet. Asi nefotí tak hezky jako foťák, běžně s ním nefotím, ale naučila jsem se to rychle a fotila. I když určitě výrazně méně než normálně. Vždycky jsem někam hrábla, něco jsem tam přepnula a pak hledala, jak to vrátit. A také mne nebavilo to neustále přepínat mezi foťákem a mapou.

V Rokycanech jsem vytypovala pár míst, která stojí za zastavení cestou z nádraží ve směru, kterým se chceme vydat. Hned u nádraží nás zaujala nádherná novorenesanční Fitzova vila. Byla postavena r. 1869 pro společnost Mirošovské kamenouhelné těžařstvo. R. 1903 ji koupil tehdejší vysoký představitel firmy důlní inženýr a podnikatel Johann Fitz. Nechal si ji upravit k bydlení na stáří. Dlouho tam však nebydlel. R. 1906 zemřel. Vilu odkoupila obec. Po r. 1909, kdy získala současnou podobu, tam bylo sídlo okresní správy a chorobinec. Až do r. 1933 se tu odehrávaly i bohoslužby rokycanské českobratrské církve. Po únoru 1948 tady bylo sídlo Okresní vojenské správy, od 90. letech 20. století zde měla Policie ČR svoji služebnu. V současné době je budova po rekonstrukci. Je v ní hotel s restauraci, fitness a wellness.

Před vilou je cca 4,3 m vysoká novoklasicistní litinová Fitzova kašna pravděpodobně z 80. let 19. století. Je vybudována nad studnou. Na dva metry vysokém zdobeném podstavci o půdorysu 90 x 90 cm stojí žena v téměř životní velikosti. Na ramenou si oběma rukama přidržuje lucernu plynového osvětlení. Dokud nebyl ve městě vybudován vodovod, byla významným místním zdrojem pitné vody. Čerpací zařízení se ovládá otáčivým kolem.

Autobusovým nádražím, kde původně byla zahrada, patřící k Fitzově vile, procházíme do parku U Plzeňské brány. Zhruba před 100 lety tady bylo zahradnictví. Do r. 2011 sloužilo jako zásobní zahrada Lesům města Rokycany.

V severní části dnešního parku je pozdně renesanční hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice z r. 1609. Původně protestantský kostel byl r. 1624 násilně rekatolizován. Na přelomu 18. a 19. století byl v kostele vojenský sklad. R. 2003 byl převeden do majetku Pravoslavné církve. U kostela byl hřbitov. Pohřbívat se tu přestalo r. 1931. Po odsunu sudetských Němců ve 2. polovině 40. let 20. století zůstala řada hrobů německých rodin opuštěna a bez údržby. R. 1966 byl hřbitov zrušen. Některé ostatky byly přeneseny na nový městský hřbitov, cenné náhrobky zůstaly na místě a prostor byl zatravněn, byly zde vysazeny okrasné dřeviny. Jenže se o to nikdo nestaral. R. 1998 si pozemek pronajalo město a na své náklady začalo o tento prostor pečovat. Další pronájem byl r. 2003 od pravoslavné církve, ale r. 2005 pozemky odkoupilo. K prostoru bývalého hřbitova připojili bývalé zahradnictví a r. 2012 zde slavnostně otevřeli park U Plzeňské brány s informačními tabulemi o historii místa. V parku se zachovaly náhrobky významných obyvatel, vojáků a legionářů. Je zde i řada zajímavých stromů, u kterých jsou informační tabulky. Ty si Ota poctivě čte.

Do parku se od autobusového nádraží vchází mohutnou dubovou trojitou bránou, její šířka je 10 m. Vlevo jsme přehlédli zazimovanou fontánu Kamenná stuha. Všimli jsme si vpravo dřevěného nízkého bludiště, které může současně sloužit i jako lavička. V parku se zachovala budova bývalé márnice, která byla na hřbitově dodatečně postavena r. 1896. R. 2005 převzalo zdevastovaný objekt město a provedlo celkovou rekonstrukci. Dnes je tam lapidárium.

Uprostřed východního okraje parku je secesní Fitzova hrobka. Byla to nejpřepychovější hrobka na hřbitově. V průběhu 20. století zůstala opuštěna a postupně chátrala. V letech 2011 — 2012 provedlo město celkovou rekonstrukci, včetně zdobeného interiéru.

Obešli jsme zrekonstruovaný kostel, bohužel do interiéru se nám nahlédnout nepodařilo. Zajímavá je výzdoba renesančního vstupního štítu.

Park opouštíme na severu kamennou bránou s nápisem FESTINA LENTE (Pospíchej pomalu). Z druhé strany je napsáno OMNIA VINCIT AMOR (Nade vším vítězí láska).

Už parkem vedla zelená turistická trasa, po ní se vydáváme ven z města. Na rohu Sedláčkovy ulice je vila Bohuslava Ryšavého. Jedná se vilu, která je zařazena mezi slavné vily Plzeňského kraje. Byla postavena r. 1911 ve slohu geometrické secese s vlivem novobaroka. Je to poměrně malá vila na obdélníkovém půdorysu, podsklepená, přízemní. Do podkroví je vestavěn ateliér. Vpředu i z obou stran jsou vikýře. Okna v podkroví mají dřevěné zábradlí.

Na rohu Litohlavské a Mandlonovy ulice je asi 2,5 m vysoká mohyla - pomník Madlonova pluku, který připomíná tragické události ze 14. 12. 1642, kdy došlo k decimaci Madlonova pluku. Původně zde stál jen kříž, který připomínal místo hromadné popravy za zběhnutí z bitvy. Na mohyle z 19. století je vysoký dřevěný kříž s pozlaceným Kristem.

My ještě odbočujeme kousek vpravo do Mandlonovy ulice, kde je velká neorenesanční patrová Hirschova vila z r. 1892. Vypadá skoro jako zámeček. Má symetrickou fasádu, sloupy a balkón s anděly. V prostoru vlevo od vily byl již od 16. století mlýn, který byl koncem 18. století přestavěn na valchu. Objekt r. 1886 v dražbě získal podnikatel František Hirsch. Do té doby měl jen malou továrnu na výrobu zámečnického zboží, kovových cvočků a žehliček v Cerhovicích u Berouna. Zde se rozhodl zúročit své zahraniční zkušenosti a zahájit podnikání ve velkém. Během dvou let vybudoval moderní areál Hirschových železáren. Vyráběl výhradně žehličky, které se prodávaly na trzích celého Rakouska-Uherska i Balkánského poloostrova. Ing. František Hirsch - junior rozšířil výrobu - začal vyrábět i stroje. Během 1. světové války musel podnik přejít na válečnou zbrojní výrobu. Během 2. světové války se továrna mohla věnovat výrobě svých strojů. Po r. 1948 byla továrna znárodněna. Byla zařazena do koncernu Škodových závodů. Vyráběly se zde především součástky pro elektrické lokomotivy. V dubnu 1992 se továrna vrátila v restituci potomkovi původních majitelů, Vladimíru Hirschovi. Rodina Hirschových je uvedena i na zvoncích vily.

Vracíme se do Litohlavské ulice. Držíme se zelené turistické značky a opouštíme po ní město. Přecházíme řeku Klabavu a pokračujeme po jižním okraji přírodní památky Rokycanská stráň. Vpravo jsou skaliska, vlevo kousek od nás teče Klabava. Je tady hezky. Cesta je široká, jdeme po rovině. Je však vidět, že podklad na cestě je různý. Občas tudy jezdí cyklisté, kteří lehce blátivý terén rozjezdili, teď to zmrzlo, takže to pod nohami křupe, ale občas se po tom nejde nejlépe. V místech, kde je bláta víc, to zatím nezmrzlo, musíme se vyhýbat loužím a blátu. Tyto úseky však jsou jen krátké, převážně je to pohodička. Místy se brodíme poměrně velkou vrstvou listí, ale pod ní je naštěstí pevná zem. Jediný rušivý element je dálnice. Potřebujeme se dostat na druhou stranu, takže kus cesty musíme podle dálnice, kde je velký provoz a jedoucí auta jsou slyšet daleko. S tím se musíme smířit.

Přicházíme k vodní nádrži Klabava. Nejdřív vidíme zamrzlou Klabavu, která zde tvoří několik koryt, než vteče do přehrady. Ta byla vybudována r. 1957 jako protipovodňová ochrana železnorudného dolu v Ejpovicích před povodněmi. Těžba byla ukončena r. 1967 a přehrada ztratila svoji funkci. Nyní slouží především k zajištění minimálního průtoku, k rekreaci, rybolovu a protipovodňové ochraně území pod hrází. V letech 2017 – 2018 byl při rekonstrukci rozšířen bezpečnostní přeliv. Při povodni r. 2002 totiž nedostačoval. Při té příležitosti byla pod hrází vybudována malá vodní elektrárna s Kaplanovou turbínou. Sypaná hráz je dlouhá 403,6 metru a vysoká 12,6 metru.

Přicházíme na rozcestí Pod Vršíčkem. Podle kroků jsem to před chvíli typovala, že jsme za polovinou, ale kdepak. Do cíle máme ještě 5,5 km. To je dost. Jde se mi dobře, tak musím věřit, že to zvládnu. Problém je ten, že cestou nemůžeme udělat v nějaké občerstvovně zastávku. Žádná totiž na cestě není.

Na rozcestí se k nám zprava připojila žlutá, jdeme tedy po zelené a po žluté podél přehrady. Máme už hlad. Lavička tu asi nebude, ale uviděli jsme na sluníčku dva velké kameny. Lavičku snadno nahradí. Dokonce je odtud krásně vidět kaple Navštívení Panny Marie na Vršíčku. Dáváme svačinu a přitom pozorujeme lodičku, co jezdí po přehradě. Mysleli jsme, že se jeli projet, ale zdá se, že se snaží narušit led. Pohybuje se spíš na místě. Je slyšet až k nám, jak to pěkně křupe.

U přehrady jsou rybáři, ale jinak je tady klid. Trošku jsme si odpočinuli, ale na větší pauzu je přece jen zima. Pokračujeme až do Klabavy, kde nás vítá památník mistra Jana Husa z r. 1928, kde jsou dokonce i lavičky. Asi by to tady na svačinku bylo pohodlnější, ale tam bylo víc klidu.

Jdeme obcí po silnici, na rozcestí Klabava nám zelená trasa utíká vpravo, my jdeme rovně po žluté. Ta nás dovede až do cíle.

Provoz je nepatrný. Téměř na konci obce žlutá odbočuje vlevo do lesa. Snad prvně dnes lehce stoupáme. Ale jen kousek, za chvíli poměrně prudce klesáme. Vlevo vidíme haldy, na mapě je to označené jako lom, ale cedule tam žádná nebyla, dokonce tam nebyl ani zákaz vstupu. Železnorudný důl byl však jinde - o tom se zmíním za chvíli. Jen jsme tam koukli od silnice. Bylo tam nějaké auto, ale v sobotu se tam nic nedělo. Pokud někdo víte, co to je, můžete mi to prosím napsat do komentáře? Docela by mne to zajímalo. Moc děkuji.

My se zastavili vlevo o kousek dál, kde je technická památka vodní tunely u Ejpovic. Jejich vznik souvisí právě s tím železnorudným dolem, který byl v místech, kde je dnes vodní nádrž Ejpovice. Klabava tehdy vedla právě přes důl a bránila těžbě. Proto se pustili do budování těchto tunelů, jejich stavba byla dokončena r. 1958. Jsou dlouhé 1500 m. Když r. 1967 byla ukončena těžba, vrátila se Klabava do svého koryta, důl byl postupně zatopen a tunely ztratily na významu. Byly uzavřeny. Až r. 2020 obnovili jeden z tunelů - je využíván jako přivaděč do vodní elektrárny. Ve druhém zimují netopýři.

K autu to máme ještě 2 km. Cítím se skvěle a tak věřím, že to dnes zvládnu bez problémů. Přicházíme na rozcestí U lávky. Nejdřív se jdeme podívat vlevo. Tam teče Klabava do těch tunelů. Ty bohužel vidět odtud nejsou. Tady je víc vody než o chvíli později v v Klabavě, která teče do vodní nádrže Ejpovice. Z lávky řeka vypadá jako umělé koryto.

Žlutá značka se stáčí okolo vodní nádrže Ejpovice. Ta je dnes využívána pro rekreaci. V létě je tam v provozu i vodní vlek. To je tam vidět, ale vše je ukryto mezi stromy. Ani se nesnažím se tam zajít podívat. Vychází nám to totiž perfektně. Vypsala jsem si vlaky a zjišťuji, že máme rezervu cca 10 minut do odjezdu vlaku. Nechci se zdržovat nějakým lelkováním, radši budu čekat na zastávce.

Držíme se žluté značky, která vede přes rozcestí Ejpovice - žst. dál do Starého Plzence. To už by bylo moc. Na rozcestí odbočujeme vpravo, za chvilku jsme u kolejí a podchodem se musíme vydat na tu naši stranu, kde nám zastaví vlak v 15,09 hodin, aby nás odvezl domů.
Máme ještě těch 10 minut času. Jsme spokojení, jak to vše pěkně vyšlo, že nám vlak neujel před nosem. Nebylo by ani kam zajít se posadit. Hospoda zavřela ve 14 hodin a otevírá v 17 hodin. O jiné tu nevíme. Ještě se někde procházet hodinu, to bych už asi nedala, i když zrovna říkám, jak se dnes konečně cítím skvěle. Doslova jsem si to užila.

Trasa cca 10 km: Rokycany (park U Plzeňské brány, kostel Nejsvětější trojice, zajímavé vily a další stavby) - PP Rokycanská stráň - Klabava (obec a vodní nádrž) - vodní tunely - vodní nádrž Ejpovice - Ejpovice na mapě