Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice v Rokycanech

Podle lidové tradice měl být tento kostel postaven roku 1609 místními protestanty, ale řada zdrojů tvrdí, že tento objekt může být jak staršího, tak mladšího původu (v roce 1872 údajně dělníci při opravě kostela našli na jeho štítu letopočet 1596). Od roku 1624 v něm byly již konány katolické bohoslužby. O jeho jmění kolem roku 1632 se můžeme dozvědět, že „nacházelo se při něm peněz na hotově do 50 zl., krav železných 16 zl., z kterýchžto krav vychází ročitého platu 6 kop 20 gr. item dědin pod 16 str., z kterýchžto se třetí díl obilí každoročně kostelníkům odvozuje. Ornamentův a jiných potřeb k službám Božím náležejících žádných není, všecko z farního kostela vypůjčiti se musí.“ Teprve o mnoho let později se jmění kostela postupně zvětšovalo. Zde byly konány v čase moru služby Boží pro vesničany, jimž nebyl dovolen vstup do města, například v roce 1680. Stejně tak byl tento svatostánek využíván v době oprav děkanského chrámu. Po velkém požáru města roku 1784 zůstal kostel neporušený. Tehdy je již brán jen jako hřbitovní. Na přelomu 18. a 19. století sloužil jako vojenský sklad. Roku 1872 byl kostel důkladně opraven, vyzdoben a vybílen, přičemž došlo k odstranění starého oltáře. Náklad dosáhl kolem 7 000 zl. V roce 1903 byly stěny kostela obloženy do více než metrové výšky šamotově polévanými obklady. Ve zdi pod kruchtou došlo ke zřízení 2 menších okének a vnitřek byl vymalován podle ředitele plzeňského muzea J. Škorpila. Roku 1909 došlo k opravě střechy kostela, při níž došlo k neštěstí, protože 1. září 1909 spadl ze střechy pokrývač Josef Hejna a pádem se zabil. Další jeho oprava se uskutečnila v roce 1934, přičemž větší část byla uhrazena ze hřbitovního fondu a zbytek z městské pokladny. Vše bylo provedeno pod dohledem Státního památkového úřadu. Došlo k odstranění starého oltáře a presbytář získal gotickou úpravu, to stejné postihlo z části i samu loď. Jiné práce pak proběhly rovněž v exteriéru objektu. Od 13. března 1964 je objekt památkově chráněn, neboť byl zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-nejsvetejsi-trojice-18776411). V roce 1997 byly zahájeny jeho opravy. Na řadu přišla nejprve střešní krytina a interiér chrámu. V roce 2003 byl kostel převeden do majetku pravoslavné církve.

Jedná se o jednolodní orientovanou zděnou omítanou stavbu s polygonálním presbyteriem s opěráky po celém obvodu, s přístavky sakristie a oratoře nepravidelných půdorysů po stranách presbyteria, nízkou čtvercovou kaplí sv. Rozálie s 2 úzkými okny z každé strany před západním průčelím a štíhlou čtyřbokou věžičkou při jihozápadním nároží lodi, jež je ukončena jehlancovou, plechem pobitou helmicí. Střecha lodi je sedlová a nachází se mezi dvojicí vysokých štítů. Nad presbyteriem je nižší a zakončená polygonálním zvalbením. Okna lodi i presbyteria jsou lomená, jen v západním průčelí se nachází jedno kruhové. Oba štíty lodi jsou členěny římsami na 4 horizontální pasy s vykrajovanými okraji a řadou arkád. Loď je zaklenuta 4 pruskými klenbami na pasech tvaru silně stlačeného oblouku, v západní části se na 2 pilířích nachází křížově podklenutá kruchta se zvlněným poprsníkem. Triumfální oblouk je lomený, v presbyteriu je po osazení keramických žeber roku 1872 síťová klenba.

Vnitřní zařízení se oproti minulosti rovněž částečně změnilo. Na místo původního starého oltáře z roku 1664 byl postaven nový gotický podle návrhu Bedřicha Wachsmanna. Čtveřici obrazů na oltářní predele (Panny Marie, sv. Jana Evangelisty, sv. Víta a sv. Václava) a beránka na tabernáklu vymaloval František Čermák. Pod obrazy nad podsvícním se nachází v ozdobných páscích nápis: „Nebo buď že jsme živi, Pánu jsme živi, buď že umíráme, Pánu umíráme. Řím. 14.,8.“ Na tabernákl byla umístěna socha Krista-zahradníka od řezbáře Eduarda Veselého. V okně nad oltářem je na skle malovaný obraz Nejsvětější Trojice od J. Quasta. Ostatní okna jsou grisaillová. Nad vchodem do sakristie je nápis: „Nebo mně živu býti Kristus jest a umříti zisk. Filip, 1.,21“. Loď od presbytáře dělí goticky sklenutý oblouk ozdobený ornamenty a nápisy: „Abyste se nermoutili jako i jiní, kteří nemají naděje. Thes. 4., 12.“ (na straně evangelní) a „Blahoslavení mrtví, kteří v Pánu umírají. Zjev. 14., 13“ (na straně epištolní). U presbytáře stojí nízká a malá kazatelna bez stříšky. V lodi visí na evangelní straně velký dřevěný epitaf v renesančním stylu s obrazem z mrtvých vstání Páně. Nad obrazem je text: „Umrzel za hrzichi nasse: a wstal pro osprawedlnienj nasse.“ Pod obrazem je podlouhlý obrázek muže se 6 syny a ženy se 7 dcerami a nápis: „Letha Panie 1638 Vrozeny Pan Gan Letniansky z Wysserowicz Miesstienín a spolu Raddní Mesta Rokycan, s Lidmillau Manželkau swau Na pamatku gich a swych milych djtek, zde w tomto Chramie Paně odpociwajicych, tuto Tabuli postawiti dal, W naději prži werzegné Saudu Blahoslawene s nimj Shledanj.“ Pod kruchtou je náhrobní nápis, který udává toto: „Anno 1618 den 17. Septembris, ist der Woll Edel Und Gestreng Hans Kristoff von Welwart vor Bilsen mit einen Stück geschosen worden: Gott wolle seiner Selen genedig sein. Amen.“ Původní varhany postavil Ferdinand Johann Guth v roce 1844 a roku 1915 firma bratří Paštiků vestavěla do staré skříně nový nástroj (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=501).

Do vížky při jižní straně kostela, jež byla nově zbudována v roce 1872, byla dána dvojice zvonů – sv. Jan Nepomucký o hmotnosti 68 kg z roku 1733 a menší zvon Nejsvětější Trojice o hmotnosti 31 kg, z něhož 16. ledna 1884 odpadla menší část, a tak byl přelit u firmy A. Samassy z Lublani. O 3 roky později praskl také druhý zvon, který byl prodán plzeňské zvonárně Juránek a Perner za 68 zlatých. Za utržené peníze byly roku 1888 pořízeny 2 zvony - větší s obrazem Nejsvětější Trojice měl nápis: „Pořízen pro hřbitovní kapli Nejsvětější Trojice Boží v Rokycanech léta Páně 1888. Litý od Juranka a Pernera v Plzni.“; menší s vyobrazením sv. Václava obdržel text: „Litý od Juranka a Pernera v Plzni 1888.“ Oba zvony byly 20. září 1916 zabaveny a roztaveny. Později se podařilo získat náhradou jiný zvon o hmotnosti 75 kg, který byl zavěšen v roce 1947. V prosinci 2013 prošlo úpravou závěsné zařízení (zvonová stolice) a přibylo i nové automatické ovládání a nový zvon o hmotnosti 35 kg. K průčelí je přistavěna malá kaplička sv. Rozálie, jež má 2 úzká okna na každé straně. V ní je umístěn starý oltářní kámen s textem: „Letha Panie 1615 Tento Kamen sprawen gest ke czti a chwale Bozí nakladem Pana Purgmistra Panuw Mesta tohoto Rokytzan.“ V okrouhlém okénku nade dveřmi je na skle malovaný erb s opisem: „MAT. Z. SRNO. Z. WARWAZOWA.“ Na závěr ještě dodejme, že se ke kostelu i k přilehlému hřbitovu vztahovalo několik pověstí a povídaček, z nichž jedna je poměrně nedávná, objevila se v roce 1928 a jejím základem bylo to, že na tomto pohřebišti byl za živa uložen do hrobu k věčnému spánku jakýsi člověk, ale šlo o pouhý výmysl, prostě fake news existovaly již dávno před námi a nejsou produktem dnešní doby, jen jsou více vidět a je o nich prostřednictvím internetu mnohem častěji slyšet.