Park U Plzeňské brány v Rokycanech

Základem této lokality je renesanční kostel Nejsvětější Trojice, který byl vystavěn v roce 1609 v prostoru někdejšího předpolí Plzeňské brány, mimo tehdejší městskou zástavbu. Její součástí se kostel s přilehlým starým hřbitovem stal až na přelomu 19. a 20. století. Kostel byl navíc v letech 1801 a 1872 výrazně přestavěn.

První zmínka o předem jmenovaném hřbitově pochází z roku 1677, kdy je vzpomenut ve zprávě děkana P. Ladislava Flosina. Z toho je však jasné, že na tomto místě existoval již předtím. V roce 1740 byl hřbitov obehnán zdí. Po zrušení hřbitovů u děkanského kostela Panny Marie Sněžné i u kostela sv. Petra a Pavla na Pražském předměstí roku 1784 se stal tento jediným městským hřbitovem. V roce 1875 došlo k jeho rozšíření a byla vybudována i márnice.

Poté, co zástavba obklopila hřbitov kolem dokola, začalo být uvažováno o jeho zrušení, ať již z hygienických, tak estetických podmínek. První snahy o zrušení tohoto pohřebiště spadají do roku 1913. Pohřbívat se tu však přestalo teprve v roce 1931, kdy bylo již několik let otevřeno půlmilionovým nákladem nové obecní pohřebiště, jehož zřízení vyvolalo dlouhodobý spor mezi zdejšími klerikály, jejich odpůrci a vedením města, který dokonce gradoval rekursem proti zákazu pohřbívání na starém hřbitově roku 1926, takže do jeho vyřízení se nemohlo na novém hřbitově pohřbívat, což trvalo celkem 7 let. Nakonec navíc rokycanský děkan požadoval, aby polovina pohřebiště byla vysvěcena a uprostřed vztyčen kříž. Tehdy bylo také rozhodnuto o zrušení starého hřbitova a jeho přebudování na veřejný park, který měl vzniknout do 10 let.

Samozřejmě, že žádný park nevznikl a s jeho realizací se započalo až o více než tři desítky let později. Z vyhlášky Městského národního výboru v Rokycanech z 25. srpna 1966 vyplývá, že hřbitov měl být zrušen k 1. lednu 1967. Pronajímatelům hrobových míst byla uložena povinnost odstranění veškerého hrobového vybavení a uren z jednotlivých hrobových míst, a to do 30. června 1967. Zároveň se předpokládala také exhumace tělesných ostatků z prostoru hřbitova. Práce spojené s rušením hřbitova se však příliš protahovaly. K odstranění většiny náhrobků došlo až v roce 1972, ale vybrané historické náhrobky a hřbitovní objekty (brány, márnice) zůstaly součástí nově plánovaných parkových úprav tohoto prostoru. Plochy byly urovnány, zatravněny a doplněny výsadbou okrasných dřevin. Pak opět nastává úpadek tohoto místa, takže počátkem 90. let 20. století byl tento park v neutěšeném, až přímo příšerném stavu.

Roku 1998 si město tento pozemek pronajalo od římskokatolické církve a začalo tu svým nákladem udržovat travnaté plochy a místní stoleté stromoví. Později přešel areál i s kostelem do vlastnictví pravoslavné církve, od níž ho město v roce 2005 odkoupilo. Starý hřbitov byl v letech 2011-2012 zrekonstruován a rozšířen o novou část (bývalé městské zahradnictví a část zahrady Fitzovy vily čp. 64, jejíž většina skončila pod nynějším autobusovým nádražím). Nově zrevitalizovaný a zvětšený park byl otevřen 10. června 2012, i když objekty z původního hřbitova působí na někoho až morbidním dojmem. Byla to však jediná možnost, jak zachránit cenné objekty, jež se zde nacházely a připomenout to, že toto místo bývalo hřbitovem a dosud na něm leží lidské ostatky. Dodejme ještě, že tento park obdržel titul Stavba roku Plzeňského kraje 2012 v kategorii veřejná prostranství.

Nejvýznamnějšími pamětihodnostmi parku jsou po kostelu Nejsvětější Trojice: severní vstupní brána s nápisem „PAX VOBIS“ z roku 1835; východní vstupní brána z roku 1875; masivní litinový kříž z klabavských železáren z roku 1876; márnice z roku 1896, která byla vystavěna nákladem 2 031 K (v roce 1929 byly opraveny oba štíty a roku 2011 došlo k celkové rekonstrukci); Fitzova hrobka ve stylu vídeňské secese z roku 1900 (je spojována s Ottou Wagnerem), jež byla opravena v letech 2011-2012 a velké množství náhrobků, jež jsou umístěny podél bývalé hřbitovní zdi. Z moderních staveb stojí za zmínku: kamenná brána z tepelského trachytu z Plzeňské ulice od akademického sochaře Václava Fialy z Klatov s nápisy: „OMNIA VINCIT AMOR“ a „FESTINA LENTE“; fontána „Kamenná stuha“; trojitá dřevěná brána jako vstup od autobusového a železničního nádraží a dřevěná lavička „Labyrint“.