Šumný Šumperk a Válkův Sudetenland

fiakr na nám. Svobody  •  Fotografie (56)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (56 fotografií)

Válkův Sudetenland

za císařepána a jeho rodinu

Vstoupit do fotogalerie (56 fotografií)

Kdysi dávno se Davidu Vávrovi vyčítalo, že právě Šumný Šumperk byl jediným dílem dokumentárního seriálu o šumných městech, který o samotném sídle až tak moc nebyl a který místy více kritizoval než chválil. Dnes je Šumný Šumperk oficiálním názvem někdejších Slavností města, na které je slavný herec a architekt srdečně zván. A Sudetenland? Šumperk prostě součástí Sudet vždycky byl, stejně jako Petr Válek je svým způsobem génius … i provokatér.

Akce Šumný Šumperk 2026 proběhla ve dnech 4. - 7. června a je nutno přiznat, že se letos opravdu vydařila (za což ovšem patří poděkování i tomu nahoře, který tentokrát hezkým počasím – až na páteční výjimku – rozhodně nešetřil). Součástí čtyřdenní akce (spíše ovšem třídenní, protože v neděli byla na programu pouze ranní mše za město Šumperk ve farním kostele) bylo i bezplatné zpřístupnění Galerie Jiřího Jílka v šumperských Sadech 1. máje, kterého jsme využili hned 2x. Jednou jako 3D (klasické exponáty), jednou ve 4D (a to přibyl zvuk i pohyb).

Pro mnohé je Petr Válek velmi originální umělec (a pro mnohé „blázen“ vytvářející zbytečné a hlučné „blbinky“), který má nejblíže k o 2 roky staršímu Krištofu Kinterovi. Šumperský rodák toho pražského jistě poráží vzhledově, prodejními zisky se mu ovšem rovnat nemůže. A protože kurátorkou Válkovy výstavy je naše dlouholetá kamarádka, strávili jsme zde zejména v sobotu odpoledne příjemné chvilky. A stihli jsme rozebrat také čtvrteční instalaci a páteční slavnostní odhalení Miminka Davida Černého na fasádě šumperského hotelu Perk.

K výstavě Sudetenland v Galerii Jiřího Jílka (končí 5.7.2026) se sluší alespoň připomenout, že Petr Válek se ve své tvorbě soustředí hlavně na výrobu originálních elektro-mechanických zvukových nástrojů, které propojuje s výtvarnou i vizuální rovinou. Výstava představuje i způsob, kterým Válek využívá zdejší „sudetské“ reálie a umělou inteligenci. Nejvíce se nám zde ovšem líbily Petrovy fotografie, které byly stejně skvělé, jako originální a nápadité. A je dobře, že se autor Sudetenlandu konečně stává mezinárodně reflektovaným umělcem, jehož performance a výstavy byly k vidění např. ve Francii, Německu nebo Rakousku.

Hlavním dnem Šumného Šumperka bývá vždy sobota. Kromě Sudetenlandu jsme si 6.6.2026 nemohli nechat uniknout přehlídku autoveteránů u radnice i „Grandu“ (zejména ten bleděmodrý MG Roadster, který snad Šumperk navštívil poprvé, byl opravdu skvostný) ani „krojovaný“ průvod ve stylu Malé Vídně a I. republiky, kterého se zúčastnili mj. i sám císařpán nebo TGM (měli jsme to asi jako náhradu průvodu prvomájového, protože nechyběly ani „alegorické vozy“) a koně pod kapotou i ti s kopýtky.

Výjimečně jsme zašli také do parku k Barborce, kde nás vojáci 13. pěšího pluku na chvíli vrátili do závěrečných dnů poslední světové války. Vzhledem k tomu, že jsem kdysi musel na vojně pobýt více než 2 roky, tyto akce nemusím, ale chápu, že jsou divácky velmi atraktivní. Jen ty rozkazy v ruštině dnes zní trochu zvláštně (a že jsme si jich v Šumperku v dobách dočasného pobytu od Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, Kazachů a dalších Sovětů užili požehnaně …).

Zdrželi jsme se ovšem jen krátce, protože za A) jsme v srdci i duši pacifisté a za B) nás přepadla diagnóza dávivá žízeň (kelímkáč fakt není plnohodnotná tekutina). Takže nakonec ani nevíme, jestli pak ruští vojáci u kostela znásilnili německou zdravotní sestru ani jak silný byl závěrečný pobitevní rusko-německý freundschaft.

O moc víc jsme toho ale stejně stihnout nemohli, protože jsme byli silně limitovaní stanovenou délkou mých vycházek (kterou fakt poctivě dodržuji). Návštěvy Expozice čarodějnických procesů, šumperského muzea nebo radniční věže jsme vzdali s lehkým srdcem, protože jsme je absolvovali už mnohokrát. Nebyli jsme ani na komentované prohlídce kina Oko nebo v „divadelním zákulisí“ a zcela nás minuly (nemyšleno ve zlém, jen člověk nemůže být všude a vybírá) různé prodejní zóny, workshopy, dětské atrakce (je smutné, že jsem tak přehlédl houpacího mravenečníka) a rytířská vystoupení. Nestihli jsme ani jedno knihovní Setkání se spisovatelem a kvůli mé neschopence se nás ovšem – bohužel – vůbec netýkal večerní program. A ten rozhodně stál za pozornost. Stačí zmínit promítání Šumných měst v kině Oko za účasti Davida Vávry a Radovana Lipuse, Blues Alive U Sovy nebo koncert v Pavlínině dvoře, kterému jistě dominovalo Sto zvířat.

Na závěr je potřeba zmínit, že ve městě, jakým je Šumperk, se takovéto akce automaticky stávají hlavně nekonečným setkáváním s kamarády, přáteli, bývalými kolegy i známými. Mnohé z nich vidíte po dlouhé době a je to většinou velmi příjemná záležitost. Jistým negativem jsou naopak reakce lidí, kteří si většinu roku stěžují na to, že zdejší radnice nic nedělá a že v Šumperku „chcípl pes“ (oboje je ale občas pravda) a když se něco povede – jako třeba Šumný Šumperk 2026 – neopomenou zdůraznit, že to vlastně byla krádež peněz daňových poplatníků. Jsou to ale paradoxy, že pane Vaněk? Svět je prostě někdy docela zvláštním místem k žití ...

Koneckonců je paradoxem i fakt, že onen britský roadster z produkce oxfordských MG byl v Šumperku téměř jediným historickým vozidlem, které mělo volant vlevo. A vlastně proč ne, když už dnes tato slavná britská značka patří Číňanům ...

Autor: markyz63

Další články autora: 3992

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli