TURISTIKU PODPORUJÍ
60 655 turistů a cestovatelů
102 393 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 163 480,- odměny za články
 

Vydejte se na výlet nejstrmější zubačkou světa na Pilatus u Lucernu - držitelé Swiss Travel Passu mají tyto výlety zdarma!

 

Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Evropa
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Hrad
Zámek
Zřícenina
Trosky
Kaple
Klášter
Pomník
Kříž
Chata
Muzeum
Bouda
Kostel
Památník
Měšťanský dům
Salaš, koliba
Letohrad
Farma
Hřebčín
Zámeček
Tvrz
Skanzen
Hradiště
Rotunda
Statek
Dům, budova
Chrám
Hřbitov
Hradby
Lapidárium
Kašna
Socha
Boží muka
Hrádek
Panský dvůr
Rychta
Pevnost, opevnění
Radnice
Drobné památky
Mešita
Synagoga
Příroda vybrat: vše / nic
Hora
Kopec
Štít
Vrchol
Jezero
Potok
Pleso
Rybník
Vodopád
Propast
Minerální pramen
Jeskyně
Krasový útvar
Údolí
Skalní útvar
Jezírko
Řeka
Říčka
Pohoří
Údolí, dolina
Kaňon
Sedlo
Travertíny
Planina
Hřeben
Louka
Pramen
Kámen
Zahrada
Rašeliniště
Slatě
Památný strom
Přírodní park
Ostrov
Sopka
Pobřeží
Poušť
Park
Rokle
Přírodní památka
Vodní nádrž
Studánka
Soutěska
Tůň
Pláž
Poloostrov
Bažina, mokřady
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Lázně
Rekreační oblast
Koňská stezka
Aquapark
Letovisko
Koupaliště
Ledovec
Ski areál
Golf
Půjčovna lodí
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Potápění
Zábava, atrakce
Půjčovna kol
Vinařský cíl
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky

Rätikon (Prattigau), Švýcarsko

Cestopisy

Rätikon
Rätikon  •  Fotografie (4)  • Foto: ptacek
Rätikon
Rätikon  •  Foto: ptacek

Rätikon (Prattigau), Švýcarsko 6. až 9. července 2005 „Populární a velmi vyhledávané pohoří leží na severní hranici Švýcarska. Vymezení pohoří je dáno na severu hranicí s Rakouskem a Lichnštejnskem, na jihu údolím Prättigau“ (Ivo Petr, Švýcarské Alpy). Tak nevím, co si mám pod pojmem velmi vyhledávané pohoří představit. My jsme zhruba na 30 km přechodu potkali všeho všudy dva turisty. Ostatní lidé, na které jsme sem tam mávli nebo je pozdravili byli místní farmáři. No, těch nepřesností nebo špatných informací je o Rätikonu v průvodci více, a to významějšího charakteru. Každopádně Hory jsou to krásné. Nápad k přechodu tohoto pohoří přišel velmi náhle. Martin s Hansem měli v plánu lezení v této oblasti a my jsme se o možnosti projít si během dvou dnů toto malebné pohoří po celkem lehké turistické cestě Rätikon Höhenweg dočetli až cestou autem v průvodci. Máme na dvoudenní přechod tři dny, takže jsme se rozhodli využít poslední den k výstupu na Falknis (2.562 m n.m.), který by měl být snadno dostupný a nachází se na západním konci pohoří na hranici Švýcarska a Lichnštejnska. V průvodci je přechod popsán ze západu na východ, my půjdeme opačným směrem. Středa, 6. července Na hranicích do Švýcarska podáváme otevřeným okýnkem celníkovi naše pasy. Zatímco my se na něj snažíme upřímně usmívat, on si nás prohlíží nedůvěřivým a podezíravým pohledem. Shodujeme se na tom, že by asi dostal výpověď, kdyby nějakého cizince přivítal s úsměvem. Cestou se snažíme koupit turistickou mapu Rätikonu, ale zjišťujeme, že mapy v měřítku 1:25 000 nemají zakreslené turistické cesty; ty jsou v padesátkách, ale my už jednu, i když nedokonalou, máme. Navíc se nám nechce dávat 20 Franků za mapu, ve které není zanesené turistické značení. Jediné, co v obchodě s Vláďou obdivujeme, jsou nádherné celoodpružené biky za 2.500 a skoro 5.000 Franků. Ale bikovat jedeme až příští týden, teď budeme chodit. Z obchodu tedy vycházíme s nepořízenou a pokračujeme v cestě přes St. Antönien úzkou silničkou plnou serpentin na parkoviště do osady Partnun na východě Rätikonu. Cestou se zatahuje, a když už se po jídle balíme, začíná nejprve drobně a potom více pršet. O půl páté odpoledne, ve chvíli, kdy se loučíme s kluky a odcházíme od auta, se spustil slejvák naplno. Nenecháváme se odradit, schovávám se pod pončo, Vláďa pod novou bundu a jdeme vzhůru po silničce. Po několika metrech ji opouštíme a dáváme se vyšlapanou pěšinou v travnatém kopci nahoru směrem k chatě Carschinahütte, prvním to orientačním bodem zakresleným v mapě, kterou máme k dispozici. Pěšina se pod přívaly vody pomalu mění v bahnitý potok a bláto nám mlaská pod botami. Kapuce ponča mi neustále padá do očí a musím ji přidržovat, když se chci podívat na okolní skalní stěny, které se cudně halí před našimi zvědavými zraky do stoupajících mračen páry. Procházíme přes nádherně a sytě zelené louky plné různobarevných květů, ze kterých nedokážu pojmenovat ani jediný. Rozhlížím se kolem sebe a pomalu si uvědomuji, kde to vlastně jsem. Kolem nás se rozprostírají zelená prostranství zprohýbaná četnými kopci a terénními vlnami. Do zelených luk se místy zakusují pouze trsy nízkých kosodřevin, pár stromů je pouze v nižších polohách. Dřevěné seníky nepravidelně poházené po kopcích dotvářejí pro nás skoro až exotický ráz KRAJINY. Celá tato scenérie je lemována 200 až 300 metrů vysokými rozvrásněnými skalními stěnami. V některých vidíme v různých výškách otvory a jak od Hanse víme, jde o jeskyně, kterých je tu prý velký počet. Zdravíme se s protijdoucím mladým člověkem, kterého evidentně déšť zaskočil a znechuceného splavuje shora, zatímco my se drápeme proti tomuto proudu. Jenže ten déšť stále přidává a já tuším, že to takhle dál nepůjde. Proto, když jen o několik metrů míjíme jeden ze seníků, se rozhoduji k němu sejít a schovat se tam. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale najednou přestává pršet. Dokonce se přes mraky snaží dostat sluneční paprsky. A vcelku úspěšně. Nám se otvírá nádherná scenérie na okolní přírodu, travnatá zvlněná prostranství a okolní skály. Tomu se prostě nedá odolat. Bereme foťáky a vyrážíme ven. Musíme na film zachytit co se dá. Vybíráme ty nejlepší pohledy a kompozice. Trhající se mlha postupně odhaluje rozsáhlé údolí a kousek pod sebou vidíme malé jezírko. Já se pokouším vyjít za sluncem, zapadajícím za blízký kopec, abych se podíval, kam bude pokračovat naše další cesta. Ale stoupání se mi zdá nekonečné, a tak se vracím dolů k seníku. Asi po hodině na mě padají znovu dešťové kapky, které nás zahnaly zpět pod střechu. Vybalujeme karimatky, spacáky a vaření. Je jasné, že dnes už dál nepůjdeme. Celou noc bylo zataženo a ve střídavých prudkých návalech přicházel déšť. Čtvrtek, 7. července Ráno vstáváme až v devět hodin. Dřív to ani nemělo cenu, protože stále prší. A podobné počasí jako v noci se opakuje i celé dopoledne. Jediná naše činnost spočívá v jídle a spánku. Mezi deštěm stihneme tak vyběhnout ven na záchod. Jsou dvě hodiny odpoledne a v jednu pršelo naposledy. S Martinem jsem si vyměnil sms-ku o špatném počasí. On mi posílá předpověď, která říká, že počasí se nemá zlepšit. No nic moc. Docela jsem se na přechod této oblasti začal těšit. Zvláště po té trošce nádhery, kterou nám zatím zdrženlivé Hory Rätikonu poodhalily. Fakt by to byla škoda, kdyby to nevyšlo. S Vláďou se shodujeme zůstat až do dalšího rána, které rozhodne. Po okolních svazích se neustále převaluje mlha a neví kam; jestli nahoru nebo dolů. Venku je dost chladno a já tajně doufám, že je to alespoň známka konce deště. Jenže ve čtyři už zase prší. A díky prudkému poklesu teploty se déšť mění ve sněžení. Po hodině řádění živlů vykukujeme opět mezi spárami trámů a vidíme zasněžené skály. Sníh se ještě drží i na travnatých plochách. Pak už se jen střídá déšť doprovázený prudkým větrem se sněžením. Kvůli větru zatéká mezi kmeny dovnitř přímo v místech, kde máme batohy a spacáky. Jsme tak nuceni se přesunout na jiné místo. Alespoň máme nějakou činnost. Večer mi vůbec nejde spát. Snad ani ne proto, že jsme prospali skoro celý den, ale už mě tlačí celé tělo od ležení na prknech. Pátek, 8. července Ráno se budím před šestou hodinou a opatrně vykukuji otvorem spacáku, abych nezaplašil případné hezké počasí. Mám radost, když mezerami vidím modrou oblohu! Dokonce vysvitá slunce. Ale ne na dlouho. Když vstáváme o půl osmé, je nebe převážně šedé, ale nejsou to ty mraky, ze kterých by mělo pršet celý den. Venku je vidět jinovatka a jsou asi čtyři stupně. Moc doufám, že nám bude nakonec počasí přát. Udělali jsme si snídani, u blízkého pramene doplnili vodu a ve čtvrt na devět se loučíme s „naší“ boudou, která nám tolik pomohla vydržet počasí rozmarného léta. Pod námi dole v údolí leží mlha a zakrývá osadu, odkud jsme vyšli a kde ještě možná jsou Martin s Hansem v autě. Stoupáme vzhůru do kopce po blátivé pěšině, která se po chvíli narovnává, aby se začala klikatit mezi množstvím skalek a kamenů. Všude kolem jsou louky posety různobarevnými květy, dokonce i kameny jsou porostlé nějakým druhem kytek. Je to jako kdybychom procházeli rozlehlou skalkou. Když přicházíme k Carchinahütte, která je ve výšce 2.235 m n.m., začíná pršet. Oblékám si pončo a dívám se na zasněžené skály, sníh mi leží i pod nohama na trávě. Tady se před námi otvírá údolí Prättigau, kterým budeme dva dny pochodovat. Vydáváme se po jeho úbočí po vyšlapané pěšině vedoucí po vrstevnici. Počasí zatím jako by nevědělo, pro co se má rozhodnout, a tak střídavě prší nebo padají drobné kroupy a střídavě nás osušuje slunce. V takovém případě je v ponču příšerné vedro, takže mám nácvik jeho navlékání a svlékaní. V těch okamžicích, kdy je hezky, a které se naštěstí neustále prodlužují, můžeme fotit. A rozhodně je co. Údolí je opravdu krásné a okolní skalní masivy působí, i vzhledem k relativně nízké nadmořské výšce, mohutně. K tomu asi přispívá i to, že mají své vrcholy stále zahalené mlhou. Z dalekého sytě zeleného kopce k nám doléhá hluk zvonců pasoucích se krav, které skoro ani nevidíme. Místy vede pěšina po skalnatém podloží, ale stále častěji se vine vyšlapána v trávě mezi kameny. Po tolika litrech spadlé vody se tak proměnila v kluzkou blátivou cestu. Místy jsme si museli opravdu pozorně vybírat, kam šlápneme. Jednou jsem si nedal pozor a vyrobil jsem si asi osmi centimetrový hnědý lem na nohavici. Ještě štěstí, že jsem mokré bláto nenabral do boty. V některých místech vede několik pěšin paralelně blízko nad sebou. Tam, kde bylo opravdu hodně bláta, balancujeme po vystouplých drnech a snažíme se do něj nešlápnout. Jindy jdeme velmi opatrně a s citem vyrovnáváme výkyvy těžkého báglu na zádech, protože se cesta vyšplhala vysoko do příkrého skalního úbočí, a my hledíme do té hloubky několika desítek metrů přes okraj, který máme přímo u nohou. V jednom místě trasa mírně klesá a na jejím pokračování za pravoúhlou zatáčkou vidíme malou postavu. Po několika minutách potkáváme druhého turistu za celou cestu. Je to starší pán, kterého se ptám, jak daleko to může být na chatu Schesaplana. Podle času, který jsem si nastavil u jednoho ukazatele, bychom měli jít už jen asi čtyřicet minut. Proto nás dostává zpráva o tom, že jsou to ještě 4 hodiny. A tento pán nebyl daleko od pravdy. Myslím, že jsme k chatě pokračovali ještě další tři hodiny. To se asi zvučné švýcarské hodinky horala, který tuto trasu měřil a výsledek uvedl na ukazatel, zastavily. Ze zvířat jsme cestou kromě krav a ovcí viděli pouze několik svišťů. Kolem půl páté přicházíme na chatu Schesaplana. Náš příchod nadzvednul několik lidí, kteří tu lenošili na terase. To asi vypadáme, že si nás tak prohlížejí! A hned se vyptávají, odkud a kam jdeme a odkud jsme. Tady se Vláďa procvičil v němčině. Chvíli se tu zdržujeme, doplňujeme vodu a plánujeme další postup. Na boudě stojící u chaty je vedle cedule s cenou 17 euro za přespání mapa v nezvyklém měřítku 1:30 000. Porovnáváme ji s naší, kde máme vyznačenou cestu Rätikon Höhenweg, a hledáme vhodné místo na přespání. Přitom si všímám, že v této podrobnější mapě není vyznačen závěrečný úsek naší trasy, kdy na západním konci sestupuje dolů z výšky 2.000 m do 700 m n.m. k vesnici Fläsch. Loučíme se s osazenstvem a provozovatelem chaty a pokračujeme už po cestě dolů pod chatu. Pak se silnice stáčí, procházíme nějaký statek, farmu, míjíme několik chat a vyvěšenou švýcarskou státní vlajkou a v lese, asi po 3 kilometrech chůze od Schesaplany, nacházíme vhodné a klidné místo na spaní. Klidné tedy pouze v tom smyslu, že je dostatečně daleko od turistické cesty, ale jinak sem doléhá silný hluk zvonů pasoucích se ovcí. Skoro to zní, jako kdyby vypásaly trávu přímo okolo stanu. Úplně vyčerpaní jen krátce pojíme a o půl deváté okamžitě usínáme. Sobota, 9. července Budík jsem na hodinkách nastavil na šestou ranní, ale oba se s Vláďou budíme sami o pár minut dříve. Docela se podivujeme nad tím, že zvony krav a ovcí byly slyšet i ve tři v noci, ale teď panuje naprostý klid a ticho. Je to skoro až nezvyklé. Rychle vstáváme, balíme věci, do kapsy si dáváme jen nějaké mysli tyčky a sušenky a hned vyrážíme. Ale hned za lesem nás čeká prudké stoupání po zarostlé pěšině. Hrozná rozcvička s těžkým batohem hned takhle po ránu! Hmotnost mého báglu je navíc umocněna mokrým stanem, který se přes noc orosil. Mám pocit, že mi utrhne ramena. Tak se ho snažím hodně stáhnout v pase, ale tam mě zase dře do kyčelních kostí, které mám po těch dnech už otlačené. Tak pomalu stoupám za Vláďou a závidím pasákovi doprovázeného dvěma psy, který si lehce vychází stejný kopec kousek od nás, aby pak všichni zmizeli v bočním lese. Jeden ze psů si mě upřeně prohlíží a nevím, jestli myslí na to, jak by mě prohnal nebo se podivuje mému těžkému batohu. Blízký vysoký skalní masiv už na vršku zalévají zlatavé ranní sluneční paprsky a já po dlouhé době opět vidím svůj stín. Chvíli se vyhříváme a snídáme na vrcholu pěšiny, která nás dovedla do sedla. Odsud se nám naskýtá výhled na další a novou část údolí, kudy budeme pokračovat, přičemž ta část, kterou jsme už prošli, se symbolicky plní nízkými mraky a mizí v mlze. Naše cesta teď pokračuje po vrstevnici po severním úbočí údolí. V jednom místě nacházíme v trávě mrtvou ovci úplně rozsápanou od nějakého dravce. Pak přecházíme potok, který není ani v tak pověstné přesné švýcarské mapě, a odbočujeme dolů po rozšiřující se cestě, kudy často ženou krávy. To poznáváme podle toho, jak je rozdupaná a zničená. Docházíme k malé farmě, možná, že jsou dvě, se jménem Stürvis. Tady už se klikatí uzounká asfaltka, u které se na jednom velkém kameni uvelebujeme a dopřáváme si odpočinek a další jídlo. Vybrali jsme si fakt nádherné místo. Je krásně, svítí na nás sluníčko, kolem na pastvinách se pasou stovky krav, jejichž zvony jsou tu zesilovány okolními skalami opravdu do neuvěřitelného hluku, ke kterému si svoji trošku do mlýna přidává i celkem mohutný vodopád řeky Liesbach padající přes okraj z náhorní plošiny sem k nám do údolí. Asi kolem půl desáté se dáváme na další pouť. Procházíme farmu Egg, kde asfalt mizí pod jedním širokým a dlouhým kravincem, a za ní se po dlouhé době převlékáme do kraťasů! Teď už zase stoupáme. Naštěstí po silnici klikatící se údolím kolem další farmy Bad. Kousek nad ní je už sedlo ležící ve výšce 2.000 metrů. Když sem přicházíme, potkáváme dva bikery na kolech, kterými bychom rozhodně nepohrdli. Když vidí, jak si jejich kola prohlížíme, snaží se jim Vláďa vysvětlit, že jsme taky bikeři. A já dodávám, že ano, a že tohle naše pěší putování je vlastně jen nějaký omyl. Smějí se, ale on by je ten smích přešel, kdyby věděli, jak rádi bychom ta kola vzali a spustili se dolů po silničce na druhou stranu sedla. Tam někam k Sankt Luziensteigu, kde na nás už čekají kluci s autem. J Nedá se však nic dělat a my pokračujeme pěšky. Tady, díky lehčí dostupnosti po snadné i když příkré a dlouhé cestě, je už živěji. Potkáváme více turistů i bikerů. Více teď také koukáme do mapy a na Buzolu. Nějak se nám to tu nezdá. Neviděli jsme žádnou odbočku, ale už bychom neměli jít po asfaltu. V jednom místě tedy odbočujeme z cesty, ale přicházíme k oploceném zlomu do hluboké strže, která se táhne z dálky z jednoho konce na druhý. Naskýtá se nám odsud nádherný pohled do údolí s modrou hladinou řeky Rýn. Vracíme se zpět do sedla, protože silnice by nás zavedla sice dolů, ale moc daleko od Luziensteigu. Opět porada s mapou. Nakonec se rozhoduji, sundávám batoh a jdu se podívat zpět do míst, kde by podle mapy měla být ona přehlédnutá odbočka. Sestupuji po silnici asi 200 metrů a odbočuji vlevo do travnatého svahu, který stoupá do sedýlka mezi vrcholy Gleggkamm a Glegg. Tady jsem asi dost nečekaně překvapil sviště, který se najednou vyšvihnul z trávy a asi tři metry přede mnou proběhnul, aby se ukryl v noře. Přicházím na okraj kotle, ale vidím, že tudy opravdu kdysi cesta vedla. Je ještě znatelně viditelná jak se line v serpentinách skalnatým terénem dolů. Jen se asi utrhnul okraj kotle a tak cestu zavřeli. Jdu po ní tedy ještě kousek níž, abych se alespoň pohledem dolů přesvědčil, že dál pokračuje a není stržená nebo zavalená sutí. Pak se vracím pro Vláďu a batoh. Po vrstevnici se společně vracíme k okraji kotle, ze kterého se mezitím začala odspodu valit mlha. Sestupujeme kolem skvěle vybudovaného místa na bivak příkrým svahem dolů po pěšině. Ta se stáčí v několika serpentinách. Ale když jsme sestoupili to největší klesání, ztratila se nám cesta v suti. Vydáváme se ji hledat na různé směry a objevujeme její náznaky. Tady už opravdu není tak zřetelná jako byla nahoře. Navíc je zarostlá vysokou trávou, která mi místy sahá až po ramena. Není tak vůbec vidět, kam cesta vede, a ani do čeho v trávě šlapeme. Mnohokrát jsem tak stoupnul na okraj kamene nebo na štěrk, po kterém mi to pak ujelo. V tomhle příkrém svahu je to opravdu nepříjemné klesání. V mapě, kterou mám, nějak zapomněli na vrstevnice, takže z ní nebylo vůbec vidět, do čeho se ženeme. Otáčím se nahoru a přemýšlím o návratu, ale pak bychom to měli zase dost daleko ke klukům k autu. Doufám, že se cesta zlepší, až vkročíme do blízkého lesa. Ale ani tam to není o moc lepší a navíc z něho po chvíli zatáčkou opět vycházíme na volné prostranství, kde se cesta zase ztrácí. Tentokrát ji vzal sesun půdy. Vláďa jde vpředu a úspěšně nachází stopy pěšiny. Podle mapy a Buzoly ještě kontrolujeme správný směr. Sestup tímto dost obtížným terénem nám trval asi hodinu. Vůbec se nedivíme, že tuto část Rätikon Höhenwegu zrušili. Konečně pod sebou vidíme začátek lesní cesty, na kterou s oddychem vstupujeme. Ta se v nekonečných zatáčkách vine z kopce dolů. „Alespoň se opálíme ze všech stran“, říkám Vláďovi. Po stranách cesty se objevují první chatky a listnaté stromy. Ani tady však už není žádný náznak červeného značení. To se objevuje až mnohem níže, když přicházíme k odbočce na Falknis. Původně jsme měli v plánu na něj vystoupit, ale teď už by nás tam nikdo nedostal. Navíc ani jeho vrcholek přes mraky nevidíme. Pak už naprosto bez bloudění přicházíme na parkoviště a s radostí sbíráme poslední síly, když zde vidíme Martinův bílý Mercedes. Mirek Ptáček

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (46.950, 9.750)
Poslední aktualizace: 1.12.2005
Autor: ptacek
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Luzein

Příspěvky z okolí Rätikon (Prattigau), Švýcarsko

Jarní prázdniny s dětmi na sjezdovkách v Alpách
Jarní prázdniny s dětmi na sjezdovkách v Alpách
Tipy a novinky
Chcete nadchnout děti pro zimní sporty? Zkuste rakouské Alpy. Najdete tam totiž ideální podmínky a pro vzbuzení zájmu o pohyb na sněhu je jarní dovolená na horách  jako stvořená. Všichni ví…
9.9km
více »
Jezero LÜNERSEE - tam kde tyrkysová modř jezera protíná oblohou
Jezero LÜNERSEE - tam kde tyrkysová modř jezera protíná oblohou
Tipy na výlet
Jezero Lünersee je největším a nejvýše položeným jezerem v rakouské spolkové zemi Vorarlberg. Nacházi se v nadmořské výšce 1970 m a jeho maximální hloubka na hranu hráze je 139 m.Jezero je částečně uměle vybudovan…
12.2km
více »
Tajuplná soutěska s ferratou vhodnou i pro děti bez zkušeností. Ukončená vynikajícím obědem na místní salaši
Tajuplná soutěska s ferratou vhodnou i pro děti bez zkušeností. Ukončená vynikajícím obědem na místní salaši
Tipy na výlet
Rakouská spolková země Vorarlberg se svým turistickým regionem ,, Montafon ,, nabízí svým návštěvníkům nespočet prostoru k různým aktivitám. V tomto příspěvku zde, přispějeme s malou ukázkou ferraty, klettersteigu nedaleko alpské obce Gargellen. Dobrodružná, málo náročná a ne příliš dlouhá cesta s jednoduchým lezením v říční korytu horského potoka Ronggbach. V úzkých pasážích s…
13.1km
více »
Výstup na Vorder Grauspitz 2599m.n.m.
Výstup na Vorder Grauspitz 2599m.n.m.
Cestopisy
Nejvyšší hora Lichtenštejnska se…
17.1km
více »
Švýcarské putování za pohádkovou hrdinkou Heidi
Švýcarské putování za pohádkovou hrdinkou Heidi
Tipy a novinky
 Příběh holčičky Heidi, která zůstala bez rodičů a složitě si hledá vztah ke svému dědovi žijícímu na horské salaši ve švýcarských Alpách, zná celý svět. Také v Česku je tato pohádka o…
17.8km
více »
Arosa - horská vesnička ve švýcarském kantonu Graubünden
Arosa - horská vesnička ve švýcarském kantonu Graubünden
Cestopisy
Welcome to Arosa Když jsem v červnu plánovala cestu do Švýcarska a s tím spojené výlety, vůbec jsem nečekala, čím mě Arosa - horská vesnička ve švýcarském kantonu Graubünden, nakonec překvapí. Kolem poledne projíž…
19.4km
více »
Chur
Chur
Město
Chur je nejstarším Švýcarským městem. Dnes má něco kolem 33 000 obyvatel a je největším městem kantonu Graubunden. Město se nachízí na břehu eky Rýn v místě kde se řeka po nedalekém soutoku Předního a Zadního Rýna stáčí na sever a volně plyne dále do Bodamského jezera. Město je výborně dopravně dostupné, po železnici je vzdáleno jen 74 km od Curychu. S jihem a severozápadem…
19.9km
více »
Skrytá krása Lichtenštejnska
Skrytá krása Lichtenštejnska
Cestopisy
  Když jsme se na základní škole v hodině zeměpisu učili jednotlivé země světa, u Lichtenštejnska, respektive Lichtenštejnského knížectví, bylo zmíněno pouze hlavní město Vaduz a hrad na skalnaté plošině nad stejn…
20km
více »
ALPENTRIP 2013  Rakousko,Lichtenštejnsko,Švýcarsko
ALPENTRIP 2013 Rakousko,Lichtenštejnsko,Švýcarsko
Cestopisy
5.srpen 2013 Už mám zcestovalou pěknou řádku, ba i světových destinací, ale jak se říká "pod svícnem je největší tma" tak poprvé v životě vyrážim do Alp. Startujeme 5.srpna ráno rychlíkem Excelsior do Chebu, kde…
23km
více »
Vaduz - malá cesta po malém městě
Vaduz - malá cesta po malém městě
Cestopisy
Toto hlavní město jednoho z „mikrostátů“ sice není tak navštěvované jako třeba Monako nebo Vatikán, ale za výlet určitě stojí. Oficiálně má zhruba 5300 obyvatel, čemuž také odpovídá jeho charakter. Místní populaci…
27.4km
více »
Lichtenštejnský Vaduz.
Lichtenštejnský Vaduz.
Městečko
Další zastávkou naší cesty na Tour de France bylo lichtenštejnské knížectví. Vaduz leží na švýcarsko-rakouských hranicích, na pravém břehu Rýna.  Toto přibližně 5ti tisícové městečko je dnes sídlem lichtenštejn…
27.5km
více »
Vaduz
Vaduz
Hlavní město
Hlavní město maličkého knížectví Lichtenštejnska se nachází na švýcarsko-rakouských hranicích, asi 80 km východně od Curychu. Je sídlem panovníka, lichtenštejnského knížete. Má okolo 5085 obyvatel. Hlavní dominant…
27.6km
více »
Okolo Bodamského jezera - 4.část - ze Sankt Gallenu - Vaduz(Liechtenstein) - Bregenz
Okolo Bodamského jezera - 4.část - ze Sankt Gallenu - Vaduz(Liechtenstein) - Bregenz
Cestopisy
Okolo Bodamského jezera – 4.část  –  Ze Sankt Gallenu – Vaduz( Liechtenstein) – Bregenz               Další část naší cesty za poznáváním nepoznaného….. byla návštěva Liechtensteina – městečka Vaduzu.Jak známo rod Liechtensteinský vlastnil mnoho majetků jak u nás v naší zemi,zmíním se jen letmo třeba na Moravě Bučovice,Plumlov,Úsov a to není vše…,jmenuji jen namátkově,bylo toho daleko více, v Čechách pak mezi ji…
28.4km
více »
Bärenland (Medvědí země)
Bärenland (Medvědí země)
Park
Přírodní zábavní park Bärenland se nachází pod vrcholem Hory Sonnenkopf (1855 m.n.m) v oblasti téměř nedotčené alpské přírody. Park je vhodný pro rodiny s dětmi, které hledají aktivní turistiku. Ideálním nástupním…
29.3km
více »
Übleschlucht - soutěska nabídne strhující podívanou na to, co dokáže vytvořit divoká voda ve skalních průrvách a stržích
Übleschlucht - soutěska nabídne strhující podívanou na to, co dokáže vytvořit divoká voda ve skalních průrvách a stržích
Tipy na výlet
Laternsertal je údolí řeky Frutz, která je jednou z nejvýznamnějších vorarlberských řek. Vorarlberg je nejmenší rakouskou spolkovou zemí. Řeka Frutz pramení na rozsáhlém prameništi úbočí hory Löffelspitze, kde sto…
34.9km
více »
Caumasee
Caumasee
Jezero
Jezero Caumasee s nádherně tyrkysově zelenou vodou se nachází ve švýcarském kantonu Graubünden uprostřed jedlového lesa nedaleko vesnice Flims. Jezero je dostupné pěšky nebo lanovkou. Pěšky se k jezeru dostanete z…
37.3km
více »
Cestou do Itálie - rodinná dovolená v Engadinu
Cestou do Itálie - rodinná dovolená v Engadinu
Tipy a novinky
Rádi byste si dovolenou u moře zpestřili pobytem v horách? A míříte letos do Itálie? Pak je pro Vás ideální zastávka v Engadinu, malebném údolí řeky In, které se táhne od Sv. Mořice až ke Scuolu. Možná tudy pro…
39.5km
více »
TOP 10 tipů na jednoduché pěší výlety v Engadinu
TOP 10 tipů na jednoduché pěší výlety v Engadinu
Tipy a novinky
Engadin patří k nejpůvabnějším zákoutím Švýcarska. Jeho velkou předností je i to, že zatím není cílem masové turistiky a pro české turisty je navíc jednoduše dostupný resp. je pro nás nejbližším regionem Švýcar…
39.5km
více »
Krásné podzimní Švýcarsko s ubytováním v dostupných hostelech
Krásné podzimní Švýcarsko s ubytováním v dostupných hostelech
Tipy a novinky
 Konec léta nebo začátek podzimu je ideálním termínem pro návštěvu Švýcarska. K největším zajímavostem tohoto období patří zlaté modříny, které spolu s alpskými vrcholy tvoří krásnou kuli…
39.5km
více »
Hoher Freschen patří k nejkrásnějším vrcholům Bregenzerwaldu
Hoher Freschen patří k nejkrásnějším vrcholům Bregenzerwaldu
Štít
  Hoher Freschen leží v centrální části Alpské přírodní rezervace Hohe Kugel v rakouské spolkové zemi Vorarlberg. Svou výškou 2004 m/m se neřadí mezi nejvyšší alpské štíty přesto nepatří mezi snadno a lehce dosaži…
39.8km
více »
Ferrata - Divoká soutěska - Via Örfla - Götzis - Rakousko
Ferrata - Divoká soutěska - Via Örfla - Götzis - Rakousko
Soutěska
Auto jsme zdarma zaparkovali u městského koupaliště ,odkud vede pěkná udržovaná turistická cesta soutěskou podél vody. Nedávno zde proběhla údržba okolních srázů ,všetně cesty a poskytla tím  nádherné pohledy na vypínající se skalní útvary vysoko nad soutěsku. Po průchodu soutěskou potok ostře uhýbá vlevo , do strmého ,divokého údolí a protéká neprůchodnou skalní bránou. Pohodl…
42.7km
více »
Säntis - pozdní podzim v Appenzellských Alpách
Säntis - pozdní podzim v Appenzellských Alpách
Cestopisy
Säntis je jistě bezkonkurenční výhledový bod, ze kterého jistě přehlédneme notný kus Švýcarska. Vrchol je bohužel zdevastovaný stavbou betonového komplexu budou a obří retranslační stanice.…
45.4km
více »
Samedan
Samedan
Město
 Samedan - Město kousek od St Moritz. Nejlépe dostupné vlakem, ale i Letiště je zde. Původně se jmenovalo SAMADEN a postupně vystřídalo tyto názvy : SEMEDEN, SEMADEN, SUMADA a SAMEDEN. Leží na síti vlak…
47.1km
více »
Ober- a Unter- Engadin
Ober- a Unter- Engadin
Cestopisy
Nádherný zájezd pořádaný mladým ivestigativním farářem husitské cirkve v městě Úpici byl namířen za vysokohorskou turistikou po úžasných panenských švýcarských Alpách. Ubytování nám sehnal v Oblasti OberEngadin v…
47.5km
více »
Jeskyně Brousek a cesta Bosou nohou
Jeskyně Brousek a cesta Bosou nohou
Jeskyně
Jeskyně Brousek / Wetzsteinhöhle / je bývalý lom kamene k výrobě ručních brousků. Cesta ,, Bosou nohou,, je pěšina podél meandrů potoka Ulve vedoucí trvale podm…
48.2km
více »
Kanton Graubünden (Švýcarsko) – ráj stvořený pro cyklisty a turistiku
Kanton Graubünden (Švýcarsko) – ráj stvořený pro cyklisty a turistiku
Tipy na výlet
Graubünden leží na jihovýchodě Švýcarska. My jsme zvolili dopravu leteckou Praha – Curych a odtud (až vražedně přesnou) veřejnou Dopravou (vlak + autobus). Let z Prahy do Curychu trvá cca 80 minut, přímo pod letiš…
51.1km
více »
St.Moritz
St.Moritz
Městečko
St. Moritz - Svatý Mořic - První písemné zmínky o osadě St. Moritz pocházejí z roku 1139. Dnes je St. Moritz známé zimní Švýcarské středisko. Rozkládá se na břehu jezera Moritzer See 1843 metrů nad mořem. Obec ve …
51.2km
více »
Nádherný jednoduchý výlet s Ferratou k jeskyni Rakousko - Vorarlberg
Nádherný jednoduchý výlet s Ferratou k jeskyni Rakousko - Vorarlberg
Tipy na výlet
Jeskyně ,,Schneckenloch,, je nejzajímavější a nejznámější jeskyní v oblasti Bregenzerwaldu. Možnost parkování je v osadě Schönenbach a dobře dosažitelné po silnici z Bizau, kde se v období sezón platí 3€ mýtné. Je…
52.7km
více »
Můj první výlet do vorarlberských Alp (2007)
Můj první výlet do vorarlberských Alp (2007)
Hora
1. a 2. den K chatě Grass Hütte jsme dorazili 19.8. zhruba o půl čtvrté. A to po klikatých, strmých ale udržovaných silničkách od vesnice Egg. Chata stála v Podhůří kulaté Hory Tristenkopft a Hory Winterstaude. Bohužel první dva dny bylo velice vlhko a zamračeno, proto jsme se pohybovali pouze v blízkém okolí naší chaty. První den jsme pozorovali, co zde roste a žije. Přímo…
54.6km
více »
Livigno, provincie Sondrio, Itálie
Livigno, provincie Sondrio, Itálie
Tipy na výlet
Mnoho let jsme jezdili za lyžováním "jen" do českých hor. Slyšeli jsme od svých známých názory, že je lepší zvolit delší cestu za požitkem ze sjezdování, že české hory nemůžou nabídnout to, co např. Alpy. Dívali j…
55.4km
více »
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace