Přes Trutnov do Javorníků - 9. den: Nové Město nad Metují - hrad Výrov a Juránkova vyhlídka; Slavoňov - dřevěný kostel sv. Jana Křtitele se zvonicí a okruh cca 6 km: Klopotovské údolí, naučná stezka Obůrka Klopotov, bývalé lázně Rezek

Dnes jsem spala jako nemluvně. V noci se teplota zvedla na 18 stupňů, k ránu klesla na 14. Vstáváme v půl deváté, je jasno, jen sluníčko k nám přes stromy nedosáhne. Vracíme se na včerejší místo, odkud jsme večer odjeli do středu tohoto pomyslného parkoviště. Žaludy padající na auto se nám vůbec nelíbili. Než jsem připravila snídani, tak na zdejší stoleček už sluníčko svítí. Konečně se ohřejeme.

Jen já mám starosti. Až se v polovině září vrátíme domů, mají mi trhat zub. Ulomil se, nebolel mne, ale teď se začíná ozývat. Sice slabě a jen chvílemi a jen při teplém jídle, ale mám obavy, aby se to nestupňovalo. Někde shánět pohotovost by se mi nechtělo a přerušit výjezd a vracet se domů by se mi taky nechtělo. Nesmím na to myslet. Pořád si vymýšlím nějaké problémy.

Jako dopolední program máme minivycházku ke zřícenině hradu Výrov. V historických pramenech byl uváděn jako Starý hrad, ale místní mu říkali Výrov. Byl založen ve 13. nebo 14. století na skalnatém ostrohu na levém břehu Metuje. Byl určený spíše k obraně než k obývání. Když bylo založeno Nové Město nad Metují (r. 1501), byl již neobydlený.

Nejdřív jsme museli zdolat hluboký příkop, takže nejdřív po schodech dolů. Tam je rozcestník - do cíle to máme 50 metrů. Obešli jsme zeď hradu, až jsme došli na skále upravenou Juránkovu vyhlídku. Pojmenovali ji podle archiváře Jana Juránka, také učitele, historika a ředitele náchodského muzea, který se zasloužil o prohlášení Nového města za památkovou rezervaci. Byla vybudována r. 1981. Jsou z ní nádherné výhledy na město se zámkem a kostelem Nejsvětější Trojice. V pozadí by měly být vidět krkonošské kopečky.

Při zpáteční cestě jsme se chtěli pokusit dostat na kopeček, kde by snad měly být vidět i další zbytky hradu. Má být vidět podezdívka dřevěné věže, 4 - 5 m vysoké zbytky zdí a také zbytky hradeb s bránou. Vylezli jsme jen kousek, odkud byly stejné výhledy jako z vyhlídky, jen z větší výšky. Z hradu jsme neviděli nic nového, jen tu zeď, okolo které jsme prošli. Cesta je zarostlá, dál se nám prodírat nechce. Vyhlídka však za to stála.

 

Po stejné cestě se vracíme k autu. Ota by sice byl nejraději neustále v pohybu, šel by ještě tady na výlet, ale já potřebuji odpočinek. I Jindřich z Varů mne na festivalu v Trutnově napomínal, ať to nepřeháním, ať se šeřím. Já však sama vidím, že mne nemoc vyčerpává, že zdaleka na tom nejsem jako dřív.

Ota sám jít nikam nechce a tak si u auta čteme. V půl jedné ohřívám oběd a přejíždíme do Slavoňova, kde je dřevěný kostelík sv. Jana Křtitele.

Ota už na vyhlídce tvrdil, že má pocit, že jsme zde byli a teď tvrdí, že jsme určitě byli i u tohoto dřevěného kostelíka. Já si zpravidla nepamatuji názvy, ale když to vidím, vzpomenu si. Vyhlídka se zříceninou mi nic neříkala, až u kostela si matně vzpomínám, že jsme tu byli. Bylo to r. 2018, kdo si to má pamatovat. Tvrdím, že píšu články na Turistika.cz proto, abych si mohla najít, kdy jsme kde byli. Právě teď jsem zjistila, že zřícenina hradu byla před těmi 7 lety méně zarostlá.

Když už jsme tady, tak ke kostelu stejně zajíždíme. Už na parkovišti se k nám lísalo jedno kotě, i do auta nám vlezlo. Šlo s námi i ke kostelíku. Dnes máme štěstí, je otevřený. Jak jsme otevřeli dveře do předsíně kostela, kotě nám proběhlo mezi nohy, ani jsme nevěděli jak. Naštěstí dveře do prostor kostela byly zavřené, ale šly otevřít. Nejdřív jsme však museli kotě doslova vyhodit. Nevím, jak bychom ho později z kostela dostali. Nebylo možno dovnitř přímo vstoupit, vstup byl ještě zamřížovaný, ale přes mříže bylo vidět dovnitř dobře. Je to pěkný a dobře udržovaný kostel.

Když jsme z kostela vyšli, kotě se na nás vyčítavě dívalo. Ale mělo smůlu.

My si tady chceme udělat okruh v délce cca 6 km. Pokud to nezvládnu, mohu trasu přerušit a Ota pro mne přijede. Bodů, kam se nechá zajet autem, je na trase víc. Od kostela pokračujeme dál po modré - kousek z kopečka. Ani nejdeme až na silnici na rozcestí Slavoňov - dřevěný kostel, ale už v kopci odbočujeme vpravo po žluté. Jdeme lesem dál z kopce, Bohdašínský potok si bublá vlevo od nás, meandruje a vše ochlazuje. A to jsem se chtěla ohřát. Naštěstí mám dlouhý rukáv. Ota vyrazil v kraťasech a v tričku s krátkým rukávem. Moc teplo mu není.

Po čase potok přecházíme, míjíme jedno odpočinkové místo. Za chvíli přicházíme k dalšímu. Tady je to větší a zajímavější. Na druhé straně potoka je vidět vyzděný a zamřížovaný vchod kamsi do skal, odkud se dívá jeden trpaslík. Na mapě je to označené jako Mertova díra - po sedláku Mertovi, který zde v 15. století prý skutečně stříbrnou rudu těžil. Místo těžby tajil a rudu prodával.

Na naší straně je ohniště, jsou tu sekery a naštípané dříví. Ota se rozhodl, že se zde zahřeje. Ne však, že by rozdělal oheň. Chopil se sekery a velké kusy štípe na menší, aby se prý dobře rozdělával oheň. Já zatím odpočívám a kochám se. Moc se mi tu líbí. Na jedné straně je potok, na druhé straně krásné zalesněné kopce, občas se skaliskem.

Tady je poslední 12. zastavení naučné stezky Obůrka Klopotov, která je 1,5 km dlouhá a seznamuje hlavně malé návštěvníky se životem v Klopotovském lese. Jen na mapě jako naučná stezka označena není. Vede po žluté a začíná na okraji Nového města nad Metují.

Pokračujeme po žluté Klopotovským údolím. I toto údolí je nazvané prý po klopotné práci sedláka Merty. Na trase míjíme kameny vyzděnou Lesníkovu studánku se dvěma sedátky. Prý ani normálně moc neteče. V letošním suchém létě neteče však vůbec. Tady je 11. zastavení, které nás seznamuje s tím, že s rozvojem turistiky studánek v přírodě přibývalo, aby byla možnost občerstvit se na trase.

 

Na rozcestí Klopotovské údolí pokračuje naučná stezka rovně do města. My odbočujeme vpravo přes potok po místním zeleném okruhu a začínáme pro změnu stoupat. Tento úsek až na další rozcestí jsme šli také r. 2018, ale v opačném směru. Tehdy jsme dělali okruh z Nového Města. Stoupáme zhruba až k silnici, kde je 1. místo, kde mohu svůj výlet ukončit. Jde se mi však dobře, končit nechci. Jdeme dál po okraji lesa už více méně po zvlněné rovině. Převýšení už není náročné a hlavně dlouhé.

Míjíme Bartelmusovu vilu, ze které toho dnes není moc vidět. Vidíme jen malý domeček na zahradě. To minule tady tolik zeleně nebylo. Tuto dřevostavbu ve stylu lidové secese navrhl a postavil architekt Dušan Jurkovič pro továrníka Roberta Bartelmuse v letech 1900–1901. Jeho dcera Božena se později stala Jurkovičovo manželkou.

Scházíme do části Rezek - do bývalých lázní s kaplí sv. Barbory. Tady se v podstatě nezměnilo nic. Jen Otovi se podařilo najít pramen, který ze stavby kostela vyvěrá. Minule jsme ho nenašli, já se ani nenamáhala. Na chvíli jsem si sedla na opěrnou zídku u jednoho z menších domků. Je tady ticho a klid. Minule jsme zde byli v květnu, to jsme si říkali, že to tady snad v létě ožívá. Dnes je konec prázdnin a nic nenasvědčuje tomu, že by se tu někdy něco dělo.

Tady opouštíme nám známé prostory a po modré značce se stáčíme vpravo. Do cíle zbývají 2 km přes osadu Bradlo a Blažkov. Celý den svítí sluníčko, ale lehce to profukuje. My jdeme převážně lesem, navíc podle potoka, kde bylo docela chladno. Cesta vede do mírného kopečka. Když vycházíme z lesa, jdeme po sluníčku, konečně svlékám dlouhý rukáv. Tady se ohřeju. Ale také už vidím, že mi to dává docela zabrat. Domluvili jsme se, že Ota dojde pro auto a já na něj počkám na křižovatce s hlavní silnicí. Závěr se jde po hlavní, sice cca 0,5 km, ale je zbytečné, abych se tam ploužila. Stejně se budeme tudy vracet.

Jsem sice zničená, ale zase ne tak, abych si u silnice nevšimla nádherných už velkých hrušek. Jsou sice ještě tvrdé, ale během pár dnů budou k jídlu. Pár jich trhám. Ota je tu za chvíli.

Vracíme se na naše dnešní nocležiště u kaple Čtrnácti svatých pomocníků blízko zříceniny hradu Výrov. Tam byl klid, jen si musíme vybrat místo, abychom nespali pod dubem.

 

Začínáme pivem. Ota má dnes narozeniny, já si mohu občas dát třetinku piva. Máme zde ještě pivo z pivovaru Garp - je to ostružinový kyseláč. Ten bude na přípitek dnes nejvhodnější. Kyseláče mi chutnají. Otovi také.

Trochu jsem si odpočinula, doplnila tekutiny (a to jsem cestou vypila skoro 3/4 l minerálky) a jdeme večeřet. I když sluníčko ještě svítí, na parkoviště přes koruny stromů už nedosáhne. Přesto v mikinách sedíme venku do 8 hodin. Současě se domlouváme, co budeme zítra dělat. Na dlouhý výlet jít nechci.
Jdeme spát v 9 hodin, v autě je nezvyklých 19 stupňů. Vypadá to na nějakou změnu počasí. Jen tím si vysvětluji moji dnešní nadměrnou únavu. Na změny tlaku jsem hodně citlivá.

Přes Trutnov do Javorníků - 9. den: Nové Město nad Metují - hrad Výrov a Juránkova vyhlídka; Slavoňov - dřevěný kostel sv. Jana Křtitele se zvonicí a okruh cca 6 km: Klopotovské údolí, naučná stezka Obůrka Klopotov, bývalé lázně Rezek na mapě