Přes Trutnov do Javorníků - 13. den: Velká Polom - zřícenina vodní tvrze Milotička a vyhlídka; Krásné Pole - vyhlídka (rozhledna) Okno do krajiny a pivovar Medojed; Vratimov - pivovar Brabčák

Usnuli jsme oba rychle, v noci jsme zaregistrovali déšť, ale spali dál. K ránu klesla teplota na 16 stupňů, tedy na ideální spací teplotu. Ani se mi v 9 nechtělo vstávat, jaký tu byl klid.

Ráno bylo lehce zataženo, opět foukal silný vítr, ale za větrem i ve stínu bylo už příjemně. Snídáme, v klidu si dávám i svou ranní kávu. Nespěcháme nikdy, dnes obzvlášť ne. Po včerejší zajímavé, ale dlouhé a docela namáhavé trase, aspoň pro mne, to nechci přehánět. Jen jsme zde zmátli jeden starší manželský pár. Jak viděli dodávku, mysleli si, že tu jsou odborníci na prameny. Prý lázeňský areál Jánské Koupele koupil nový majitel (ten původní to chtěl zbourat a postavit lázně nové, ale památkáři to nepovolili). Už si nechal zjistit, že zdejší prameny jsou kvalitní a chce zde lázně obnovit. Pokud se mu to podaří, asi se zde už nebude moct spát. Ale to nevadí. Bylo by fajn, kdyby se to povedlo. Je tady moc hezky.

Odjíždíme směr Ostrava. Zastavujeme se v Opavě koupit chléb a sladkou svačinku. Z hlavní silnice sjíždíme do obce Velká Polom, kde je zřícenina renesanční čtyřkřídlé vodní tvrze Milotička. Byla pravděpodobně postavena koncem 13. století na břidlicové skále jako součást poplužního dvora. Chránilo ji pět rybníků a 6 m hluboký vodní příkop, místy 10 – 17 m široký. Písemně je doložena r. 1486. V severním rohu nádvoří se ještě dnes nachází studna o průměru 1,8 m. Kamenné sklepy mají částečně dochovanou valenou klenbu. Zachovala se i vstupní brána o šířce i výšce 2,5 m. R. 1573 byla přestavěna renesančně. V té době byla patrně postavena sýpka. Měnili se majitelé, měnil se i způsob využití. Bez pohromy přečkala i 2. světovou válku. Po r. 1948 ji získal státní statek Hlušín, ještě v 50. letech se zde žilo, ale nikdo se o tvrz nestaral, až zpustla. V 80. letech 20. století jedna z obvodových stěn tvrze spadla, pravděpodobně v důsledku podmáčení základů. Objekt se proměnil ve zříceninu. Po r. 1989 byla tvrz vrácena poslednímu majiteli, který neměl peníze na její opravu. Proto ji prodal. Dnešní majitel chce okolí tvrze upravit tak, aby se stalo centrem obce, rád by v tvrzi vytvořil muzeum. Chce prý spolupracovat s Národním památkovým ústavem.

Zaparkovali jsme v centru. Kousek se vracíme po hlavní silnici, je tu chodník. Obcházíme nějaké rozlehlé staveniště. Ještě za ním se nechá odbočit vlevo, ale pouze do jedné ze zdejších ulic. K rybníčku a tím pádem ani ke zřícenině se tudy nedostaneme. Proč nemohli tu cestu nechat volnou? Dost možná tato stavba souvisí s úpravou okolí tvrze. Není totiž vidět, co se tam děje.

Vracíme se zpátky na parkoviště, k rybníku jdeme z druhé strany. Kousek zříceniny vidíme, ale ani od rybníčku se k ní blíž dostat nelze. Vidíme asi jen bývalou sýpku. U rybníku je moc hezké zákoutí na ostrůvku.

Od rybníku pokračujeme po cyklotrase k vrcholu Záhoří, kde je vyhlídka. Je to trošku do kopečka, ale po sluníčku, je vedro. Až když se blížíme k vrcholu, začíná to konečně trošku foukat. Hned je příjemněji. Nejdřív vidím lavičku otočenou směrem ke vsi, ale to ještě nejsme na vrcholu kopce. Už ho však vidíme. Je tam pěkné kamenné posezení a kříž. Na dvou půlkruhových deskách je napsáno, kde co je, dá se říct všemi směry. Vidíme krásné panorama Beskyd. Ota poznává Lysou horu, Smrk, Ondřejník, Čertův stolec, Tanečnici, Pustevny, Radhošť, dál to už nezná. Na půlkruhové tabuli je napsaná jen Lysá hora a Radhošť, ale dozvídáme se, kolik km je to do Sofie (880 km), Tunisu (580 km), Brna (128 km), Helsinek (1230 km) a pod. Z toho je Ota zklamaný, ale jinak se mu tu líbí.

Odtud je to 2 km k další vyhlídce. Jenže by se šlo na plném slunci, to se nám nechce. Vracíme se k autu stejnou cestou, jen smutný pohled vrhám na zříceninu. Tak ráda bych se tam dostala.

Popojíždíme kousek směr Ostrava. Ještě před hlavní silnicí je odbočka k zajímavé vyhlídce Okno do krajiny. Dokonce se nechá kus popojet autem. Malou rozhlednu už vidíme. Ještě před ní je však umístěna kovová tepaná deska s nápisem: OKNO DO KRAJINY. Věnováno KRÁSNÉMU POLI. Na konci je podpis stavitele rozhledny Mojmíra Homoly a r. 2021. V mírném svahu byla vybudována v průběhu léta 2021. Dřevěná plošina s kovovým zábradlím ve tvaru rovnoramenného trojúhelníka je ve výšce 3,5 m. Vede na ni 16 pohodlných kovových schodů. Je podepřena dvěma silnými dřevěnými sloupy.
Na místě je i odpočinkové místo s ohništěm. Čtvercové jednoduché lavičky s nápisy KRÁSA 2021, ÚSMĚV 2021, ŠTĚSTÍ 2021, RADOST 2021, NADĚJE 2021, POHODA 2021 a HVĚZDA 2021 jsou složené do oblouku. Jsou zde i dva cvičební prvky. Je to tady moc hezké místo. Je vidět jen západním směrem – okolní pole, údolí potoka Mešnice, vesnice Dolní a Horní Lhota a Čavisov a část Vítkovské vrchoviny.

Vracíme se k autu a jdeme vařit oběd. Vždyť jsou už 3 hodiny. Po pozdní snídani a sladké tečce však hlad v tom vedru nemáme. Naštěstí už auto vrhá trochu stínu. Dělám omeletu s pórkem a s bramborem. To je za chvíli.

Je stále krásné letní počasí. Popojíždíme kousek do obce Krásné Pole. Tam je pivovar Medojed. Pivo vaří v bývalém řeznictví. První ležák uvařili v prosinci 2018. Součástí pivovaru jsou společenské prostory s kapacitou 25 míst. Slouží pro akce pivovaru, ale také si je příp. zájemci mohou pronajmout pro své akce, např. pro oslavu narozenin nebo posezení s kolegy. Název Medojed neznamená, že by se majitel živil hlavně medem, ale je to malá neuvěřitelně houževnatá šelma medojed kapský. V Guinessově knize rekordů je zapsán jako nejodvážnější zvíře planety. Dokáže se ubránit i velkým predátorům, má jedinečnou imunitu. Nevadí mu ani smrtící uštknutí kobry. Právě jeho odolnost a síla je jim vzorem v přístupu k vaření piva.

Věděli jsme, že lahve jejich piva prodávají v nedalekých potravinách Homola. Jenže je sobota, otevřeno měli jen do 12 hodin. Máme smůlu. Jdeme se poptat do vedlejšího hostince U Čestmíra. Tam pivo z pivovaru točí. Ota si nechal natočit 1,5 l jedenáctky. Je spokojený, bude moct večer toto pivo ochutnat. Doufá, že to bude brzy. Aktivit dnes bylo dost, to nám stačí. Ale musíme vymyslet, kde budeme spát.

 

Plán přespat na parkovišti u Skalka family park nevyšel. Před 3 lety jsme tam byli na rozhledně. Byla tam 2 velká parkoviště a pár aut. Jenže je konec prázdnin, je tam nějaká akce. Obě parkoviště jsou plná, auta stojí i všude podél silnice. Další auta přijíždějí, takže konec asi brzy nebude.

Pokračujeme dál podle itineráře. Projíždíme jižním okrajem Ostravy až do Vratimova, kde je malý rodinný minipivovar Brabčák. Rodina dlouho vařila pivo pro svoji potřebu. R. 2012 se rozhodli rozšířit prostory pro vaření piva a nabídnout ho širší veřejnosti. Nad prostory pivovaru nabízí i ubytování v moderně zařízených pokojích s vlastní koupelnou a dalším příslušenstvím.

Ale ani tady jsme neuspěli. Pivovar jsme našli, je zde pivní automat na lahvová piva. Jak se používá, to tu psáno není, ale zkoušíme to. Začátek se povedl. Namačkali jsme č. piva, zobrazilo nám částku k placení 100,- Kč. V hotovosti ji nemáme, zaplatíme kartou. Tuto možnost tu také nabízejí. Nechávám ji načíst, něco pípá, svítí červeně i zeleně, ale dál se nic neděje. Zkoušíme to ještě jednou, nic nového se nestalo. Radši toho necháváme - nejsme si jisti, zda částku z karty si to už nesrazilo. Pro jistotu si zapisujeme telefonní číslo. Ještě jsem se ptala pána, který tady prochází se psem. Ten se prý dostal dál, chtělo to ověřit věk. Tím však také skončil. Bez piva. Bez piva odjíždíme i my. Naštěstí jsme později zjistili, že nám to peníze z karty neodečetlo.

Dál už dnes skutečně jet nechceme. Koukám do mapy, hledám. Jedno místo v blízkosti cyklostezky 6066 jsem vytypovala. Jedeme tam. Před zastávkou autobusu Vratimov - ZD odbočujeme vlevo. Silnice končí, dál se jet nechá až k lesu. Nedaleko vlevo v lese je myslivecký srub, ale zdá se, že tam nikdo není. Nejsme ani pod stromy, tak se tu snad vyspíme. Je stále teplo, venku je 23 stupňů. Večeříme, vytáhla jsem i křesílko, luštím sudoku. Při tom pozoruji srnku, jak se nedaleko na louce pase. Vítr nejde od nás, takže je v klidu.

Jenže za chvilku začíná drobně poprchávat. Do auta se mi nechce, stěhuji se pod strom. Jenže se ochlazuje, tak jsem venku už dlouho nevydržela. Stále drobně prší. Místo aby přestalo, rozpršelo se. Koukám na předpověď, má pršet celou noc, koukám na radar, nezdá se, že by mohla být někde mezi mraky mezerka, že by déšť zeslábl. Zatím leje čím dál víc. Holt to budeme stěhovat v dešti. To už tu taky bylo.

Nakonec jsem to vyřešila velice svérázným způsobem. Jsme na samotě, je tma a je docela teplo (20 stupňů). Celá jsem se svlékla, jen na hlavu jsem si vzala igelitovou čepici, kterou jsme kdysi dostali na hotelu. Nahatá jsem vše v klidu odstěhovala, vyčistila si zuby a pěkně se osprchovala. Bylo to lepší než u auta pod kohoutkem. Pod zadními dveřmi jsem se utřela a hupla do postele. Cítila jsem se skvěle. A Ota - ten se pěkně bavil.

Je 10 hodim, v autě je 22 stupňů, do rána se má trochu ochladit, mělo by se spát dobře. Zítra se chystáme do Beskyd, tam taky asi žádné horko nebude.

Přes Trutnov do Javorníků - 13. den: Velká Polom - zřícenina vodní tvrze Milotička a vyhlídka; Krásné Pole - vyhlídka (rozhledna) Okno do krajiny a pivovar Medojed; Vratimov - pivovar Brabčák na mapě