Přes Trutnov do Brna - 12. den: Brandýs nad Orlicí - památková zóna (zámek, kostel) - okruh 11 km přes město a po okolí: Křetínská vyhlídka - Jiskrovo údolí - část NS Oucmanice (Čertova rokle)

Do rána teplota v autě klesla jen na 21 stupňů, ale vše zavíráme. Na silnici začíná provoz, vstávat ještě nechceme, ale spát se v tom nedá. Naštěstí už se v autě nechá vydržet.

Vstáváme v půl 9, využíváme včerejší nabídky provozní pivovaru Splávek. Zajít po ránu na pořádný záchod je přece jen příjemné. Jen snídani jsme odmítli. Jídla máme dost. Loučíme se jak staří známí.

Popojíždíme k vodojemu jen kousek za město směrem na Brandýs nad Orlicí, kde se můžeme převléknout ze spacího a kde ve stínu chystám snídani. Samozřejmě po chvíli přijel technik, ale byl fajn. S úsměvem vystoupil z auta s tím, že se nemáme nechat rušit.

Po snídani a mojí ranní kávě odjíždíme do Brandýsa nad Orlicí. Dnes má být ještě tepleji než včera, ale to snad už ani nejde. Jenže my nikde u vody celý dne nevydržíme, my prostě musíme být v pohybu. Má být vsak polojasno. Dnes to chvilkami trochu fouká. Je to příjemné. V dálce se kupí bílé mraky. Uvidíme, co nám ukážou.

Ve městě a okolí máme naplánovány 2 okruhy, ale je nám jasné, že dnes dáme jen jeden. Určitě se sem někdy vrátíme a zvládneme i ten druhý. Dnes v tom vedru by toho bylo moc.

Nejstarší část Brandýsa je doložená r. 1227. Již koncem 13. století tady byl postaven poměrně velký a pevný hrad. R. 1507 byl pobořen. Od 17. století je uváděn jako opuštěný, přesto jsou na ostrohu nad městem jeho zbytky stále vidět, např. zbytky hradeb, paláce a věže. Od r. 1503 je osada prohlášena za město s právem mít svůj znak. Historické jádro města bylo r. 1995 prohlášeno městskou památkovou zónou.

My si chceme prohlédnout některé památky, ale také se projít okolní přírodou.

Parkujeme u moc hezky opraveného nádraží. Železnice tady byla vybudována ve 2. pol. 19. století. Město se stalo vyhledávaným letoviskem, kam často jezdili hosté i zdaleka. Byli zde spisovatelé Julius Zeyer, K. V. Rais, později Alois Jirásek. Jezdili sem členové Českého kvarteta i malíři. Nádraží je pěkné, jen stín nám tady chybí. Dokonce i ty bílé mraky se nějak vytratily. Jdeme do centra. Blížíme se k sokolovně. Původně to byla reprezentativní městská vila, která byla postavena r. 1890 v novorenesančním slohu. R. 1925 byla přestavěna na sokolovnu a byl přistavěn blok s divadelním jevištěm.

Naše kroky vedou do centra - na náměstí Komenského. Nejdřív naši pozornost upoutal klasicistní mariánský sloup, který byl tady vztyčen r. 1826 - na místě sloupu z r. 1798, jehož socha za vichřice z podstavce spadla a rozbila se.

V těchto místech stával zámek, ve kterém se r. 1564 narodil slavný Karel starší ze Žerotína, který v době pobělohorské - po r. 1620 poskytl ochranu a azyl J. A. Komenskému a řadě bratrských kněží. Dnes tuto událost připomíná jen pamětní deska na domě č. 20.

Náměstí na opačném konci dominuje jednopatrová radnice s věžičkou a hodinami ve štítu. Byla postavena v letech 1901 - 2 v duchu romantického historismu na místě původní renesanční radnice. R. 1957 tady byla otevřena Pamětní síň J. Á. Komenského.

Na náměstí nelze přehlédnout dřevěný altán s vyřezávanými prvky, který láká nejen za horkých dnů k příjemnému posezení.

Na náměstí odbočujeme vlevo po žluté turistické trase. Ta sice vede okolo barokního kostela Nanebevstoupení Páně, ale my se k němu jdeme podívat po širokém schodišti s několika podestami. Byl postaven v letech 1787 - 1788 na návrší na místě původního kostela z r. 1493. Bývalý hřbitov byl ohrazen, dnes je u kostela ponecháno několik historických náhrobků.

Prošli jsme areálem okolo kostela a připojili jsme se na žlutou. Ta vede okolo nynějšího hřbitova dál ven z města. Cesta poměrně prudce stoupá, ale brzy se dostávame do stínu a překvapivě i mně se jde dobře. Mám pocit, že v tom vedru nespěchám, přesto k mému velkému překvapení držím čas podle mapy.cz, dokonce ho nepatrně zkracuji. To se mi poslední dobou moc nestává. V lese je však příjemně.

Přicházíme na okraj lesa, kde je rozcestí Křetínská vyhlídka. Je to hlavně rozcestník, odkud je jen částečně vidět na město.

My po žluté nepokračujeme, jen kousek se vracíme a pokračujeme po neznačené cestě dál z města, zatím stále do kopečka. V dálce vidíme obrysy pohoří. Je však špatná viditelnost, obzory jsou zamlžené. Cesta naštěstí vede lesem nebo po jeho okraji, takže ve stínu. Lehce to dnes profukuje, je tu docela příjemně.

Dostáváme se na zelenou turistickou značku. Jsme na našem nejvyšším bodě. Rozcestí Nad Rozsochou je o kousek dál, ale až tam nepotřebujeme. Víme, že se po zelené máme vrátit do města. Jdeme Jiskrovým údolím podle Dolenského potoka. Bohužel vody je málo. To nás mrzí. Zpočátku je potok vyschlý, vidíme jen meandry bez vody, později už v potoce teče trochu vody, ale je to bída. Navíc tady probíhá těžba dřeva, podle cesty i v potoce je klestí, cesta je rozježděná. Naštěstí je sucho, tak to není nejhorší.

Přicházíme k jednomu rozcestí, kde jsou dřevorubci a zrazují nás od další cesty údolím potoka. Je tam prý hrozné bláto. Posílají nás po zpevněné cestě vzhůru na cestu, po které jsme šli před chvílí. I přes jejich varování, pokračujeme. Vracet se po stejné cestě nechceme.

Po dvou vlhčích úsecích, kdy jsme si mysleli, že už to vyschlo, jsme došli k tomu skutečně mokrému úseku. Kousek jsme šli po okraji, občas potokem, kde byly větve a kameny, naštěstí stále nebylo moc vody. Nakonec jsme ten úsek zvládli projít suchou nohou téměř nezablácení.

Je škoda, že cesta je rozježděná. Jít po hezké lesní cestě by bylo příjemnější, přesto jsme byli spokojeni. V lese nebylo horko, šli jsme ve stínu, občas to fouklo. Přece jen voda v potoce vzduch zpříjemňovala.

Blížíme se k městu, vody v potoce po různých přítocích lehce přibývá. Potok je regulovaný, ve městě jsou vysoké kamenem vyzděné břehy. Na jaře potok asi umí ukázat, co dovede.

Stále jdeme po zelené okolo roubenek z 19. století až na Komenského náměstí. V Komenského ulici vedle radnice je restaurace U mrkve. Točí tam Bernarda. Původně šel Ota na pivo, nakonec jsme si dali oběd. Měli polední menu za zajímavé ceny. Shodli jsme se na tom, že nám restaurace připomíná obyčejnou venkovskou hospůdku, i podle cen. Byl tu sympatický číšník i výčepák v jedné osobě. Bylo hezké, jak sleduje, kdo má dopito, kdo co potřebuje. Takže obsluha byla vynikající. Ota zatuploval, já měla Bernarda nealko grep. Za skutečně dobrý oběd i s pitím a diškem jsme dali 400,- Ķč a to mi ještě zbyly 3 plátky krkovičky. Měla jsem hranolky s fazolkami, slaninou a grilovanou krkovičkou. To se sníst nedalo. Bude večeře.

 

Po obědě jsme zašli ještě k nedalekémui zámku. Byl postaven v letech 1781 - 83 na místě původního kláštera Jednoty bratrské. V letech 1818 - 20 byl přestavěn klasicistně a byly přistavěny další objekty. R. 1914 ho koupila bankéřská rodina a přestavěla ho neobarokně. Když byl r. 1950 zestátněn, získala ho ČSTV. R. 1958 byl upraven na internát střední průmyslové školy textilní, později zde byl internát střední průmyslové školy železniční. Po několika letech chátrání byl r. 2019 prodán v dražbě do soukromého vlastnictví. Veřejnosti přístupný není. Je vidět, že se stále opravuje. K zámku patří i poměrně malý zámecký park, který je udržovaný a přístupný. Samozřejmě jsme si ho prošli.

Opouštíme centrum města a směřujeme k jihu po zelené turistické trase, kudy vede naučná stezka Oucmanice. Je to jednosměrná trasa o délce 2 km. Na čtyřech informačních tabulích je možno se dočíst o zdejší přírodě, místní historii i zdejší pověsti. Jen kousek za mostem stojí lípa malolistá, kterou tam v září 1992 zasadili členové zdejšího Klubu seniorů po návratu z Kunvaldu. Sazenice vyrostla ze semen kunvaldské lípy, kterou zasadili členové Jednoty bratrské, když se loučili s vlastí.

My až do Oucmanic nepůjdeme, jen si chceme projít Čertovu rokli, hluboké skalnaté údolí. Protéká jím potok, který na skalnatém podloží vytváří peřeje a kaskády.

Otovi se moc nechce, už se vidí na koupališti, které je odtud jen kousek. Když slyší, že to tam i zpátky není ani kilometr, už nic nenamítá. Navíc z rokle čiší příjemný chlad. Začínáme samozřejmě do kopce. Voda teče v rokli pod námi, i když jí tam opět moc není. Zhruba ve 2. polovině údolí vidíme v rokli zajímavé skály. I Otovi se líbí. Přiznává, že je rád, že jsme sem šli.

Přes rokli vede Čertova lávka. Ta první tady byla dřevěná a byla postavena r. 1885. R. 1916 byla stržena a od té doby je zde kovová. Na kopci nad námi je zřícenina hradu Orlík ze 14. století. Jsou ještě prý vidět základy budov a zbytky příkopů. Cesta tam nevede - možná naštěstí, protože já bych tam chtěla jít a to už by Ota asi nepřežil.

Dál už jít nechceme. Po druhé straně rokle vede neznačená cesta zpátky. Není vyznačená ani na mapy. cz, ale nám se líbí a jsme přesvědčení, že po ni zpátky dojdeme. Zase uvidíme rokli z druhé strany. Je to z kopečka, za chvilku jsme zase dole.

Ještě musíme do auta pro plavky, naštěstí to není daleko. Cestou jsme zjistili, že se nechá parkovat u občerstvení U Konťáku, popojíždíme tam, budeme to mít blíž. Možná by se tu nechalo i přespat, je tu i tábořiště, ale na klid to tady nevypadá.

Ke koupališti nejdeme ještě nejkratší cestou podle řeky, ale po červené turistické značce, která vede okolo pomníku J. A. Komenského z r. 1865. Je vzpomínkou na pobyt J. A. Komenského ve městě. Vedle pomníku je vyzděná skalní místnost. Tady se ukrýval J. A. Komenský. Za svého pobytu právě tady prý napsal Labyrint světa a ráj srdce.

Toto dílo připomíná naproti na louce přírodní bludiště o rozměrech 35 x 35 metrů. Vzniklo r. 2002 vysazením habru obecného. Při pohledu shora tvoří stromy zeměkouli i s poledníky a rovnoběžkami. Uprostřed, tedy v ráji srdce je točité kamenné schodiště. Mysleli jsme, že bychom nahlédli, ale k našemu překvapení je tu pokladna - platí se jednotné vstupné ve výši 50,- Kč. To se nám zdá dost. Kdybychom tu byli s dětmi, samozřejmě bychom to zaplatili, ale teď nás láká hlavně koupačka. Docela se zatahuje, dokonce v dálce hřmí. Že by konečně sprchlo? Podle předpovědi však pršet nemá. 

Ke koupališti je to kousek, je tam i občerstvení. U bludiště se divíme, že je placený vstup, tady se naopak divíme, že je vstup volný. Tak se těšíme do vody, že jsme si ani nevšimli, že na břehu je docela dost lidí, ale ve vodě nikdo. Pochopili jsme to za chvilku. Lezeme po žebříku do vody - je ledová. Než jsme se osvěžili, abychom se mohli potopit, nohy nám omrzají. Přesto jsme si trochu zaplavali, ale ani k sousedním schůdkům jsem nedoplavala. To Ota je odvážnější. Ten to zvládl. Tady se všiml, že do bazénu přitéká ledová voda, nemá šanci ani aby se ohřála. Na osvěžení nám to stačilo. Cítím se skvěle.

Dlouho jsme se nezdrželi. Vracíme se k autu. Už nehřmí, i mraky skoro zmizely. Nám je po té ledové koupačce docela příjemně.

Ota jde ještě na rozcestí k rokli, kde z vodojemu vytéká voda. Možná je pitná, my ji bereme raději jen jako užitkovou. Ta nám ubývá v tom horku docela rychle. Když je zima, tak jí tolik na myti nespotřebujeme.

Je nám fajn, dnešní program se vydařil, jen chceme už někde zaparkovat. Opět projíždíme Chocní, ani pro pivo se nezastavujeme. Máme ho dost, je relativně studené a než někde zaparkujeme ještě se vychladí. S kompresorovou lednicí jsme moc spokojení.

Jedeme stále k jihu. Nějaké místo na noc jsem měla vytypované, ale nevyšlo to. Kdysi jsme spali u rybníka Heřmánek kousek za Českými Heřmanicemi. Je to v blízkosti mlýnu Horky - dnes je na mapě označen jako penzion. Minule jsme se tam byli zeptat a povolili nám to. Ani nevíme, zda to byli majitelé nebo rekreanti. Jedeme tam.

Dnes je to tady trošku jiné. Místo na příjezdové cestě, kde jsme spali, bylo prve upravené jako parkoviště. Teď je už trochu zarostlé. Blíž u chalupy je vybudována větší a zpevněná plocha. Tam spát, to už by byla drzost.

Zůstáváme na původní ploše. Já se jdu raději poptat do penzionu. Ať pak nemáme problém. Je tam větší společnost. Majitelka mi jde naproti a s úsměvem souhlasí. Skoro mám pocit, jako by si nás pamatovala. Jsme spokojeni. Tady bude klid.

Večeříme. Moc hladu nemáme. Nakonec moje krkovička od oběda nám stačí oběma - s chlebem, hořčicí a okurkou.

Dnes se venku ochlazuje docela rychle. Že by už konečně přestala ta vedra? To bychom si to zítra užili. 
Dnes je tu dost komárů. Však jsou nedaleko rybníky. Musíme počkat, až půjdou spát. Jsme věčně nespokojení. Na parkovištích a cyklotrasách by nám vadil ruch, na samotě blízko rybníka komáři.

Přesto sedím až do deseti venku. Ota poslouchá v kabině rádio, mně je venku fajn, tedy až na ty komáry. Trochu jsem se proti nim nastříkala, ty vytrvalé statečně odháním. Večerní mraky se rozplynuly, vychází hvězdičky. Spát jdeme v deset, venku je 21 stupňů, uvnitř 23 stupňů. Boční dveře necháváme otevřené. Tady si to můžeme dovolit.

Přes Trutnov do Brna - 12. den: Brandýs nad Orlicí - památková zóna (zámek, kostel) - okruh 11 km přes město a po okolí: Křetínská vyhlídka - Jiskrovo údolí - část NS Oucmanice (Čertova rokle) na mapě