Německo – Belgie – Londýn - jižní Anglie. Retro ´99 1.část.

Hannoveschmünden-Kassel-Soest-Gent-Bruggy-Dunkerque

Při jedné z cest na severozápad Evropy a do Velké Británie, v r. 1999 jsme objevili jedno z nejhezčích měst Německa Hannoverschmünden. Podařilo se nám poměrně dobře zaparkovat na ostrově Tanzwerder na soutoku tří řek. V těsné blízkosti historické části města.

Dnes nechápu jak. Bez současných pomůcek, navigace a virtuální mapy. Bez plánku města v turistickém průvodci z r. 1992, jen s nějakými hrubšími papírovými mapami. Tak se dřív běžně po Evropě cestovalo. Byli jsme na to zvyklí.

Hned po zaparkování procházíme z ostrova romantickým dřevěným krytým mostem do starého centra. Soutok tří řek mu dává zvláštní charakter, spolu se čtyřmi stovkami pečlivě udržovaných hrázděných domů. Zastavujeme se u radnice ze 14 stol. s orlojem a hezkou zvonkohrou, která zrovna vyhrává.

Zajímavý je i kostel sv. Blažeje, upravovaný v různých fázích gotiky. Když člověk prochází dlážděnými ulicemi je neustále obklopen různorodými vícepatrovými, skvělými hrázděnými domy. To se málokde vidí.

Všechny tyto krásy se skrývají za zbytkem opevnění, na nichž stojí hrázděné domy, a jejichž součástí byl i hrad. Dnes dvoukřídlový zámek Welfenschloss. Úplné opevnění si pamatuje jen několik obranných věží, roztroušených po obvodu historického jádra. 

Odpoledne opouštíme Hannoverschmünden a míjíme Kassel s barokním zámkem a známým vodním parkem s kaskádami, kde už jsme byli jindy a je v jiném cestopisu. Míříme na západ o 150 km dál, do 50titisícového Soestu. Samozřejmě neméně hezké město. Jinak bych ho nevybral. Jeho historické jádro je v přímo ve středu celého města.

Také zde si prohlížíme zdobné štítové a hrázděné domy. Na severovýchodním okraji města bránila vstup, do dneška zachovalá, městská brána Osthofentor, s částí dochovaných hradeb. V centru pak nacházíme raně gotický dóm sv. Patrokla a naproti baziliku sv. Petra. Do trojice významných budov na náměstí patří pěkná radnice s podloubím. Kousek za rohem této trojice skrývá pozdně románské malby kaple sv. Mikuláše.

Následující den už se nacházíme o 350 km dál, ve starobylém belgickém Gentu, považovaném za jednu z perel Evropy. Zejména kvůli množství chráněných historických památek. Mezi ně patří zejména hrad flanderských hrabat Gravensteen, velkolepá katedrála sv.Bavona se vzácným oltářem, a téměř 100 m vysoká zvonice Belfort s 50 zvonovou zvonkohrou. Ve středověku totiž město patřilo díky vývozu sukna k nejbohatším v Evropě.

První z památek, kolem které procházíme, je hrad Duvelstein. Přezdívaný Ďáblův. Měl tu kdysi sídlit rytíř Gerard. Přezdívku Ďábel dostal kvůli podezření, že vraždil svoje manželky, aby je mohl vzápětí vyměnit za nové.

Pokračujeme po městskou třídou s tramvajovými kolejemi kolem jednoho z nejhezčích gotických kostelů v rajonu, sv. Mikuláše. Z blízkého mostu přes řeku Leie je slušný výhled na její nábřeží. Líbí se nám natolik, že sestupujeme dolů a pokračujeme nábřežím Graslei na sever.

 Protilehlé nábřeží Korenlei požívá stejnou ochranu jako Graslei. Ve středověku sloužila obě jako přístav. Dnes jsou městem chráněna jako turistické, obchodní a kulturní centrum města. Je tu jedna kavárenská terasa vedle druhé.

Největší a hlavní je však pro většinu turistů, na levém odbočujícím slepém ramenu řeky, Hraběcí hrad Gravensteen. Ramena rozvětvené řeky, spolu s několika průplavy se čluny naplněnými turisty, ovlivňují významně romantiku a poutavost Gentu.

Do dalšího malebného města Bruggy, zapsaného v UNESCO, je to jen 50km. Jsme tam coby dup. Nejdříve to hrneme na hlavní náměstí Grote Markt s vyšperkovanými domy. Nelze tu přehlédnout tržnici, s věží hodnou New Yorku, svou 90 metrovou výškou i typem. Jen zvonkohry v Americe asi nemají.

Velitelství města, vznešená stará radnice, se nachází na vedlejším náměstí. Po boku jí asistuje dvoupodlažní bazilika sv. Krve. Krásné, starobylé město.

Tady si začínáme poprvé všímat chování Belgičanů. Od té doby jsme byli v Belgii vícekrát a na tomhle našem mínění jsme se nakonec během let jednoznačně shodli. Jejich chování není tak bezprostředně přátelské, jako v ostatních evropských zemích. Trochu snad připomínají Švýcary. Shodli jsme se na tom i s jinými, hodně scestovalými turisty. Tady nám lezli do objektivů kamery i foťáku. A ještě se opičili.

Neodrazeni drzostí okolí se přes hlavní náměstí vracíme a směřujeme ke skupině kostelů v okolí katedrály Panny Marie ze 13. stol. Ta patří mezi největší gotické kostely v celém Nizozemí. S věží ještě vyšší o 30 m než na tržnici. Za vstupné v ní můžete spatřit Michelangelovu Madonu s děťátkem.

Ani ne 200m odtud je další velká katedrála, sv. Salvatora na menším náměstíčku s parčíkem, kde se to hemží turisty.

Nicméně zpět ke krásám města. Benátky to sice nejsou, ale kanály naplněné turisty a pobřežní obchůdky s hospůdkami vnášejí do města půvab. Zejména ty menší je připomínají, neboť zasahují do jejich soukromého života. Moc se nám líbily.

U turistických nábřeží kotví, či proplouvají lodě ověnčené květinami. Atmosféra tu v okolí kanálů voní pohodou. Po středověkém opevnění zbylo kolem centra několik zachovalých městských bran.

Musíme se s Bruggami rozloučit, dnes ještě musíme dál, do francouzského Dunkerque.