Milevsko – premonstrátský klášter, bazilika Navštívení Panny Marie a hřbitovní kostel sv. Jiljí; pivovar U Broučka; Myslotín – rozhledna; Horní Cerekev - Lom

 

V pátek 17. 7. jsme přerušili putování po Vintířově stezce a zajeli na pár dnů domů. Ve čtvrtek večer musíme být v Přerově, kde budou vrcholit přípravy na sobotní velké rodinné setkání. Slíbili jsme, že pomůžeme. Chtěli jsme z domova vyjet už v úterý odpoledne, ale to nám nějak nevyšlo. Aspoň jsme připravili všechny věci do auta. Jen ledničku tam dáváme dnes. Ota ještě skočil ráno pro chleba, já si mezitím dala doma kávu. Dopoledne odjíždíme.

Zásadně nejezdíme po dálnici. Není to proto, že bychom neměli na dálniční známku. Hlavní důvod je ten, že z dálnice není nic vidět. Když jezdíme po okreskách, to jsou ty správné výhledy. Někdo řekne, že jízda po dálnici je rychlejší. Někdy asi jo, ale ne vždy a nám je jedno, jestli jsme někde o půl hodiny dřív nebo později.

První zastávku děláme v Milevsku. Je tam klášter premonstrátů. Už jsme u něj byli víckrát, jenže vždy bylo zavřeno. Dnes jsou prázdniny a konečně je otevřeno každý den. Prohlídka je vždy v celou hodinu. V 11 hodin jsme ji nestačili. Nevadí, jdeme ve 12 hodin. Mezitím si to zde opět procházíme a prohlížíme.

Nabízí 2 okruhy. My jsme si zvolili základní okruh Sakrální stavby, který seznamuje návštěvníky s historií kláštera i s vývojem jednotlivých budov zdejšího areálu. Prohlédneme si baziliku Navštívení Panny Marie s opatskou kaplí i hřbitovní kostel sv. Jiljí.

O historii kláštera jsem psala r. 2017, nebudu se tu opakovat. Tehdy jsem se však nezmínila o hřbitovním kostele sv. Jiljí. Je to románský kostel s gotickými prvky z 12. století. Kostel má mohutnou tribunovou věž a románskou dřevěnou zvonici se dvěma patry dvojitých okének. Oboje bylo přistavěno koncem 12. století. Tam jsou zvony z r. 1497 a 1630, které jsou nejstaršími movitými památkami kostela. Rozsáhlá gotická přestavba je z doby kolem r. 1400. V interiéru se dochovaly cenné historické konstrukce. V současné době se využívá jako smuteční síň. Při archeologických výzkumech r. 2018 byl nalezen středověký trezor s cennou relikvií, pravděpodobně spojenou s Ukřižováním.
Paní průvodkyně nám toho hodně řekla o historii kostelů, prošli jsme dosud neupravenou rajskou zahradu. Bylo to zajímavé. Prohlídka měla trvat 50 minut, ale paní měla co dělat, aby stačila za hodinu prohlídku s další skupinou.

 

Cestou k autu jsme se všimli, že přes město vede naučná stezka Prohlídkový okruh města Milevska. Měří 5 km a začíná i končí u Turistického informačního centra na nám. E. Beneše. Možná by bylo zajímavé si ji projít. Při průjezdu městem jsme viděli radnici, hodně zajímavou budovu. Budeme se sem muset ještě někdy vypravit.

Teď přejíždíme do centra – na nám. E. Beneše má být restaurace a pivovar U Broučka. Našli jsme ho snadno, jen nás překvapuje, že tu mají reklamu na Prazdroj a Gambrinus. O pivovaru tu nikde není ani zmínka. Trochu zmateně tam přešlapujeme, když se nás ujal číšník a vysvětluje, že pivovar U Broučka má sídlo v Praze a že je to létající pivovar.

Jenže je to nějaká záhada. Když jsem na jejich stránkách pátrala, zjistila jsem dost informací, jen ne tu o pražském sídle. V domě, kde je nyní hotel s restaurací a s pivnicí, byl hostinec již od r. 1759. Je tedy nejstarším nepřetržitě fungujícím pohostinským podnikem ve městě. Od r. 1996 tu čepují plzeňské pivo, ale chtěli nabídnout něco vlastního. R. 2019 ve spolupráci s minipivovarem Beznoska uvařili první várku svého ležáku Nachmelenej Brouk 12 podle receptury, kterou prý dali dohromady s milevskými štamgasty. A to byl právě začátek Létajícího pivovaru U Broučka. V současné době těch piv vaří víc, ale stále v prostorách výše uvedeného pivovaru. Recepty mají vlastní. Tady vždy točí jedno svoje pivo. Dnes mají na čepu Formanský Pivec 10. Ota si ho nechal natočit do petky a odjíždíme. Cestou se zastavujeme na kraji lesa, abychom si ohřáli oběd. Doma jsem uvařila vepřové v mrkvi, máme k tomu dnes rohlík a jsme spokojeni.

Teď už jedeme až do kraje Vysočina - do Myslotína, části Pelhřimova, kde je jedna dřevěná minirozhledna. Před obcí k ní je odbočka, dokonce lze autem vyjet až k ní. Možná i proto, že v její blízkosti je místní vodojem. Jak je uvedeno na rozhledně, byla pokřtěna 30. 4. 2023 jako Nejnižší Myslotínská přátelská rozhledna. Její druhý název Mája jí dali místní. Proč, to je uvedeno na stromě v její těsné blízkosti.

Rozhledna je vysoká jen 2 m, na vyhlídkovou plošinu, kde je dokonce i kovová panoramatická tabule, vedou 4 schody. Je vidět Pelhřimov, nedaleký Myslotín, kamenolom Nemojov, z vrcholů je vidět Křemešník.

Mysleli jsme si, že by se tady nechalo přespat, jenže tu nikde není rovinka.

Koukám do mapy.com, kde mam složku Noclehy, kde si vždy uložím místo, kde jsme spali nebo kde by se nechalo spát. Objevila jsem tam parkoviště u lomu v Horní Cerekvi. Je to trošku z ruky, ale pokud to vyjde a budeme se moct i vykoupat, tak by to bylo fajn.

Jedeme tam. U silnice je závora, ale je zvednutá, je tam šipka na parkoviště. Na mapy.com je psáno, že je parkoviště placené denně od 9,30 do 16 hodin. Denní sazba 50,- Kč je hodně rozumná. Automat tu není, asi tu bývá výběrčí. Teď už je pozdě, uvidíme ráno. Je tu i toika, čistá, voňavá, s toaletním papírem.

Nejdřív se jdeme podívat na pláž. Je to těžební jáma bývalého kamenolomu, kterou zatopila voda po ukončení těžby v 80. letech 20. století. Hloubka je až 22 m. Jsou tu informace i o kvalitě vody. Je tu altánek, lavičky, převlékárna, další 2 toiky a hlavně nádherná čistá voda. Je tady dokonce i plánek areálu. Na protější straně je potápěčská základna s místem pro vstup potápěčů.

Jdeme si pro plavky a ručník. Lidi neustále přijíždějí, vykoupou se, odjíždí. Voda je nahoře docela prohřátá, samozřejmě dole je studenější. Ale čekala jsem to horší. Na osvěžení je to ideální. Pěkně jsme si zaplavali. Ota tvrdí, že si to ráno zopakuje, dokonce si prý přivstane, aby se mohl vykoupat bez plavek. Tak to jsem zvědavá.

U auta jsme se navečeřeli, ale sedíme uvnitř v kabině. Dnes velké horko nebylo, docela se rychle ochlazuje. Navíc tu sedět v křesílkách by asi nebylo zrovna ideální. S přibývajícím večerem ruch na parkovišti utichá.

Oba jsem docela ospalí. Ota dokonce tvrdí, že půjde spát už v 9 hodin. Také proto, že tady ČR Dvojku nechytí. Nakonec uleháme v půl desáté. Asi 15 minut honíme komára. Když rozsvítíme zaleze, když zhasneme, obletuje nás a bzučí. Asi 3x to zkoušíme. Vždy je to stejné. Komár vítězí. Necháváme ho žít a jdeme spát. Asi 3x mne jeho bzučení probudilo z usínání. Zda šel také spát nebo jsem konečně tvrdě usnula, nevím.

Milevsko – premonstrátský klášter, bazilika Navštívení Panny Marie a hřbitovní kostel sv. Jiljí; pivovar U Broučka; Myslotín – rozhledna; Horní Cerekev - Lom na mapě