Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 6. den/2. část: Zábřeh - pivovar Welzl; Zborov - nadhledna Háječek; Bludov - koupaliště Vlčí důl

Poslední dnešní zastávku plánujeme ve Zborově, kde je letos nově otevřená rozhledna. Musíme tedy na sever. Projíždíme Zábřehem. Zastavujeme se v infocentru, zda tu nebudou mít pohlednici rozhledny nebo nějaký zajímavý prospekt. Máme štěstí. Je otevřeno a Ota získává, co potřebuje.

Teď si Ota vzpomíná, že je tady pivovar Welzl, který ve městě po stoleté pauze začal opět vařit pivo. Když jsme tudy před 5 lety projížděli vlakem ( (17. 4. 2017), resp. tady přestupovali, chtěli jsme do pivovaru zajít, jenže od nádraží je to cca 3 km – to bychom nestačili. Upoutala nás však tehdy reklamní tabule na občerstvení U Welzla, jenže hospoda byla zavřená. Tehdy jsme tedy měli smůlu. Pivovarskou hospůdku mají v centru, dokonce téměř proti infocentru. V pondělí je však zavřeno. Dnes jsme tu autem, jedeme do pivovaru, který od r. 2016 sídlí na okraji města v bývalé sídlištní kotelně, která je zrekonstruovaná a je zde i restaurace. A otevřená. Nabídku piv v litrových lahvích mají velkou. Jenže je horko, ať nám to zbytečně nezteplává. Musí nám proto výjimečně stačit jen 3 lahve, jedno máme svrchně kvašené.

Teď už jedeme skutečně až do Zborova. Z centra obce je to k rozhledně po žluté cca 1,4 km. Pro návštěvníky rozhledny je udělané parkoviště na jižním okraji obce u dolní zastávky lyžařského vleku. Na jeho horním konci je rozhledna. Bude to tedy ještě blíž. Podle vleku je vzhůru vyšlapaná cestička. Je to lákavé ji využít. Zdá se, že nahoru je to skutečně jen kousek. No, je to pravda, je to snad jen 0,5 km, ale hodně prudce do kopce. Odpočívám a vydechuji snad po každých 50 metrech. Na fotce ten kopec vypadá hodně nenápadně, ale dal mi zabrat. Nakonec jsem se tam taky dostala. Překvapivě snadnější bylo vystoupat na rozhlednu.

Protože z kopce Háječek je daleký rozhled, postavila si tady armáda dřevěnou triangulační věž. Stála tu ještě v 60. letech 20. století, kdy byla stržena. Pak už severní stranu kopce brázdili pouze lyžaři na cca 400 m dlouhé sjezdovce lyžařského areálu Zborov. R. 2017 se objevil první nápad postavit zde rozhlednu. Ještě toho roku se podařilo ji dostat do plánu strategického rozvoje obcí tohoto regionu. Další dva roky se projektovala a od jara 2021 do jara 2022 se stavěla. Nadhledna Háječek, jak se oficiálně jmenuje, má tvar hyperbolického paraboloidu. Hlavní sloupy konstrukce jsou šikmé a spojují vrcholy pěti rovnostranných trojúhelníků, které jsou vždy trochu pootočeny. Je 30,3 m vysoká, vyhlídková plošina je ve výši 27,3 m a musí se na ni vystoupat 144 poměrně pohodlných schodů po vřetenovitém schodišti uvnitř věže. Vstup je zpoplatněn. Vstupenka se kupuje u automatu, kde lze platit kartou i hotově, ale jen mincemi. Automat mince vrací. Vytištěná vstupenka vám umožní vstup, při zpáteční cestě je nutno stisknout tlačítko pro uvolnění turniketu pro východ. Automat tak hlídá, kolik je nahoře lidí a umožní tak vstup pouze povolenému počtu lidí.

Rozhledna vypadá moc pěkně, nádherný je výhled na Hrubý a Nízký Jeseník, Orlické hory, Zábřežskou a Hanušovickou vrchovinu, lom Vitošov, údolí Moravy a Mohelnickou brázdu. Vidíme Praděd i Dlouhé stráně a vlastně všechny kopečky, které jsme vloni prošli, ale samozřejmě ještě celou řadu dalších. Dnes je i pěkný výhled. Hezky zpracované jsou i panoramatické obrázky.

Zpátky jdeme stejnou cestou, i když jsem chvíli přemýšlela, že půjdu po značce. Dolů to šlo výrazně lépe. Za chvíli jsme dole.

Nocleh jsme tentokrát naplánovali na parkovišti koupaliště Vlčí důl v Bludově. Máme to na trase - zítra budeme pokračovat dál.
Tady jsme už spali. Dokonce je možnost se tu kdykoli a zdarma vykoupat, jsou tady i toalety, jen pitná voda tu neteče. Užitkovou taky potřebujeme. Ta ubývá snad ještě rychleji.

Na parkovišti je několik aut, což mne překvapuje. Zrovna počasí dnes na koupání ideální není. Přesto se pár lidí koupe.

Je to tady téměř stejné. Příjemná je změna, že je otevřený dolní vchod přímo z parkoviště. Také je zde tabulka, že vzduch má 20 stupňů, voda 23 stupňů. Jen tam není psáno, v kolik hodin to bylo.

Začínáme koupačkou. Nejhorší bylo se potopit, pak už je to fajn. I když je to chladnější, e to rozdhodně příjemné osvěžení.

Další změna je, že tehdejší ubytovna má nyní honosný název penzion Vlčí důl. Prve to bylo poměrně opuštěné, dnes se zdá, že to tady žije. Vizuálně však žádnou změnu nevidíme. Dnes je dokonce otevřeno i občerstvení, vždyť je sezona. Mimo jiné tam točí pivo Vlčák, které pro ně vaří v Náchodě. To samozřejmě Ota musí ochutnat. Já po studené koupačce na pivo chuť nemám, zatím chystám večeři. Ještě jíme venku, ale za chvíli se stěhujeme do kabiny. Rychle se ochlazuje. V 9 hodin je už jen 17 stupňů.