Jedeme na sever - 4. den - odpoledne: Obříství - okruh 1 km - procházka obcí, zámek a starý labský jez

Dopoledne jsme si prohlédli rozhledny v Bořanovickém háji. Za mohutného deště jsme odjeli dál na sever. Před Labem odbočujeme vlevo do Obříství. Již jen za drobného deště parkujeme u přístaviště, kde si chceme připravit oběd a pak vyrazit na malou procházku. Ještě chvíli čekáme, až přestane pršet. Venku se ochladilo asi o 5 stupňů. Je to znát. Dělám rychlý oběd, ale stejně jíme skoro ve 3 hodiny.

Mezitím se vyjasnilo a oteplilo. Je to konečně letní odpoledne. Je nádherně. Spokojeni odcházíme projít se po zajímavostech obce.

Obříství je v oblasti historicky nazývaném Meziříčí - v Polabské nížině mezi Labem a Vltavou. První písemná zmínka je z r. 1290, i když obec zde prokazatelně byla již kolem r. 1200. V oblasti se žilo již dávno před tím, k základnímu odlesnění došlo již před naším letopočtem. V okolí obce jsou louky, ale převážně zemědělská půda, kde se pěstují hlavně obiloviny, brambory a řepa. Rozvinuté je rovněž sadařství. Tato oblast patří k nejteplejším a nejsušším místům v Čechách.

Je zde řada památek, díky nim se můžeme seznámit s vývojem obce. Začínáme tím, že jdeme do centra - samozřejmě podle mapy.com. Značky tu žádné nejsou. Nemáme rádi hlavní silnice, takže ji přecházíme a do centra se stáčíme o křižovatku dál vpravo. Cesta je po rovině, to mi vyhovuje.

V centru v malém parčíku nás překvapil poměrně mohutný 4 m vysoký barokní morový sloup. Je prý tesaný z jednoho kusu kamene. Nechala ho zhotovit zdejší majitelka panství jako poděkování za konec morové epidemie r. 1714. Na jeho vrcholu je sousoší Panny Marie s Ježíškem a sv. Josefem. Kolem podstavce stojí sochy sv. Rocha, sv. Šebestiána, sv. Pavlíny a sv. Barbory. V podstavci jsou dvě niky s ležícími postavami sv. Rosalie a sv. Františka Xaverského.

V parku přes hlavní silnici je socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1815. Původně stála u Štěpánského přívozu, odkud byla r. 1912 přestěhována k zámku. R. 1946 ji tam poškodil náklaďák. Když sochu opravili, tak ji r. 1969 umístili sem do parku.

Další menší parčík je za rohem vlevo. Tam je rokoková socha sv. Markéty z 2. pol. 18. století a pomník Svatopluka Čecha. Ten nechali r. 1914 vybudovat svému čestnému občanovi a básníkovi občané spojených obcí Obříství, Dušníky a Semelkovice ze zbylých kamenů po provedené regulaci Labe. Odhalen byl až po válce r. 1921. Podle dalšího nápisu na pomníku usuzuji, že byl během války poničen, takže k jeho znovuodhalení došlo po 2. světové válce r. 1946 ke 100. výročí básníkova narození.

Netušili jsme, že po silnici o kousek dál je k zadní části domu č. 83 je "přilepená" malá roubenka. Je to světnička jaroměřské chalupy, která byla vystavená na národopisné výstavě r. 1895. Je roubená z ručně tesaných trámů. Kolem celé světničky obíhá pavlač. Svatopluk Čech ji koupil, r. 1902 ji sem nechal přestěhovat a zakomponovat jako přístavek tohoto domku, který si se svou sestrou r. 1895 koupil a kde bydlel. Stojí na cihlových bíle omítnutých pilířích. Domek musel opustit kvůli svému chatrnému zdraví r. 1903 a natrvalo se přesídlil do Prahy.

Vracíme se na hlavní ulici, odkud jsou vidět největší dominanty obce. Nejdřív je to dřevěná renesanční zvonice s mansardovou střechou. Na vysoké kamenné podezdívce byla postavena v 16. století. V užším zvonovém patře byly původně tři zvony. Nejstarší zvon, který pamatuje stavbu zvonice, byl zrekvírován za I. světové války. Další dva zvony z let 1568 a 1616 se zachovaly.

Před zvonicí je symbolický hřbitov padlých z 1. světové války. Vzadu je ojedinělý dvoumetrový kříž vybroušený z lávy Vesuvu, který nechal r. 1826 udělat tehdejší majitel zdejšího panství.

Za zvonicí je vidět původně románský kostel Narození sv. Jana Křtitele. První písemná zmínka o něm je z r. 1384. V 15. století byl přestavěn v gotickém slohu a v 16. století renesančně do dnešní podoby. Na konci 17. století byla přistavěna barokní cibulová věž. Zařízení je barokní přibližně z 1. pol. 17. století. Na poč. 19. století byly provedeny úpravy na zámecký kostel - panská oratoř byla přímo propojena se zámkem. V interiéru kostela jsou náhrobky ze 16. století. V kryptě je pohřben rakouský generál a diplomat František Arnošt von Koller. V kostele měl 10. července 1860 svoji druhou svatbu Bedřich Smetana. Bral si mladinkou dceru správce zdejšího panství.

Dominantou obce je dvoupatrový trojkřídlý zámek, který jsme si nechali na konec. Již ve 13. století zde stála tvrz. Počátkem 17. století byla zahájena její přestavba na zámek, ale k dokončení došlo až r. 1666. Současná pozdně klasicistní podoba je z poslední úpravy r. 1847, kdy si ho majitel panství upravil na své letní sídlo. V rámci první pozemkové reformy se r. 1926 stal součástí zbytkového velkostatku velkostatkáře Jiřího Havelky. Ten ho r. 1938 pronajal obci, která v něm zřídila měšťanskou školu. Učiliště s internátem zde sídlilo i po konfiskaci majetku, a to do r. 1999. Dnes zámek opět vlastní rodina Havelkova a je nepřístupný.

Pitra si tady čte informace o obci a zámku, já jdu napřed, směřuji k řece. Zámek obcházím, ale ze západní strany je vysoká zeď, takže toho moc vidět. Náhle se to zatáhlo, začíná hřmít. Dost často a dost silně. Ota stále nejde, už se obávám, že snad jde jinudy.

Náhle vidím dům, snad patřil k zámku (dnes to podle různých záclon v oknech vypadá na bytový dům), kde jsou znázorněny povodně. Záznamů je tu celkem dvacet. Nejstarší záznam je z 2. 2.1862. To byla voda "jen" k horní úrovni spodních oken. Nejvýše sahala voda 15. 8. 2002 - až k oknům v 1. patře. To snad ani není možné, že by zde bylo tolik vody. Poslední povodeň do poloviny spodních oken dosáhla 3. 4. 2006. Bydlet bych tu nechtěla. Vody bych se určitě děsně bála.

Konečně vidím Otu přicházet. To už před sebou vidíme jeden ze tří pilířů starého labského jezu. Jsou tu pozůstatky jednoho z prvních dvou moderních vodních děl na středním Labi. V letech 1908 – 11 byla současně postavena dvě zdymadla na Labi nedaleko od sebe - v Obříství a v Mělníce-Hadíku. V Mělníce se ještě využívá - ne k původnímu účelu, ale podle potřeby jako suchý dok pro opravu plavidel. Ten v Obříství fungoval až do r. 1974. Komora o velikosti 73 x 11 m umožňovala plavbu lodí o nosnosti až 800 t. Do dnešní doby se dochovaly chátrající jezové pilíře. Pohyblivý most byl trvale zdvižen. Bez užitku propojuje levý pilíř s tím středovým. Zachován je i pilíř na pravém břehu.

Na poč. 70. let 20. století byl postaven na Labi nový objekt o rozměrech 85 x 12 m v prostoru mezi těmito dvěma zdymadly. V letech 1993 – 94 tam byla vybudována malá vodní elektrárna. Tam vodu přivádí kanál Libišská svodnice, kterou jsme před chvílí přecházeli.

Moc na koukání tu toho není. Za neustále hřmění rychle pokračujeme podle Labe zpátky k autu. Cesta vede mezi Labem a svodnicí alejí Bedřicha Smetany. Tady bylo na jaře 2021 v rámci celonárodní iniciativy Sázíme budoucnost vysazeno 30 dubů. Celkem by na území naší republiky v rámci této akce mělo být vysazeno 10 milionů nový stromů.

Zatím stále ještě neprší, jdeme se podívat ke zdejšímu malému přístavišti. Mají zde být pravidelné plavby vyhlídkovou lodí mezi Mělníkem a Obřístvím. Jen ten jízdní řád tu nikde nevidíme. Nikam plout však nechceme, tak to neřešíme.

Nasedáme do auta a čekáme, kdy to spadne. Tohle je místo, kde by se nechalo asi i přespat. Je tu však spousta aut, většinou rybářů. Nevíme, zda tu budou i přes noc. Večer tu možná bude rušno. Odjíždíme.

Ještě se však jedeme podívat do části Semilkovice, kde je muzeum Památník Bedřicha Smetany a jeho busta. Je to původní usedlost Ferdinandových, kam hudební skladatel B. Smetana (1824 - 1884) často jezdil a kde prožil několik šťastných let svého života. Tady skládal operu Prodaná nevěsta.

První pamětní síň byla v obci slavnostně otevřena 9. září 1956 v budově bývalé pošty a obecního úřadu, kousek od zámku. Až r. 1968 byla provedena velká oprava této původní usedlosti, kam byl památník přestěhován. Bohužel velká voda r. 2002 dům zaplavila do výše jednoho metru. Naštěstí díky finanční pomoci Krajského úřadu Středočeského kraje, Nadace VIA a zdejšího obecního úřadu byl dům zrekonstruován a po pěti letech slavnostně znovu otevřen.

Tím jsme ukončili dnešní prohlídku zdejších zajímavostí. Doufám, že tudy ještě někdy pojedeme. Ráda bych viděla i to druhé zdymadlo na Mělníce. Ale dnes už nám to stačí. Tedy hlavně mně. Konečně se dnes cítím skvěle. Výlety nebyly dlouhé, mezi nimi byla pauza. Tak mi to vyhovuje.

Pokračujeme dál v cestě na sever. Musíme se dostat přes řeku. K tomu tady slouží další technická památka ocelový Štěpánský most. Byl postaven r. 1912 podle projektu, který byl původně vypracovaný pro Chorvatsko. Na pohled připomíná spíš starý řetězový nebo lanový most, je to však pevná ocelová konstrukce na betonových podstavcích, odborně prý řečeno tzv. spojitý nosník s klouby. Tento typ mostu byl na přelomu 19. a 20. století velmi oblíbený.

Na noc jsme chtěli zajet na parkoviště střelnice v Mělníku - Chloumek. Tam jsme jednou spali, bylo tam fajn. Nejdřív jsme měli pocit, že dešti ujíždíme, ale tento pocit trval jen chvíli. Jen jsme trochu změnili směr a už vidíme, že před námi prší. Za chvíli jsme i my vjeli do dešťové clony. Je to další průtrž, kdy stěrače padající vodu nestíhají odstraňovat. Přesto jsme zvládli dojet na parkoviště ke střelnici. Jenže tady to vypadá zcela jinak než minule. Parkoviště je zmenšené, je to spíš jen rozšířená silnice u nové hradby střelnice. Parkoviště mají v interiéru. Všude tu je obrovské množství vody. Navíc na střelnici jsou otevřená vrata a uvnitř několik aut. Vypadá to, že připravují na zítra nějakou akci. Je tedy spousta důvodů, proč tu nezůstávat. Ale kam pojedeme.

Koukám do mapy, kde na naší trase máme další vyzkoušené místo na spaní. Vybrala jsem dvě za sebou, odjíždíme. Ale je to docela daleko. Ještě jsem vytypovala, že by se možná nechalo přespat u nádraží Lhotka u Mělníka. Okolo pojedeme, podíváme se.

Tady se na nás konečně usmálo štěstí. Hlavní silnice směr Mšeno je uzavřená. Sice jsme po ní zítra chtěli pokračovat, ale to si poradíme. Hlavní je, že k nádraží se odbočit nechá, i když se cestou motáme mezi auty stavebníků. Je tu velká plocha, někde je také dost vody, ale místy je štěrk, kde voda nestojí. U trati jsme spali už mockrát, vlak nám nikdy nevadil. Tak snad to tak bude i dnes. Zůstáváme tady.

Ještě chvíli prší, opět se silně ochladilo, ale už sluníčko proráží přes mraky a krásně nám ohřívá kabinu. Voda v okolí se rychle vsakuje. Nakonec to tady snad nebude nejhorší.
Samozřejmě vše vidím už černě. Přijel vlak, průvodčí vystupuje, to je zatím normální. Najednou vidíme, že telefonuje. Snad sem na nás nepošle policajty. Ale asi si jen tak telefonovala, ani po hodině nikdo na nás nepřišel.

Venku padá mlha, a to nejsme nikde u vody. V přístavišti by té mlhy bylo asi víc. Stále se ještě ochlazuje. Venku po 9. hodině klesá teplota k 10 stupňům. To budu zase spát pod peřinou. Léta se asi letos nedočkáme.

Jedeme na sever - 4. den - odpoledne: Obříství - okruh 1 km - procházka obcí, zámek a starý labský jez na mapě