Jedeme na sever - 3. den - 1. část: Běleč - kostel sv. Mikuláše, Kladno už není černé - 4,5 km dlouhá procházka městem po historických domech, Starokladenský pivovar

Včera jsem nemohla usnout, dnes jsem padla a usnula. Pro změnu jsem se vzbudila v 5 hodin a už jsem pořádně nezabrala.

Ranní chladno se nekonalo, teplota v autě klesla jen pod 15 stupňů. Vstáváme ve 3/4 na 9, abychom viděli, že sluníčko ještě existuje. Už před devátou se zatahuje. Lehce, ale chladně to fouká. Za větrem je příjemně - v mikině.

S autem jsme včera nevyjeli, moc velké horko nebylo, lednička byla pěkně zabalená, tak je to tam vše pěkně studené. Máme štěstí, ani během snídaně se nerozpršelo, i když to na déšť vypadalo. 

Dnes nespěcháme. Po včerejším pro mne namáhavém výletu, máme odpočinkovější den. Chceme si hlavně prohlédnout Kladno, kde je řada historických domů a dva pivovary. Dávám si ranní kávu a užívám si to.

Odjíždíme skoro v 11 hodin. První zastávku děláme v Bělči. V katastru této obce jsme se včera pohybovali, dnes si chceme prohlédnout kostel se zvonicí.

Obec vznikla při tehdejší lovecké stezce z Prahy na hrad Křivoklát. První písemné zmínky jsou již z 11. století. Když se v obci dělali meliorační práce, bylo v místech mezi kostelem a dnešním obecním úřadem objeveno popelnicové pole. Historici určili, že se jedná o 10. století - lidé měli za obydlí vykopané jámy a živili se lovem. Bylo to období, kdy se začínalo rozvíjet křesťanství.

Nás zajímá zdejší gotický kostel sv. Mikuláše s dřevěnou zvonicí. Kostel z 1. pol. 14. století byl postaven v centru obce na podsklepeném pahorku. Až r. 1717 byla západně od kostela postavena na zděné podezdívce dřevěná zvonice, pokrytá šindelem. Nechal ji tady postavit kníže Jan Josef z Valdštejna jako omluvu za zabrání panských dvorů a všech lesů v obci. Zhruba v té době byla postavena ohradní zeď s branou. Zvonice je vně hradby, je však její součástí a vstup do ní je pouze z ohrazeného hřbitova. To jsme zjistili, až když jsme zvonici celou obešli. A to jsme před tím obešli i kostel. Jenže vchod je nízký a je pod úrovní pozemku, takže není moc nápadný. Museli jsme proto na hřbitov ještě jednou a pořádně koukat.

Na poč. 20. století byl kostel upraven. Hřbitov se už nepoužívá, je tam asi 20 zachovaných náhrobků z konce 19. a z počátku 20. století.

Prohlídka nám moc času nezabrala. Za chvíli odjíždíme do Kladna. První písemná zmínka o obci je z poč. 14. století. R. 1561 byla povýšena na městečko s vlastním znakem. V letech 1705 - 1848 město vlastnil mnišský řád benediktinů z Břevnovského kláštera. Z té doby zde jsou i nejvýznamnější barokní památky. Až kolem pol. 19. století se zemědělského městečka stala důležitá průmyslová oblast - došlo k rozvoji těžby uhlí a hutnictví. To byl důvod, proč se od poč. 50. let 19. století počet obyvatel několikanásobně navýšil a proč bylo r. 1870 městečko povýšeno na město, r. 1898 dokonce získalo titul královského horního města. V závislosti na tom r. 1914 císař František Josef I. přidal ke znaku města symboly hornictví - zkřížená stříbrná kladívka ovinutá zlatou stuhou.

Parkujeme na neplaceném parkovišti Štechova u pivovaru a blízko centra. Vždycky jsem si myslela, že Kladno je hornické černé město. Protože tam jsou dva pivovary, tak jsme se tam chystali. Proto jsem se podívala na zajímavosti města a zjistila, že má co nabídnout. Je tam poměrně dost zajímavých domů. Takže spojíme prohlídku historie se současností (pivovary).

Hned u parkoviště mne zaujala samostatně stojící zajímavá budova, o níž jsem se však vůbec nic nedozvěděla. Takže asi moc historická není.
Naše první kroky však vedou do Starokladenského pivovaru, který je jen kousek od parkoviště. Tento pivovar navázal na pětset let starou historii kladenského pivovarnictví. To začalo r. 1631, kdy městečko dostalo povolení vařit v panském pivovaru tři várky piva a čepovat ho v obecní hospodě. Tehdy byl pivovar asi součástí Horní tvrze. Když byla tvrz přestavěna na renesanční zámek, stěhoval se pivovar do Dolní tvrze nedaleko náměstí. R. 1858 se pivovar stěhoval do Kročehlav (dnes jihovýchodní části Kladna), kde břevnovští benediktini postavili nový pivovar. Tam dnes vaří pivo druhý kladenský pivovar - Pivovar Kročehlavy. Tam se samozřejmě také chystáme, ale až po prohlídce města.

Starokladenský rodinný pivovar ve městě vznikl až r. 2009 v prostorách pivnice U Kozlíků s touhou znovu vařit ve městě pořádné české pivo. Vaří zde klasiku i vícestupňové speciály, mají i ovocná piva, vaří piva k významným událostem. Jejich vlajkovým pivem je Černý Havíř 12,8°, který získal titul Zlatá pivní pečeť a pivo České republiky. Zdá se, že se jim to vede.

My se jdeme podívat, jak mají otevřeno. V mapy.com je pivovar označený v ulici Průchova, to je však trochu zavádějící. Vchod je z druhé strany - od hlavní ulice Čs. armády. U vstupu píšou, že je vstup pouze s klubovou kartou. To nás neodradilo, jdeme dovnitř. Okolo poledne je tam téměř jen personál. Ota jim řekl, že chceme ochutnat jejich pivo, ale že nejsme odtud a nemáme klubovou kartu. Problém to nebyl. Ota si dává točenou desítku. Je to takové normální pivo, prostě desítka. Není špatné. Mají otevřeno do půlnoci, takže se zastavíme pro lahve po prohlídce města. Teď si odnášíme aspoň tácek a vydáváme se na okruh městem, který máme naplánovaný na 4,5 km, což je se zastávkami skoro na 2 hodiny. Snad někde najdeme něco šikovného, kde bychom si mohli dát oběd. 

Naproti přes hlavní silnici je nárožní dvoupatrový Hornický lidový dům, postavený v letech 1923 – 1925 na půdorysu písmene L pro sociálně demokratickou stranu. Na fasádě byly uplatněny prvky kubismu. Sloužil jako spolkový dům, restaurace i kino. Nyní tam má sídlo Česká spořitelna. Tady zjišťujeme, že významné památky města jsou opatřeny hezky provedenou cedulkou se znakem města a krátkými informacemi.

Procházíme přes parkově upravené náměstí Svobody. Tady vidíme další architektonicky zajímavé domy, které nejsou označeny jako historické, ani jako významné památky. Mezi ně patří dvoupatrová nárožní budova dnešní polikliniky o půdorysu písmene L. Byla postavena v letech 1922 - 1923 jako okresní nemocenská pokladna a obecní dům sociální péče. Byla tam lékařská ordinace, 7 bytů pro místní sociálně slabé rodiny a dva pokoje označené jako útulky, např. pro těhotné a rodičky ze sociálně slabých rodin. Také tam měla byt jejich ošetřovatelka. Dům má fasádu v kubistickém stylu - terakotově červená omítka je kombinována se světlou barvou umělého kamene.

Zajímavý a hezky opravený je i další nárožní dům na rohu Vašatovy ulice a ulice Jana Palacha.

Už jdeme podle plánu na roh Vašatovy a Saskovy ulice, kde je Šnajdrova vila, postavená r. 1911. Je to příklad moderní české architektury od Jaroslava Rösslera, žáka významného architekta Jana Kotěry. V domě pro vydavatele Jaroslava Šnajdra vytvořil obytné prostory, ale i provozní místnosti knihtiskárny. Tady byla vydána celá řada významných děl. Zajímavým prvkem byla zahradní terasa na střeše provozovny, kam se vcházelo z bytu. Po r. 1948 dům chátral, pak byl necitlivě upravován. Dnes je v této budově, kde se kombinuje šedá omítka s režným zdivem, obchod a v patře byty.

Přes křižovatku nás zaujal další nárožní hezky opravený Dělnický dům. R. 1907 ho jako své sídlo upravila sociálně demokratická strana tak, že spojila a přestavěla 3 domy. Po válce o dům přišla, ale r. 1989 ho získala zpět. Vchod mají z Vašatovy ulice. Ze strany parku je vchod do restaurace Hladinka. Nabízí tam i poledni menu. Je 12,45 hodin, je tedy čas na oběd, jdeme tam. Dali jsme si hovězí pečeni s fazolkami a bramborem, Ota speciál z Prazdroje Lážo plážo, já birella. Pochutnali si a najedli se víc než dost. Já brambory ani nedojedla. Zajímavý je i interiér.

Třetím domem na tomto rohu je nenápadný dům magistrátu města s klientským centrem. Zajímavostí je, že se zde r. 1901 narodil Cyril Bouda, grafik, ilustrátor a malíř.

Pokračujeme Saskovou ulicí. Na jejím konci je secesní Hornický dům. Byl postaven v letech 1922–1923 pro Revírní radu. Vchod do domu je přímo z rohu, po stranách jsou výklenky s plastikami Rubání uhlí a Důlní měřič.

Přes úzký parčík, který je součástí nám. Edvarda Beneše, je trojkřídlá dvoupatrová budova, kde má od r. 1987 své sídlo okresní soud. Dům byl postaven v letech 1923 – 1924 ve stylu dekorativismu pro revírní bratrskou pokladnu. Během okupace tady měl sídlo oberlandrat, později ONV a po r. 1960 sekretariát OV KSČ.

Náměstím se dáváme vlevo. Po levé straně je vila Libochvíle. Byla postavena v novorománském stylu r. 1900, jak je vidět ze strany náměstí na arkýři na dvou kamenných konzolách. Vlevo mezi okny prvního patra jsou dekorativní sgrafitové sluneční hodiny. Byla to v té době ve městě první novostavba, která měla sluneční hodiny. Na nároží je socha sv. Václava. Dům se využíval jako profesorský dům, kdy bydleli profesoři zdejší reálky, mimo jiné i Alois Bouda se synem Cyrilem, pozdějším významným malířem. Nyní tam jsou advokátní kanceláře.

Naproti - na pravé straně náměstí je Niederleho vila. Byla postavena r. 1910 ve stylu české moderny pro ředitele kladenské nemocnice Bohuslava Niederle st.. Tady měl i soukromou ordinaci.

Naproti v parku je sousoší Váňův kámen, kde jsou letopočty 1846, 1854 a 1954. Hornické sousoší, jehož součástí je buližníkový kámen, který horník Jan Váňa vykutal při objevu černouhelné sloje, připomíná právě tuto událost, která se stala r. 1846. R. 1854 slavil František Josef I. svůj sňatek s princeznou Alžbětou. To byl samozřejmě velký svátek, který oslavil J. Váňa po svém. Místo, kde prvně kutal, upravil, přichystal tam pískovcový kvádr, kam umístil již zmíněný buližníkový kámen ve stavu, jak ho vykutal, bez dalšího tesání. Zde stojící 3 m vysoký památník byl odhalen r. 1954 jako vzpomínka na začátky průmyslové těžby uhlí na Kladensku.

O kus dál v parku je pomník zničeného piana Dalibor. Tam stávalo zastřešené volně přístupné piano, na které si každý mohl zahrát. Jenže někomu to vadilo a piano zničil.

V parkuje je samostatně stojící secesní budova dříve Reálného gymnázia. Byla postavena v letech 1903 - 1905. Do tělocvičny školy byly umístěny ženy a děti z nacisty vypálené obce Lidice před jejich transportem do koncentračních táborů. To je důvod, proč je na budově pamětní deska věnována lidickým ženám. O kus dál je další pamětní deska, je věnována generálporučíkovi Jaroslavu Selnerovi, narozenému r. 1906 v Kročehlavech, který zde studoval. R. 1939 se zapojil do protinacistického odboje. Po celou dobu války byl aktivní v boji proti nacistům. Přesto byl po únoru 1948 perzekvován komunistickým režimem. Když jsme budovu viděli, domnívali jsme se, že je to nějaký kostel. Není. I dnes je zde gymnázium.

 
Z Váňovy ulice se stáčíme vlevo Gorkého ulicí na Floriánské náměstí. Těsně před ním je nádherné zdobená patrová budova bývalé lékárny U České koruny. Původní budova z r. 1884 byla do současné neorenesanční podoby přestavěna r. 1891. Má bohatou sgrafitovou výzdobu podle návrhu Mikoláše Alše. Sgrafity jsou zdobeny dokonce i komíny. Sgrafita představují lékárenské výjevy. Byla opravena r. 1909, jak je uvedeno ve sgrafitu na straně z Gorkého ulice. Nad kamenným portálem vstupu do lékárny je svatováclavská koruna. Budova původnímu účelu neslouží. Je tam informační středisko a knihkupectví.

Floriánskému náměstí dominuje vrcholně barokní kaple sv. Floriána, která byla postavena na místě lazaretu pro chudé panské služebníky, který byl založen r. 1610. Kaple je poslední církevní stavba barokního stavitele K. I. Dientzenhofera. Základní kámen byl položen r. 1751. Bohužel toho roku stavitel umírá, výstavba byla přerušena. K dokončení podle jeho návrhu došlo až r. 1872. Oválná stavba má kopuli o průměru 8,9 m se dvěma věžemi v průčelí a benediktinským křížem na střeše.

Po pravé straně ulice T. G. Masaryka je další neorenesanční dům s bohatou štukovou a sgrafitovou výzdobou - městský patrový dům.
Přicházíme na náměstí Starosty Pavla, ale odbočujeme vpravo ulicí Plk. Stříbrného okolo budovy státního okresního archivu. Pravděpodobně od r.1835 zde stál patrový objekt nejstarší radnice. Radní zde zasedali do r. 1877, kdy ji převzala Občanská záložna. R. 1887 byla zvýšena o 2. patro a hodinovou věž. Dnešní vzhled je z doby kolem r. 1910. Od r. 1958 zde má sídlo okresní archiv.

Ulicí Plk. Stříbrného jdeme k další novorenesanční budově. Zde je bývalá synagoga, která byla postavena r. 1884 na místě původního židovského domu. Bohoslužby zde ukončil nástup nacistů. Od r. 1939 ji využívá Církev československá husitská, které ji získala, aby ji nezabrali nacisté. V nejvyšším místě štítu se zachovaly černé mramorové desky se zlatými nápisy Starozákonného Desatera. Uvnitř je dochovaná původní dřevěná ženská galerie, varhany, původní výmalby a kopie plastiky Ukřižovaný od Františka Bílka. Originál je ve svatovítské katedrále v Praze. V suterénu, kde měla být zimní modlitebna a rituální lázeň, jsou dnes farní kanceláře a kolumbárium.

Vracíme se na náměstí Starosty Pavla. Na rohu je bývalý Bankovní dům. Byl postaven v letech 1912 - 1913 pro městskou spořitelnu na místě dvou zbouraných domů. Dnes má v domě sídlo komerční banka. Na nároží je umístěna busta V. Štecha, který se r. 1859 narodil v domě, který na tomto místě stával. Nad vchodem byla r. 2006 odhalena pamětní deska, která připomíná zdejšího rodáka, českého architekta Antonína Raymonda, který se narodil ve druhém ze zbouraných domů. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní architektury v Japonsku.

Dominantou náměstí v jeho jižní části je téměř 10 m vysoké pozdně barokní Mariánské sousoší vytvořené podle návrhu K . I. Dientzenhofera v letech 1739 - 41. Na tomto místě původně stával pranýř.

Dominantou severní strany náměstí je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Gotický kostel zde stál již v 50. letech 14. století. Několikrát byl přestavován, ale město potřebovalo kostel větší. Proto byl v letech 1897 - 1899 postaven nový - trojlodní novorománská bazilika s věží. Patří mezi nejvýznamnější kladenské kostely a je zachován takřka v původním stavu.

Ten už teď vidíme jen zdálky. Na náměstí ještě nejdeme. Centrum na chvíli opouštíme východním směrem - jdeme Hajnovou a Huťskou ulicí k vile Bachrovně. Tato volně stojící vila nepravidelného členitého půdorysu s hranolovou dvoupatrovou věží byla postavena v letech 1850 – 1854 v duchu anglického novoromantismu pro ředitele dolů Gottfrieda Bachera. Na přelomu 50. a 60. let 19. století ji odkoupila Pražská železářská společnost na bydlení báňských ředitelů a začalo se jí říkat Panský dům. V letech 1975 - 2006 tam bylo muzeum Poldi. Tato vila patří k nejstarším dochovaným stavbám města.

Tím jsme se dostali na nejvýchodnější bod naší procházky a už se pomalu vracíme. Ještě se jdeme podívat do ulice Josefa Hoffmanna, kde byl r. 1903 postaven z režného zdiva v kombinaci s hrubou omítkou ve stylu architektonické moderny společenský dům Poldi Kladno, Poldihaus. R. 1928 byla budova prodloužena. Styl i materiál zůstal zachován. Vnitřní zařízení se z části dochovalo v původním stavu (zábradlí, vestavěný nábytek, kování oken a dveří). Kovové prvky jsou z produkce Poldiny hutě. Je to jedna z nejcennějších a nejzachovalejších architektonických památek města.

Konečně si jdeme prohlédnout náměstí Starosty Pavla. Na východní straně byla v letech 1897 – 1898 postavena na velmi členitém půdoryse dvoupatrová trojkřídlá neorenesanční radnice. Má hranolovou věž s hodinovým ciferníkem a arkádovým ochozem. I dnes zde sídlí Magistrát města Kladna.

Na protější západní straně je patrová budova děkanství. Menší fara tady byla již r. 1352 R. 1588 byla postavena nová větší fara s pavlačí. Přibližná podoba budovy vznikla klasicistní přestavbou původní fary a sousední školy v letech 1804 - 1807. Škola tu fungovala až do r. 1863, kdy byla přestěhována do nové budovy. R. 1885 byla budova fary přestavěna a přitom upraveny prostory opuštěné školy pro potřeby fary. Ta byla r. 1900 povýšena na děkanství a r. 1937 na arciděkanství.

S budou arciděkanství sousedí hezky opravená novorománská budova velkostatku, postavená r. 1898.

To už jdeme k zámku. Původně zde stála Hořejší tvrz, ze které se zachovalo gotické sklepení. V 60. letech 16. století na místě tvrze byla vystavěna trojkřídlá patrová stavba v renesančním slohu. Břevnovským benediktýnům nevyhovoval tento chátrající objekt. Nový zámek podle jejich představ navrhl K. I. Dientzenhofer. Dnešní barokní podoba jednopatrové budovy s klasicistní fasádou pochází z let 1738 - 1740. V západním křídle je zámecká kaple sv. Vavřince, která se dochovala v původní podobě. Tam se konají mše i svatební obřady. Na nádvoří jsou zazděné arkády. Ve 20. století objekt poznamenaly rozsáhlé adaptace. V zámku sídlí Zámecká galerie města. Sklepení je upraveno jako důlní štola. K zámku přiléhá zahrada. Tam se jdeme projít. Je doplněna zajímavými prvky jako např. šachovnice, fontána ve tvaru koule nebo moderní plastiky. Je tam příjemné místo pro relaxaci. R. 2001 zde vzniklo medvědárium. Medvědy jsme tam však neviděli.

Už se vydáváme zpátky k autu. V Havířské ulici míjíme secesní nakladatelský dům z r. 1908. Pokračujeme ulicí T. G. Masaryka, kde je kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého. R. 1706 byla umístěna na hlavním náměstí, poté byla několikrát přesunuta. R. 1919 sochu zástup mladíků sochu svrhl a rozbil. Její zbytky ležely až do r. 1968 na zahradě děkanství. Na dnešním místě byla r. 2003 vysvěcena nová kašna s kopií původní sochy.

Na rohu ulice T. G. Masaryka a Tyršovy ulice je sokolovna. Zdejší sokolská jednota byla jedna z prvních mimopražských jednot, dokonce první v regionu. Byla založena r. 1869. V letech 1877 - 1883 jí rakousko-uherské úřady zakázaly činnost. V letech 1895 - 1896 si postavili vlastní budovu. V čele byl od r. 1898 kladenský starosta Ignác Hajn, který ve funkci byl až do zákazu Sokola za 2. světové války. Postupně byl přistavěn malý sál, kino a velký sál. V období 1940 - 1945 využívali sokolovnu Němci k uvěznění odbojářů.

Tím jsme ukončili prohlídku města. Ota si jde ještě koupit pivo do Starokladenského pivovaru. Já jdu rovnou do auta. Když vidím, kolik toho nese, divím se. Měli akci 2 + 1 zdarma. Chtěl si koupit 4 lahve, ale prodavačka ho přesvědčila. Když vezme ještě 2 lahve, bude je mít zdarma. Tomu samozřejmě nemohl odolat.

Ve městě se nám líbilo, jen mi to moc nevyšlo jako odpočinkový den. Vrátili jsme se za 3 hodiny. K autu jdu pěkně ušoupaná. Centrum města je zajímavé a hezky opravené. Asi už dávno neplatí černé Kladno.

Také je vidět, že si váží svých rodáků nebo osobností významných pro město. Po městě je celá řada kovových stojanů jako vzpomínka na významné osobnosti, kde je uvedeno něco o nich a něco z jejich života. Na náměstí Svobody je Jan Palach, na nám. Edvarda Beneše je Cyril Bouda a Jan Váňa, Na Floriánském náměstí je Kilián Ignác Dientzenhofer, na nám. Starosty Pavla je František Pavel a Ant. Raymond, v ulici T. G. Masaryka je T. G. Masaryk a Jan Nepomucký. Věřím, že jich je po městě víc, že jsme si jich nevšimli, nebo jsme ani okolo nich nešli.

Odjíždíme z parkoviště, ale město ještě neopouštíme. Spěcháme do 2. kladenského pivovaru v Kročehlavech. V jejich prodejně zavírají ve 4 hodiny. Krátkou zastávku děláme ještě u další historické vily - u Procházkovy vily na rohu ulic Cyrila Boudy a Petra Bezruče. Je to unikátní ukázka české moderny. Postavil si ji pro sebe stavitel Vilém Procházka v letech 1926 - 1927. Má šedou omítku v kombinaci s režným zdivem (bílé a červené cihly). Zajímavé je venkovní kryté schodiště, které končí na kryté terase v 1. patře, odkud se vstupuje do obytné části domu. Druhou stranu domu zdobí půlkruhový arkýř s terasou. Do dnešních dnů se dochoval v původním stavu.

Jedeme na sever - 3. den - 1. část: Běleč - kostel sv. Mikuláše, Kladno už není černé - 4,5 km dlouhá procházka městem po historických domech, Starokladenský pivovar na mapě